Atenobene Užívání po expiraci, upozornění a varování

Pečlivého zvážení poměru rizika ku prospěchu léčby je třeba u pacientů s nedostatečně
kompenzovaným, resp. rozkolísaným diabetem, u sklonu k bronchiální hyperaktivitě, při hladovění,
u pacientů se sníženou funkcí ledvin, u pacientů s feochromocytomem (předchozí blokáda alfa
receptorů nutná) a u pacientů s AV-blokádou I. stupně. U pacientů s myastenia gravis může dojít ke
zhoršení příznaků onemocnění. U pacientů s psoriázou v osobní nebo rodinné anamnéze je třeba před
nasazením přípravku pečlivě zvážit rizika. Opatrnosti je třeba u pacientů s depresí.
Anestézie a chirurgie: Atenolol není vhodné nasazovat před operací, zejména ne u nemocných s
ICHS či hypertenzí. Při event. vysazení musí být interval alespoň 48 hodin mezi poslední dávkou a
anestezií.
Strana 3 (celkem 8)
Atenolol je kompetitivní inhibitor agonistů beta receptorů a jejich účinku na srdce. Inhibici může
zrušit podání látek typu dobutaminu, isoprenalinu. Manifestaci zvýšeného tonu vagu (bradykardie,
hypotenze) lze korigovat atropinem (1-2 mg i.v.).
Diabetes a hypoglykémie: Atenolol může maskovat tachykardii provázející hypoglykémii,
nepotencuje inzulínem indukovanou hypoglykémii a na rozdíl od neselektivních batablokátorů
neprodlužuje návrat glykémie k normě.
Obstrukční choroba bronchopulmonální a astma bronchiale: Pacienti s touto chorobou by obecně
neměli užívat betablokátory. Vzhledem k relativní beta1 selektivitě atenololu může být opatrně
užíván pacienty s mírnou formou této choroby, pokud nereagují na jinou antihypertenzní terapii.
Začíná se nejvýše dávkou 50 mg pro die.
Ischemická choroba srdeční: Náhlé přerušení léčby betablokátory bez ISA může u pacientů s
ischemickou chorobou srdeční vyvolat nebo zhoršit anginu pectoris. Ojediněle byl popsán i vznik
infarktu myokardu. Pacienti s ICHS mají být proto varováni před náhlým vysazením atenololu bez
vědomí lékaře. I při absenci zjevné anginy pectoris je vhodné sledování nemocného v době
pozvolného vysazování léku. Jestliže se objeví symptomy z náhlého vysazování, lék musí být znovu
nasazen. Zvýšená opatrnost je nutná zejména u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris (zvýšení
počtu a trvání anginózních záchvatů).
Srdeční selhání: Atenolol je kontraindikován u manifestního srdečního selhání. U nemocných bez
známek srdečního selhání, kteří ho však prodělali dříve, lze opatrně atenolol podávat za pečlivé
kontroly stavu. Při event. objevení se známek srdečního selhání jsou lékem volby diuretika a je třeba
vysadit atenolol. U pacientů s pouze sníženou funkcí levé komory srdeční lze atenolol opatrně
podávat.
Tyreotoxikóza: Blokáda beta1 receptorů může maskovat klinické příznaky hypertyreózy
(tachykardie). Vysazení betablokátorů může způsobit opak. Proto musí být pečlivě sledováni pacienti
se suspektní tyreotoxikózou, kterým byl vysazen atenolol.
Jako ostatní betablokátory může atenolol zvýšit citlivost na alergeny a zhoršit projevy
anafylaktických reakcí. Pacienti nemusí reagovat na obvyklé dávky adrenalinu, užívané v léčbě
alergických reakcí. Pacientům s anamnézou těžké alergické reakce je možné podávat atenolol jen se
zvýšenou opatrností.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.