Atarax Bezpečnost (v těhotenství)

Farmakologické studie akutní, subakutní a chronické toxicity u hlodavců, psů a opic neposkytly
žádné závažné signály. Letální dávka 50 (LD50) byla u potkanů po perorálním podání 690 mg/kg,
u myší 550 mg/kg, po intravenózním podání u potkanů 81 mg/kg a u myší 56 mg/kg.

Jednorázové perorální podání dávky 80 mg/kg a výše vyvolávalo u psů příznaky deprese, ataxie, křečí
a třesu. U opic se po podání perorálních dávek přesahujících 50 mg/kg objevovalo zvracení bez
jiných dalších příznaků až do dávky 400 mg/kg a intravenózní dávky 15 mg/kg vyvolávaly
přechodnou ataxii a křeče s úplným uzdravením během 5 minut po dávce. Intraarteriální injekce
vedla u králíků k závažnému lokálnímu tkáňovému poškození.
V izolovaných Purkyňových vláknech psů hydroxyzin při koncentraci 3 μM zvýšil potenciální dobu
účinku s náznaky možné interakce s draslíkovými kanály podílejícími se na repolarizační fázi.
Ve vyšší koncentraci 30 μM docházelo k výraznému poklesu potenciální doby účinnosti, což může
svědčit o možné interakci s vápníkovými a/nebo sodíkovými kanály. Hydroxyzin způsobil inhibici
draslíkových proudů kanálů Ikr kódovaných hERG (human-Ether-a-go-go) v savčích buňkách
s IC50 0,62 μM, což je koncentrace 10−60× vyšší než terapeutické koncentrace. Koncentrace
hydroxyzinu potřebné k vyvolání účinků na srdeční elektrofyziologii jsou kromě toho 10× až
100× vyšší než koncentrace potřebné k blokování receptorů H1 a 5-HT2. U psů, kteří byli při vědomí,
jejichž pohyb nebyl omezen a byli sledování telemetrií, vyvolal hydroxyzin a jeho enantiomery
obdobné kardiovaskulární profily, i když existovaly některé drobné rozdíly. V rámci první studie
s použitím telemetrie u psů hydroxyzin (21 mg/kg p.o.) mírně zvýšil srdeční frekvenci a zkrátil
intervaly PR a QT. Podobné účinky na srdeční frekvenci interval PR byly pozorovány v druhé studii
s použitím telemetrie u psů, kdy byla absence účinku na QTc interval potvrzena až do jednotlivé
perorální dávky 36 mg/kg.

Hydroxyzin podávaný potkanům po dobu 30 dnů byl velmi dobře tolerován při dávkách
20 mg/kg/den s.c., při dávkách 200 mg/kg/den per os se objevila nějaká mortalita.

Chronická toxicita se testovala u potkanů v perorálních dávkách do 50 mg/den ve 100 g potravy po
dobu 24 týdnů, aniž by se objevily nějaké příznaky nebo histopatologické odchylky. Dávky
10 mg/kg/den po dobu 70 dní snižovaly koncentraci a životnost spermií u samců potkanů. Perorální
dávky do 20 mg/kg/den po dobu 6 měsíců nebyly u psů spojeny s žádnými histopatologickými
změnami.

Teratogenita se posuzovala u březích hlodavců. K výskytu fetálních malformací a potratů docházelo
při dávkách nad 50 mg/kg hydroxyzinu vlivem kumulace metabolitu norchlorcyklizinu.
Teratogennídávky jsou mnohem vyšší než terapeuticky užívané dávkování u člověka. Amesovým
testem nebyla prokázána žádná mutagenní aktivita. Výzkum na myším lymfomu prokázal
v přítomnosti S9 a při koncentraci 15 g/ml malé zvýšení mutací nízkého rozsahu. Tato dávka byla
blízká maximální úrovni toxicity v dané studii. Studie mikronukleové indukce u potkanů vyzněla
negativně. Vzhledem k tomu, že při výzkumu in vitro byly zjištěny jen nepatrné účinky a výzkum in
vivo byl negativní, nepovažuje se hydroxyzin za mutagen.

Výzkumy kancerogenního účinku nebyly s hydroxyzinem na zvířatech provedeny. Přípravek však
není mutagenní a během několika desetiletí klinického používání s ním nebylo spojeno žádné zřejmé
riziko vzniku nádorů.