Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Sublana 10 mg/ml koncentrát pro perorální roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml koncentrátu pro perorální roztok obsahuje methadoni hydrochloridum 10 mg, který je
ekvivalentní methadonum 8,95 mg.

Pomocné látky se známým účinkem
ml koncentrátu pro perorální roztok obsahuje 1,8 mg methylparabenu a 0,2 mg
propylparabenu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro perorální roztok

Čirý, bezbarvý až nažloutlý roztok hořké chuti bez viditelných částic.

Hustota přípravku Sublana při 20°C je 1,00 g/ml.



4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace
Methadon hydrochlorid, léčivá látka přípravku Sublana, je používána k perorální udržovací
léčbě potvrzené závislosti na opioidech (substituční léčba) u dospělých ve spojení s lékařskou
kontrolou a odpovídající psychosociální péčí dle právního základu příslušných národních
předpisů.

4.2 Dávkování a způsob podání
Methadon má být vydáván pouze lékaři se zkušenostmi a specializací k léčbě drogově závislých
pacientů.

Methadon hydrochlorid působí po dobu nejméně 24 hodin a má být podáván každý den ve
stejný čas.

Dávkování

Dospělí

Tento léčivý přípravek musí být užíván perorálně s jídlem nebo bez jídla.


Tento přípravek musí před použitím rozředit zdravotnický pracovník. Prosím nahlédněte do
části “Způsob podání” v tomto bodu, stejně jako do bodu 6.6 pro další instrukce.

Počáteční dávka má být podána ráno.

Tento přípravek se nesmí aplikovat injekčně.

Dávka má být titrována dle individuálních potřeb pacienta.

Dávku podává pouze lékař nebo jiná osoba pověřená lékařem. Množství, které se má užít, není
nikdy odměřováno pacientem.

Dávkování je založeno na výskytu abstinenčních symptomů a musí být přizpůsobeno každému
pacientovi dle jeho nebo její individuální situace a potřeb. Obecně platí, že je po úpravě dávky
cílem podat co nejnižší možnou udržovací dávku.

Místní doporučení se mohou lišit od dávkování, které je popsáno níže, a měla by být
dodržována.

Zahájení léčby
Obecně platí, že úvodní dávka bude v rozmezí 20 – 30 mg. V případech, kdy je tolerance na
opioidy vysoká, může být obvyklá úvodní dávka v rozmezí 25 – 40 mg.

Je třeba poznamenat, že ke ztrátě opioidní tolerance může dojít během několika dní po
vysazení/redukci pravidelného užívání opioidů.
Pacientům s nízkým nebo nejasným prahem tolerance (např. po propuštění z vězení) má být
podána nejnižší možná počáteční dávka.

Aby se předešlo syndromu z vysazení, může být první den večer podána další dávka v závislosti
na subjektivním a objektivním účinku. Toto by mělo být v příslušných případech prováděno
pouze pod přísným lékařským dohledem za hospitalizace.

Pokud se objeví abstinenční příznaky, má být dávka postupně zvyšována maximálně o 5-10 mg
methadon hydrochloridu naráz. Úprava dávky je ukončena, pokud se již abstinenční příznaky
nevyskytují. Je třeba brát v úvahu meze individuální tolerance.

Individuální dávkování během titrační fáze se provádí použitím různých objemů měřených
přiloženou odměrnou pipetou s přesností na 0,25 ml (odpovídající 2,5 mg methadon
hydrochloridu, velikost balení 100, 150, 300, 500 ml) nebo odměrným kalíškem s přesností na
0,5 ml (odpovídající 5,0 mg methadon hydrochloridu, velikost balení 1000 ml). Přesně
odměřená jednotlivá dávka může být naředěna různými objemy podle předepisujícího lékaře.
Pro přípravu roztoku připraveného k použití viz část “Způsob podání” stejně tak jako způsob
ředění v bodu 6.6 a stabilita v bodu 6.3.

Methadon
hydrochlorid
Sublana
(odměrná pipeta se stupnicí po 0,25 ml nebo odměrný kalíšek se stupnicí
po 0,5 ml)
mg 0,5 ml
10 mg 1 ml
15 mg 1,5 ml
20 mg 2 ml
25 mg 2,5 ml
30 mg 3 ml
35 mg 3,5 ml

40 mg 4 ml
45 mg 4,5 ml
50 mg 5 ml
55 mg 5,5 ml
60 mg 6 ml
65 mg 6,5 ml
70 mg 7 ml
75 mg 7,5 ml
80 mg 8 ml
85 mg 8,5 ml
90 mg 9 ml
95 mg 9,5 ml
100 mg 10 ml

Udržovací terapie
Dávka má být zvyšována maximálně o 10 mg, dokud není dosaženo udržovací léčby. Methadon
má pomalou rychlost eliminace vedoucí k pomalému rozvoji tolerance a každé zvýšení dávky
může způsobit respirační depresi v časovém rámci 1-2 týdny. Většina pacientů bude vyžadovat
60-120 mg denně pro účinnou a bezpečnou léčbu; nicméně někteří pacienti mohou potřebovat
vyšší dávky. Vyšší dávky mají být podány v individuálních opodstatněných případech a pouze
pokud může být vyloučeno současné požití dalších látek. Je doporučeno stanovení hladin
methadonu v plasmě.
Obecně se methadon podává jednou denně. Pokud je podáván častěji, existuje možné riziko
kumulace a předávkování. Nejvyšší doporučená dávka je 150 mg/den a má být podána pouze ve
výjimečných případech (pokud národní směrnice nedoporučují jinak). Důvod k tomuto omezení
je zvýšená incidence prodloužení QT intervalu, Torsade de Pointes a případů srdeční zástavy při
vyšších dávkách (viz bod 4.4).

