Formoterol-ratiopharm Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Stejně, jak je popsáno u jiných inhalovaných léčivých látek, je pravděpodobné, že až 90 % podané
dávky formoterolu je spolknuto a absorbováno ze zažívacího traktu. To znamená, že farmakokinetické
charakteristiky pro perorální formy lze ve velké míře aplikovat na inhalační prášek. Po inhalaci
terapeutických dávek nelze formoterol v plazmě za použití současných analytických metod detekovat.
Absorpce je rychlá a značná: Při dávkách vyšších než terapeutických (120 μg) je pozorován vrchol
plazmatické koncentrace za 5 minut po inhalaci, zatímco nejméně 65 % ze značené 80 μg perorální
dávky je absorbováno a perorální dávky do 300 μg jsou rychle absorbovány s vrcholem plazmatických
koncentrací nezměněné substance za 0,5 až 1 hodinu. U pacientů s chronickou obstrukční plicní
nemocí léčených 12 týdnů formoterol-fumarátem v dávkách 12 nebo 24 μg dvakrát denně byly
plazmatické koncentrace v rozmezí 11,5–25,7 pmol/l a 23,3–50,3 pmol/l za 10 minut, 2 hodiny a hodin po inhalaci.
Farmakokinetika formoterolu ve sledovaném dávkovacím intervalu (20–300 μg perorálně) je lineární.
Opakované perorální podání 40-160 μg denně nevede k signifikantní akumulaci léčivé látky.
Maximální míra vylučování po podání 12-96 μg je dosažena do 1-2 hodin po inhalaci.
Po 12týdenním podávání formoterolu v dávkách 12 μg nebo 24 μg dvakrát denně byla urinární
exkrece nezměněného formoterolu zvýšená o 63–73 % u dospělých a o 18–84 % u dětí, což svědčí o
mírné a ustupující akumulaci formoterolu v plazmě po opakovaných dávkách.
Studie sledující kumulativní urinární exkreci formoterolu a/nebo jeho (R, R) a (S, S) enaciomerů po
podání inhalačního prášku (12–96 μg) a aerosolové formy (12–96 μg) ukazuje, že absorpce se zvyšuje
lineárně s dávkou.
Distribuce
61–64 % formoterolu se váže na plazmatické bílkoviny (34 % primárně na albuminy). V rozmezí
koncentrací dosažených při terapeutických dávkách nedochází k saturaci vazebných míst.
Biotransformace
Formoterol je eliminován zejména metabolizmem, přímá glukuronidace je hlavní cestou
biotransformace a dále je to O-demetylace následována další glukuronidací. Transformaci katalyzují
CYP450 izoenzymy (2D6, 2C19, 2C9 a 2A6) a tedy potenciál pro metabolické lékové interakce je
nízký. Kinetika formoterolu je podobná po jednotlivé i opakovaných dávkách, což naznačuje, že
nedochází k autoindukci nebo inhibici metabolizmu.
Eliminace
Eliminace formoterolu z cirkulace je pravděpodobně polyfázická; poločas závisí na rozmezí
sledovaného časového intervalu. Na základě koncentrací v plazmě nebo krvi za 6, 8 nebo 12 hodin po
perorálním podán byl eliminační poločas 2-3 hodiny. Na základě rychlosti vylučování do moče mezi – 16 hodinami po inhalaci byl poločas vylučování 5 hodin.
Údaje o kinetice formoterolu v plazmě a o míře urinární exkrece u zdravých dobrovolníků po
inhalačním podání naznačují bifázickou eliminaci s poločasy (R, R) a (S, S)- enantiomerů 13,9 a 12,hodin.
Přibližně 6,4–8 % dávky formoterolu bylo vyloučeno močí v nezměněné formě s podílem (R, R) a (S,
S)- enantiomerů 40 % a 60 %.
Po podání jednotlivé perorální dávky 3H-formoterolu bylo 59-62 % dávky vyloučeno močí a 32-34 %
stolicí. Renální clearance formoterolu je 150 ml/min.
U dospělých pacientů s astmatem bylo po opakovaných dávkách 12 a 24 μg přibližně 10 % a 15-18 %
formoterolu vyloučeno močí v nezměněné nebo konjugované formě. U dětí bylo po opakovaných
dávkách 12 a 24 μg přibližně 6 % a 6,5-9 % formoterolu vyloučeno mocí v nezměněné nebo
konjugované formě. U zdravých dobrovolníků byl podíl (R, R) a (S, S)- enantiomerů přibližně 40 a % v nezměněném formoterolu vylučovaném močí, a nebyla zde zjištěna relativní akumulace některého
enantiomeru ani po opakovaném podání.