Eprex Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antianemika, jiná antianemika, erytropoetin
ATC kód: B03XA
Mechanismus účinku
Erytropoetin (EPO) je glykoproteinový hormon produkovaný primárně v ledvinách v reakci na
hypoxii, který působí jako klíčový regulátor tvorby erytrocytů (RBC). EPO je zapojen do všech fází
vývoje buněk erytroidní řady, a působí zejména na úrovni erytroidních prekurzorů. Po navázání EPO
na příslušný receptor buněčného povrchu se aktivují signální dráhy, které interferují s apoptózou a
stimulují proliferaci erytroidních buněk. Rekombinantní lidský EPO (epoetin alfa) exprimovaný v
ovariálních buňkách křečíka čínského má shodnou sekvenci 165 aminokyselin s EPO z lidské moči;
obě formy jsou nerozlišitelné pomocí funkčních testů. Zdánlivá molekulová hmotnost erytropoetinu je
32 000 až 40 000 daltonů.
Erytropoetin je růstový faktor, který primárně stimuluje produkci erytrocytů. Receptory pro
erytropoetin mohou být exprimovány na povrchu různých nádorových buněk.
Farmakodynamické účinky
Zdraví dobrovolníci
Po jednorázových dávkách epoetinu alfa (20 000 až 160 000 IU subkutánně) byla pozorována na
dávce závislá odpověď u vyšetřovaných farmakodynamických markerů, včetně: retikulocytů,
erytrocytů a hemoglobinu. U změn v procentuálním zastoupení retikulocytů byl pozorován definovaný
profil závislosti koncentrace na čase s maximem a návratem k výchozímu stavu. Méně definovaný
profil byl pozorován u erytrocytů a hemoglobinu. Obecně se všechny farmakodynamické markery
zvyšovaly lineárně s dávkou a dosáhly maximální odpovědi při nejvyšších hladinách dávek.
Další farmakodynamické studie hodnotily dávku 40 000 IU jednou týdně oproti dávce 150 IU / kg
3krát týdně. I přes rozdíly v profilech závislosti koncentrace na čase byla farmakodynamická odezva
(měřená změnami v procentuálním podílu retikulocytů, hemoglobinu a celkového počtu erytrocytů)
podobná mezi oběma uvedenými režimy. Další studie srovnávala režim 40 000 IU epoetinu alfa
jednou týdně s dávkami jednou za 2 týdny v rozmezí od 80 000 do 120 000 IU subkutánně. Na základě
výsledků těchto farmakodynamických studií na zdravých dobrovolnících se celkově zdá, že dávkovací
schéma 40 000 IU jednou týdně je účinnější z hlediska tvorby erytrocytů než režimy jednou za týdny, i přes pozorovanou podobnost v tvorbě retikulocytů mezi režimem jednou týdně a jednou za týdny.
Chronické selhání ledvin
Bylo prokázáno, že epoetin alfa stimuluje tvorbu erytrocytů u anemických pacientů s chronickým
selháním ledvin, včetně dialyzovaných pacientů a pacientů s predialýzou. Prvním důkazem o léčebné
odpovědi na epoetin alfa je zvýšení počtu retikulocytů během 10 dnů, následované zvýšením počtu
erytrocytů, hemoglobinu a hematokritu, obvykle v rozmezí 2 až 6 týdnů. Odpověď hemoglobinu se liší
mezi pacienty a může být ovlivněna zásobami železa a přítomností souběžně se vyskytujících
zdravotních problémů.
Anemie v důsledku chemoterapie
Bylo prokázáno, že epoetin alfa podávaný 3krát týdně nebo jednou týdně zvyšuje hladinu
hemoglobinu a snižuje potřebu transfuze po prvním měsíci léčby u anemických pacientů s nádorovým
onemocněním, kteří podstupují chemoterapii.
