AVELOX - souhrn údajů a příbalový leták

Sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Avelox 400 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje moxifloxacinum 400 mg ve formě moxifloxacini hydrochloridum.
Pomocné látky se známým účinkem: Potahovaná tableta obsahuje 68 mg monohydrátu laktózy (= 66,mg laktózy) (viz bod 4.4).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta
Tmavě červená potahovaná tableta oválného konvexního tvaru s fasetou, o rozměrech 17x 7 mm,
označená „M400“ na jedné straně a „BAYER“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Avelox je indikován k léčbě níže uvedených bakteriálních infekcí u pacientů ve věku 18 let
a starších, způsobenými bakteriemi citlivými na moxifloxacin (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).
V následujících indikacích má být moxifloxacin použit pouze v případě, kdy použití jiných
antibakteriálních látek, které jsou obecně doporučovány k léčbě těchto infekcí, není vhodné:

- akutní bakteriální sinusitida
- akutní exacerbace chronického obstrukčního plicního onemocnění, včetně bronchitidy

V následujících indikacích má být moxifloxacin použit pouze v případě, kdy použití jiných
antibakteriálních látek, které jsou obecně doporučovány k léčbě těchto infekcí, není vhodné, nebo tato
antibiotika nebyla účinná:
- komunitní pneumonie, kromě závažných případů,
- lehké až středně závažné zánětlivé onemocnění pánve (tj. infekce vnitřních ženských pohlavních
orgánů, včetně salpingitidy a endometritidy), bez souvisejícího tuboovariálního nebo pánevního
abscesu.
Při lehkých až středně závažných zánětlivých onemocnění se nedoporučuje používat Avelox
v monoterapii, jestliže nemůže být vyloučena přítomnost Neisseria gonorrhoeae rezistentní na
moxifloxacín (viz body 4.4 a 5.1), nicméně vzhledem ke zvětšující se rezistenci Neisseria
gonorrhoeae může být Avelox podáván v kombinaci s jiným vhodným antibiotikem (např.
cefalosporinem).

Přípravek Avelox může být také použit k dokončení léčby u pacientů, u kterých došlo ke zlepšení při
počáteční léčbě intravenózně podávaným moxifloxacinem v těchto indikacích:
- komunitní pneumonie,
- komplikované infekce kůže a kožních struktur.

Přípravek Avelox se nemá používat k iniciální léčbě jakékoli infekce kůže a kožních struktur a
závažných forem komunitní pneumonie.

Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování (dospělí)
Doporučovaná dávka je jedna 400 mg potahovaná tableta 1x denně.

Poškození ledvin/jater
U pacientů s mírnou až závažnou renální poruchou nebo u pacientů na dlouhodobé dialýze (tj.
hemodialýze) a na kontinuální ambulantní peritoneální dialýze není třeba žádná úprava dávkování
(více podrobností viz bod 5.2).
K dispozici je velmi málo údajů o užívání u pacientů s jaterním poškozením (viz bod 4.3).

Jiné speciální skupiny pacientů
Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností nevyžadují žádnou úpravu dávkování.

Pediatrická populace

Podání moxifloxacinu dětem a dospívajícím (< 18 let) je kontraindikováno. Účinnost a bezpečnost
moxifloxacinu u dětí a dospívajících nebyla dosud stanovena (viz bod 4.3).

Způsob podání
Potahované tablety se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny. Mohou se užívat nezávisle na
příjmu potravy.

Délka léčby
Trvání léčby přípravkem Avelox je následující:
- Akutní exacerbace chronického obstrukčního plicního onemocnění,
včetně bronchitidy 5 - 10 dnů
- Komunitní pneumonie 10 dnů
- Akutní bakteriální sinusitida 7 dnů
- Lehké až středně závažné záněty v pánevní oblasti 14 dnů

V klinických studiích byl Avelox podáván až po dobu 14 dnů.

Sekvenční (intravenózní a následná perorální) léčba
V rámci klinických studií se sekvenční terapií byla většina pacientů převedena z intravenózní léčby na
léčbu perorální během 4 dnů (komunitní pneumonie) nebo 6 dnů (komplikované infekce kůže a
kožních struktur). Celková doporučená délka intravenózní a perorální léčby je 7 - 14 dnů v případě
komunitní pneumonie a 7 - 21 dnů v případě komplikovaných infekcí kůže a kožních struktur.

Doporučená dávka (400 mg 1x denně) a příslušná délka léčby pro danou indikaci nesmí být
překročena.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na moxifloxacin, jiná chinolonová chemoterapeutika nebo na kteroukoli
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 tohoto přípravku.
- Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).
- Pacienti mladší 18-ti let.
- Pacienti s anamnézou onemocnění/poškození šlach vztahující se k léčbě chinolonovými
chemoterapeutiky.

V předklinických sledováních i klinických zkouškách u lidí byly na srdci po aplikaci moxifloxacinu
pozorovány elektrofyziologické změny ve formě prodloužení QT. Z hlediska bezpečnosti léku je proto
moxifloxacin kontraindikovaný u pacientů s:
- vrozeným nebo získaným prodloužením QT,
- poruchami elektrolytů, zvláště u pacientů s neupravenou hypokalemií,
- klinicky významnou bradykardií,
- klinicky významným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory,
- se symptomatickými arytmiemi v anamnéze.
Moxifloxacin se nesmí užívat současně s jinými léky, které prodlužují QT interval (viz také bod 4.5).

