Digoxin 0,125 léčiva Užívání po expiraci, upozornění a varování

Poměr rizika ku prospěchu léčby je třeba pečlivě zvážit u:
- městnavé nedostatečnosti srdce zaviněné mechanickou překážkou bez současné fibrilace síní
(těsnou mitrální stenózou se sinusovou tachykardií, stenózou aortálních chlopní, aneurysmatem,
opakovanými embolizacemi do plic, cor pulmonale při respirační insuficienci, perikarditidou),
- akutní hypoxémie,
- akutního infarktu myokardu,
- akutní myokarditidy,
- vyššího věku nemocných,
- poruch elektrolytové a acidobazické rovnováhy (hypokalémie, hyperkalémie, hypomagnezémie,
hypokalcémie, hyperkalcémie, acidózy),
- sick-sinus syndromu,
- plánované kardioverze,
- pacientů s myxedémem,
- pacientů s komorovou tachykardií a komorovými extrasystolami.

U pacientů s renální insuficiencí je třeba upravit dávkování podle hodnoty clearance kreatininu
(viz bod 4.2 Dávkování).

U akutního selhání levé komory srdeční podání diuretik a vazodilatancií obvykle předchází aplikaci
digoxinu.

Při akutním selhání pravé komory není většinou digoxin dobře účinný.

U akutního infarktu myokardu není podání digoxinu vhodné, pouze při současném selhání myokardu
a při fibrilaci síní.

Opatrnost je nutná při podávání Digoxinu 0,125 Léčiva pacientům s onemocněním štítné žlázy.
Počáteční a udržovací dávky by měly být sníženy, pokud je funkce štítné žlázy snížena.
Při hypertyreóze může být nutné zvýšit dávky, a to z důvodu relativní digoxinové rezistence.

U pacientů se závažným respiračním poškozením může být zvýšena citlivost myokardu vůči
digitalisovým glykosidům.

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy
s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají
tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.