Ve studii srovnávající dávkovací režimy 150 IU/kg, 3krát týdně a 40 000 IU jednou týdně u zdravých
subjektů a u anemických pacientů s nádorovým onemocněním byly zjištěny podobné časové profily
změn procentuálního zastoupení retikulocytů, hemoglobinu a celkového počtu erytrocytů mezi oběma
dávkovacími režimy jak u zdravých subjektů, tak i u anemických pacientů s nádorovým
onemocněním. AUC příslušných farmakodynamických parametrů byly podobné mezi dávkovacími
režimy 150 IU/kg 3krát týdně resp. 40 000 IU jednou týdně u zdravých subjektů i u anemických
pacientů s nádorovým onemocněním.
Dospělí chirurgičtí pacienti v programu předoperačního autologního odběru
Bylo prokázáno, že epoetin alfa stimuluje tvorbu erytrocytů za účelem zvýšení odběru autologní krve
a omezení poklesu hemoglobinu u dospělých pacientů s plánovanou velkou operací, u kterých se
nepředpokládá odběr v rozsahu kompletní perioperační potřeby krve. Nejvýraznější účinky byly
pozorovány u pacientů s nízkou hladinou hemoglobinu (≤ 13 g/dl).
Léčba dospělých pacientů s plánovanou velkou ortopedickou operací
U pacientů s plánovanou velkou ortopedickou operací a s hladinou hemoglobinu před léčbou >10 až ≤
13 g/dl bylo prokázáno, že epoetin alfa snižuje riziko alogenní transfuze a urychluje regenerace
erytroidních buněk (zvýšená hladina hemoglobinu, hematokritu a zvýšený počet retikulocytů).
Klinická účinnost a bezpečnost
Chronické selhání ledvin
Epoetin alfa byl zkoumán v klinických studiích u dospělých anemických pacientů s CRF, včetně
hemodialyzovaných pacientů a pacientů, kteří dosud nepodstoupili hemodialýzu, z hlediska léčby
anemie a udržení hematokritu v cílovém rozmezí koncentrace 30 až 36 %.
V klinických hodnoceních s počátečními dávkami 50 až 150 IU/kg 3krát týdně přibližně 95 % všech
pacientů odpovědělo klinicky významným zvýšením hematokritu. Po cca dvou měsících léčby byli
prakticky všichni pacienti nezávislí na transfuzi. Po dosažení cílové hodnoty hematokritu byla
udržovací dávka individuálně přizpůsobena u každého pacienta.
Ve třech nejrozsáhlejších klinických studiích provedených u dospělých pacientů na dialýze činil
medián udržovací dávky nutné k udržení hematokritu v rozmezí 30 až 36 % přibližně 75 IU/kg 3krát
týdně.
Ve dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické studii hodnotící kvalitu života u pacientů
s CRF na hemodialýze bylo prokázáno klinicky a statisticky významné zlepšení u pacientů léčených
epoetinem alfa ve srovnání s placebovou skupinou z hlediska parametrů únavy, fyzických příznaků,
vztahů a deprese (dotazník pro onemocnění ledvin Kidney Disease Questionnaire) po šesti měsících
léčby. Pacienti ze skupiny léčené epoetinem alfa byli dále zařazeni do otevřené prodloužené studie, v
níž bylo prokázáno zlepšení kvality života, které se udrželo po dobu dalších 12 měsíců.
Dospělí pacienti s renální insuficiencí, kteří nejsou dosud dialyzováni
V klinických hodnoceních prováděných u pacientů s CRF, kteří nebyli léčeni dialýzou, ale byli léčeni
epoetinem alfa, byla průměrná doba trvání léčby téměř pět měsíců. Tito pacienti reagovali na terapii
epoetinem alfa podobným způsobem, jaký byl pozorován u pacientů na dialýze. U pacientů s CRF
neléčených dialýzou bylo prokázáno na dávce závislé a trvalé zvýšení hematokritu po podání epoetinu
alfa buď intravenózní, nebo subkutánní cestou. Nezávisle na způsobu podání epoetinu alfa byly
zaznamenány podobné míry nárůstu hematokritu. U dávek epoetinu alfa 75 až 150 IU/kg týdně bylo
prokázáno udržení hematokritu v rozmezí 36 až 38 % po dobu až šesti měsíců.