Převedení na jiné substituční látky
Pokud byl pacient léčen kombinací agonisty/ antagonisty (např. buprenorfin), má být dávka po
zahájení léčby methadonem postupně snižována. Dávka methadonu má být postupně snižována
na 30-50 mg/denně, pokud je léčba přerušena a je plánováno převedení na léčbu sublingválním
buprenorfinem (zejména v kombinaci s naloxonem). Vyšší dávky methadonu mohou vést
k vynucenému abstinenčnímu syndromu z důvodu silnější vazby buprenorfinu na μ-receptor a
jeho parciálnímu agonismu. Pokud jsou evidentní objektivní abstinenční příznaky, má být
provedena indukce buprenorfinem, abychom zabránili vyvolání abstinenčních příznaků.
V případě převedení z levomethadonu na methadon, musí být přihlédnuto k poměru dávky 1:(levomethadon:methadon), tj. 10 mg levomethadon hydrochloridu odpovídá dávce 20 mg
methadon hydrochloridu (2 ml přípravku Sublana).
U některých pacientů může být nutná dodatečná úprava dávkování, pokud přechází
z levomethadonu na methadon.

Změna dávkování
Změna dávkování má být prováděna lékařem odpovědným za další léčbu pouze po konzultaci
s ošetřujícím lékařem, který rozhoduje o udržovacích dávkách.

Snižování dávky a přerušení léčby
Přerušení léčby musí probíhat postupně, pokud možno po malých krocích (což odpovídá 5-mg methadon hydrochloridu) v průběhu několika týdnů až měsíců, na základě individuálních
potřeb pacienta se zvláštní pozorností na potenciální současné požití dalších látek (kontrola
vzorků moči).
Rychlé přerušení léčby methadonem vede ve velmi krátké době k syndromu z vysazení a snížení
tolerance opiátů.

Vysoké dávky opiátů jsou tolerovány, pouze pokud jsou užívány dlouhou dobu. To znamená, že
pacient musí být velice zřetelně informován o opiátové toleranci a riziku rekurence včetně rizika
smrtelného předávkování.

Pediatrická populace:

Děti a dospívající
Užívání přípravku Sublana se u dětí a dospívajících nedoporučuje vzhledem k nedostatku údajů
o bezpečnosti a účinnosti.

Dospívající od 15 let
Data o užití methadonu u dospívajících od 15 let jsou k dispozici, ale nelze učinit žádná
doporučení ohledně dávkování.

Starší pacienti nad 65 let
Z důvodu snížené clearance může být nutné snížení dávky u starších pacientů, aby se zabránilo
předávkování.

Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater
V případě poruchy funkce ledvin nebo mírné až středně závažné poruchy funkce jater, může být
nutné prodloužit interval mezi dávkami nebo snížit dávku. V případě stabilního chronického
onemocnění jater není nezbytné upravovat udržovací dávky (pro další informace viz bod 4.3 a
4.4).

Těhotné pacientky
Těhotným pacientkám může být nutné podávat přípravek dvakrát denně z důvodu zrychleného
metabolismu přes indukci enzymů, sníženou absorpci, stejně jako zvýšenou clearance (pro další
informace viz bod 4.6).

Způsob podání
Perorální podání.

Sublana
Přípravek Sublana je možno ředit konzervovanými a vazkými ředidly ve volně volitelných
poměrech nebo čištěnou vodou v poměru až 1:3 (1 díl koncentrátu a až 2 díly čištěné vody).
K okamžitému užití lze koncentrát ředit vodou nebo ovocným džusem (např. jablečným nebo
pomerančovým džusem s výjimkou grepového džusu – viz bod 4.5) viz bod 6.6. Balení
obsahuje odměrnou pipetu (velikost balení: 100, 150, 300, 500 ml) nebo odměrný kalíšek
(velikost balení 1000 ml) k odměření požadované dávky.
Aby se předešlo nejasnostem, ředidla a koncentrace ředění v mg/ml, včetně data výroby, mají
být uvedena na použitých lahvích.

Musí být zajištěno, že denní dávka je užívána pod dohledem a vizuální kontrolou (např. v
lékárně) v souladu s právním základem příslušných národních předpisů nebo pokud národní
směrnice doporučují jinak.
Lékař musí informovat pacienta, že perorální podání je jedinou povolenou a bezpečnou
cestou podání tohoto léčivého přípravku. Dále musí zdůraznit potenciální důsledky
jakéhokoli zneužití.

[V případě předpisu pro užití doma se lékař musí ujistit, že:
− jsou co možná nejvíce vyloučena rizika pro pacienta a okolí plynoucí z předpisu pro
použití doma
− pacient užívá předepsanou substituční látku výhradně, jak je zamýšleno


Předepisování k domácímu užití musí být ihned přerušeno, pokud je látka pacientem
zneužívána]

Délka léčby je v souladu s celkovým rámcem terapeutického konceptu s vývojem substituční
terapie, dohodnutým terapeutickým cílem a individuálními potřebami pacienta.

Délka léčby se může pohybovat v rozmezí od krátkodobé (například substituce drogově
závislých pacientů během hospitalizace) až po dlouhodobou.

Instrukce pro ředění tohoto léčivého přípravku před podáním jsou uvedeny v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Tento léčivý přípravek nesmí být podáván v případě:
• hypersenzitivity na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě
6.• těžkého bronchiálního astmatu nebo jiného stavu spojeného s bronchiální obstrukcí
• středně těžkého nebo těžkého poškození respiračního centra a respiračních funkcí
• prodloužení QT intervalu, včetně vrozeného syndromu dlouhého QT intervalu

Podobně jako u všech opioidů nesmí být tento přípravek podáván pacientům s těžkým jaterním
poškozením, protože může u pacientů s těžkým poškozením jater vyvolávat portosystémovou
encefalopatii.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba musí být prováděna s extrémní opatrností v případě:
• vysoce rizikových pacientů: součástí klinického stavu drogové závislosti může být
pokus o sebevraždu opiáty, zejména v kombinaci s tricyklickými antidepresivy,
alkoholem a jinými látkami tlumícími centrální nervový systém (CNS). U pacientů
vykazujících perzistentní vysoce rizikové chování dohromady s nekontrolovatelným
užíváním drog navzdory vhodné farmakoterapeutické intervenci má být zváženo
individuální hodnocení a léčebný plán, který může zahrnovat hospitalizaci.
• náhlé příhody břišní. Jako u ostatních μ-agonistů může léčba methadonem zastřít
diagnózu nebo klinický průběh u pacientů trpících náhlou příhodou břišní.

Methadon je lék s návykovým potenciálem a může způsobit závislost v případě dlouhodobého a
opakovaného užití. Objevuje se fyzická a psychická závislost, stejně jako tolerance.
Methadon může způsobit somnolenci a snížené vědomí. Po opakovaném užití může dojít k
toleranci těchto příznaků.

