Benelyte Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Distribuce a biotransformace
Po infuzi je glukóza distribuována nejdříve intravaskulárně, a potom je transportována do
intracelulárního prostoru.

Metabolismus
Glukóza, jako přírodní substrát buněk v organismu je všudypřítomně metabolizována. Za
fyziologických podmínek je to nejdůležitější energie dodávající sacharidy s kalorickou hodnotou
rovnající se přibližně 17 kJ/g nebo 4 kcal/g. Tkáně centrálního nervového systému, erytrocyty a dřeň
ledvin jsou mimo jiné tkáně s obligatorní spotřebou glukózy. Normální hladina glukózy v krvi na lačno
se pohybuje mezi 50–95 mg/100 ml nebo 2,8–5,3 mmol/l.

Glukóza slouží k syntéze glykogenu, který slouží jako rezerva sacharidů v těle. Glukóza je
metabolizovaná na pyruvát nebo laktát, aby byla zabezpečena produkce energie v buňkách. Glukóza
také umožňuje udržet hladinu glukózy v krvi a biosyntézu důležitých komponent organismu. Inzulín,
glukokortikoidy a katecholaminy se podílejí především na hormonální regulaci hladiny glukózy v krvi.

Při glykolýze je glukóza metabolizována na pyruvát nebo laktát. Laktát může být částečně znovu vrácen
do metabolismu glukózy (Coriho cyklus). Za aerobních podmínek je pyruvát zcela oxidovaný na oxid
uhličitý a vodu. Konečné produkty této úplné oxidace glukózy jsou eliminovány plícemi (oxid uhličitý)
a ledvinami (voda).
Předpokladem pro optimální využití dodávané glukózy je normální elektrolytový a acidobazický stav.
Zvláště acidóza může indikovat poškození oxidačního metabolismu.

Mezi metabolismem elektrolytů a sacharidů je silná korelace, která zejména ovlivňuje draslík. Využití
glukózy je spojené s potřebou na zvýšení draslíku. Když tento vztah není brán v úvahu, mohou se objevit
výrazné poruchy metabolismu draslíku, které mohou způsobit kromě jiného masivní srdeční arytmie.


Za patologických metabolických podmínek se mohou objevit poruchy využití glukózy (intolerance
glukózy). Jedná se především o diabetes mellitus, jakož i hormonálně indukované snížení glukózové
tolerance vyplývající z metabolického stresu (např. v průběhu a po operačním zákroku, závažné
onemocnění, poranění), které mohou způsobit hyperglykemii dokonce i bez exogenního dodání
substrátu. Hyperglykemie – v závislosti na její závažnosti – může vést ke ztrátě tekutin ledvinami,
způsobené zvýšenou osmolaritou, která může vést k hypertonické dehydrataci, hyperosmolární poruše,
a dokonce k hyperosmolárnímu kómatu.

Nadměrný příjem glukózy, zvláště během postagresivního syndromu, může podstatně zvýšit narušení
utilizace glukózy a přispět ke zvýšené konverzi glukózy na tuk jako důsledek narušené oxidační utilizace
glukózy. To může být následně spojené se zvýšením oxidu uhličitého v organismu (problémy
s odstavením od respirátoru) a dodatečnou tukovou infiltrací do tkání, zejména do jater. U pacientů
s intrakraniálním poraněním a edémem mozku je zvýšené riziko poruchy glukózové homeostázy. U
těchto pacientů, dokonce lehká porucha koncentrace glukózy a s ní spojené zvýšení plazmové (sérové)
osmolality může přispět k významnému zvýšení poškození mozku.

Po infuzi je acetát nedříve distribuovaný intravaskulárně a pak se přemisťuje do intersticiálního prostoru.
Za fyziologických podmínek je acetát konvertován na bikarbonát a oxid uhličitý. Koncentrace
plazmatického bikarbonátu a koncentrace acetátu jsou regulované ledvinami; koncentrace oxidu
uhličitého v plazmě je regulována plícemi.

Eliminace
U zdravých lidí není prakticky žádná glukóza vylučována ledvinami. V případě patologických
metabolických podmínek (např. diabetes mellitus, postagresivní symptom), které jsou
doprovázeny hyperglykemií (hladina glukózy v krvi je víc než 120 mg/ml nebo 6,7 mmol/l) je
překročena maximální tubulární transportní kapacita (180 mg/100 ml nebo 10 mmol/l) a glukóza je
vylučována ledvinami (glykosurie).