Cynt Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání se moxonidin rychle (t max okolo 1 hodiny) a téměř úplně vstřebává z horní části
gastrointestinálního traktu. Celková biologická dostupnost je asi 88 %. To ukazuje na nevýznamný first-
pass metabolismus. Příjem potravy nemá vliv na farmakokinetiku moxonidinu.

Distribuce
Vazba na plasmatické bílkoviny, určená v in vitro studiích, byla okolo 7,2 %.

Biotransformace
Ve shromážděných vzorcích lidské plasmy byl identifikován pouze dehydrogenovaný moxonidin.
Farmakodynamická účinnost dehydrogenovaného moxonidinu tvoří asi 1/10 účinnosti moxonidinu.

Eliminace
Po 24 hodinách bylo 78 % celkové dávky vyloučeno močí v nezměněné podobě (jako mateřská látka) a % jako dehydrogenovaný moxonidin. Ostatní vedlejší metabolity v moči tvořily přibližně 8 % z původní
dávky. Stolicí se vyloučí méně než 1 %.
Eliminační poločas je přibližně 2,5 hodiny u moxonidinu a 5 hodin u metabolitů moxonidinu.

Farmakokinetika u hypertenzních pacientů:
U pacientů s hypertenzí nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické změny ve srovnání se
zdravými dobrovolníky.

Farmakokinetika u starších pacientů:
Byly pozorovány farmakokinetické změny závislé na věku, které jsou s největší pravděpodobností
způsobeny buď sníženou metabolickou aktivitou nebo mírně vyšší biologickou dostupností u starších
pacientů. Tyto farmakokinetické rozdíly však nejsou klinicky významné.

Farmakokinetika u pediatrické populace:
U dětí nebyly žádné farmakokinetické studie provedeny, protože moxonidin se dětem nedoporučuje.

Farmakokinetika při poruše funkce ledvin:
Vylučování moxonidinu je ve významném vzájemném vztahu s clearance kreatininu. U pacientů se středně
závažným zhoršením funkce ledvin (glomerulární filtrace 30-60 ml/min) jsou plazmatické koncentrace
moxonidinu při stavu „steady state“ asi 2x vyšší a terminální poločas přibližně 1,5x vyšší ve srovnání
s hypertenzními pacienty s normální funkcí ledvin (glomerulární filtrace > než 90 ml/min). U pacientů
s těžkým selháním funkce ledvin (glomerulární filtrace < než 30 ml/min) jsou plasmatické koncentrace při
stavu „steady state“ a terminální poločas asi 3x vyšší. Po opakovaných dávkách nebyla u těchto pacientů
pozorována neočekávaná akumulace léčiva. U hemodialyzovaných pacientů v konečném stádiu renálního
selhání (glomerulární filtrace < 10 ml/min) je AUC 6x vyšší a terminální poločas 4x vyšší ve srovnání
s hypertenzními pacienty s normální funkcí ledvin. U pacientů se středně závažným zhoršením funkce
ledvin jsou maximální koncentrace moxonidinu v plazmě jen 1,5 – 2x vyšší.
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin by tudíž mělo být dávkování titrováno podle individuálních
požadavků.
Moxonidin je vylučován hemodialýzou pouze v malém množství.