BUPRENORPHINE SANDOZ - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Buprenorphine Sandoz 35 mikrogramů/h transdermální náplast
Buprenorphine Sandoz 52,5 mikrogramů/h transdermální náplast
Buprenorphine Sandoz 70 mikrogramů/h transdermální náplast

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

[35 mikrogramů/h:]
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 20 mg.
Plocha obsahující léčivou látku: 25 cm2.
Nominální rychlost uvolňování: 35 mikrogramů buprenorfinu za hodinu (po dobu 96 hodin).
[52,5 mikrogramů/h:]
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 30 mg.
Plocha obsahující léčivou látku: 37,5 cm2.
Nominální rychlost uvolňování: 52,5 mikrogramů buprenorfinu za hodinu (po dobu 96 hodin).
[70 mikrogramů/h:]
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 40 mg.
Plocha obsahující léčivou látku: 50 cm2.
Nominální rychlost uvolňování: 70 mikrogramů buprenorfinu za hodinu (po dobu 96 hodin).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Transdermální náplast.

[35 mikrogramů/h:]
Obdélníková béžová náplast se zaoblenými rohy a s potiskem „Buprenorphin“ a „35 μg/h“ v modré barvě.
[52,5 mikrogramů/h:]
Obdélníková béžová náplast se zaoblenými rohy a s potiskem „Buprenorphin“ a „52,5 μg/h“ v modré barvě.
[70 mikrogramů/h:]
Obdélníková béžová náplast se zaoblenými rohy a s potiskem „Buprenorphin“ a „70 μg/h“ v modré barvě.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Středně silné až silné bolesti při nádorovém onemocnění a silné bolesti, které nereagují na neopioidní
analgetika.

Přípravek Buprenorphine Sandoz není vhodný k léčbě akutní bolesti.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Pacienti starší 18 let

Dávku je nutno upravit podle stavu jednotlivého pacienta (intenzita bolesti, míra utrpení, individuální
odezva na léčbu). Je nutno podávat nejnižší možnou dávku zajišťující přiměřenou úlevu od bolesti.
K zajištění takovéto adaptivní léčby jsou k dispozici tři síly náplastí: Buprenorphine Sandoz mikrogramů/h, Buprenorphine Sandoz 52,5 mikrogramů/h a Buprenorphine Sandoz 70 mikrogramů/h.

Volba počáteční dávky: u pacientů, kteří dosud neužívali žádná analgetika, musí být léčba zahájena
náplastí nejnižší síly (Buprenorphine Sandoz 35 mikrogramů/h). Pacienti, kterým byla podávána
analgetika 1. stupně dle WHO (neopioidní) nebo analgetika 2. stupně dle WHO (slabé opioidy), musí také
zahájit léčbu náplastí Buprenorphine Sandoz 35 mikrogramů/h. Podle doporučení WHO je možné
v závislosti na celkovém zdravotním stavu pacienta v podávání neopioidních analgetik pokračovat.

Při přechodu z analgetik 3. stupně (silných opioidních analgetik) na přípravek Buprenorphine Sandoz a při
volbě počáteční síly náplasti se musí vzít v úvahu charakter předchozího léčivého přípravku, způsob
podání a průměrná denní dávka, aby se zabránilo opětovnému návratu bolesti. Obecně se doporučuje
dávku titrovat individuálně zahájením léčby nejnižší silou transdermální náplasti (Buprenorphine Sandoz
35 mikrogramů/h). Klinické zkušenosti prokázaly, že u pacientů, kteří užívali vyšší denní dávky silných
opioidních analgetik (v rozsahu kolem 120 mg perorálního morfinu), lze léčbu zahájit další vyšší silou
transdermální náplasti (viz též bod 5.1).

Během titrace dávky by měla být k dispozici doplňková analgetika s okamžitým účinkem, aby byla
umožněna adaptace na individuální dávku v přiměřeném čase.

Potřebná síla přípravku Buprenorphine Sandoz musí odpovídat individuálním potřebám pacienta a musí
být pravidelně kontrolována.

