Duoxona
Nejsou k dispozici žádné údaje ze studií reprodukční toxicity pro kombinaci oxykodonu a
naloxonu.
Studie provedené pro jednotlivé složky na samicích i samcích potkanů ukázaly, že oxykodon v
dávkách do 8 mg/kg živé hmotnosti nemá vliv na fertilitu a raný vývoj embrya a nezpůsobil
malformace u potkanů v dávkách do 8 mg/kg a u králíků v dávkách 125 mg/kg živé hmotnosti.
U králíků však byl při statistickém hodnocení jednotlivých plodů pozorován zvýšený výskyt
vývojových změn v souvislosti s dávkou (zvýšený výskyt 27 obratlů před kostí křížovou,
nadbytečné páry žeber). Při statistickém hodnocení těchto parametrů pomocí vrhů se zvýšil pouze
výskyt 27 obratlů před kostí křížovou a pouze ve skupině, které byla podávána dávka 125 mg/kg,
což je dávka, která vyvolala silné farmakotoxické účinky u březích zvířat. Studie prenatálního a
postnatálního vývoje potkanů generace F1 ukázala, že tělesná hmotnost potkanů, kterým byla
podávána denní dávka 6 mg/kg, byla nižší ve srovnání s tělesnou hmotností kontrolní skupiny při
dávkách snižujících hmotnost matky a příjem potravy (NOAEL 2 mg/kg tělesné hmotnosti). Nebyl
pozorován účinek na fyzické, reflexologické a smyslové vývojové parametry ani na indexy chování
a reprodukce. Standardní studie perorální reprodukční toxicity naloxonu ukazují, že vysoké
perorální dávky naloxonu nebyly teratogenní ani embryo/fetotoxické a nemají nepříznivý vliv na
perinatální a postnatální vývoj. Naloxon ve velmi vysokých dávkách (800 mg/kg/denně), které
vyvolaly významnou toxicitu u samic potkanů (např. snížení tělesné hmotnosti, křeče), způsobil
zvýšenou úmrtnost mláďat v období ihned po porodu. U přeživších mláďat však nebyly pozorovány
žádné účinky na vývoj nebo chování.
Dlouhodobé studie karcinogenity kombinace oxykodon/naloxon ani samostatného oxykodonu se
neprováděly. U naloxonu se prováděla 24měsíční studie perorální karcinogenity na potkanech při
dávkování až do 100 mg/kg/den. Výsledky ukazují, že naloxon není za těchto podmínek
karcinogenní.
Oxykodon a naloxon jako samostatné přípravky vykazují klastogenní potenciál v případě in vitro
studií. Žádné podobné účinky ovšem nebyly zjištěny za podmínek in vivo, a to ani při toxických
dávkách. Výsledky naznačují, že mutagenní riziko přípravku Duoxona je u lidí v případě
terapeutických koncentrací považováno za nepravděpodobné.