Digoxin 0,125 léčiva Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání digoxinu v tabletách se z gastrointestinálního traktu vstřebává asi 70 % podané
dávky. Přibližně 25 % digoxinu je vázáno na sérový albumin. Distribuční objem digoxinu je velký
v důsledku extenzivní vazby digoxinu na svalovou tkáň, na tukovou tkáň se prakticky neváže.
Digoxin proniká do cerebrospinálního likvoru a přes placentární bariéru, dostává se do mateřského
mléka. Digoxin nelze odstranit z těla dialýzou. Distribuční fáze je ukončena za 6–8 hodin po podání,
koncentrace digoxinu v krvi v ustáleném stavu se u většiny kompenzovaných nemocných pohybuje
v terapeutickém rozmezí 0,5–2 ng/ml, je zde však velká interindividuální variabilita. Účinek digoxinu
po perorálním podání nastupuje asi za 2 hodiny, vrcholí asi za 6 hodin po podání. Digoxin se vylučuje
většinou nezměněn ledvinami, 30–50 % denní dávky za 24 hodin, enterohepatální oběh je
bezvýznamný. Biologický poločas eliminace je 1,5–2 dny, u anurických pacientů se prodlužuje
až na 4–6 dnů.

Digoxin je substrát P-glykoproteinu. Jako efluxní protein na apikální membráně enterocytů může P-
glykoprotein limitovat absorbci digoxinu. P-glykoprotein v renálních proximálních tubulech je
důležitým faktorem při renální eliminaci dixoginu (viz bod 4.5 „Interakce s jinými léčivými přípravky
a jiné formy interakce“).