Po aplikaci první transdermální náplasti přípravku Buprenorphine Sandoz se sérové koncentrace
buprenorfinu zvyšují pozvolna jak u pacientů, kteří byli předtím léčeni analgetiky, tak u pacientů, kteří
léčeni nebyli. Z toho důvodu je rychlý nástup účinku zpočátku nepravděpodobný. Proto by se první
hodnocení analgetického účinku mělo provést až po 24 hodinách.

Předchozí analgetický léčivý přípravek (kromě transdermálních opioidů) se během prvních 12 hodin po
přechodu na přípravek Buprenorphine Sandoz musí podat v původní dávce a v následujících 12 hodinách
se na vyžádání pacienta podává vhodná záchranná medikace.

Titrace dávky a udržovací léčba

Přípravek Buprenorphine Sandoz se musí vyměnit nejpozději po 96 hodinách (tj. 4 dnech). Pro
pohodlnější používání lze transdermální náplast měnit dvakrát týdně v pravidelných intervalech, např.
vždy v pondělí ráno a ve čtvrtek večer. Dávku je nutno titrovat individuálně až do dosažení analgetického
účinku. Pokud je analgezie na konci počáteční aplikační doby nedostatečná, lze dávku zvýšit, buď
použitím více než jedné transdermální náplasti stejné síly nebo přechodem na další vyšší sílu
transdermální náplasti. Ve stejnou dobu nesmějí být aplikovány více než dvě transdermální náplasti, bez
ohledu na jejich sílu.

Před aplikací další síly přípravku Buprenorphine Sandoz je třeba vzít v úvahu celkové množství opioidů
podávaných navíc k náplasti, tj. celkovou potřebnou dávku opioidů, a podle toho dávku upravit. Pacienti,
kteří potřebují během udržovací léčby doplňkové analgetikum (např. z důvodu průlomové bolesti) mohou
kromě transdermální náplasti užívat např. 0,2 až 0,4 mg buprenorfinu sublingválně každých 24 hodin.
Jestliže je nutné pravidelné přidávání 0,4 až 0,6 mg buprenorfinu sublingválně, musí se použít další síla
náplasti.

Délka podávání
Přípravek Buprenorphine Sandoz se za žádných okolností nesmí podávat déle, než je absolutně nezbytné.
Pokud je s ohledem na povahu a závažnost nemoci nutná dlouhodobá léčba bolesti přípravkem


Buprenorphine Sandoz, pak je nutno provádět pečlivé a pravidelné sledování (v případě nezbytnosti
s přestávkami v léčbě), aby se zjistilo, zda a v jakém rozsahu je léčba nutná.

Vysazování přípravku Buprenorphine Sandoz
Po odstranění přípravku Buprenorphine Sandoz se sérové koncentrace buprenorfinu snižují postupně, a
tak je po jistou dobu analgetický účinek zachován. To je nutno vzít v potaz tehdy, kdy po léčbě
přípravkem Buprenorphine Sandoz má následovat léčba jinými opioidy. Obecně platí, že následující
opioid by se neměl podávat během 24 hodin po odstranění přípravku Buprenorphine Sandoz. Dosud jsou
ohledně zahajovací dávky jiných opioidů podávaných po vysazení přípravku Buprenorphine Sandoz
k dispozici pouze omezené informace.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
U starších pacientů není úprava dávky přípravku Buprenorphine Sandoz nutná.

Porucha funkce ledvin

Jelikož farmakokinetika buprenorfinu není během renálního selhání změněna, je jeho použití u pacientů s
renální insuficiencí, včetně pacientů na dialýze, možné.

Porucha funkce jater

Buprenorfin se metabolizuje v játrech. Intenzita a trvání jeho účinku mohou být u pacientů se zhoršenými
jaterními funkcemi ovlivněny. Proto je nutné pacienty s jaterní nedostatečností během léčby přípravkem
Buprenorphine Sandoz pečlivě sledovat.

Pediatrická populace

Jelikož přípravek Buprenorphine Sandoz nebyl u pacientů mladších 18 let studován, použití tohoto
léčivého přípravku se u těchto pacientů nedoporučuje.