Pro omezené množství klinických údajů je moxifloxacin také kontraindikován u pacientů s porušenou
funkcí jater (Child-Pughova třída C) a u pacientů se zvýšenou hladinou transamináz > 5 násobek ULN
(Upper limit of Normal, tj. horní hranice normálu).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Moxifloxacin se nemá používat u pacientů, u nichž se v minulosti při použití přípravků obsahujících
chinolon nebo fluorochinolon vyskytly závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Léčba
moxifloxacinem má být u těchto pacientů zahájena pouze tehdy, pokud neexistují žádné jiné možnosti
léčby a po pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika (viz také bod 4.3).
Užitek léčby moxifloxacinem, především u infekcí s nízkým stupněm závažnosti, by měl být zvážen
na základě informací obsažených v bodě zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Prodloužení QTc intervalu a případné, s QTc prodloužením spojené, stavy
Moxifloxacin způsobuje u některých pacientů prodloužení QTc intervalu na elektrokardiogramu. Na
základě analýz EKG, získaných v klinickém zkušebním programu, moxifloxacin prodlužoval QTc
interval o 6 msec ± 26 msec, 1,4 % v porovnání s normálem.
Jelikož ženy v porovnání s muži mají sklon k delšímu QTc intervalu, mohou být citlivější na léky
prodlužující QTc interval. Rovněž starší pacienti mohou být náchylnější k prodloužení QT intervalu,
jestliže užívají léky prodlužující QTc interval.
Léky, které mohou snižovat hladiny draslíku, se musí u pacientů užívajících moxifloxacin podávat
s opatrností (viz také body 4.3 a 4.5).
Pacienti, u nichž se vyskytly proarytmogenní stavy (obzvláště ženy a starší pacienti), jako je akutní
ischémie myokardu nebo prodloužení QT, které může vést ke zvýšenému riziku ventrikulárních
arytmií, včetně torsade de pointes a k srdeční zástavě, mohou moxifloxacin užívat pouze s opatrností
(viz také bod 4.3). Velikost prodloužení QT může narůst zvyšováním koncentrací léku. Doporučená
dávka se tedy nesmí překročit.
Jestliže se v průběhu léčby přípravkem Avelox objeví známky srdeční arytmie, léčbu je třeba ukončit a
provést EKG vyšetření.

Hypersenzitivita /alergické reakce
Po fluorochinolonech včetně moxifloxacinu byl zaznamenán výskyt hypersenzitivních a alergických
reakcí i po prvním podání. Anafylaktická reakce může progredovat a přecházet do život ohrožujícího
šokového stavu i po prvním podání léku. V případech klinických projevů závažné hypersenzitivní
reakce je nevyhnutelné léčbu moxifloxacinem přerušit a začít vhodnou léčbu (např. léčbu šokového
stavu).

Vážné onemocnění jater
Při léčbě moxifloxacinem byly zaznamenány případy fulminantní hepatitidy, potenciálně vedoucí až
k život ohrožujícímu selhání jater (včetně fatálních případů) (viz bod 4.8). Pacienti by měli být
poučeni, aby v případě, kdy se u nich projeví symptomy fulminantního jaterního onemocnění (jako
jsou rychle se rozvíjející astenie spojená se žloutenkou, tmavá moč, zvýšená krvácivost nebo hepatická
encefalopatie), vyhledali svého lékaře před tím, než budou pokračovat v léčbě. Pokud se objeví
symptomy jaterní dysfunkce, musí být provedeny jaterní testy/vyšetření.


Závažné kožní nežádoucí účinky
Při léčbě moxifloxacinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR) včetně toxické
epidermální nekrolýzy (TEN: známé též jako Lyellův syndrom), Stevensova-Johnsonova syndromu
(SJS) a akutní generalizované exantematózní pustulźy (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo
fatální (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léčivého přípravku mají být pacienti poučeni o
známkách a příznacích závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví
známky a příznaky těchto reakcí, je nutné moxifloxacin okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu.
Pokud se u pacienta při užívání moxifloxacinu rozvinula závažná reakce jako SJS, TEN nebo AGEP,
nesmí se u tohoto pacienta léčba moxifloxacinem již nikdy znovu zahajovat.

Pacienti s predispozicí ke křečím
Chinolony jsou známým spouštěčem křečí. U pacientů s poruchami CNS, kteří mají predispozice ke
křečím nebo se u nich vyskytují další rizikové faktory, které mohou vést k záchvatům nebo ke snížení
prahu pro vznik záchvatů křečí, se musí tyto léky užívat s opatrností. V případě záchvatu musí být
léčba moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit vhodná opatření.

Dlouhotrvající, zneschopňující a potenciálně ireverzibilní závažné nežádoucí účinky léčiva
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly bez ohledu na jejich věk a preexistující rizikové
faktory hlášeny velmi vzácně případy dlouhotrvajících (měsíce nebo roky), zneschopňujících
a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících různé, někdy
vícečetné tělesné systémy (muskuloskeletální, nervový, psychiatrický a senzorický). Léčba
moxifloxacinem má být okamžitě ukončena při prvních známkách nebo příznacích jakéhokoli
závažného nežádoucího účinku a pacienty je třeba informovat, že mají kontaktovat lékaře, který jim
přípravek předepsal.
Periferní neuropatie
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony, byly hlášeny případy senzorické nebo
senzomotorické polyneuropatie, vedoucí k parestezii, hypestezii, dysestezii nebo slabosti. Pacienti
léčení moxifloxacinem, mají být poučeni, aby před pokračováním léčby informovali svého lékaře,
pokud se u nich vyskytnou symptomy neuropatie jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo
slabost, aby se tak předešlo vzniku potenciálně ireverzibilního stavu (viz bod 4.8).

Psychiatrické reakce
Dokonce již po prvním podání chinolonů, včetně moxifloxacinu, se mohou vyskytnout psychiatrické
reakce. Ve velmi vzácných případech mohou deprese a psychotické reakce vést až k sebevražedným
myšlenkám a sebepoškozujícímu chování jako je pokus o sebevraždu (viz bod 4.8). V případě, že se u
pacienta takové reakce vyskytnou, musí být léčba moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit
vhodná opatření. Opatrnost je doporučována při podávání moxifloxacinu psychotickým pacientům
nebo pacientům s psychiatrickým onemocněním.