Náhlé vysazení léčby může vést k abstinenčním příznakům.

Methadon musí být používán pouze lékaři oprávněnými k léčbě opiátové/opioidové závislosti
pacientů, protože běžná dávka užívaná k substituční léčbě může vést k závažné intoxikaci
končící smrtí u pacientů bez opiátové tolerance.

Gastrointestinální motilita
Opioidy včetně methadonu mohou způsobovat zácpu, která je obzvlášť nebezpečná u pacientů s
těžkou poruchou funkce jater, a proto je třeba časně zahájit opatření k zabránění vzniku zácpy.


Opatření
Je potřeba zvláštní lékařský dohled v případě:
• hypotenze s hypovolemií,
• onemocnění žlučovodu,
• obstrukčního a zánětlivého onemocnění střev,
• hypertrofie prostaty s tvorbou zbytkové moči,
• známého prodloužení QT intervalu nebo při podezření na něj (může být způsobeno
podáváním jiných léků) nebo elektrolytových abnormalit, zejména hypokalemie,
• klinicky významné bradykardie,
• pokročilé nebo ischemické choroby srdeční,
• anamnézy poruch srdečního vedení,
• léčby antiarytmiky I. a III. třídy,
• těhotenství a laktace (viz bod 4.6),
• poruchy vědomí,
• současného užití látek tlumících CNS nebo dýchání,
• poruch, u kterých je třeba se vyvarovat útlumu dýchání,
• zvýšeného intrakraniálního tlaku,
• zahájení nebo ukončení antiretrovirové terapie, protože antiretrovirové látky mohou
snižovat, nebo zvyšovat hladiny methadonu (viz bod 4.5),
• pankreatitidy,
• současné léčby inhibitory cytochromu P450 CYP3A4 (viz bod 4.5),
• záchvatů
• hypotyreózy
• adrenokortikální nedostatečnosti
• šoku
• myasthenia gravis.

Zvláštní rizika u pacientů užívajících substituční léčbu
• Methadon má potenciál ke zneužívání a závislosti, která se podobá ostatním opioidům.
• Během substituční léčby jsou nutné testy moči na přítomnost opiátů (i kvantitativní
analýza), barbiturátů, metakvalonu a benzodiazepinů a pokud je třeba na přítomnost
kokainu, amfetaminu a jejich metabolitů; viz právní základ příslušných národních
předpisů.
• V případě vysokých denních dávek je nutné pečlivé lékařské sledování s ohledem na
somatické a duševní poruchy.
• Léčba antagonisty opioidů vede k abstinenčním příznakům.
• Přerušení léčby by mělo být vždy prováděno postupně, aby nedošlo k abstinenčním
příznakům (viz bod 4.2).

Adrenální nedostatečnost
Opioidní analgetika mohou způsobit reverzibilní adrenální nedostatečnost vyžadující
monitorování a substituční léčbu glukokortikoidy. Příznaky adrenální nedostatečnosti mohou
zahrnovat nauzeu, zvracení, ztrátu chuti k jídlu, únavu, slabost, závratě nebo nízký krevní tlak.

Snížení hladiny pohlavních hormonů a zvýšení hladiny prolaktinu
Dlouhodobé používání opioidních analgetik může být spojeno se snížením hladin pohlavních
hormonů a zvýšením hladiny prolaktinu. Mezi jejich příznaky patří pokles libida, impotence
nebo amenorea.

Hypoglykemie
V souvislosti s nadměrnou nebo zvýšenou dávkou metadonu byla zaznamenána hypoglykemie.
Při zvyšování dávky se doporučuje pravidelné sledování glykemie (viz bod 4.8 a 4.9)


Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim
podobné látky
Pacient musí být odpovídajícím způsobem informován, že současné užívání přípravku Sublana
a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky (alkohol, ilegální opiáty, jiné látky
tlumící CNS jako jsou hypnotika, nebo další substituční látky) může vést k sedaci, respirační
depresi, kómatu a smrti. Vzhledem k těmto rizikům je současné předepisování těchto sedativ
vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby. V případě rozhodnutí
předepsat přípravek Sublana současně se sedativy, je nutné předepsat nejnižší účinnou dávku na
nejkratší možnou dobu léčby.
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a
sedace. V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o
těchto symptomech věděli (viz bod 4.5).

Srdeční arytmie
Klinické studie ukázaly, že k prodloužení QT intervalu dochází během léčby methadonem méně
často. Následkem toho existuje riziko pro rozvoj polymorfní komorové tachykardie (Torsade de
Pointes). Obecně se doporučuje před léčbou methadonem EKG monitoring, zejména u pacientů
s rozpoznaným rizikem prodloužení QT intervalu nebo v případech současné léčby látkami
s potenciálem prodloužení QT intervalu. EKG monitoring má být zopakován 2 týdny po
zahájení léčby, aby se prokázal a kvantifikoval efekt methadonu na QT interval.
Kromě toho monitorování EKG má být provedeno před zvýšením aplikované dávky nad mg/den a 7 dní po zvýšení dávky.

Methadon má být podáván s opatrností pacientům s rizikem rozvoje prodlouženého QT
intervalu, např. v případě:
− anamnézy abnormalit srdečního vedení,
− pokročilé nebo ischemické choroby srdeční,
− onemocnění jater,
− rodinné anamnézy náhlého úmrtí,
− elektrolytových abnormalit, tzn. hypokalemie, hypomagnezemie,
− souběžné léčby látkami, které mají potenciál prodlužovat QT interval,
− souběžné léčby látkami, které mohou způsobovat elektrolytové abnormality,
− souběžné léčby inhibitory cytochromu P450 CYP3A4 (viz bod 4.5).

Plíce a dýchání
Stejně jako ostatní opioidy má být methadon podáván s opatrností u pacientů s astmatem,
chronickou obstrukční plicní nemocí nebo cor pulmonale a u pacientů s velmi omezenou
dechovou rezervou, preexistující poruchou dechových funkcí, hypoxií nebo hyperkapnií.
Dokonce i při běžných terapeutických dávkách narkotik může u těchto pacientů dojít k poklesu
respirační aktivity se současným zvýšeným odporem v dýchacích cestách kulminujícím v
apnoe.
U pacientů s predispozicí k atopickým projevům, s preexistujícím astmatem, kožními vyrážkami
a eosinofílií může dojít k exacerbaci.