Ve dvou studiích s prodlouženým dávkovacím intervalem přípravku EPREX (aplikace 3krát týdně,
jednou týdně, jednou za 2 týdny a jednou za 4 týdny) se při prodloužení intervalů mezi jednotlivými
dávkami u některých pacientů neudržely adekvátní hladiny hemoglobinu a pacienti dosáhli
protokolem definovaná kritéria pro vystoupení ze studie (0% u skupiny s aplikací jednou týdně, 3,7%
u skupiny s aplikací jednou za 2 týdny a 3,3% u skupiny s aplikací jednou za 4 týdny).
V randomizované prospektivní studii (CHOIR) bylo hodnoceno 1 432 anemických pacientů s
chronickým selháním ledvin, kteří nepodstupovali dialýzu. Pacienti byli přiřazeni k léčbě epoetinem
alfa s cílem udržet hladinu hemoglobinu 13,5 g /dl (vyšší než doporučená koncentrace hemoglobinu)
nebo 11,3 g/dl. Závažné kardiovaskulární příhody (úmrtí, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda
nebo hospitalizace z důvodu srdečního selhání) se vyskytly u 125 (18 %) ze 715 pacientů ve skupině s
vyšší cílovou hladinou hemoglobinu oproti 97 (14 %) ze 717 pacientů ve skupině s nižší hladinou
hemoglobinu (poměr rizik [HR] 1,3; 95% CI: 1,0, 1,7, p = 0,03).
Souhrnné post-hoc analýzy klinických studií u epoetinů byly provedeny u pacientů s chronickým
selháním ledvin (na dialýze, bez dialýzy, u pacientů s diabetem nebo bez diabetu). Byla pozorována
tendence směrem ke zvýšení odhadovaného rizika mortality z jakýchkoli příčin, kardiovaskulárních a
cerebrovaskulárních příhod spojených s vyššími kumulativními dávkami ESA, nezávisle na stavu
diabetu nebo dialýzy (viz body 4.2 a 4.4).
Léčba pacientů s anemií v důsledku chemoterapie
Epoetin alfa byl studován v klinických hodnoceních u anemických dospělých onkologických pacientů
s lymfoidními a solidními nádory, a u pacientů na různých chemoterapeutických režimech, včetně
režimů obsahujících platinu a režimů bez platiny. V těchto studiích bylo prokázáno, že epoetin alfa
podávaný 3krát týdně a jednou týdně zvyšuje koncentrace hemoglobinu a snižuje potřebu transfuze po
prvním měsíci léčby u anemických pacientů s nádorovým onemocněním. V některých studiích byla po
dvojitě zaslepené fázi realizována otevřená fáze, během níž všichni pacienti dostávali epoetin alfa a
byla pozorována doba udržení účinku.
Dostupné důkazy naznačují, že pacienti s hematologickými malignitami resp. solidními nádory reagují
na léčbu epoetinem alfa ekvivalentně, stejně jako pacienti s nádorovou infiltrací resp. bez infiltrace
kostní dřeně. V chemoterapeutických studiích byla prokázána srovnatelná intenzita chemoterapie ve
skupině s epoetinem alfa a v placebové skupině na základě obdobné plochy pod časovou křivkou
neutrofilů u pacientů léčených epoetinem alfa a pacientů léčených placebem, stejně jako na základě
podobného poměru pacientů ve skupině léčené epoetinem alfa a skupině užívající placebo, kde
absolutní počet neutrofilů klesl pod 1000 resp. 500 buněk/μl.
V prospektivní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii se zařazenými anemickými pacienty s různými nemyeloidními malignitami, léčenými chemoterapií bez použití
derivátů platiny, bylo prokázáno signifikantní snížení průvodních příznaků anemie (např. únavy,
snížené energie a snížené aktivity). Údaje byly hodnoceny dle těchto klasifikací: Functional
Assessment of Cancer Therapy-Aneamia (FACT-An) obecná klasifikace, FACT-An klasifikace
hodnotící únavu a Cancer Linar Analogue Scale (CLAS). Výsledky dvou dalších, méně rozsáhlých,
randomizovaných, placebem kontrolovaných studií neprokázaly signifikantní zvýšení parametrů
kvality života dle klasifikace EORTC-QLQ-C30 nebo CLAS.