Výskyt průjmu (včetně kolitidy) ve spojení s užíváním antibiotik
V souvislosti s užíváním širokospektrých antibiotik, včetně moxifloxacinu, se popisuje výskyt průjmu
(AAD) a kolitidy (AAC), včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu, který vyvolává bakterie
Clostridium difficile. Průběh může být různě závažný, od mírného průjmu až po fatální kolitidu. O této
diagnóze je nutné uvažovat u všech pacientů, u nichž se během nebo po užívání moxifloxacinu objeví
závažný průjem. V případě podezření nebo potvrzení diagnózy AAD nebo AAC je potřeba léčbu
antibiotiky (včetně moxifloxacinu) ukončit a okamžitě začít s adekvátními terapeutickými opatřeními.
Dále je potřeba, za účelem snížení rizika šíření infekce, přijmout vhodná protiinfekční opatření. U
pacientů se závažným průjmem jsou kontraindikovány léky inhibující peristaltiku.

Pacienti s myasthenia gravis
U pacientů s myasthenia gravis se musí moxifloxacin podávat s opatrností, jelikož by se mohly zhoršit
příznaky tohoto onemocnění.

Tendinitida a ruptura šlachy
Tendinitida a ruptura šlachy (zejména, ale nejen Achillovy šlachy), někdy bilaterální, se mohou
objevit již do 48 hodin od zahájení léčby chinolony a fluorochinolony. Jejich výskyt byl hlášen
dokonce až několik měsíců po ukončení léčby. Riziko tendinitidy a ruptury šlachy se zvyšuje u
starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u pacientů po transplantaci solidních orgánů a
u pacientů léčených současně kortikosteroidy. Z toho důvodu je třeba se souběžnému podávání
kortikosteroidů vyhnout.
Při prvních známkách tendinitidy (např. bolestivý otok, zánět) je nutné léčbu moxifloxacinem ukončit
a zvážit jiné možnosti léčby. Postiženou končetinu (končetiny) je třeba náležitě ošetřit (např.
imobilizací). Pokud se vyskytnou známky tendinopatie, kortikosteroidy se nemají používat.

Aneurysma a disekce aorty a regurgitace/nedomykavost srdečních chlopní
Epidemiologické studie uvádějí zvýšené riziko aneurysmatu a disekce aorty, zejména u starších
pacientů, a aortální a mitrální regurgitace po podání fluorochinolonů.

U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.8).

Fluorochinolony se proto mají používat až po pečlivém vyhodnocení přínosů a rizik a po zvážení
dalších možností léčby u pacientů s výskytem aneurysmatu aorty v rodinné anamnéze nebo
s kongenitálním onemocněním srdečních chlopní nebo u pacientů, u nichž byly diagnostikovány
preexistující aneurysma a/nebo disekce aorty nebo onemocnění srdečních chlopní, nebo u pacientů
s jinými rizikovými faktory či predispozicemi
- jak k aneurysmatu a disekci aorty, tak k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např.
onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom nebo Ehlersův-Danlosův syndrom,
Turnerův syndrom, Behçetův syndrom, hypertenze, revmatoidní artritida) nebo dále
- k aneurysmatu a disekci aorty (např. cévních onemocnění, jako je Takayasuova arteritida nebo
obrovskobuněčná arteritida, nebo zjištěná ateroskleróza či Sjögrenův syndrom) nebo dále
- k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. infekční endokarditida).

Riziko aneurysmatu a disekce aorty a její ruptury může být zvýšené také u pacientů, kteří jsou
současně léčeni systémovými kortikosteroidy.


V případě náhlé bolesti v oblasti břicha, hrudníku nebo zad se pacientům doporučuje, aby neprodleně
vyhledali lékaře na pohotovosti.

Pacienty je třeba informovat, že v případě akutní dušnosti, nově vzniklých srdečních palpitací nebo
zvětšení objemu břicha nebo rozvoje otoků dolních končetin mají ihned vyhledat lékařskou pomoc.

Pacienti se sníženou funkcí ledvin
Starší pacienti s poruchou ledvin, kteří nejsou schopni dodržet adekvátní příjem tekutin, by měli užívat
moxifloxacin s opatrností, jelikož dehydratace zvyšuje riziko renálního selhání.

Poruchy zraku
Při zhoršení zraku nebo při výskytu jakýchkoliv účinků léku na oči je třeba okamžitě vyhledat očního
lékaře (viz body 4.7 a 4.8).

Dysglykemie
Stejně jako u všech chinolonů byly hlášeny poruchy glykemie zahrnující hypoglykemii a
hyperglykemii (viz bod 4.8), obvykle u pacientů s diabetem mellitem, kteří jsou souběžně léčeni
perorálním hypoglykemikem (např. glibenklamidem) nebo inzulinem. Byly hlášeny případy
hypoglykemického kómatu. U pacientů s diabetem mellitem se doporučuje pečlivé sledování
glykemie.

Prevence výskytu fotosenzitivních reakcí
Jak se ukázalo, chinolony způsobují u pacientů vznik fotosenzitivních reakcí. Avšak ve studiích
vykázal moxifloxacin pouze nižší riziko v indukci fotosenzitivity. Nicméně pacienti by měli být
poučeni, aby se v průběhu léčby moxifloxacinem vyhýbali expozici UV záření nebo extenzivnímu
a/nebo silnému slunečnímu záření.

Pacienti s nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy
Pacienti s rodinnou anamnézou nebo s momentálním nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy
jsou při léčbě chinolony náchylní k hemolytickým reakcím. U těchto pacientů se musí moxifloxacin
podávat s opatrností.

Pacientky se zánětlivým onemocněním pánevní oblasti
U pacientek s komplikovaným zánětlivým onemocněním pánevní oblasti (např. spojeným
s tuboovariálním nebo pánevním abscesem), u kterých je nezbytná intravenózní léčba, není léčba
přípravkem Avelox doporučována.
Zánětlivé onemocnění pánevní oblasti může být způsobeno Neisseria gonorrhoeae rezistentní na
fluorochinolony. Proto má být empiricky nasazený moxifloxacin v případě, že přítomnost rezistentní
Neisseria gonorrhoeae nemůže být vyloučena, podáván společně s jiným vhodným antibiotikem
(např. cefalosporinem). Jestliže nedojde během 3 dnů ke zlepšení klinického stavu, terapii je třeba
přehodnotit.

