Doxorubicin teva Interakce

Doxorubicin je hlavním substrátem cytochromu P450 CYP3A4 a CYP2D6 a P-glykoproteinu (P-gp).
Byly hlášeny klinicky významné interakce s inhibitory CYP3A4, CYP2D6 a/nebo P-gp (např,
verapamil) vedoucí ke zvýšené koncentraci a zvýšenému klinickému účinku doxorubicinu. Naopak
induktory CYP3A4 (např. rifampicin, fenobarbital, fenytoin, třezalka tečkovaná) a P-gp mohou snížit
plazmatické hladiny doxorubicinu a mohou tak vést ke snížení účinnosti.

Doxorubicin-hydrochlorid používaný v kombinaci s cyklosporinem může vyžadovat úpravu dávkování.
Při současném podávání cyklosporinu se clearance doxorubicinu snižuje asi o 50 %. Velikost AUC
doxorubicinu se zvětší o 55 % a AUC doxorubicinolu bude větší o 350 %. Při této kombinaci se tedy
doporučuje 40% snížení dávky doxorubicinu. Cyklosporin, podobně jako verapamil, inhibuje CYP3Ai P-glykoprotein, čímž lze vysvětlit interakce a výsledné zvýšení nežádoucích účinků. Literární údaje
naznačují, že přidání cyklosporinu k doxorubicinu vede k hematologické toxicitě silnější a delší než té,
která byla pozorována u doxorubicinu samotného. Při současném podání cyklosporinu a doxorubicinu
byly rovněž zaznamenány kóma a epileptické záchvaty.
Bylo také prokázáno, že cimetidin snižuje plazmatickou clearance a zvyšuje AUC doxorubicinu.

Doxorubicin je užíván především v kombinacích s jinými cytotoxickými látkami. Může dojít k aditivní
toxicitě postihující především kostní dřeň/hematologické a gastrointestinální účinky (viz bod 4.4).
Použití doxorubicinu v kombinované chemoterapii s jinými potenciálně kardiotoxickými látkami (např.
fluoruracil, cyklofosfamid nebo paklitaxel), podobně jako souběžná léčba látkami ovlivňujícími srdce
(např. blokátory vápníkového kanálu), vyžaduje sledování srdečních funkcí v celém průběhu terapie.

Paklitaxel, pokud je podán dříve než doxorubicin, může způsobit zvýšení plazmatických koncentrací
doxorubicinu a/nebo jeho metabolitů. Určité údaje ukazují, že tento účinek se sníží, je-li antracyklin
podán dříve než paklitaxel.

Použití trastuzumabu v kombinaci s antracykliny (jako je doxorubicin) je spojeno s vysokým rizikem
kardiotoxicity. Trastuzumab a antracykliny se v současné době nemají používat v kombinaci, kromě
dobře kontrolovaných klinických studií s monitorováním srdeční funkce (viz bod 4.4).

Předchozí i stávající léčba látkami ovlivňujícími funkci kostní dřeně (např. cytostatika, sulfonamidy,
chloramfenikol, fenytoin, deriváty amidopyrinu, antiretrovirové látky) může vést k závažným poruchám
krvetvorby. Dávkování doxorubicinu se musí v případě potřeby změnit. Toxické účinky léčby
doxorubicinem se mohou zvyšovat v kombinaci s jinými cytostatiky (např. cytarabinem, cisplatinou,
cyklofosfamidem). Při kombinovaných terapiích s cytarabinem byly hlášeny nekrózy tlustého střeva s
masivním krvácením a závažnými infekcemi.

Hepatotoxicita doxorubicinu se může zvyšovat jinými hepatotoxickými látkami (např.
merkaptopurinem).

Doxorubicin je silný radiosenzibilizující látka („radiosensitizer“) a nové vzplanutí („recall
phenomena“) příznaků vyvolaných doxorubicinem může být život ohrožující. Kardiotoxicitu nebo
hepatotoxicitu doxorubicinu může zvyšovat jakákoli předchozí, souběžná nebo následná radioterapie.

Léčba doxorubicinem může zvýšit hladinu kyseliny močové v séru, a proto bude možná nezbytné
přizpůsobit dávku přípravků snižujících hladinu kyseliny močové.

Doxorubicin může snižovat biologickou dostupnost digoxinu.

Současné užití doxorubicin-hydrochloridu snižuje absorpci antiepileptik (např. karbamazin, fenytoin,
valproát).

Během léčby doxorubicin-hydrochloridem nemají být pacienti očkováni a také se mají vyhnout
kontaktu s osobami, které byly v nedávné době očkovány proti dětské obrně.

Doxorubicin se váže na heparin a fluoruracil. Proto je možná precipitace a ztráta účinku obou látek.
Více podrobností viz bod 6.2.

Při současné léčbě sorafenibem v dávce 400 mg dvakrát denně byly pozorovány jak zvětšení AUC (% - 47 %) doxorubicinu, tak hodnota AUC beze změny. Klinický význam těchto nálezů není znám.