Způsob podání
Transdermální použití.

Přípravek Buprenorphine Sandoz se má aplikovat na nepodrážděnou a neochlupenou, rovnou část povrchu
kůže, nikoli však na části kůže s rozsáhlými jizvami. Na horní části těla se dává přednost těmto místům:
horní část zad nebo na hrudníku pod klíční kostí. Zbytky ochlupení se mají ostříhat nůžkami (neholit).
Pokud místo aplikace vyžaduje očištění, mělo by být omyto vodou. Nesmí se používat mýdlo nebo jiné
prostředky. Je nutno se vyhýbat pleťovým přípravkům, které by mohly ovlivnit adhezi transdermální
náplasti v místě vybraném pro aplikaci přípravku Buprenorphine Sandoz.

Kůže musí být před aplikací úplně suchá. Přípravek Buprenorphine Sandoz musí být aplikován
bezprostředně po vyjmutí ze sáčku. Po odstranění pásky, se náplast na místo pevně přitlačuje dlaní po
dobu přibližně 30 sekund. Koupání, sprchování nebo plavání nemá na náplast vliv.

Přípravek Buprenorphine Sandoz má zůstat nalepen nepřerušovaně po dobu 4 dnů. Po odstranění
předchozí transdermální náplasti se nová transdermální náplast Buprenorphine Sandoz musí aplikovat na
jinou část kůže. Před aplikací nové transdermální náplasti na stejnou část kůže musí uplynout nejméně
jeden týden.

4.3 Kontraindikace

- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
- pacienti závislí na opioidech a při odvykací léčbě závislosti na narkotikách
- stavy, kdy je vážně porušeno dechové centrum a jeho funkce, nebo kdy k jeho poruše může
dojít
- pacienti, kterým jsou podávány inhibitory MAO nebo kteří je užívali během posledních dvou


týdnů (viz bod 4.5)
- pacienti trpící onemocněním myasthenia gravis
- pacienti s deliriem tremens
- v těhotenství (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Buprenorfin se při akutní alkoholové intoxikaci, konvulzivních poruchách, u pacientů s poraněním hlavy,
v šoku, za sníženého stavu vědomí nejasného původu, při zvýšeném intrakraniálním tlaku bez možnosti
ventilace smí používat jen se zvýšenou opatrností.

Buprenorfin příležitostně vyvolává útlum dechu. Z toho důvodu je třeba dávat pozor při léčbě pacientů se
zhoršenou respirační funkcí nebo u pacientů užívajících léčivé přípravky, které mohou útlum dýchání
způsobit.

Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné používání buprenorfinu a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, může vést
k sedaci, respirační depresi, kómatu a smrti. Vzhledem k těmto rizikům je současné předepisování těchto
sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby. V případě rozhodnutí
předepsat buprenorfin současně se sedativy, je nutné předepsat nejnižší účinnou dávku buprenorfinu na
nejkratší možnou současnou dobu léčby.

Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto
symptomech věděli (viz bod 4.5).

Poruchy dýchání spojené se spánkem
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání spojené se spánkem včetně centrální spánkové apnoe (CSA)
a hypoxemie spojené se spánkem. Používání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce. Je třeba
zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se projevuje CSA.

Serotoninový syndrom
Souběžné podávání buprenorfinu a dalších serotonergních látek, např. selektivních inhibitorů zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo
tricyklických antidepresiv, může vést k serotoninovému syndromu, což je potenciálně život ohrožující
onemocnění (viz bod 4.5).
Pokud je souběžná léčba dalšími serotonergními látkami klinicky opodstatněná, doporučuje se pacienta
pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní nestabilitu,
neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.
V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit snížení
dávky nebo přerušení léčby.

Buprenorfin má podstatně nižší schopnost vyvolat závislost, než čistí opioidní agonisté. Podle studií na
zdravých dobrovolnících a na pacientech, kterým byl podáván buprenorfin, nebyly pozorovány
abstinenční příznaky. Po dlouhodobém užívání buprenorfinu však abstinenční příznaky, podobné
abstinenčním příznakům při vysazení opioidů, nelze zcela vyloučit (viz bod 4.8). Těmito příznaky jsou:
agitovanost, úzkost, nervozita, nespavost, hyperkineze, třes a gastrointestinální poruchy.

