Relistor
Absorpce
Methylnaltrexonium-bromid se po subkutánním podání rychle absorbuje a dosahuje maximální
koncentrace úměrně se zvyšující se dávkou od 0,15 mg/kg do 0,5 mg/kg. Absolutní biologická dostupnost
subkutánní dávky 0,30 mg/kg ve srovnání s intravenozní dávkou 0,30 mg/kg je 82 %.
Distribuce
Methylnaltrexonium-bromid podléhá středně silné distribuci do tkání. Distribuční objem v ustáleném
stavu proteiny
Biotransformace
Podle množství metabolitů získaných z exkretů je methylnaltrexonium-bromid u lidí metabolizován
v malé míře. Zdá se, že primární metabolickou cestou je přeměna na isomery metyl-6-naltrexolu a na
methylnatrexon-sulfát. Každý z izomerů metyl-6-naltrexolu má poněkud nižší antagonistický účinek
než mateřská sloučenina a nižší expozici v plazmě ve výši přibližně 8 % z původního léčiva.
Methylnaltrexon-sulfát je neúčinný metabolit a v plazmě je přítomný v hladině přibližně 25 %
z původního léčiva. N-demetylace methylnaltrexonu na naltrexon není významná a činí asi 0,06 %
podané dávky.
Eliminace
Methylnaltrexonium-bromid je vylučován převážně ve formě nezměněné léčivé látky. Přibližně
polovina dávky je vyloučena močí a o něco méně stolicí. Konečný poločas vylučování1/2hodin.
Zvláštní populace
Pacienti s jaterním poškozením
Celkový účinek methylnaltrexonium-bromidu u mírného a středně těžkého jaterního poškození byl
studován u 8 pacientů s klasifikací Child-Pugh A a B a porovnáván se zdravými subjekty. Výsledky
ukázaly, že jaterní poškození nemá podstatný vliv na AUC ani na Cmax methylnaltrexonium-bromidu.
Vliv těžkého jaterního poškození na farmakokinetiku methylnaltrexonium-bromidu nebyl studován.
Pacienti s renálním poškozením
Ve studii s dobrovolníky s různým stupněm renálního poškození byla podávána jednotlivá dávka
methylnaltrexonium-bromidu 0,30 mg/kg; renální poškození mělo značný účinek na renální
vylučování methylnaltrexonium-bromidu. Renální clearance methylnaltrexonium-bromidu se snížila
se zvýšenou závažností renálního poškození. Těžké renální poškození snížilo renální clearance
methylnaltrexonium-bromidu 8 až 9-krát; to však vedlo pouze ke dvojnásobnému zvýšení celkové
expozice studie u pacientů s renálním poškozením v terminálním stádiu vyžadujícím dialýzu.
Pediatrická populace
Nebyly provedeny žádné studie u pediatrické populace
Starší populace
Ve studii porovnávající farmakokinetické profily jednotlivé dávky a opakovaných dávek intravenozně
podaného methylnaltrexonium-bromidu v dávce 24 mg zdravým mladým starším methylnatrexonium-bromidu. Střední Cmax a AUC v ustáleném stavu u starších subjektů byly
545 ng/ ml a 412 ng•hod/ml tj. přibližně o 8,1 % resp. o 20 % vyšší než u zdravých subjektů. Proto se
nedoporučuje upravovat dávkování v závislosti na věku.
Pohlaví
Nebyly pozorovány podstatné rozdíly v závislosti na pohlaví.
Hmotnost
Integrovaná analýza farmakokinetických údajů od zdravých subjektů prokázala, že expozice upravené
dávky methylnaltrexonium-bromidu mg/kg se zvyšuje se zvyšující se hmotností. Průměrná expozice
methylnaltrexonium-bromidu v dávce 0,15 mg/kg při hmotnosti v rozmezí od 38 do 114 kg byla
179 dávky podle hmotnosti, použitím dávky 8 mg při tělesné hmotnosti od 38 do méně než 62 kg a dávky
12 mg při tělesné hmotnosti od 62 do 114 kg; průměrná dosažená expozice činí 187 dále ukázala, že dávka 8 mg pro tělesnou hmotnost od 38 do méně než 62 kg odpovídá průměrné
dávce 0,16 odpovídá průměrné dávce 0,16