Dilizolen

Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí (ve věku <18 let) nebyla stanovena. Údaje, které jsou v současné době
k dispozici, jsou popsány v bodech 4.8, 5.1 a 5.2. Na základě těchto dat však nelze stanovit doporučené
dávkování.

Starší pacienti: Dávku není nutné nijak upravovat.

Porucha funkce ledvin: Dávku není nutné nijak upravovat (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tj. hodnota CLCR < 30 ml/min):
Dávku není nutné nijak upravovat. Protože není známo, nakolik je u pacientů se závažným selháním ledvin
klinicky závažná vyšší expozice (až desetinásobná) vůči oběma primárním metabolitům linezolidu, má být
linezolid u těchto pacientů používán se zvláštní opatrností a pouze v případě, že se má za to, že očekávaný
přínos léčby převáží teoretické riziko.

Během tříhodinové hemodialýzy se odstraní přibližně 30 % dávky linezolidu, a proto má být pacientům
podstupujícím hemodialýzu podáván až po ní. Hemodialýzou se částečně vyloučí také primární metabolity
linezolidu, avšak jejich koncentrace je i po hemodialýze velmi výrazně vyšší než u pacientů s normální
ledvinovou funkcí nebo pouze mírným až středně těžkým selháním ledvin.
Pacientům s těžkým selháním ledvin, kteří podstupují dialýzu, proto má být linezolid podáván pouze se
zvláštní opatrností a pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.



Zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům podstupujícím kontinuální ambulantní peritoneální dialýzu
(CAPD) nebo jinou léčbu ledvinového selhání (kromě hemodialýzy) zatím nejsou žádné.

Porucha funkce jater: Dávku není nutné nijak upravovat. Dostupné jsou ale pouze omezené klinické údaje a
doporučuje se podávat linezolid těmto pacientům pouze v případě, že se má za to, že očekávaný přínos léčby
převáží teoretické riziko (viz body 4.4 a 5.2).

Způsob podání:
Doporučená dávka linezolidu má být podávána intravenózně dvakrát denně.

Způsob podání: Intravenózní podání.
Podávání infuzního roztoku by mělo trvat 30 až 120 minut.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na linezolid nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří současně užívají nějaký léčivý přípravek, který inhibuje
monoaminooxidázu typu A nebo B (např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin nebo moklobemid), a to ještě dva
týdny po jeho užívání.

Pokud není zajištěno zařízení k pečlivému sledování a monitorování krevního tlaku, nemá být linezolid
podáván pacientům s některými následujícími klinickými diagnózami nebo používajícím současně některý
z těchto léčivých přípravků:
- Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární
poruchou, schizoafektivní poruchou nebo akutními stavy zmatenosti.
- Pacienti užívající tyto léčivé přípravky: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz bod 4.4),
tricyklická antidepresiva, agonisty serotoninového 5-HT1 receptorů (triptany), přímo a nepřímo účinkující
sympatomimetika (např. adrenergní bronchodilatancia, pseudoefedrin nebo fenylpropanolamin), přípravky
s vazopresorickým účinkem (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin nebo
dobutamin), pethidin nebo buspiron.

Údaje z pokusů na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka,
a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Myelosuprese
U pacientů používajících linezolid byla zaznamenána myelosuprese (např. anémie, leukopenie, pancytopenie
nebo trombocytopenie). V případech, kdy je znám výsledek, se dotčené hematologické parametry po vysazení
linezolidu znovu vrátily zpět na hodnoty před léčbou. Zdá se, že riziko těchto účinků souvisí s délkou léčby.
Riziko krevní dyskrazie může být u starších pacientů léčených linezolidem vyšší než u mladších pacientů.
U pacientů s těžkým ledvinovým selháním může také častěji docházet k trombocytopenii bez ohledu na to, zda
pacient podstupuje dialýzu, nebo ne. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u pacientů,
kteří již trpí anémií, granulocytopenií nebo trombocytopenií, užívají současně léky, které mohou snižovat
hladinu hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat počet trombocytů nebo jejich funkci,
trpí těžkým selháním ledvin nebo podstupují léčbu už déle než 10 až 14 dní. Tito pacienti smí být léčeni
linezolidem pouze tehdy, je-li možné pečlivé monitorování hladiny hemoglobinu, krevního obrazu a počtu
trombocytů.

Objeví-li se během léčby linezolidem výrazná myelosuprese, má být léčba přerušena, pokud není její
pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je nutné zvolit vhodnou strategii léčby a
intenzivně sledovat krevní obraz.



U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje provádět kontrolu krevního obrazu (včetně hladiny
hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) jednou týdně nezávisle na hodnotách
krevního obrazu při zahájení léčby.

V klinických studiích zvláštní povahy (compassionate use) byl u pacientů používajících linezolid po dobu delší
než doporučených 28 dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo častěji zapotřebí
podat krevní transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny v poregistračním
období. Více případů se objevilo u pacientů léčených linezolidem déle než 28 dnů.

V období po registraci byly zaznamenány také případy sideroblastické anémie. V případech, kdy byl znám
okamžik nástupu onemocnění, používala většina pacientů linezolid po dobu delší než 28 dnů. Po vysazení
linezolidu se většina těchto pacientů zcela nebo částečně zotavila bez ohledu na to, zda pacienti podstupovali
léčbu anémie, nebo ne.