Intrakraniální tlak
Respiračně depresivní účinky omamných látek a jejich schopnost zvyšovat tlak cerebrospinální
tekutiny mohou být významně zvýrazněny v přítomnosti poranění hlavy nebo preexistujícího
zvýšení intrakraniálního tlaku. Opioidy dále způsobují nežádoucí účinky, které mohou zastírat
klinický průběh u pacientů s poraněním hlavy.
S ohledem na profil účinnosti methadonu jako μ-agonisty, musí být methadon použit k léčbě
těchto pacientů s velkou opatrností a pouze pokud je to považováno za nezbytné.

Další informace

Ukončení léčby po opakovaném užití nebo aplikaci opioidního antagonisty vyvolává
abstinenční příznaky.
Užívání methadonu pacienty bez opioidové tolerance je život ohrožující a může vést k úmrtí
v důsledku zástavy dechu. Proto je trvale povinné uchovávat tento léčivý přípravek na
bezpečném místě a mimo dohled a dosah dětí.
Přípravek Sublana je určen pouze k substituční léčbě a perorálnímu užití. Intravenózní zneužití
přípravku Sublana může vést k závažným nežádoucím účinkům s potenciálně fatálním koncem.

Současná konzumace
Zneužívání drog, alkoholu a léčivých přípravků během substituční léčby může vést k život
ohrožujícím stavům a tomu musí být zabráněno všemi prostředky. V případě potřeby mohou být
prováděny pravidelné kontroly moči za účelem zjištění užití jiných ilegálních drog.

Bolest a komorbidity během substituční léčby
Účinek methadonu tlumit bolest může zakrývat příznaky možných komorbidit. Pacienti mají být
v případě potřeby informováni a přiměřeně sledováni.
V případě bolesti během substituční léčby je možná dodatečná analgetická medikace až po
ověření somatické korelace (pokud je třeba, péče ve specializovaném centru).
Doporučuje se snížit dávku u starších pacientů, pacientů s poruchou funkce ledvin nebo těžkým
chronickým jaterním onemocněním nebo u pacientů se špatným celkovým stavem (viz bod 4.2).

Pediatrická populace
Nejsou k dispozici údaje o bezpečnosti a účinnosti použití přípravku Sublana u dětí a
dospívajících do 14 let. Je zkušenost s léčbou dospívajících od 15 let.

Tento léčivý přípravek obsahuje methylparaben a propylparaben, které mohou způsobit
alergické reakce, včetně reakce pozdního typu.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakokinetické interakce
Inhibitory P glykoproteinu: methadon je substrát P-glykoproteinu; všechny léčivé přípravky,
které inhibují P-glykoprotein (např. chinidin, verapamil, cyklosporin), proto mohou zvyšovat
sérové koncentrace methadonu. Farmakodynamické účinky methadonu se mohou také zvýšit v
důsledku zvýšeného průchodu hematoencefalickou bariérou.
Induktory enzymu CYP3A4: Methadon je substrát CYP3A4 (viz bod 5.2). Indukce CYP3Avede ke zvýšené clearance methadonu a ke snížení plazmatických hladin. Induktory tohoto
enzymu (barbituráty, karbamazepin, fenytoin, nevirapin, rifampicin, efavirenz, amprenavir,
spironolakton, dexamethason, třezalka tečkovaná (hypericum perforatum)) mohou indukovat
jaterní metabolismus.
Například u pacientů léčených methadonem (35-100 mg denně) se střední maximální
plazmatická koncentrace a AUC snížily o 48 %, resp. 57 % po třítýdenní léčbě 600 mg
efavirenzu denně.
Následky indukce enzymu jsou výraznější, pokud je induktor podán po zahájení léčby
methadonem. Po takových interakcích byly hlášeny abstinenční příznaky, a proto může být
nutné zvýšit dávku methadonu. Pokud je léčba induktorem CYP3A4 přerušena, měla by být
dávka methadonu snížena.
Inhibitory enzymu CYP3A4: methadon je substrát CYP3A4 (viz bod 5.2). Inhibicí CYP3A4 se
clearance methadonu sníží. Souběžné podávání inhibitorů CYP3A4 (např. kanabinoidy,
klarithromycin, telithromycin, erythromycin, ciprofloxacin, flukonazol, itrakonazol,
ketokonazol, grapefruitová šťáva, cimetidin, fluoxetin, fluvoxamin, nefazodon) může vést ke
zvýšeným plazmatickým koncentracím methadonu. Při současné léčbě fluvoxaminem bylo
hlášeno zvýšení poměru mezi sérovými hladinami a dávkou methadonu o 40 – 100%. Pokud

jsou tyto léčivé přípravky předepsány pacientům na udržovací léčbě methadonem, je třeba vzít
v úvahu riziko předávkování.
Přípravky, které ovlivňují kyselost moči: methadon je slabá baze.
Acidifikátory moči (jako je chlorid amonný a kyselina askorbová) mohou zvyšovat renální
clearance methadonu. Pacientům, kteří jsou léčení methadonem, se doporučuje vyhýbat se
přípravkům, které obsahují chlorid amonný.

Souběžná léčba infekce HIV: zdá se, že některé inhibitory proteázy (amprenavir, nelfinavir,
abakavir, lopinavir/ritonavir a ritonavir/saquinavir) snižují sérové hladiny methadonu. Pokud je
ritonavir podáván samostatně, AUC methadonu se zvýší dvojnásobně. Plazmatické hladiny
zidovudinu (nukleosidový analog) se zvyšují se současným podáním methadonu, jak po
perorálním, tak po intravenózním podání zidovudinu. Toto je více zjevné po perorálním než po
intravenózním podání zidovudinu. Tento účinek může být způsoben inhibicí glukuronidace
zidovudinu, doprovázenou jeho sníženou clearance. Během léčby methadonem musí být u
pacientů pečlivě sledovány příznaky toxicity způsobené zidovudinem, protože může být
nezbytné snížit dávku zidovudinu. Souběžné užívání zidovudinu a methadonu může vést k
typickým opioidním abstinenčním příznakům (bolest hlavy, myalgie, únava a podrážděnost)
v důsledku vzájemné interakce mezi těmito dvěma látkami (zidovudin je induktor CYP3A4).