Pacienti s určitými typy zánětu kůže a kožních struktur (cSSSI)
Pro léčbu závážných infekcí u popálenin, fasciitid a infekcí diabetické nohy s osteomyelitidou nebyla
klinická účinnost intravenózně podávaného moxifloxacinu stanovena.

Interference s biologickými testy
Léčba moxifloxacinem může interferovat s kultivačním vyšetřením na Mycobacterium spp., protože
může dojít k potlačení růstu bakterií, což může vést k falešně negativním výsledkům u pacientů, kteří
současně užívají moxifloxacin.

Pacienti s infekcemi způsobenými MRSA
K léčbě infekcí způsobených MRSA (methicilin-rezistentní kmeny Staphylococcus aureus) se
moxifloxacin nedoporučuje. V případě podezření nebo prokázání infekce způsobené MRSA musí být
zahájena léčba pomocí vhodných antibiotik (viz bod 5.1).

Pediatrická populace

Vzhledem k nežádoucím účinkům na chrupavky, které byly pozorovány u mladých zvířat (viz bod
5.3), je užití u dětí a dospívajících do 18 let kontraindikováno (viz bod 4.3).

Informace o pomocných látkách

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, s hereditárním deficitem laktázy
nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě. To
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce s léčivými přípravky
Při současném podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků, které prodlužují QT interval, není
možno vyloučit indukování zesíleného účinku na prodloužení QT intervalu. To může vést ke zvýšení
rizika ventrikulární arytmie, včetně torsade de pointes. Proto je současné podávání moxifloxacinu
společně s kterýmkoli z níže uvedených léčivých přípravků kontraindikováno (viz také část 4.3):
- antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
- antipsychotika (např. fenotiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),
- tricyklická antidepresiva,
- některá antibiotika (sachinavir, sparfloxacin, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště
halofantrin),
- některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin),
- další (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil).
U pacientů užívajících přípravky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi (např. kličková
diuretika a diuretika thiazidového typu, laxativa a klystýr (ve vysokých dávkách), kortikosteroidy,
amfotericin B) nebo které jsou spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacin
používán s opatrností.
Mezi aplikací léků, které obsahují dvojmocné a trojmocné kationty (např. antacida obsahující hořčík
nebo hliník, tablety didanozinu, sukralfát a léčivé přípravky obsahující železo a zinek) a aplikací
moxifloxacinu se musí dodržet interval 6 hodin.
Současná aplikace živočišného uhlí s perorální dávkou moxifloxacinu 400 mg vede k význačnému
snížení absorpce léku a snižuje systémovou dostupnost léku o více než 80 %. Z toho důvodu se současné
užívání těchto dvou léků nedoporučuje (kromě případů předávkování, viz také bod 4.9).
Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval Cmax digoxinu přibližně o % bez účinku na AUC (plocha pod křivkou koncentrace a času) a minimální koncentrace. Při současné
aplikaci s digoxinem není třeba zvláštní opatrnosti.
V rámci studií vykonaných u dobrovolníků s diabetem vyústilo současné podání moxifloxacinu a
glibenklamidu v přibližně 21% snížení maximální koncentrace glibenklamidu v plazmě. Kombinace
glibenklamidu a moxifloxacinu může teoreticky vést k mírné a přechodné hyperglykemii. I přes
pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nebyly zaznamenány změny farmakodynamických
parametrů (glukóza v krvi a inzulín). Nebyly tedy pozorovány žádné klinicky významné interakce mezi
moxifloxacinem a glibenklamidem.
Změny v INR
Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibakteriální látky (zvláště fluorochinolony,
makrolidy, tetracykliny, kotrimoxazol a některé cefalosporiny) projevila zvýšená aktivita perorálních
antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za
těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda poruchy INR (international normalised ratio) způsobují
infekce nebo léčba. Jako preventivní opatření by se INR měl mnohem častěji monitorovat. Pokud je to
nevyhnutelné, dávka perorálních antikoagulancií by se měla vhodně upravit.
Klinické studie neprokázaly žádné interakce při současném podání moxifloxacinu s ranitidinem,
probenecidem, perorálními kontraceptivy, doplňky stravy obsahujícími vápník, parenterálně
aplikovaným morfinem, teofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem.
Studie in vitro s lidským enzymem cytochromem P-450 podporovaly tyto údaje. Vzhledem k těmto
výsledkům jsou interakce s metabolizmem enzymu cytochromu P-450 nepravděpodobné.
Interakce s jídlem
Moxifloxacin nemá žádné klinicky významné interakce s jídlem včetně mléčných výrobků.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost moxifloxacinu v těhotenství u lidí nebyla hodnocena. Studie na zvířatech prokázaly
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Není známé potenciální riziko u lidí. Vzhledem k riziku poškození
chrupavek nosných kloubů nedospělých zvířat, které bylo způsobeno fluorochinolony a bylo
experimentálně zaznamenáno a dále také vzhledem k reverzibilnímu poškození kloubů, které bylo
popsáno u dětí, jimž byly některé fluorochinolony podávány, nesmí těhotné ženy moxifloxacin užívat
(viz bod 4.3).
Kojení
Údaje o kojení nebo kojících ženách nejsou dostupné. Preklinické údaje ukazují, že se malé množství
moxifloxacinu vylučuje do mléka. Vzhledem k nedostupnosti dat pro lidi a vzhledem k riziku
poškození chrupavek nosných kloubů, které bylo způsobeno fluorochinolony a bylo pozorováno u
zvířat, je kojení během léčby moxifloxacinem kontraindikováno (viz bod 4.3).
Fertilita
Studie na zvířatech neodhalily poruchu fertility (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie hodnotící vliv moxifloxacinu na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Nicméně fluorochinolony, včetně moxifloxacinu, mohou narušit schopnost pacienta řídit nebo
obsluhovat stroje vzhledem k reakcím centrální nervové soustavy (např. závratě; akutní přechodná
ztráta zraku, viz bod 4.8), dále se může vyskytnout akutní a krátkodobá ztráta vědomí (synkopa, viz
bod 4.8). Pacientům by se mělo doporučit, aby před řízením motorových vozidel a obsluhou strojů
zjistili, jak reagují na moxifloxacin.