U pacientů zneužívajících opioidy může substituce buprenorfinem předejít abstinenčním symptomům. To
vedlo k jistému zneužívání buprenorfinu, a tak je při předepisování pacientům podezřelým ze zneužívání
drog nebo pacientům závislým třeba opatrnosti.

Buprenorfin se metabolizuje v játrech. Intenzita a trvání účinku by mohly být u pacientů s poruchami
jaterních funkcí změněny. Z toho důvodu takoví pacienti musí být během léčby buprenorfinem pečlivě
sledováni.

Pacienti s horečkou/působení vnějšího tepla



Horečka a působení vnějšího tepla mohou zvýšit permeabilitu kůže. Teoreticky by se za takových
okolností mohly během léčby sérové koncentrace buprenorfinu zvýšit. Proto se při léčbě buprenorfinem
musí u pacientů s horečkou nebo v případech zvýšené teploty kůže v důsledku jiných okolností dávat
pozor na zvýšenou možnost opioidních reakcí.

Tato transdermální náplast nemá být vystavována nadměrnému teplu (např. sauna, infračervené záření).

Antidopingové upozornění: sportovci si musí být vědomi toho, že tento léčivý přípravek může vyvolat
pozitivní reakci při sportovních dopingových testech. Používání přípravku Buprenorphine Sandoz jako
dopingové látky může ohrozit zdraví.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při užívání inhibitorů MAO během posledních 14 dnů před podáváním opioidu pethidinu byly pozorovány
život ohrožující interakce ovlivňující centrální nervový systém, respirační a kardiovaskulární funkce.
Stejné interakce nemohou být vyloučeny ani mezi inhibitory MAO a buprenorfinem (viz bod 4.3).

Buprenorfin je třeba používat s opatrností při souběžném podávání se serotonergními léčivými látkami,
např. selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklickými antidepresivy, neboť dochází ke zvýšení rizika
serotoninového syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).

Pokud se buprenorfin aplikuje spolu s jinými opioidy, anestetiky, hypnotiky, sedativy (viz také odstavec
níže), antidepresivy, neuroleptiky a obecně s léky, které tlumí dýchání a centrální nervový systém, mohou
být účinky na CNS zesíleny. Totéž platí i pro alkohol.

Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, zvyšuje
riziko sedace, respirační deprese, kómatu a smrti v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Je
nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4).

Při podání spolu s inhibitory nebo induktory CYP 3A4 může být účinnost buprenorfinu zesílena
(inhibitory) nebo zeslabena (induktory).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Dostatečné údaje týkající se použití buprenorphinu u těhotných žen nejsou k dispozici. Studie na zvířatech
prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známo. Ke konci
těhotenství vysoké dávky buprenorfinu mohou u novorozence vyvolat útlum dýchání dokonce i po krátké
době podávání. Dlouhodobé podávání buprenorfinu během posledních tří měsíců těhotenství by mohlo u
novorozence způsobit abstinenční příznaky.
Proto je přípravek Buprenorphine Sandoz během těhotenství kontraindikován.

Kojení
Buprenorfin se vylučuje do mateřského mléka. Studie na potkanech ukázaly, že buprenorfin může
inhibovat kojení.
Přípravek Buprenorphine Sandoz se v průběhu kojení nemá používat.

Fertilita
Vliv buprenorfinu na lidskou fertilitu není znám. Buprenorfin ve studiích u zvířat fertilitu neovlivnil (viz
bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Buprenorfin má výrazný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. I když se používá podle pokynů, může
buprenorfin ovlivnit pacientovy reakce tak, že naruší schopnost bezpečně řídit a obsluhovat stroje.



To platí zejména na začátku léčby, při jakékoli změně dávky a pokud se buprenorfin podává spolu s
jinými centrálně působícími látkami včetně alkoholu, trankvilizérů, sedativ a hypnotik.