Přežití a progrese nádoru byly sledovány v pěti velkých kontrolovaných studiích celkově zahrnujících
833 pacientů, z nichž čtyři studie byly dvojitě zaslepené, placebem kontrolované a jedna studie byla
otevřená. Do studií byli zařazeni jak pacienti s nádorovým onemocněním léčení chemoterapií (dvě
studie), tak i pacienti, u kterých není léčba látkami stimulujícími erytropoézu (ESA) indikována:
anemie u pacientů s nádorovým onemocněním, kteří nejsou léčeni chemoterapií, a pacienti s nádory
hlavy a krku léčení radioterapií. Cílová koncentrace hemoglobinu byla > 13 g/dl, ve zbývajících třech
studiích byla 12 – 14 g/dl. V otevřené studii nebyl zjištěn rozdíl v celkovém přežití mezi pacienty
léčenými rekombinantním lidským erytropoetinem a kontrolní skupinou. Ve čtyřech placebem
kontrolovaných studiích se poměr rizika pro celkové přežití pohyboval v rozmezí 1,25 a 2,47 ve
prospěch kontrolní skupiny. V těchto studiích došlo, v porovnání s kontrolní skupinou, ke
konzistentnímu neobjasněnému statisticky významnému zvýšení mortality u pacientů s anemií
spojenou s různými běžnými nádory, kteří dostávali rekombinantní lidský erytropoetin. Výsledné
celkové přežití v těchto studiích nemůže být uspokojivě vysvětleno rozdíly ve výskytu trombózy a
souvisejících komplikací mezi skupinou s rekombinantním lidským erytropoetinem a kontrolní
skupinou.
Byla rovněž provedena analýza údajů z 53 kontrolovaných klinických hodnocení s několika epoetiny u
více než 13 900 onkologických pacientů (chemoterapie, radioterapie, chemoradioterapie nebo
neléčení). Meta-analýza údajů celkového přežití vygenerovala odhad míry rizika přežití na 1,06 ve
prospěch kontrolních skupin (95 % CI: 1,00, 1,12; celkem 53 studií a 13 933 pacientů) a u
onkologických pacientů léčených chemoterapií byla míra celkového rizika1,04 (95 % CI: 0,97, 1,11;
celkem 38 studií a 10 441 pacientů). Meta-analýzy rovněž ukázaly konzistentní a významné zvýšení
relativního rizika tromboembolických příhod u onkologických pacientů léčených rekombinantním
lidským erythropoetinem (viz bod 4.4).
Byla provedena randomizovaná, otevřená, multicentrická klinická studie u 2098 anemických žen
s metastatickou rakovinou prsu, které byly léčeny první nebo druhou linií chemoterapie. Tato studie
noninferiority byla navržena tak, aby vyloučila 15% nárůst rizika progrese nádoru nebo úmrtí u
pacientek, které byly léčené epoetinem alfa v kombinaci se standardní léčbou (SOC = standard of
care) ve srovnání se skupinou pacientek léčených standardní léčbou samotnou. Po ukončení klinické
fáze studie byl medián přežití bez progrese onemocnění (PFS = progression free survival) na základě
vyhodnocení progrese onemocnění zkoušejícím byl 7,4 měsíce v každém rameni (HR 1,09; 95 % CI:
0,99; 1,20). Z dosaženého výsledku vyplývá, že cíl studie nebyl splněn. Transfuze erytrocytů byla
podána u signifikantně nižšího počtu pacientek v rameni s epoetinem alfa spolu se standardní léčbou a
to u 5,8 % oproti 11,4 % u pacientek léčených samotnou standardní léčbou. Výskyt trombotické
vaskulární příhody byl zaznamenán u podstatně vyššího počtu pacientek v rameni epoetin alfa plus
standardní léčba oproti rameni se samotnou standardní léčbou, a to 2,8 % oproti 1,4 %. V době finální
analýzy bylo hlášeno 1653 úmrtí. Medián celkového přežití ve skupině s epoetinem alfa spolu se
standardní léčbou byl 17,8 měsíců oproti 18 měsícům u skupiny pacientek léčených standardní léčbou
samotnou (HR 1,07, 95% CI: 0,97, 1,18). Medián doby progrese onemocnění (TTP) na základě
vyhodnocení progrese onemocnění zkoušejícím (PD) byl 7,5 měsíce ve skupině s epoetinem alfa spolu
se standardní léčbou a 7,5 měsíce ve skupině se standardní léčbou samotnou (HR 1,099; 95 % CI:
0,998; 1,210). Medián doby progrese onemocnění stanovený na základě hodnocení nezávislé hodnotící
komise (IRC) byl 8,0 měsíců ve skupině s epoetinem alfa spolu se standardní léčbou a 8,3 měsíců ve
skupině se standardní léčbou samotnou (HR 1,033; 95 % CI: 0,924; 1,156).
