Doxorubicin medac

Léčba doxorubicinem má být zahájena lékařem s rozsáhlými zkušenostmi s léčbou cytostatiky, nebo
po konzultaci s ním.

Vzhledem k riziku letální kardiomyopatie je nutné před každým podáním zvážit rizika a přínosy pro
daného pacienta.

Doxorubicin se nesmí používat perorálně, subkutánně, intramuskulárně ani intratekálně.

Poznámka: Dávky S-lipozomálního doxorubicinu a (konvenčního) doxorubicinu se liší. Tyto dva typy
přípravku nelze zaměňovat.

Dávkování

Pro intravenózní podání
Dávkování doxorubicinu závisí na režimu dávkování, celkovém stavu a předchozí léčbě pacienta.

Aby se zamezilo kardiomyopatii, doporučuje se, aby celková celoživotní kumulativní dávka
doxorubicinu (včetně příbuzných léčivých přípravků, například daunorubicinu) nepřekročila hodnotu
450-550 mg/m² plochy povrchu těla. U pacientů se srdeční chorobou, kteří podstupují ozařování
v oblasti mediastina a/nebo srdce, podstoupili předchozí léčbu alkylačními léky nebo podstupují
konkomitantní léčbu potenciálně kardiotoxickými léky a u vysoce rizikových pacientů (s arteriální
hypertenzí trvající déle než 5 let, s předchozím poškozením koronárních cév nebo poškozením
srdečních chlopní či myokardu a ve věku nad 70 let) nesmí maximální celková dávka překročit
400 mg/m² plochy povrchu těla a je nutné sledovat srdeční funkci těchto pacientů (viz bod 4.4).

Dávkování se obvykle vypočítá na základě plochy povrchu těla. Dle této kalkulace se doporučuje
dávka 60-75 mg/m² plochy povrchu těla každé tři týdny, pokud se doxorubicin používá samostatně.
Pokud se doxorubicin používá s jinými protinádorovými látkami, je nutné dávku doxorubicinu snížit
na 30-40 mg/m² každé tři týdny.

U pacientů, kteří nemohou dostávat plnou dávku (například v případě imunosuprese, vysokého věku),
je alternativní dávka 15-20 mg/m² plochy povrchu těla za týden.

Pacienti s předchozí léčbou ozařováním
Pacienti, kteří podstoupili léčbu ozařováním v oblasti mediastina/perikardu, nemají užívat doxorubicin
v celkové kumulativní dávce přesahující 400 mg/m².

Starší pacienti
U starších pacientů může být nutné snížit dávkování.

Pediatrická populace
Vzhledem k závažnému riziku kardiotoxicity vyvolané doxorubicinem v dětství je třeba dodržovat
určitou maximální kumulativní dávku v závislosti na věku pacientů. U dětí (do 12 let) se obvykle za
maximální kumulativní dávku považuje 300 mg/m², zatímco u dospívajících (nad 12 let) je maximální
kumulativní dávka stanovena na 450 mg/m². U kojenců nebyla maximální kumulativní dávka dosud
jasně určena, ale předpokládá se ještě nižší snášenlivost. Dávkování u dětí má být sníženo, jelikož je u
nich zvýšené riziko srdeční toxicity, především pozdní toxicity. Je nutné předpokládat myelotoxicitu
s nejnižšími hodnotami okolo 10. až 14. dne po zahájení léčby.


Porucha funkce jater
V případě poruchy funkce jater je nutné snížit dávkování podle následující tabulky:

Hladiny bilirubinu v séru Retence BSP

Doporučená dávka
20–50 μmol/l 9–15 % 50 % normální dávky

50–85 μmol/l Více než 15 % 25 % normální dávky

Doxorubicin je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (>85 μmol/l) (viz bod 4.3).

Porucha funkce ledvin
V případě poruchy funkce ledvin s GFR nižší než 10 ml/min má být podáno 75 % vypočtené dávky.

Obézní pacienti
U obézních pacientů může být nutné zvážit sníženou počáteční dávku nebo prodloužený interval
dávkování (viz bod 4.4).

Pro intravezikální podání
Doxorubicin může být podán intravezikální instilací při léčbě povrchového nádoru močového měchýře
a k prevenci recidivy po transuretrální resekci (TUR). Doporučená dávka pro intravezikální léčbu
povrchového nádoru močového měchýře je 30-50 mg ve 25-50 ml fyziologického roztoku na jednu
instilaci. Optimální koncentrace je přibližně 1 mg/ml.

Způsob podání

Intravenózní podání
Roztok se podává volně tekoucí intravenózní infuzí (0,9% roztok chloridu sodného nebo 5% roztok
glukózy) do velké žíly pomocí motýlkové jehly po dobu 2 až 3 minut. Tato technika minimalizuje
riziko trombózy nebo perivenózní extravazace, která může vést k závažné lokální celulitidě a nekróze.

Intravezikální podání
Doporučuje se, aby roztok v močovém měchýři zůstal po dobu 1-2 hodin. Během této doby je třeba
pacienta otočit o 90° každých 15 minut. Aby se zamezilo nežádoucímu naředění močí, pacient má být
poučen, aby po dobu 12 hodin před instilací nic nepil (tím by mělo dojít ke snížení tvorby moči na
přibližně 50 ml/h). Instilace je možné opakovat v intervalu od 1 týdne do 1 měsíce podle toho, zda je
podávání terapeutické nebo profylaktické.