Pacienti, kteří jsou takto ovlivněni (např. pociťují točení hlavy, malátnost nebo mají rozmazané či dvojité
vidění) nesmějí během používání buprenorfinu a nejméně 24 hodin po jeho odstranění řídit nebo
obsluhovat stroje.

Pokud nejsou výše uvedené příznaky přítomny, nemusí být pacienti stabilizovaní na určité dávce nutně
omezeni.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky byly zaznamenány po podání buprenorfinových transdermálních náplastí v
klinických a poregistračních studiích.

Četnosti jsou uvedeny následovně:
velmi časté (≥1/10)
časté (≥1/100 až <1/10)
méně časté (≥1/1000 až <1/100)
vzácné (≥1/10 000 to <1/1000)
velmi vzácné (<1/10000)
není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Nejčastěji hlášenými systémovými nežádoucími účinky byly nauzea a zvracení.
Nejčastěji hlášenými lokálními nežádoucími účinky byly erytém a svědění.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Třídy orgánových
systémů
Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není
známo
Poruchy
imunitního
systému
Závažné
alergické
reakce*

Poruchy
metabolismu a
výživy
Ztráta chuti k
jídlu

Psychiatrické
poruchy
Zmatenost,
poruchy
spánku,
neklid
Psychomimetické
účinky (např.
halucinace,
úzkost, noční
můry), pokles
libida
Závislost,
změny nálad

Poruchy
nervového
systému
Závrať,
bolest
hlavy
Sedace,
somnolence
Zhoršená
koncentrace,
poruchy řeči,
necitlivost,
poruchy
rovnováhy,
parestezie (např.
bodavé či pálivé
vjemy v kůži)
Svalové
fascikulace,
parageuzie

Poruchy oka Poruchy zraku,
rozmazané
vidění, edém
víček
Mióza
Poruchy ucha a
labyrintu
Bolest ucha
Cévní poruchy Oběhové Návaly horka


poruchy
(jako je
hypotenze
nebo vzácně
i oběhový
kolaps)
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Dušnost Respirační
deprese
Hyperventilace,
škytavka

Gastrointestinální
poruchy
Nauzea Zvracení,
zácpa
Sucho v
ústech
Pyróza Říhání
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Erytém,
svědění
Exantém,
diaforéza
Vyrážka Kopřivka Pustuly a
puchýřky
Kontaktní
dermatitida,
změny
zbarvení
kůže v
místě
aplikace

Poruchy ledvin a
močových cest
Retence
moči,
poruchy
močení

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Zhoršená erekce
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
Edém,
únava
Vyčerpanost Abstinenční
příznaky*, reakce
v místě podání
Bolest
hrudníku

* viz další informace níže


V některých případech se objevila pozdní alergická reakce s výraznými známkami zánětu. V takových
případech se léčba buprenorfinem musí ukončit.

Riziko vzniku závislosti je u buprenorfinu nízké. Vznik abstinenčních příznaků po přerušení léčby
buprenorfinem je nepravděpodobný. Je to způsobeno velmi pomalým uvolňováním buprenorfinu z
opiátových receptorů a pozvolným poklesem sérových koncentrací buprenorfinu (po odstranění poslední
transdermální náplasti obvykle po dobu 30 hodin). Po dlouhodobém užívání buprenorfinu však nelze zcela
vyloučit rozvoj abstinenčních příznaků podobných těm, které se objevují při vysazení opiátů.
Tyto příznaky zahrnují: agitovanost, úzkost, nervozitu, nespavost, hyperkinezi, třes a gastrointestinální
poruchy.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Buprenorfin má široké rozmezí bezpečnosti. V důsledku řízeného uvolňování malého množství
buprenorfinu do krevního oběhu jsou vysoké nebo toxické koncentrace buprenorfinu v krvi
nepravděpodobné. Maximální sérové koncentrace buprenorfinu po aplikaci transdermální náplasti
buprenorfinu 70 mikrogramů/h jsou asi 6krát nižší než po intravenózním podání terapeutické dávky
0,3 mg buprenorfinu.