Program autologního odběru
Účinek epoetinu alfa z hlediska usnadnění odběru autologní krve u pacientů s nízkým hematokritem
(≤ 39% a bez anemie v důsledku nedostatku železa) s naplánovanou velkou ortopedickou operací byl
hodnocen v dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii zahrnující 204 pacientů, a v jednoduše
zaslepené placebem kontrolované studii zahrnující 55 pacientů.
Ve dvojitě zaslepené studii byli pacienti léčeni epoetinem alfa 600 IU/kg nebo placebem intravenózně
jednou denně každé 3-4 dny po dobu 3 týdnů (celkem 6 dávek). V průměru se u pacientů léčených
epoetinem alfa podařilo získat signifikantně více jednotek krve (4,5 jednotek) než u pacientů
užívajících placebo (3,0 jednotky).
V jednoduše zaslepené studii byli pacienti léčeni epoetinem alfa 300 IU/kg nebo 600 IU/kg nebo
placebem intravenózně jednou denně každé 3-4 dny po dobu 3 týdnů (celkem 6 dávek). U pacientů
léčených epoetinem alfa se rovněž podařilo získat signifikantně více jednotek krve (epoetin alfa IU / kg = 4,4 jednotek; epoetin alfa 600 IU / kg = 4,7 jednotek) než u pacientů léčených placebem (2,jednotek).
Léčba epoetinem alfa snížila riziko expozice alogenní krvi o 50 % ve srovnání s pacienty, kteří
nedostávali epoetin alfa.
Plánovaná velká ortopedická operace
Účinek epoetinu alfa (300 IU/kg nebo 100 IU/kg) na expozici alogenní krevní transfuzi byl hodnocen
v placebem kontrolovaném, dvojitě zaslepeném klinickém hodnocení u dospělých pacientů bez
deficitu železa s plánovanou velkou ortopedickou operací kyčle nebo kolenního kloubu. Epoetin alfa
byl podáván subkutánně po dobu 10 dnů před operací, v den operace a po dobu čtyř dnů po operaci.
Pacienti byli stratifikováni podle výchozí hodnoty hemoglobinu (≤ 10 g/dl, > 10 až ≤ 13 g/dl a
> 13 g/dl).
Epoetin alfa 300 IU/kg významně snížil riziko alogenní transfuze u pacientů s hladinou hemoglobinu
před léčbou > 10 až ≤ 13 g/dl . Transfuze byla zapotřebí u 16 % pacientů léčených epoetinem alfa IU/kg, u 23 % pacientů léčených epoetinem alfa 100 IU/kg a u 45 % pacientů léčených placebem.