4.8 Nežádoucí účinky

Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky založené na klinických studiích s moxifloxacinem v systémovém
použití 400 mg (perorální a následná terapie) a odvozené z postmarketingového sledování, rozlišené
dle frekvence:

Kromě nevolnosti a průjmu byl výskyt všech nežádoucích účinků nižší než 3 %.

V každé skupině četnosti jsou nežádocí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Frekvence jsou definovány následovně:
- časté ( 1/100 až < 1/10)
- méně časté ( 1/1 000 až <1/100)
- vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000)
- velmi vzácné (< 1/10 000)
- není známo (z dostupných údajů nelze určit)


Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté

Méně časté

Vzácné

Velmi vzácné

Není známo
Infekce a
infestace
Superinfekce
vzniklá díky
bakteriální nebo
mykotické
rezistenci – např.
orální nebo
vaginální
kandidóza

Poruchy krve a
lymfatického
systému
Anemie
Leukopenie
Neutropenie
Trombocytopenie
Trombocytemie
Krevní eozinofilie
Zvýšená hladina
protrombinu/snížené
INR
Agranulocytóza
Pancytopenie


Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté

Méně časté

Vzácné

Velmi vzácné

Není známo
Prodloužený
protrombinový
čas/zvýšené INR
Poruchy
imunitního
systému
Alergická reakce
(viz bod 4.4)

Anafylaxe (velmi
vzácně zahrnující
život ohrožující
šok) (viz bod 4.4)
Alergický
edém/angioedém
(včetně
laryngeálního
potenciálně život
ohrožujícího
edému)(viz bod
4.4)

Endokrinní
poruchy
Syndrom
nepřiměřené sekrece
antidiuretického
hormonu (SIADH)

Poruchy
metabolizmu a
výživy
Hyperlipidemie Hyperglykemie
Hyperurikemie
Hypoglykemie
Hypoglykemické
kóma

Psychiatrické
poruchy*
Anxieta
Psychomotorický
neklid/agitace
Emoční labilita
Deprese (ve velmi
vzácných
případech
potenciálně
kulminuje v
sebepoškozující
chování, jako
například
sebevražedné
představy/myšlen
ky nebo pokusy o
sebevraždu, viz
bod 4.4 )
Halucinace
Delirium
Depersonalizace
Psychotické reakce
(potenciálně
kulminující v
sebepoškozující
chování, jako
například
sebevražedné
představy/myšlenk
y nebo pokusy o
sebevraždu, viz bod
4.4)

Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté

Méně časté

Vzácné

Velmi vzácné

Není známo
Poruchy
nervového
systému*
Bolesti hlavy
Závratě

Parestezie/Dyseste
zie
Poruchy chuti
(včetně ageuzie ve
velmi vzácných
případech)
Zmatenost a
dezorientace
Poruchy spánku
(převážně
insomnie)
Tremor
Vertigo
Somnolence
Hypestezie
Poruchy čichu
(včetně anosmie)
Abnormální snění
Porucha
koordinace (včetně
poruchy držení těla
zvláště kvůli
závratím nebo
vertigu)
Záchvaty (včetně
grand mal křečí)
(viz bod 4.4)
Porucha
pozornosti
Porucha řeči
Amnezie
Periferní
neuropatie a
polyneuropatie
Hyperestezie
Poruchy oka* Zrakové poruchy
včetně diplopie a
rozmazaného
vidění (zvláště při
reakcích CNS) (viz
bod 4.4)
Fotofobie Přechodná ztráta
zraku (obzvláště
během reakcí CNS,
viz body 4.4 a 4.7)
Uveitída a akutní
bilaterální
transiluminace
duhovky (viz bod
4.4)

Poruchy ucha a
labyrintu*
Tinnitus
Poškození sluchu
včetně hluchoty
(obvykle
reverzibilní)

Srdeční
poruchy**
QT prolongace u
pacientů
s hypokalemií (viz
body 4.3 a 4.4)
QT prolongace
(viz bod 4.4)
Palpitace
Tachykardie
Atriální fibrilace
Angina pectoris

Ventrikulární
tachyarytmie
Synkopa (tj. akutní
a krátkodobá ztráta
vědomí)

Nespecifické
arytmie
Torsade de Pointes
(viz bod 4.4)
Srdeční zástava (viz
bod 4.4)

Cévní
poruchy**
Vazodilatace Hypertenze
Hypotenze

vaskulitida
Respirační,
hrudní a
Dyspnoe (včetně
astmatických
potíží)

Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté

Méně časté

Vzácné

Velmi vzácné

Není známo
mediastinální
poruchy
Gastrointestinál
ní poruchy
Nauzea
Zvracení
Gastrointestinální
a abdominální
bolesti
Průjem
Snížení chuti
k jídlu a snížení
příjmu potravy
Konstipace
Dyspepsie
Flatulence
Gastritida
Zvýšené amylázy
Dysfagie
Stomatitida
Antibiotiky
vyvolaná kolitida
(a to včetně
pseudomembranóz
ní kolitidy, ve
velmi vzácných
případech spojená
s život
ohrožujícími
komplikacemi)
(viz bod 4.4)

Poruchy jater a
žlučových cest
Zvýšení
transamináz
Poškození jater
(včetně zvýšení
LDH)
Zvýšení bilirubinu
Zvýšení gamma-
glutamyl-
transferázy
Zvýšení krevní
alkalické fosfatázy
Žloutenka
Hepatitida
(převážně
cholestatická)
Fulminantní
hepatitida
potenciálně vedoucí
k život ohrožujícímu
selhání jater (včetně
fatálních případů,
viz bod 4.4)