Symptomy
V zásadě platí, že při předávkování buprenorfinem se očekávají symptomy podobné jako u jiných
centrálně působících analgetik (opioidů). Jsou to: útlum dýchání, sedace, ospalost, nauzea, zvracení,
kardiovaskulární selhání a výrazná mióza.

Léčba
Uplatní se bezodkladná opatření. Dýchací cesty musí být volné (aspirace!). V závislosti na příznacích je
nutno udržovat dýchání a krevní oběh. Naloxon má na útlum dechu vyvolaný buprenorfinem omezený
vliv. Je nutné podat vysoké dávky buď v opakovaných bolusech nebo infuzí (např. začít bolusovým
podáním 1 až 2 mg intravenózně. Po dosažení adekvátního antagonistického účinku se k udržení
konstantních plasmatických hladin doporučuje podání infuzí). Proto se musí zavést přiměřená ventilace.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: opioidní analgetika (anodyna), deriváty oripavinu
ATC kód: N02AE01

Mechanismus účinku
Buprenorfin je silný opioid s agonistickou aktivitou na opioidních mí receptorech a rovněž s
antagonistickou aktivitou na opioidních receptorech kappa. Buprenorfin vykazuje obecné charakteristiky
morfinu, nicméně má svou specifickou farmakologii a klinické znaky.

Klinická účinnost a bezpečnost
Dále je nutné vzít v úvahu, že na analgesii má vliv řada faktorů, např. indikace a klinický stav, cesta
podání a interindividuální variabilita, které proto musí být při srovnávání analgetik vzaty v úvahu.

V každodenní klinické praxi jsou opioidy řazeny podle relativní potence, ačkoli je nutno mít na paměti, že
jde o zjednodušení.

Relativní potence buprenorfinu v různých lékových formách a v různých klinických podmínkách byla v
literatuře popsána následovně:

• morfin p.o.: BUP i.m. jako 1:67 až 150 (jednotlivá dávka; model akutních bolestí)
• morfin p.o.: BUP s.l. jako 1:60 až 100 (jednotlivá dávka; model akutních bolestí; vícečetné dávky,
chronické bolesti, nádorové bolesti)
• morfin p.o.: BUP TTS jako 1:75 až 115 (vícečetné dávky, chronické bolesti)

Zkratky:
p.o. = perorálně, i.m. = intramuskulárně; s.l. = sublingválně; TTS = transdermálně; BUP = buprenorfin

Nežádoucí účinky jsou podobné jako u jiných silných opioidních analgetik. Zdá se, že buprenorfin má
nižší schopnost vyvolat závislost než morfin.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Obecná charakteristika léčivé látky
Buprenorfin se váže na plasmatické proteiny z asi 96 %.

Buprenorfin se metabolizuje v játrech na N-dealkylbuprenorfin (norbuprenorfin) a na glukuronidové
konjugáty. Celkem 2/3 léčivé látky se eliminují v nezměněné formě ve stolici a 1/3 se eliminuje jako
konjugáty nezměněného nebo dealkylovaného buprenorfinu močovým systémem. Existují důkazy o
enterohepatální recirkulaci.

Studie na nebřezích i březích samicích potkanů ukázaly, že buprenorfin prochází hematoencefalickou
barierou i placentou. Koncentrace v mozku (který obsahoval jen nemetabolizovaný buprenorfin) byly po
parenterálním podání 2- až 3krát vyšší než po perorálním podání. Po intramuskulárním nebo perorálním


podání se buprenorfin zjevně kumuluje v gastrointestinálním lumen plodu– zřejmě v důsledku biliární
exkrece, protože enterohepatální cirkulace není ještě plně rozvinuta.

Charakteristiky buprenorfinových transdermálních náplastí u zdravých dobrovolníků
Po aplikaci buprenorfinové transdermální náplasti se buprenorfin absorbuje kůží. Kontinuální uvolňování
buprenorfinu do systémové cirkulace probíhá řízeným uvolňováním z adhezivního matrixového systému
na bázi polymeru.

