Bisoprolol vitabalans Užívání po expiraci, upozornění a varování

Jiné léky obsahující bisoprolol se používají na léčbu chronického srdečního selhání. Použití β-blokátorů
v této indikaci vyžaduje velkou opatrnost a na začátku léčby je potřeba velmi striktně vytitrovat dávku.
Ve fázi zvyšování dávky je potřeba vyselektovat všechny léky. Tento léčivý přípravek proto není
vhodný pro léčbu chronického srdečního selhání.

Všeobecně se nedoporučuje kombinovat bisoprolol s antagonisty kalcia typu verapamilu a diltiazemu,
s centrálně působícími antihypertenzivy a antiarytmiky I. třídy(viz bod 4.5.)

Bisoprolol se musí s opatrností podávat v případě:
- současné léčby s amiodaronem kvůli riziku automatické kontraktility a poruch vedení (suprese
kompenzačních sympatických reakcí, viz bod 4.5.).
- bronchospasmu (bronchiální astma, obstrukční onemocnění dýchacích cest): v případě bronchiálního
astmatu nebo jiného chronického obstrukčního onemocnění plic, které může způsobit jejich symptomy,
je potřeba souběžně provádět bronchodilatační terapii. Ojediněle se u pacientů s astmatem může zvýšit
rezistence dýchacích cest, proto může být potřeba zvýšit dávku β2-stimulancií. Před zahájením léčby
se doporučuje provést funkční respirační test.
- současného podávání anticholinesterázy (včetně takrinu): může být zvýšena doba atriovertikulárního
vedení a/nebo zvýšená bradykardie (viz bod 4.5)
- souběžné léčby s inhalačními anestetiky: může dojít k zeslabení reflexní tachykardie a ke zvýšení
rizika hypotenze (viz bod 4.3. a 4.5.). Pokračování  blokády snižuje riziko arytmie během indukce a
intubace. Anesteziolog by měl být informován, že pacient užívá bisoprolol.
- použití jódových kontrastních látek: beta blokátory mohou zabraňovat kardiovaskulárním
kompenzačním reakcím souvisejícím s hypotenzí nebo šokem, které jsou vyvolány jodovými
kontrastními látkami.
- diabetes mellitus s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi; symptomy hypoglykémie mohou být
maskované. Během léčby bisoprololem je nutno monitorovat hladinu glukózy v krvi
- tyreotoxikózy: adrenergní symptomy tyreotoxikózy mohou být při léčby bisoprololem maskované
- přísného hladovění
- probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné β-tablokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání adrenalinu nemusí mít
vždy očekávaný terapeutický účinek. Může být nezbytné podání vyšších dávek epinephrinu
(adrenalinu).
- AV blokády prvního stupně
- Printzmetalovy anginy: β-blokátory mohou zvyšovat počet a délku anginózních záchvatů u pacientů
s Printzmetalovou anginou.
- při periferní arteriální okluzivní chorobě/poruchách periferní cirkulace jako jsou Raynaudův syndrom
a intermitentní klaudikace, kde může zejména na začátku terapie dojít ke zhoršení příznaků.
- u pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních
receptorů (viz bod 4.3.)
- u pre-existující nebo existující psoriázy se mají β-blokátory (např. bisoprolol) podávat jen po
důkladném zhodnocení poměru přínosu a rizika
- u pacientů používajících kontaktní čočky, β-blokátory mohou snížit tvorbu slz a zvýšit náchylnost
k vysoušení očí.

Na začátku léčby bisoprololem je potřeba pacienty pravidelně monitorovat, zejména starší pacienty.
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být přerušení léčby bisoprololem náhlé,
s výjimkou přísně indikovaných případů, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního
onemocnění. Kdyby se léčba náhle přerušila, hrozí riziko infarktu myokardu a náhlé smrti u pacientů
s koronárním onemocněním srdce (viz bod 4.2.).

U pacientů podstupujících výkon v celkové anestézii musí být anesteziolog informován o betablokádě.
Pokud je vysazení β-blokátoru před chirurgickým zákrokem považováno za nutné, mělo by být
provedeno postupně a mělo by být dokončeno 48 hodin před anestézií.

Tento léčivý přípravek obsahuje léčivou látku, která vykazuje pozitivní výsledek při dopingové
zkoušce.