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Pruritus
Vyrážka
Kopřivka
Suchá kůže
Bulózní kožní
reakce jako jsou
Stevens-Johnsonův
syndrom nebo
toxická epidermální
nekrolýza
(potenciálně život
ohrožující, viz bod
4.4)
Akutní
generalizovaná
exantematózní
pustulóza
(AGEP)
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně*
Artralgie
Myalgie
Záněty šlach (viz
bod 4.4)
Svalové křeče
Svalové záškuby
Svalová slabost
Ruptura šlach (viz
bod 4.4)
Artritida
Svalová rigidita
Exacerbace příznaků
myasthenia gravis
(viz bod 4.4)
Rhabdomyolýza
Poruchy ledvin
a močových cest
Dehydratace Poškození ledvin
(včetně zvýšení
BUN a kreatininu)
Renální selhání
(viz bod 4.4)

Celkové
poruchy a
Pocit indispozice
(převážně astenie
nebo únava)
Edém
Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté

Méně časté

Vzácné

Velmi vzácné

Není známo
reakce v místě
aplikace*
Bolestivé stavy
(včetně bolesti
zad, hrudníku,
pánve a končetin)
Pocení

*V souvislosti s podáváním chinolonů a fluorochinolonů byly v některých případech bez ohledu na
preexistující rizikové faktory hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (až měsíce nebo roky),
zneschopňujících a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících
několik, někdy vícečetných tříd orgánových systémů a smyslů (včetně účinků, jako jsou tendinitida,
ruptura šlachy, artralgie, bolest končetin, poruchy chůze, neuropatie spojené s parestezií, deprese,
únava, poruchy paměti, poruchy spánku a poruchy sluchu, zraku, chuti a čichu (viz bod 4.4).
**U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.4).

Ve velmi vzácných případech byly pozorované následující nežádoucí účinky po léčbě jinými
fluorochinolonovými chemoterapeutiky, které se mohou vyskytnout i při léčbě moxifloxacinem:
zvýšený intrakraniální tlak (včetně pseudotumoru mozku), hypernatremie, hyperkalcemie,
hemolytická anémie a fotosenzitivní reakce (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Po náhodném předávkování se nedoporučují žádná specifická opatření. V případě náhodného
předávkování, musí být léčeny symptomy. Vzhledem k možnosti prodloužení QT intervalu má být
monitorováno EKG. Současné podání živočišného uhlí s 400 mg moxifloxacinu sníží systémovou
dostupnost léku o více než 80 %. Časné užití živočišného uhlí v době absorpce léku může v případě
perorálního předávkování zabránit nadměrnému zvýšení systémové expozice moxifloxacinu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: fluorochinolonové chemoterapeutikum, ATC kód: J01MA
Mechanizmus účinku:
Moxifloxacin je in vitro účinný proti širokému spektru grampozitivních i gramnegativních patogenů.
Baktericidní aktivita moxifloxacinu vychází z inhibice obou topoizomeráz typu II (DNA gyrázy a
topoizomerázy IV), nezbytných pro bakteriální replikaci DNA, transkripci a opravy. Zdá se, že Cmetoxy část přispívá k podpoře aktivity a nižší selekci rezistentních mutací gram-pozitivních bakterií
ve srovnání s částí C8-H. Přítomnost objemného bicykloamino-substituentu v pozici C-7 brání
aktivnímu efluxu, který je spojen s norA nebo pmrA geny zjištěnými u některých gram-pozitivních
bakterií.
Farmakodynamické výzkumy ukázaly, že baktericidní účinek moxifloxacinu je závislý na koncentraci.
Bylo zjištěno, že minimální baktericidní koncentrace (MBC) jsou v rozmezí minimálních inhibičních
koncentrací (MIC).

Vliv na střevní mikroflóru u lidí
Následující změny ve střevní mikroflóře byly pozorovány po perorálním podávání moxifloxacinu ve
studiích na dobrovolnících. Došlo k redukci Escherichia coli, Bacillus spp., Enterococcus spp. a
Klebsiella spp, stejně jako anaerobů Bacteroides vulgatus, Bifidobacterium spp., Eubacterium spp. a
Peptostreptococcus spp. Ke zvýšení počtu došlo u Bacteroides fragilis. Tyto změny se vrátily
k normálu během následujících 2 týdnů.

Mechanismus rezistence
Mechanismus rezistence, který inaktivuje peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy, makrolidy a
tetracykliny, neinterferuje s antibakteriální aktivitou moxifloxacinu. Jiný mechanismus rezistence jako
je propustnost bariér (známé u Pseudomonas aeruginosa) a efluxní mechanismy mohou také ovlivnit
citlivost na moxifloxacin.
In vitro rezistence na moxifloxacin se vyvíjí pomalu, postupným procesem spojeným s mutací
cílového místa v obou topoizomerázách typu II (v DNA gyráze a topoizomeráze IV). Moxifloxacin je
špatným substrátem aktivního efluxního mechanismu u grampozitivních organismů.
Zkřížená rezistence je pozorována s ostatními fluorochinony. Nicméně jelikož moxifloxacin inhibuje
jak topoizomerázu II (DNA gyrázu), tak IV s ekvipotencí u některých gram-pozitivních bakterií,
mohou být tyto bakterie rezistentní na ostatní chinolony, ale citlivé na moxifloxacin.

Hraniční hodnoty
EUCAST klinické MIC hraniční hodnoty pro moxifloxacin při diskové difúzi (1.1.2012):
Organismus Citlivost Rezistence
Staphylococcus spp. ≤ 0,5 mg/l
 24 mm
> 1 mg/l
< 21 mm
S. pneumoniae ≤ 0,5 mg/l
 22 mm
> 0,5 mg/l
< 22 mm
Streptococcus skupiny A, B, C, G ≤ 0,5 mg/l
 18 mm
> 1 mg/l
< 15 mm
H. influenzae ≤ 0.5 mg/l
 25 mm
> 0.5 mg/l
< 25 mm
M. catarrhalis ≤ 0,5 mg/l
 23 mm
> 0,5 mg/l
< 23 mm
Enterobacteriaceae ≤ 0,5 mg/l
 20 mm
> 1 mg/l
< 17 mm
Hraniční hodnoty druhově nevztažené* ≤ 0,5 mg/l > 1 mg/l
* Hraniční hodnoty druhově nevztažené byly určeny hlavně na základě farmakokinetických a
farmakodynamických údajů a jsou nezávislé na MIC specifického pro druh. Jsou použitelné
pro druhy, pro které nebyly stanoveny druhově specifické hraniční hodnoty a nejsou určeny
pro druhy, u kterých se ještě musí určit interpretační kritéria.