Po počáteční aplikaci buprenorfinové transdermální náplasti plasmatické koncentrace buprenorfinu
postupně stoupají a po 12 až 24 hodinách dosahují minimální efektivní koncentrace 100 pg/ml. Ze studií
provedených s buprenorfinovou transdermální náplastí 35 mikrogramů/h na zdravých dobrovolnících byly
stanoveny průměrné hodnoty Cmax 200 až 300 pg/ml a tmax 60 až 80 hodin. V jedné zkřížené studii na
dobrovolnících byla aplikována buprenorfinová transdermální náplast 35 mikrogramů/h a
70 mikrogramů/h. V této studii byla u těchto rozdílných sil prokázána závislost na velikosti dávky.

Po odstranění buprenorfinové transdermální náplasti plasmatické koncentrace buprenorfinu setrvale
klesají a buprenorfin je eliminován s poločasem přibližně 30 hodin (rozmezí 22 až 36 hodin). V důsledku
kontinuální absorpce buprenorfinu z depot v kůži je eliminace pomalejší než po intravenózním podání.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Standardní toxikologické studie neprokázaly žádné známky potenciálního rizika u lidí. Ve studiích s
opakovanou aplikací buprenorfinu u potkanů byl pozorován zpomalený nárůst hmotnosti.

Studie fertility a obecné reprodukční kapacity u potkanů neprokázaly žádné škodlivé účinky. Studie na
potkanech a králících poskytly důkazy fetotoxicity a zvýšení postimplantačních zmetání, i když pouze při
dávkách toxických pro matku.

Studie na potkanech prokázaly zhoršený intrauterinní růst, opožděný vývoj určitých neurologických
funkcí a vysokou peri/postnatální mortalitu u novorozených mláďat po podávání samicím během gestace
nebo laktace. Existují důkazy, že k těmto účinkům přispívají komplikovaný porod a snížená laktace.
Žádné důkazy o embryotoxicitě včetně teratogenity nebyly u potkanů nebo králíků zaznamenány.

In vitro a in vivo testy na mutagenní potenciál buprenorfinu nevykázaly žádné klinicky významné účinky.

V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyly nalezeny žádné známky karcinogenního
potenciálu významného pro člověka.

Dostupné toxikologické údaje neukázaly sensibilizující potenciál pomocných látek použitých
v transdermálních náplastech.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Adhezivní vrstva (obsahující buprenorfin): povidon K90, kyselina levulová, oleyl-oleát, adhezivní
akrylátový kopolymer 387-2054

Adhezivní vrstva (bez buprenorfinu): adhezivní akrylátový kopolymer 387-2287
Separační fólie mezi adhezivními vrstvami s buprenorfinem a bez buprenorfinu: silikonizovaná
pegoterátová fólie 23 μm

Krycí fólie: tkaná polyesterová fólie
Snímatelná fólie (zepředu pokrývající adhezivní vrstvu obsahující buprenorfin): silikonizovaná
pegoterátová fólie 100 μm

Modrý inkoust



6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Dětský bezpečnostní sáček je vyroben z kompozitního vrstveného materiálu obsahujícího
papír/PET/PE/hliník/Surlyn. Jeden sáček obsahuje jednu transdermální náplast.

Velikosti balení:
Balení obsahující 3, 4, 5, 6, 8, 10, 12, 16, 18, 20 nebo 24 jednotlivě zabalených transdermálních náplastí.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Použité transdermální náplasti se musí přeložit napůl adhezivní stranou dovnitř, vložit do originálního sáčku
a bezpečně zlikvidovat, nebo, kdykoli je to možné, vrátit do lékárny. Všechny použité nebo nepoužité
transdermální náplasti se musí likvidovat v souladu s místními požadavky nebo vrátit do lékárny.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 - Nusle, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Buprenorphine Sandoz 35 mikrogramů/h: 65/077/16-C
Buprenorphine Sandoz 52,5 mikrogramů/h: 65/078/16-C
Buprenorphine Sandoz 70 mikrogramů/h: 65/079/16-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 17.2.Datum posledního prodloužení: 24. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 5.