Otevřená studie s paralelními skupinami zahrnující dospělé pacienty bez deficitu železa s hladinou
hemoglobinu před léčbou ≥ 10 až ≤ 13 g/dl, u nichž byla naplánována velká ortopedická operace
kyčelního nebo kolenního kloubu, srovnávala režim epoetinu alfa 300 IU/kg subkutánně jednou denně
po dobu 10 dní před operací, v den operace a po dobu čtyř dnů po operaci s režimem epoetinu alfa IU/kg podkožně jednou týdně po dobu 3 týdnů před operací a v den operace.
Ve skupině užívající epoetin alfa v dávce 600 IU/kg jednou týdně bylo pozorováno dvojnásobné
zvýšení hladiny hemoglobinu (1,44 g/dl) za dobu od začátku předléčení do doby operace než ve
skupině užívající 300 IU/kg denně (0,73 g/dl). Po celé pooperační období byly průměrné hladiny
hemoglobinu v obou léčebných skupinách obdobné.
Erytropoetická odpověď na léčbu pozorovaná v obou léčebných ramenech vedla k obdobné četnosti
transfuzí (16 % ve skupině 600 IU/kg jednou týdně a 20 % ve skupině 300 IU/kg jednou denně).
Léčba dospělých pacientů s MDS v nízkém nebo středním I riziku
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická studie hodnotící účinnost a
bezpečnost epoetinu alfa u dospělých anemických pacientů s MDS s nízkým nebo středním I rizikem.
Subjekty byly stratifikovány při úvodním vyšetření podle hodnoty sérového erytropoetinu (sEPO) a
stavu před transfuzí. Klíčová výchozí charakteristika pacientů ve stratu s hodnotou sEPO <200 mU/ml
je uvedena v tabulce níže.
Výchozí charakteristika subjektů s sEPO < 200 mU/ml při úvodním vyšetření
Randomizováno
Epoetin alfa Placebo
Celkem (N)b 85a Počet pacientů sEPO < 200 mU/ml při
úvodním vyšetření (N)
71
Hemoglobin (g/l)
N 71 Průměr 92,1 (8,57) 92,1 (8,51)
Medián 94,0 96, Rozsah (71; 109) (69; 105)
95% CI pro průměr (90,1; 94,1) (89,3; 94,9)
Předchozí transfuze
N 71 Ano 31 (43,7 %) 17 (43,6 %)
≤ 2 RBC jednotek 16 (51,6 %) 9 (52,9 %)
>2 a ≤ 4 RBC jednotek 14 (45,2 %) 8 (47,1 %)
>4 RBC jednotek 1 (3,2 %) Ne 40 (56,3 %) 22 (56,4 %)
a jeden subjekt neměl hodnoty EPO
b ve stratu s ≥ 200 mU/ml bylo 13 subjektů ve skupině s epoetinem alfa a 6 subjektů ve skupině s
placebem
Erytroidní odpověď na léčbu byla definována v souladu s IWG 2006 kritérii jako zvýšení hladiny
hemoglobinu o ≥ 1,5 g/dl od výchozího stavu nebo snížení počtu transfuzí erytrocytů v absolutním
čísle alespoň o 4 každých 8 týdnů v porovnání s 8 týdny před výchozím stavem a přetrvávání
odpovědi po dobu alespoň 8 týdnů.
Erytroidní odpověď na léčbu během prvních 24 týdnů studie byla demonstrována na 27/85 (31,8 %)
subjektech ve skupině léčené epoetinem alfa v porovnání s 2/45 (4,4 %) subjekty ve skupině s
placebem (p< 0,001). Všichni respondéři byli ve stratu sEPO < 200 mU/ml stanoveném při úvodním
vyšetření. V tomto stratu, 20 subjektů ze 40 (50 %) bez předchozí transfuze demonstrovalo erytroidní
odpověď na léčbu během prvních 24 týdnů v porovnání se skupinou po předchozí transfuzi (22,6 %) (dva subjekty po předchozí transfuzi dosáhly primárního endpointu založeném na redukci
počtu transfundovaných RBC, s absolutním počtem alespoň 4 jednotky každých 8 týdnů ve srovnání s
týdny před výchozím stavem).