Mikrobiální citlivost
Četnost získané rezistence se může u určitých druhů geograficky a s časem měnit. Zvláště při léčbě
závažných infekcí je třeba se seznámit s lokálními informacemi o rezistenci organizmů. Podle potřeby
by na místech, kde je četnost rezistence taková, že prospěšnost léčby je sporná, měla být vyhledána
pomoc experta.

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Gardnerella vaginalis
Staphylococcus aureus (citlivý na methicilin) *
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Streptococcus milleri skupina (S.anginosus, S. constellatus a S. intermedius)*
Streptococcus pneumoniae *
Streptococcus pyogenes (skupina A)*
Streptococcus viridans skupina (S. viridans, S. mutans, S. mitis, S. sanguinis, S. salivarius,
S. thermophilus)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumanii
Haemophilus influenzae*
Haemophilus parainfluenzae *
Legionella pneumophila
Moraxella (Branhamella) catarrhalis*
Anaerobní mikroorganismy
Fusobacterium spp.
Prevotella spp.
Jiné mikroorganismy
Chlamydophila (Chlamydia) pneumoniae*
Chlamydia trachomatis*
Coxiella burnetii
Mycoplasma genitalium
Mycoplasma hominis
Mycoplasma pneumoniae*
Druhy, u kterých se může vyskytnout získaná rezistence:
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecalis*
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus (methicilin rezistentní)+
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Enterobacter cloacae*
Escherichia coli*#
Klebsiella pneumoniae*#
Klebsiella oxytoca
Neisseria gonorrhoeae*+
Proteus mirabilis*
Anaerobní mikroorganismy
Bacteroides fragilis*
Peptostreptococcus spp.*
V podstatě rezistentní mikroorganismy
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Pseudomonas aeruginosa
* Aktivita byla u citlivých druhů v rámci schválených indikací v klinických studiích úspěšně
prokázána.
+ Poměr rezistence > 50 % v jedné nebo více zemích
# Kmeny produkující ESBL jsou obvykle rezistentní na fluorochinolony

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a biologická dostupnost
Po perorálním podání se moxifloxacin vstřebává rychle a téměř úplně. Absolutní biologická
dostupnost činí přibližně 91 %.
Farmakokinetika je lineární v rozmezí 50 – 800 mg po jednorázovém podání a až do 600 mg
podávaných jedenkrát denně po 10 dnů. Po perorální dávce 400 mg jsou nejvyšší koncentrace 3,1 mg/l
dosaženy za ½ až 4 hodiny po podání. Nejvyšší koncentrace a minimální koncentrace v rovnovážném
stavu (400 mg jedenkrát denně) byly 3,2, resp. 0,6 mg/l. V rovnovážném stavu je expozice v průběhu
dávkovacího intervalu přibližně o 30 % vyšší než po první dávce.

Distribuce v organismu
Moxifloxacin se velmi rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Po dávce 400 mg je
pozorovaná AUC 35 mg.h/l, distribuční objem v rovnovážném stavu (Vss) je asi 2 l/kg. In vitro a ex
vivo experimenty ukázaly vazbu na proteiny přibližně 40 – 42 % nezávisle na koncentraci léku.
Moxifloxacin se váže převážně na sérový albumin.
Průměrné nejvyšší koncentrace (geometrický průměr) zjištěné po jednorázovém perorálním podání
dávky 400 mg:

Tkáň Koncentrace Poměr místo/plazma
Plazma 3,1 mg/l --
Sliny 3,6 mg/l 0,75-1,Tekutina puchýře 1,6 1 mg/l 1,7 Bronchiální sliznice 5,4 mg/kg 1,7-2,Alveolární makrofágy 56,7 mg/kg 18,6-70,Tekutina epiteliální výstelky 20,7 mg/l 5-Maxilární sinus 7,5 mg/kg 2,Etmoidální sinus 8,2 mg/kg 2,Nosní polypy 9,1 mg/kg 2,Intersticiální tekutina 1,0 2 mg/l 0,8-1,4 2,Ženský pohlavní trakt* 10.24 mg/l 1,* intravenózní podání jednotlivé dávky 400 mg
1 10 hodin po podání
2 volná koncentrace
3 od 3 hodin do 36 hodin po dávce
4 na konci infuze


Biotransformace
Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními a žlučovými/fekálními
cestami v nezměněné podobě a dále také jako thiosloučenina (M1) a glukuronid (M2). M1 a M2 jsou
jediné metabolity významné u lidí, oba jsou mikrobiologicky neaktivní.
V klinických studiích fáze I a in vitro studiích nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce
s ostatními léky procházejícími fází I biotransformace, včetně enzymů cytochromu P-450. Nejsou tu
známky oxidačního metabolizmu.

Eliminace z organismu
Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin.
Průměrná zdánlivá celková tělesná clearance po 400 mg dávce je v rozmezí 179 až 246 ml/min.
Renální clearance činí asi 24 - 53 ml/min, což svědčí pro částečnou tubulární reabsorpci léku
v ledvinách. Po dávce 400 mg se vylučuje močí (přibližně 19 % moxifloxacinu v nezměněné formě a
asi 2,5 % jako M1 a přibližně 14 % jako M2) a stolicí (přibližně 25 % v nezměněné formě, asi 36 %
jako M1 bez obsahu M2), celkově asi 96 % podaného léčiva.
Současné podávání moxifloxacinu s ranitidinem nebo probenecidem nemá vliv na renální clearance
léku.

Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností
Vyšší plazmatické koncentrace jsou pozorovány u zdravých dobrovolníků s nízkou tělesnou hmotností
(např. u žen) a u starších dobrovolníků.

Snížená funkce ledvin
Farmakokinetika moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s renální poruchou (včetně clearance
kreatininu > 20 ml/min/1,73 m2). Při zhoršení renální funkce se až 2,5 x zvyšuje koncentrace
metabolitu M2 (glukuronidu) (s clearance kreatininu od < 30 ml/min/1,73 m2).