Didanosin a stavudin: methadon oddaluje absorpci a zvyšuje metabolismus prvního průchodu
stavudinu a didanosinu, což způsobuje sníženou biologickou dostupnost stavudinu a didanosinu.

Methadon může zdvojnásobit sérové hladiny desipraminu.

Souběžné podávání přípravku Sublana s metamizolem, který je induktorem enzymů
podílejících se na metabolismu léčiv, včetně CYP2B6 a CYP3A4, může způsobit snížení
plazmatických koncentrací přípravku Sublana s možným snížením klinické účinnosti.
Proto se doporučuje opatrnost při souběžném podávání metamizolu a přípravku Sublana; podle
potřeby je třeba sledovat klinickou odpověď a/nebo plazmatické hladiny léků.

Současná léčba infekce hepatitidou C:
V klinických studiích telaprevil signifikantně snížil maximální plazmatické koncentrace
methadonu.

Farmakodynamické interakce
Opioidní antagonisté: naloxon a naltrexon neutralizují účinky methadonu a indukují abstinenční
příznaky. Podobně může abstinenční příznaky vyvolat buprenorfin.

Anestetika, sedativa/hypnotika jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky (např. jiné
opioidy, alkohol, barbituráty, chloralhydrát a klomethiazolu, anxiolytika, antipsychotika,
antihistaminika 1. generace a tricyklická antidepresiva):
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a smrti v důsledku aditivního tlumivého
účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich společného užívání (viz bod 4.4).
Antipsychotika mohou zvyšovat sedativní a hypotenzní účinky methadonu.

Inhibice peristaltiky: souběžné užívání methadonu a léčivých přípravků inhibujících peristaltiku
(loperamid a difenoxylát) může mít za následek závažnou zácpu a zvýšení depresivních účinků
na CNS. Opioidy v kombinaci s antimuskariniky mohou způsobit závažnou zácpu nebo
paralytický ileus, zejména při dlouhodobém užívání.

Prodloužení QT intervalu: methadon se nemá kombinovat s léčivými přípravky, které mohou
prodlužovat QT interval, jako jsou antiarytmika (sotalol, amiodaron a flekainid), antipsychotika

(thioridazin, haloperidol, sertindol, fenotiaziny a ziprasidon), antidepresiva (paroxetin, sertralin)
nebo antibiotika (erythromycin, clarithromycin, levofloxacin, moxifloxacin).

Serotonergní léky: Serotonergní syndrom se může vyskytnout při současném podávání
metadonu s petidinem, inhibitory monoaminooxidázy (MAO) a serotonergními látkami, jako
jsou selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitor zpětného
vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI) a tricyklická antidepresiva (TCA). Mezi
příznaky serotoninového syndromu mohou patřit změny psychického stavu, autonomní
nestabilita, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální příznaky.

Inhibitory MAO: Souběžné podávání inhibitorů MAO může mít za následek zvýšení inhibice
CNS, hypotenzi a/nebo apnoe.

Analgetika: analgetický efekt substituční léčby může být nedostatečný u pacientů na stabilní
dávce methadonu, u nichž se vyskytuje fyzické trauma, pooperační bolest nebo jiné formy
akutní bolesti.
Těmto pacientům je třeba podávat analgetika, včetně opioidů, která by byla indikována u jiných
pacientů, pociťujících stejnou bolest.
Pacienti na methadonové léčbě, kteří dostávají opioid k léčbě akutní bolesti, mohou potřebovat
vyšší a/nebo častější dávky v porovnání s jinými pacienty bez opiátové tolerance v důsledku
opioidní tolerance způsobené methadonem.

Diagnostické/laboratorní interakce
Studie vyprazdňování žaludku: opioidy mohou oddálit vyprazdňování žaludku a tím způsobit
neplatné výsledky testů.

Hepatobiliární zobrazovací metoda používající technecium-(99mTc) disofenin:
technecium-(99mTc) disofenin se nedostane do tenkého střeva, protože opioidní analgetika
mohou způsobovat konstrikci Oddiho svěrače a zvýšení tlaku ve žlučových cestách. To může
oddálit zobrazení a napodobovat tak obstrukci hlavního žlučovodu/ductus hepaticus communis.

Tlak cerebrospinální tekutiny: tlak cerebrospinální tekutiny může být zvýšený; tento efekt je
následek deprese dýchání indukované zadržováním oxidu uhličitého.

Plazmatická amyláza nebo lipáza: hladiny plazmatické amylázy nebo lipázy se mohou zvýšit,
protože opioidy mohou způsobovat kontrakci Oddiho sfinkteru a zvýšení tlaku ve žlučových
cestách; testy k stanovení těchto enzymů mohou být narušeny po dobu až 24 hodin po podání
léčiva.

Vyšetření moči: methadon může modifikovat testy moči a způsobit pozitivní výsledek při
dopingové kontrole.

Těhotenské testy: methadon může interferovat s močovými těhotenskými testy.

Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Methadon prochází placentou.
Užívání methadonu během těhotenství musí být striktně indikováno a doprovázeno náležitým
monitorováním, nejlépe ve specializovaném zdravotnickém centru.
Chronické užívání během těhotenství může vést k návyku a závislosti plodu stejně jako

k abstinenčním příznakům, respirační depresi a nízké tělesné hmotnosti novorozence. Studie na
zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Musí být zajištěna adekvátní substituce a
prevence abstinenčních příznaků během těhotenství, aby se minimalizovalo poškození plodu.
Během těhotenství může být nezbytné zvýšit dávku v důsledku enzymové indukce. S ohledem
na prospěch plodu, může být vhodné/účelné rozdělit denní dávku, aby se předešlo vysokým
hladinám plazmatických koncentrací a kompenzovat zrychlenou degradaci methadonu, čímž se
zabrání vzniku abstinenčních příznaků.
Snížení dávky nebo vysazení léčiva během těhotenství musí být vždy prováděno na základě
pečlivého monitorování matky a pouze po přísném posouzení prospěchu/rizika.
Odvykání novorozence musí být provedeno na adekvátní jednotce intenzivní péče pro děti,
protože léčba methadonem může vést k návyku a závislosti plodu, stejně jako k abstinenčním
příznakům u novorozence, které vyžadují léčbu.
Přibližně 60-80 % novorozenců vyžaduje hospitalizační léčbu kvůli novorozeneckým
abstinenčním příznakům. Úprava dávkování (zejména snížení dávky) může být potřebná 1-týdny po narození.

