Abiraterone accord Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika abirateronu a abirateron-acetátu po perorálním podání abirateron-acetátu byla
studována u zdravých subjektů, pacientů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty a
u subjektů bez zhoubného nádoru s poruchou funkce jater nebo ledvin. Abirateron-acetát je in vivo
rychle metabolizován na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů
Absorpce
Po perorálním podání abirateron-acetátu nalačno je doba do dosažení maximální koncentrace
abirateron-acetátu v plazmě přibližně 2 hodiny.

Podání abirateron-acetátu s potravou vede ve srovnání s podáním nalačno až k 10násobnému až 17násobnému obsahu tuku v potravě. Při obvyklém složení potravy může podání abirateron-acetátu vést k velmi
variabilním expozicím. Proto se abirateron nesmí užívat spolu s jídlem. Je nutno ji užívat alespoň
jednu hodinu před nebo alespoň dvě hodiny po jídle. Tablety se polykají celé spolu s vodou 4.2
Distribuce
Vazba 14C-abirateronu na plazmatické bílkoviny je 99,8 %. Zdánlivý distribuční objem je přibližně
630 l, což ukazuje, že abirateron-acetát je extenzivně distribuován do periferních tkání.

Biotransformace
Po perorálním podání 14C-abirateron-acetátu v tobolce se abirateron-acetát hydrolyzuje na abirateron;
ten je potom dále metabolizován, včetně sulfatace, hydroxylace a oxidace, převážně v játrech. Většina
cirkulující radioaktivity Z 15 detekovatelných metabolitů jsou 2 metabolity hlavní, abirateron-sulfát a N-oxid
abirateron-sulfátu, z nichž každý vykazuje přibližně 43 % celkové radioaktivity.

Eliminace
Průměrný plazmatický poločas abirateronu na základě stanovení u zdravých subjektů je přibližně
15 hodin. Po perorálním podání 1000 mg 14C-abirateron-acetátu se přibližně 88 % radioaktivity objeví
ve stolici a přibližně 5 % v moči. Nejčastější sloučeniny přítomné ve stolici jsou nezměněný
abirateron-acetát a abirateron
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla srovnávána u pacientů s onemocněním ledvin v konečném
stadiu stabilizovaných na hemodialýze proti kontrolním subjektům s normální funkcí ledvin.
Systémová expozice abirateron-acetátu po jednorázovém perorálním podání dávky 1000 mg se
u pacientů s onemocněním ledvin v konečném stadiu na hemodialýze nezvýšila. Podání u pacientů
s poruchou funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin, nevyžaduje snížení dávky 4.2U těchto pacientů se doporučuje opatrnost.

Porucha funkce jater
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla zkoumána u subjektů s mírnou nebo středně těžkou poruchou
funkce jater abirateron-acetátu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů s mírnou
poruchou funkce jater zvýšila přibližně o 11 % a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater
přibližně o 260 %. Průměrný poločas abirateron-acetátu je prodloužen přibližně na 18 hodin
u pacientů s mírnou poruchou funkce jater a na 19 hodin u pacientů se středně těžkou poruchou funkce
jater.

V další studii byla zkoumána farmakokinetika abirateron-acetátu u subjektů s již existující těžkou 8funkcí jater. AUC abirateron-acetátu se zvýšilo přibližně o 600 % a podíl volného léčiva se zvýšil o
80 % u subjektů s těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater.

U pacientů s mírnou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování.
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateron-acetátu důkladně
posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko funkce jater se abirateron-acetát nesmí podávat
U pacientů, u kterých vznikne hepatotoxicita během léčby, může být nutné léčbu přerušit nebo dávku
upravit