Snížená funkce jater
Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater (Child-
Pughova třída A, B) není možné určit, jestli existují rozdíly ve srovnání se zdravými dobrovolníky.
Porušená funkce jater byla spojená se zvýšenou expozicí M1 v plazmě, zatímco expozice samotným
lékem byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi nejsou dostatečné
zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

U potkanů a opic byl pozorovaný účinek léku na hematopoetický systém (mírné snížení počtu erytrocytů
a krevních destiček). Stejně jako u jiných chinolonů byla u potkanů, opic a psů po aplikaci látky
pozorovaná hepatotoxicita (zvýšená hladina jaterních enzymů a vakuolární degenerace). U opic bylo
zjištěno toxické působení látky na centrální nervový systém (křeče). Tyto změny byly zaznamenané jen
po léčbě vysokými dávkami moxifloxacinu nebo při dlouhodobé léčbě.

Moxifloxacin, podobně jako jiné chinolony, vykazoval genotoxicitu v in vitro testech na bakteriích a v
savčích buňkách. Protože tyto účinky mohou být vysvětleny interakcemi s gyrázou u bakterií a – ve
vyšších koncentracích – interakcemi s topoizomerázou II u savčích buněk, lze předpokládat prahovou
koncentraci pro genotoxicitu. V in vivo testech nebyly pozorované známky genotoxicity i přes
skutečnost, že byly použité velmi vysoké dávky moxifloxacinu. Tak je zajištěna dostatečná rezerva
v bezpečnosti terapeutické dávky u lidí. Nebyl zjištěn žádný důkaz kancerogenity moxifloxacinu ve
zkouškách iniciace-propagace na potkanech.

Mnoho chinolonů je fotoreaktivních, a proto mohou indukovat fototoxicitu, fotomutagenitu a
fotokancerogenní efekt. Naproti tomu u moxifloxacinu se po testování v zevrubném programu in vitro
a in vivo studií ukázalo, že nemá fototoxické a fotogenotoxické vlastnosti. Jiné chinolony za stejných
podmínek tyto projevy vyvolaly.

Ve vysokých koncentracích je moxifloxacin inhibitorem rychlé komponenty opožděného návratu toku
draslíkových iontů v srdci, a může tak způsobit prodloužení QT intervalu. Toxikologické studie
provedené na psech léčených perorálními dávkami  90 mg/kg vedly k plazmatické koncentraci  mg/l, která vyvolala prodloužení QT, ale nevznikly žádné arytmie. Jen po vysokém kumulativním
intravenózním podání dávky vyšší než je 50-ti násobek terapeutické dávky u lidí (> 300 mg/kg) vedoucí
k plazmatické koncentraci  200 mg/l (což je více než 40-násobek terapeutické hladiny) byly
pozorované reverzibilní, ale ne fatální arytmie.

O chinolonech je známo, že působí poškození chrupavky velkých kloubů u nedospělých zvířat. Nejnižší
perorální dávka moxifloxacinu způsobující toxicitu kloubů u juvenilních psů byla čtyřnásobkem
doporučené terapeutické dávky 400 mg (za předpokladu 50 kg tělesné hmotnosti) při dávkování
v mg/kg, s plazmatickými koncentracemi 2 - 3krát vyššími, než jsou při maximální terapeutické dávce.

Testy toxicity na potkanech a opicích (s opakovanými dávkami až do 6ti měsíců) neprokázaly žádné
příznaky vedoucí k okulotoxicitě. U psů vysoké perorální dávky (≥ 60 mg/kg) vedly k plazmatické
koncentraci ≥ 20 mg/l, která vyvolala změny na elektroretinogramu a v ojedinělých případech i atrofii
retiny.

Reprodukční studie prováděné na potkanech, králících a opicích ukazují, že moxifloxacin prochází
placentou. Studie na potkanech (p.o. a i.v.) a opicích (p.o.) neprokázaly po podání moxifloxacinu ani
teratogenitu ani poruchu plodnosti. U plodů králíků byl pozorován mírně zvýšený výskyt malformací
obratlů a žeber, ale pouze při dávce 20 mg/kg i.v., která je již spojená s vážnou toxicitou pro březí
samice. U opic a králíků se zvýšila incidence potratů, a to při plazmatických koncentracích jaké jsou
běžné u lidí po podání terapeutické dávky. U potkanů byla pozorována nižší váha plodů, vyšší prenatální
ztráty, lehce prodloužená doba březosti a zvýšení spontánní aktivity u některých samčích a samičích
potomků při dávkách, které byly v mg/kg 63krát vyšší než maximální terapeutická doporučená dávka
s plazmatickými koncentracemi v rozmezí terapeutické dávky u lidí.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
Mikrokrystalická celulóza
Monohydrát laktózy
Sodná sůl kroskarmelózy
Magnesium-stearát.

Potahová vrstva tablety:
Hypromelóza
Makrogol Červený oxid železitý (E172)
Oxid titaničitý (E171)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roků

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Blistry PP/Al a PVC/PVDC/Al:
Uchovávejte při teplotě do 25 oC, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

Blistr Al/Al:
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Krabičky obsahující bezbarvé průhledné nebo bílé neprůhledné PP/Al blistry nebo průhledné
PVC/PVDC/Al blistry.
Potahované tablety jsou dostupné v balení o velikosti 5, 7 a 10 potahovaných tablet, nemocniční balení
obsahují 25 (5x 5), 50 (5x 10), 70 (7x 10) potahovaných tablet nebo multibalení pro nemocnice
obsahující 80 (5 balení po 16) nebo 100 (10 balení po 10) potahovaných tablet.

Krabička s Al/Al blistrem, dostupné je balení obsahující 1 potahovanou tabletu.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Bayer AG
Kaiser-Wilhelm-Allee 51373 Leverkusen
Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/017/01-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 24. 1. Datum posledního prodloužení registrace: 13. 2.
10. DATUM REVIZE TEXTU

23. 10.