Kojení
Metadon se v nízkých hladinách vylučuje do mateřského mléka. Při rozhodnutí o doporučení
kojení je třeba zvážit stanovisko odborného lékaře a zohlednit, zda žena užívá stabilní udržovací
dávku metadonu a zda pokračuje v užívání nedovolených látek. Pokud je zvažováno kojení, má
být dávka metadonu co nejnižší. Předepisující lékaři mají kojící ženu upozornit, aby sledovala
kojence z hlediska sedativních účinků a obtíží s dýcháním a v případě jejich výskytu vyhledala
okamžitou lékařskou pomoc. I když množství metadonu vyloučeného do mateřského mléka není
dostatečné pro úplné potlačení příznaků z vysazení u kojených dětí, může oslabit závažnost
novorozeneckého abstinenčního syndromu. Pokud je třeba přerušit kojení, má se tak učinit
postupně, protože při náhlém odstavení by mohlo u kojence dojít k zesílení abstinenčních
příznaků. V dlouhodobých studiích byly užívány dávky 25-110 mg methadonu během období
laktace. Koncentrace methadonu jsou v mateřském mléce obvykle nízké a zvyšují se v průběhu
prvních 30 dní.

Fertilita
Nezdá se, že by methadon narušoval fertilitu u žen.
Studie u mužů v udržovacím methadonovém programu ukázaly, že methadon snižuje sérovou
hladinu testosteronu a významně potlačuje objem ejakulátu a motilitu spermií. Počty spermií u
mužů léčených methadonem byly dvakrát tak vysoké než u kontrol, avšak to odráželo
nedostatečné zředění seminálními sekrety.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Vzhledem k tomu, že psychomotorické a kognitivní funkce nejsou narušeny během stabilní
substituční léčby, nemá methadon žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a
obsluhovat stroje. Zda je pacient schopný řídit a obsluhovat stroje, musí být rozhodnuto
ošetřujícím lékařem s ohledem na individuální reakce a příslušné dávkování.
Aktivní účast v provozu nelze doporučit na začátku léčby, během titrace dávky, pokud se objeví
abstinenční příznaky nebo v případě společného užívání látek, které poškozují kognitivní
funkce.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky methadonu jsou obecně stejné jako u jiných opioidů. Nejčastěji se vyskytla
nauzea a zvracení. Tyto nežádoucí účinky byly pozorovány u asi 20 % pacientů, kteří podstupují
ambulantní léčbou methadonem, kdy je lékařská kontrola často neuspokojivá.
Dlouhodobé užívání methadonu může způsobovat závislost morfinového typu. Abstinenční
příznaky jsou podobné těm, které byly zaznamenány u morfinu a heroinu, jsou však méně

intenzivní, ale trvají déle. Nejzávažnější nežádoucí účinek methadonu je respirační deprese,
která se může objevit během stabilizační fáze. Byly hlášeny případy apnoe, šoku a srdeční
zástavy.
Níže uvedené nežádoucí účinky jsou klasifikovány podle četnosti výskytu a třídy orgánových
systémů. Tyto reakce jsou častěji pozorovány u jedinců, kteří netolerují opioidy. Frekvenční
kategorie jsou definovány pomocí následující konvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až
<1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000); velmi vzácné (<
1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třída orgánového systému
(MedDRA)
Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického
systému

Není známo

Reverzibilní trombocytopenie
byla hlášena u pacientů s
chronickou hepatitidou, kteří
jsou závislí na opioidech.
Endokrinní poruchy

Není známo

Zvýšené hladiny prolaktinu
při dlouhodobém podávání.
Poruchy metabolismu a
výživy
Časté Retence tekutin
Není známo

Anorexie, hypokalemie,
hypomagnezemie,
hypoglykémie

Psychiatrické poruchy

Časté Euforie, halucinace
Méně časté

Dysforie, agitovanost,
insomnie, desorientace,
snížené libido
Poruchy nervového systému

Časté Sedace
Méně časté

Bolest hlavy, synkopa
Poruchy oka

Časté Rozmazané vidění, mióza,
suchost očí
Poruchy ucha a labyrintu

Časté Vertigo
Není známo Ztráta sluchu
Srdeční poruchy

Vzácné Bradykardie, palpitace,
případy prodlouženého QT
intervalu a torsade de pointes
byly hlášeny zejména u
vysokých dávek methadonu.
Cévní poruchy Méně časté

Zrudnutí obličeje, hypotenze
Vzácné Šok
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy

Méně časté

Plicní edém, exacerbace
astmatu, suchost nosu,
respirační deprese, zejména u
velkých dávek
Vzácné Dechová zástava
Gastrointestinální poruchy

Velmi časté Nauzea, zvracení
Časté Zácpa
Méně časté Xerostomie, glositida
Vzácné Snížená pohyblivost střev
(ileus)
Poruchy jater a žlučových Méně časté Dyskineze žlučových cest

cest
Poruchy kůže a podkožní
tkáně

Časté Přechodná vyrážka, pocení.
Méně časté Pruritus, kopřivka, jiná
vyrážka a ve velmi vzácných
případech krvácivá kopřivka
Poruchy ledvin a močových
cest

Méně časté Retence moči, antidiuretické
účinky
Poruchy reprodukčního
systému a prsu

Méně časté Snížená potence, galaktorea,
dysmenorea a amenorea
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace

Časté Únava, ospalost
Méně časté Otok dolních končetin,
astenie, edém, hypotermie
Vyšetření Časté Zvýšení tělesné hmotnosti

Reference
Při dlouhodobém užívání methadonu stejně jako v případě udržovací léčby nežádoucí účinky
postupně a progresivně odeznívají během období několika týdnů,. Často však trvale přetrvá
zácpa a zvýšené pocení.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Otravy jednotlivců bez opiátové tolerance
Může dojít k život ohrožujícím otravám i při nižších dávkách než se užívá k substituční léčbě,
zejména u osob bez opiátové tolerance (především u dětí). U dospělých bez opiátové tolerance
k tomu může dojít přibližně při dávce 20 mg methadon hydrochloridu.

