Glimepirid sandoz Dávkování a způsob podání

Dávkování
K perorálnímu podání.
Účinná léčba diabetu je založena na vhodné dietě, fyzické aktivitě a pravidelných kontrolách cukru v krvi
a moči. Léčba perorálními antidiabetiky ani inzulinem nemůže být úspěšná, pokud pacient nedodržuje
doporučenou dietu.
Dávka závisí na kontrole metabolických ukazatelů (měření glykémie a glukózy v moči).
Pro jednotlivé dávkové režimy jsou k dispozici odpovídající síly léčivého přípravku.
Úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud se dosáhne kompenzace onemocnění, lze tuto dávku
podávat jako dávku udržovací.
Pokud se nedosáhne dostatečné kompenzace onemocnění, je třeba dávku zvýšit na základě glykemického
ukazatele postupně v intervalech 1 až 2 týdnů na 2, 3 nebo 4 mg glimepiridu denně.
Dávky vyšší než 4 mg denně dosahují lepších účinků jen vzácně. Doporučená maximální denní dávka
glimepiridu je 6 mg.
U pacientů, u kterých není dosaženo dostačující kompenzace onemocnění maximální denní dávkou
metforminu, může být zahájena současná léčba glimepiridem.
Při ponechané udržovací dávce metforminu se začne současná léčba glimepiridem nízkou dávkou, kterou lze
postupně zvyšovat podle požadovaného stupně metabolické kompenzace až do maximální denní dávky.
Kombinovaná léčba musí být lékařem pečlivě sledována.
U pacientů, u kterých není dosaženo dostačující kompenzace ani při maximální denní dávce glimepiridu,
může být v případě nutnosti zahájena současná léčba inzulinem. Zatímco se ponechá udržovací dávka
glimepiridu, začne se léčba inzulinem nízkou dávkou a zvyšuje se v závislosti na požadované úrovni
metabolické kompenzace. Kombinovaná terapie musí být zahájena pod přísným lékařským dohledem.
Obvykle je dostačující jedna denní dávka glimepiridu. Doporučuje se tuto dávku podávat těsně před snídaní
nebo při snídani a u pacientů, kteří nesnídají, před nebo během prvního hlavního jídla.
Při vynechání dávky se nesmí zvyšovat následující dávka.
Pokud došlo u pacienta k hypoglykemické reakci po podání jedné tablety obsahující 1 mg glimepiridu,
ukazuje to na skutečnost, že onemocnění lze kompenzovat pouze dietoterapií.
Během léčby může potřeba glimepiridu klesnout, protože lepší kompenzace diabetu je spojena s vyšší
citlivostí vůči inzulinu. Je proto třeba včas uvážit možnost snížení dávky nebo přerušení léčby, aby se
zamezilo vzniku hypoglykémie. Možnost změny dávky je třeba uvážit rovněž v případě změn tělesné
hmotnosti pacienta nebo změn jeho životního stylu nebo při jiných okolnostech, způsobujících zvýšené
nebezpečí hypoglykémie nebo hyperglykémie.
Změna léčby z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid:
Obecně je možno změnit léčbu z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid. Při záměně jiného perorálního
antidiabetika za glimepirid je třeba vzít v úvahu sílu a biologický poločas předchozích léků. V některých
případech, zejména u antidiabetik s delším biologickým poločasem (např. chlorpropamidu), se doporučuje na
několik dní přerušit terapii, aby se snížilo riziko hypoglykémie v důsledku aditivního účinku. Úvodní dávka
je 1 mg glimepiridu denně. Pokud se nedosáhne dostatečného metabolického účinku, lze dávku postupně
zvyšovat, jak bylo uvedeno výše.
Změna léčby z inzulinu na glimepirid:
Změna léčby z inzulinu na glimepirid může být indikována u pacientů s diabetem II. typu, kompenzovaných
inzulinem.
Tato změna musí být lékařem pečlivě sledována.

Zvláštní skupiny pacientů
Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater:
Viz bod 4.3.

Pediatrická populace
Údaje o používání glimepiridu u pacientů mladších 8 let nejsou k dispozici. U dětí ve věku od 8 do 17 let
existují omezené údaje o použití glimepiridu v monoterapii (viz bod 5.1 a 5.2).
Dostupné údaje o bezpečnosti a účinnosti nejsou u dětské populace dostačující, a proto není takové použití
doporučeno.
Způsob podání
Tablety se polykají nerozkousané s dostatečným množstvím tekutiny.