Formoterol-ratiopharm Interakce

Nebyly provedeny žádné specifické studie interakcí s formoterolem.
Současné podání s jinými sympatomimetiky , jako jsou jiní beta2-agonisté nebo efedrin, může zesílit
nežádoucí účinky formoterolu a může vyžadovat titraci dávky.
Při současné terapii deriváty xantinu, steroidy nebo diuretiky, jako jsou thiazidy a kličková diuretika,
může dojít k umocnění vzácného hypokalemického nežádoucího účinku beta2-agonistů. Hypokalemie
může zvýšit dispozici k srdečním arytmiím u pacientů, kteří jsou léčeni digitalisovými glykosidy.
Existuje teoretické riziko, že při současné terapii s jinými známými léky, které prodlužují QTc
interval, se může zvyšovat riziko farmakodynamických interakcí s formoterolem a zvyšovat možné
riziko vzniku komorových arytmií. Příklady takových léků zahrnují určitá antihistaminika (např.
terfenadin, astemizol, mizolastin), určitá antiarytmika (např. chinidin, disopyramid, prokainamid),
erythromycin a tricyklická antidepresiva.
U pacientů podstupujících současně anestezii halogenovanými uhlovodíky je zvýšené riziko arytmií.
Bronchodilatační účinky formoterolu mohou být zesíleny anticholinergiky.
Beta-adrenergní blokátory mohou oslabit nebo antagonizovat účinek formoterolu. Proto formoterol
nemá být podáván současně s beta-adrenergními blokátory (včetně očních kapek), pokud pro jejich
užití nejsou nezbytné důvody.

Účinky formoterolu a inhibitorů monoaminooxidázy se mohou vzájemně ovlivňovat, proto by
formoterol neměl být podáván pacientům užívajícím inhibitory monoaminooxidázy, ani do 14 dnů po
ukončení léčby těmito látkami.
Zvýšení sympatomimetického účinku L-dopy, L-thyroxinu, oxytocinu a alkoholu může být
potencováno současným podáváním formoterolu.