Pediatrická populace
U dětí do 5 let může tato situace nastat u dávek přibližně 1 mg, u starších dětí začíná přibližně
na 3 mg.

Známky a příznaky nadměrného užívání methadonu
Interakce mezi vznikem a trváním opioidní tolerance a dávkou methadon hydrochloridu může
být složitá. Pokud pacienti vykazují známky a symptomy z nadměrného působení methadon
hydrochloridu charakterizované “zvláštním pocitem”, sníženou schopností soustředění,
ospalostí a pocitem závratě ve stoje, doporučuje se snížení dávky.

Příznaky předávkování
Předávkování je charakterizováno depresí dýchání (pokles dechové frekvence a/nebo dechového
objemu, Cheyneovo-Stokesovo dýchání, cyanóza), extrémní somnolencí progredující v stupor
nebo koma, miózou, ochablostí kosterního svalstva, vlhkou kůží a někdy bradykardií a
hypotenzí. Závažné předávkování, obzvláště intravenózní cestou, může způsobit apnoe,
cirkulační kolaps, srdeční zástavu a úmrtí. Byla hlášena hypoglykémie.


Léčba předávkování
Pokud je to nutné, musí být okamžitě zahájena urgentní opatření nebo intervence intenzivní
péče (např. intubace a ventilace). K léčbě příznaků intoxikace mohou být použity specifičtí
antagonisté opiátů (např. naloxon). Jednotliví antagonisté opiátů se liší v dávce (je třeba brát
v úvahu informace výrobce!). Zejména je třeba vzít v úvahu, že depresivní účinek methadonu na
dýchání může být dlouhotrvající (36-48 hodin), zatímco antagonisté opiátů jsou krátkodobě
působící látky (1-3 hodiny). Po remisi antagonistických účinků mohou být potřebné dodatečné
injekce. Mohou být nezbytná opatření za účelem zabránění ztráty tělesného tepla a objemu.
U pacientů fyzicky závislých na opioidech způsobí podání obvyklé dávky antagonistů opiátů
abstinenční příznaky. Proto, pokud je to nutné, je třeba se užívání antagonistů u těchto pacientů
vyhnout. Nicméně pokud je takováto léčba nutná k terapii respirační deprese, musí být
poskytnuta zvláštní péče.

V případě perorální intoxikace methadonem musí být provedena laváž žaludku až po léčbě
antagonisty.
Ochrana dýchacích cest intubací je obzvláště důležitá v případě laváže žaludku, jakožto i před
podáním antagonistů (je možné vyvolání zvracení).

Methadon hydrochlorid nemůže být dialyzován.

Vysazení methadon hydrochloridu
Pokud je předepsaná dávka methadon hydrochloridu příliš nízká, mohou se objevit během
24hodinového dávkovacího intervalu abstinenční příznaky (ucpaný nos, břišní příznaky,
průjem, bolest svalů, úzkost). Dohlížející lékaři by si měli být vědomi toho, že dávka může být
upravena, pokud pacient nahlásí abstinenční příznaky.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii závislosti na opioidech
ATC kód: N07BC
Mechanismus účinku
Methadon je silný opioidní agonista s účinky převážně na μ receptor. Methadon má afinitu na κ
a δ opiátové receptory. Bylo prokázáno, že methadon je NMDA agonista, ale klinický význam
není znám.

Farmakodynamické účinky
Aktivací μ opioidních receptorů methadon inhibuje synaptický přenos v CNS, stejně jako na
myenterickém plexu.
Jeho farmakologické účinky jsou podobně morfinu. Tyto účinky mají za následek analgézii,
respirační depresi, tlumení kašle, nauzeu a zvracení, zácpu, retenci moči (v důsledku zpomalení
motility hladkého svalstva a současného zvýšení tonu) a zúžení zornice (mióza). Fyzická
závislost a abstinenční příznaky se rozvíjejí pomaleji než u morfinu nebo heroinu. Methadon
může potlačit abstinenční příznaky rozvíjející se po vysazení jiných silných opioidů. Může se
rozvinout tolerance proti vlastním účinkům kromě zácpy a miózy.
Účinek začíná po 30-60 minutách po perorálním podání nebo po 10-20 minutách po
parenterálním podání.
I přes rychlejší nástup po parenterálním podání, trvá účinek déle po perorálním podání, v trvání
6-8 hodin. Efekt může být prodloužen až na 22-48 hodin u fyzicky závislých pacientů a pacientů
opakovaně dostávajících methadon hydrochlorid. Respirační deprese může přetrvávat 36-hodin poté, co došlo k předávkování.


5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Methadon patří mezi opioidy rozpustné v tucích a dobře se vstřebává z gastrointestinálního
traktu, nicméně podléhá celkem rozsáhlému metabolismu prvního průchodu. Biologická
dostupnost je více než 80 %.

Distribuce
Methadon se váže na albumin a jiné plazmatické proteiny a na tkáňové proteiny
(pravděpodobně lipoproteiny), jejichž koncentrace v plicích, játrech a ledvinách je mnohem
vyšší než v krvi. Farmakokinetické vlastnosti methadonu jsou poněkud neobvyklé, protože se
výrazně váže na tkáňové proteiny a pomalu přechází mezi tkáňovým rezervoárem a plazmou.
Methadon se vylučuje potem a nachází se ve slinách, mateřskému mléku a pupečníkové krvi.

Biotransformace
Methadon je metabolizován zejména v játrech, kde je podroben N-demetylaci. Bylo dosud
identifikováno 32 metabolitů, avšak pouze 2% podané dávky odpovídají dvěma farmakologicky
aktivním metabolitům.
Studie ukazují, že doba potřebná k dosažení ustáleného stavu je vysoce proměnná v rozmezí od
dne po několik týdnů. V průběhu léčby je clearance methadonu urychlena v důsledku
autoindukce metabolismu CYP3A4.