Medián doby od výchozí hodnoty do první transfuze byl statisticky významně delší v léčebné skupině
s epoetinem alfa oproti skupině s placebem (49 vs. 37 dnů; p=0,046). Po čtyřech týdnech léčby byl čas
u skupiny s epoetinem alfa do první transfuze dále zvýšen (142 vs. 50 dní, p = 0,007).
Procento subjektů, kteří v léčebné skupině dostali transfuzi se snížilo z 51,8 % v 8 týdnech před
výchozí hodnotou na 24,7 % mezi 16. a 24. týdnem, v porovnání se skupinou s placebem, kde se ve
stejné době zvýšilo procento z 48,9 % na 54,1%.
Pediatrická populace
Chronické selhání ledvin
Epoetin alfa byl hodnocen v otevřené, nerandomizované, 52týdenní klinické studii s otevřeným
dávkovým rozmezím u dětských pacientů s CRF léčených hemodialýzou. Medián věku pacientů
zařazených do studie činil 11,6 roků (rozmezí 0,5 - 20,1 roků).
Epoetin alfa byl podáván v dávce 75 IU/kg/týden intravenózně ve 2 nebo 3 dílčích dávkách po dialýze,
titrován po 75 IU/kg/týden v intervalu 4 týdnů (až do maxima 300 IU/kg/týden) s cílem dosáhnout
zvýšení hladiny hemoglobinu o 1 g/dl/měsíc. Požadované rozmezí koncentrace hemoglobinu činilo 9,až 11,2 g/dl. Hladiny koncentrací hemoglobinu dosáhlo 81 % pacientů. Medián doby potřebné k
dosažení cílové hladiny byl 11 týdnů a medián dávky při dosažení cíle činil 150 IU/kg/týden. Ze všech
pacientů, kteří dosáhli tohoto cíle, užívalo 90 % dávkovací režim 3krát týdně.
Po 52 týdnech zůstalo ve studii 57 % pacientů, kteří užívali dávku o mediánu 200 IU/kg/týden.
Klinické údaje pro subkutánní podání u dětí jsou omezené. V 5 malých, otevřených, nekontrolovaných
klinických studiích (počet pacientů v rozmezí od 9 - 22, celkem N =72) byl epoetin alfa podáván
subkutánně dětem v počáteční dávce 100 IU/kg/týden až 150 IU/kg/týden s možností zvýšení dávky na
300 IU/kg/týden. V těchto studiích byla většina pacientů predialyzovaných (N = 44), 27 pacientů bylo
na peritoneální dialýze a 2 byli na hemodialýze ve věkovém rozmezí 4 měsíce až 17 let. Všeobecně
tyto studie mají metodologická omezení, ale léčba byla spojena s pozitivními trendy k vyšší hladině
hemoglobinu. Nebyly hlášeny neočekávané nežádoucí účinky (viz bod 4.2).
Anemie vyvolaná chemoterapií
Epoetin alfa 600 IU/kg (podávaný jednou týdně intravenózně nebo subkutánně) byl hodnocen
v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, 16týdenní klinické studii a
v radomizované, kontrolované, otevřené, 20týdenní klinické studii u pediatrických pacientů s anemií,
podstupujících myelosupresivní chemoterapii k léčbě různých nemyeloidních malignit v dětském
věku.
V 16týdenní studii (n = 222) nebyl hlášen pacienty nebo rodiči žádný statisticky významný účinek dle
PedsQL (Paediatric Quality of Life Inventory) nebo Cancer Module scores u pacientů léčených
epoetinem alfa v porovnání s placebem (primární cíl hodnocení účinnosti). Navíc, nebyl pozorován
statistický rozdíl mezi pacienty ve skupině dostávající epoetin alfa a placebo v potřebě pRBC
transfuze.
Ve 20týdenní studii (n = 225) nebyl pozorován žádný významný rozdíl v primárním cíli hodnocení
účinnosti, tj. v poměru pacientů vyžadujících transfuzi erytrocytů po 28 dnech (62 % pacientů
léčených epoetinem alfa v porovnání s 69 % pacientů léčenými standardní terapií).