Eliminace
Eliminace methadon hydrochloridu a jeho metabolitů probíhá prostřednictvím ledvin a
žlučových cest. Průměrný poločas je 25 hodin (13-47 hodin), ale je vysoce variabilní mezi
jednotlivci. Renální eliminace představuje hlavní vylučovací mechanismus při vyšších dávkách;
po podání >160 mg, přibližně 60% nezměněného methadon hydrochloridu je navráceno.
Kumulativní efekt, stejně jako prodloužení eliminace jsou vysvětleny vysokou vazebnou
tkáňovou afinitou methadonu.
Renální eliminace je silně závislá na pH a zvyšuje se se snižujícím pH moči. 10-45% celkového
navráceného množství je vyloučeno žlučí. Metabolity jsou také přítomny v potu.

Methadon hydrochlorid nemůže být dialyzován.
Neexistuje žádné riziko kumulace v případě anurie, protože k vylučování dochází výhradně
stolicí.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Chronická toxicita
Potkani perorálně dostávali methadon hydrochlorid po dobu více než 80 týdnů s postupným
navyšováním dávky 5, 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti (BW)/den. Léčba methadon
hydrochloridem vedla k zvýšené aktivitě N-demetylázy. Předpokládá se, že tento efekt je
adaptivní mechanismus hepatocytů na metabolismus methadon hydrochloridu.

Incidence akutní toxicity byla zkoumána u zdravých opic (6 zvířat a 6 kontrolních zvířat)
dostávajících střední, definované dávky methadonu. Po 13-28 týdnech kontinuální léčby se u opic z 6 vyskytla akutní a potenciálně smrtelná toxická reakce na původní dobře snášené
udržovací dávky methadon hydrochloridu (15 mg/kg BW/den). Tato reakce se vyznačovala
výraznou duševní a dechovou depresí. Nicméně u lidí nebyla žádná srovnatelná reakce náhlého
úmrtí pozorována při kontinuálním dávkování methadon hydrochloridu.

Přesná patogeneze chronického poškození jater pozorovaného u pacientů závislých na opioidech
během dlouhodobé udržovací léčby zůstává nejasná. Přesná analýza je brzděna skutečností, že

většina pacientů zneužívá více než jednu látku. I přes hepatotoxický potenciál methadonu, je
nutno vzít v úvahu další faktory zodpovědné za poškození jater: infekce hepatitidou B a C stejně
jako současné zneužívání alkoholu a návykových látek. Studie používající kultivované lidské
hepatocyty ukázaly, že alkohol může přímo zesilovat hepatotoxicitu heroinu a methadonu.

Mutagenní a tumorigenní potenciál
Studie in-vitro a in-vivo poskytly protichůdné výsledky týkající se genotoxicity methadonu,
s indikátory slabého klastogenního potenciálu. Nicméně hodnocení rizik pro klinické použití
nelze odvodit z dostupných údajů.
Dlouhodobé studie u potkanů a myší nemohly poskytnout důkazy o karcinogenním potenciálu.

Reprodukční toxicita
Podání 20 mg methadonu/kg BW/den po dobu 5 dnů vedlo k snížení hmotnosti prostaty,
semenných váčků a varlat u potkanů. Potomstvo samců potkanů léčených methadonem (až do
38 mg/kg BW/den) vykazovalo zvýšenou neonatální úmrtnost až o 74%.

Mláďata samic potkanů závislých na methadonu vykazovala zpožděný postnatální růst mozku,
sníženou tělesnou hmotnost a zvýšenou neonatální úmrtnost.

Samčí potomstvo potkanů dostávajících perorální methadonovou léčbu od 14. do 19. dne
březosti vykazovaly signifikantní snížení hladin testosteronu v krvi (je možný antagonismus
s naloxonem).


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Methylparaben
Propylparaben
Monohydrát kyseliny citrónové
Dihydrát natrium-citrátu
Čištěná voda

6.2 Inkompatibility
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

let

Po prvním otevření lahve má koncentrát včetně pipetové stěrky a přiložené pipety dobu
použitelnosti 6 měsíců. (100 ml, 150 ml, 300 ml a 500 ml)
Po prvním otevření lahve má koncentrát dobu použitelnosti 6 měsíců. (1000 ml)

Roztoky ředěné konzervovaným a vazkým ředidlem (ve volně volitelném poměru) nebo
čištěnou vodou (v poměru až 1:3, 1 díl koncentrátu plus 2 díly čištěné vody) mají dobu
použitelnosti 3 měsíce při uchovávání při teplotě do 25 °C.

Roztoky ředěné vodou nebo ovocným džusem mají dobu použitelnosti 24 hodin, pokud jsou
uchovávány při teplotě do 25 °C.

Zředěné roztoky mají být skladovány v hnědých skleněných lahvích nebo chráněny před
světlem.


6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání po prvním otevření a naředění léčivého přípravku, viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení
Hnědé skleněné lahve (třída III) s bílým uzávěrem garantujícím neporušenost obalu
(polypropylen a polyethylen), odměrná pipeta (polyethylen a polystyren) a pipetová stěrka
(polyetylen) (100 ml, 150 ml, 300 ml a 500 ml) nebo odměrný kalíšek (polypropylene) (ml). Odměrná pipeta má stupnici po 0,25 ml (odpovídající 2,5 mg methadon hydrochloridu).
Odměrný kalíšek má stupnici po 0,5 ml (odpovídající 5,0 mg methadon hydrochloridu), Sublana
10 mg/ml koncentrát pro perorální roztok je k dispozici v baleních po 100 ml, 150 ml, 300 ml,
500 ml a 1000 ml.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Sublana 10 mg/ml koncentrát pro perorální roztok:
Přípravek pro domácí použití Přípravek může být ředěn konzervovanými a vazkými ředidly ve
volně volitelném poměru.

K okamžitému použití může být přípravek ředěn vodou nebo ovocným džusem (např.
jablkovým nebo pomerančovým džusem s výjimkou grapefruitového džusu – viz bod 4.5) ve
volně volitelných poměrech.

Hustota přípravku Sublana při 20°C je 1,00 g/ml.

Aby se předešlo nejasnostem, mají být ředidla a koncentrace ředění v mg/ml, včetně data
přípravy, uvedena na používaných lahvích.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

G.L.Pharma GmbH
Schlossplatz 8502 Lannach
Rakousko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

65/423/16-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 12. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 30.7.

10. DATUM REVIZE TEXTU

3. 8.