Rozdíly v mortalitě v klinickém hodnocení, jehož se účastnili pacienti s grampozitivními infekcemi v krevním
řečišti souvisejícími se zavedením katétru
V otevřené klinické studii u pacientů se závažnými infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
zjištěna zvýšená mortalita ve srovnání s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) oproti
58/363 (16,0 %)]. Hlavním faktorem ovlivňujícím poměr mortality byla výchozí grampozitivní infekce.
Poměr mortality byl obdobný u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr
rizik 0,96; interval spolehlivosti 95 %: 0,58-1,59), avšak byl významně vyšší (p = 0,0162) v ramenu
s linezolidem u pacientů s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů, u nichž nebyl prokázán
kauzální infekční patogen (poměr rizik 2,48; interval spolehlivosti 95 %: 1,38-4,46). Největší rozdíl byl
pozorován v průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání hodnoceného léčiva. Během
studie byla v ramenu s linezolidem prokázána infekce vyvolaná gramnegativním patogenem u více pacientů
a více pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce. Pacientům s komplikovanou
infekcí kůže a měkké tkáně s prokázanou nebo možnou souběžnou infekcí gramnegativními organismy má
být linezolid podáván, pouze pokud nejsou dostupné žádné jiné možnosti léčby (viz bod 4.1). V takovém
případě však musí být souběžně zahájena také léčba proti gramnegativním organismům.

Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu vyvolávaného
bakterií Clostridium difficile, jsou zaznamenávány při podávání téměř všech antibiotik včetně linezolidu. Jejich
závažnost se může různit od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Tuto diagnózu je proto důležité zvážit
u pacientů, kteří trpí těžkým průjmem během užívání linezolidu nebo po něm. V případě podezření na průjem
či kolitidu související s antibiotiky nebo jejich potvrzení je třeba probíhající léčbu antibakteriálními přípravky
včetně linezolidu vysadit a ihned zahájit vhodná léčebná opatření. V tomto případě jsou kontraindikovány
přípravky inhibující peristaltiku.

Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během používání linezolidu
rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení, bolesti břicha, nízké
hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musejí neprodleně podstoupit léčbu. Dojde-li k laktátové
acidóze, je třeba zvážit přínos další léčby linezolidem v porovnání s možnými riziky.

Mitochondriální dysfunkce
Linezolid inhibuje mitochondriální syntézu proteinů. V důsledku toho může docházet k nežádoucím příhodám
jako laktátové acidóze, anémii nebo neuropatii (optické a periferní). Tyto příhody bývají častější, je-li léčivý
přípravek používán déle než 28 dní.

Serotoninový syndrom
Zaznamenán byl také spontánní výskyt případů serotoninového syndromu, při souběžném používání
linezolidu a serotonergních přípravků, např. antidepresiv jako selektivních inhibitorů zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI) a opioidů (viz bod 4.5). Souběžné podávání linezolidu a serotonergních přípravků je
kontraindikováno (viz bod 4.3) kromě případů, kdy je podávání linezolidu souběžně se serotonergními
přípravky naprosto nezbytné. V takových případech musejí být pacienti bedlivě pozorováni, zda se u nich


neprojevují známky a příznaky serotoninového syndromu, jako např. poruchy kognitivních funkcí,
hyperpyrexie, hyperreflexie, nebo porucha koordinace. Pokud se takové známky nebo příznaky objeví, musí
lékař zvážit vysazení jednoho nebo i obou přípravků. Po vysazení souběžně podávaného serotonergního
přípravku se mohou projevovat příznaky z vysazení.

Periferní a optická neuropatie
U pacientů používajících linezolid byly zaznamenány případy periferní neuropatie a optické neuropatie a
optické neuritidy, které se někdy rozvinuly až do ztráty zraku. Tyto případy se týkaly převážně pacientů
léčených déle, než je maximální doporučená délka léčby (28 dní).

Proto musejí být všichni pacienti vyzváni, aby neprodleně hlásili jakékoli příznaky zhoršení zraku,
např. změny ostrosti zraku, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo poruchy zorného pole. V těchto
případech je pak doporučeno okamžité vyhodnocení stavu a v případě nutnosti vyšetření očním lékařem.
Pokud pacient používá Dilizolen po dobu delší než doporučených 28 dní, musí podstupovat pravidelnou
kontrolu zraku. V případě periferní nebo optické neuropatie je třeba zvážit další léčbu Dilizolenem v porovnání
s případnými riziky.

U pacientů, kteří souběžně s linezolidem používají nebo v nedávné minulosti používali nějaký
antimykobakteriální přípravek v rámci léčby tuberkulózy, může být zvýšené riziko neuropatií.

Křeče
U pacientů léčených linezolidem byly zaznamenány případy křečí. Ve většině případů ale tito pacienti trpěli
křečemi už v minulosti nebo se jednalo o pacienty s rizikovými faktory pro vznik křečí. Pacienty je proto třeba
vyzvat, aby lékaře informovali, pokud někdy v minulosti trpěli křečemi.

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (MAOI), nicméně v dávkách používaných
k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici je jen velmi málo údajů z interaktivních
studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se stavy nebo souběžně užívanými léčivými
přípravky, které by je mohly vystavit rizikům vyplývajícím z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za
těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné bedlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a
4.5).

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
Pacienti by měli být poučeni, že nemají konzumovat velké množství potravin bohatých na tyramin (viz bod
4.5).

Superinfekce
Účinek linezolidu na normální střevní flóru nebyl v klinických studiích hodnocen.

Použití antibiotik může příležitostně způsobit superinfekci necitlivými mikroorganizmy. Například přibližně
% pacientů léčených doporučenými dávkami linezolidu mělo v klinických studiích lékem způsobenou
kandidózu. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je nutné zavést vhodná opatření.

Zvláštní populace
Pacientům s těžkým selháním ledvin má být linezolid podáván pouze se zvláštní opatrností a pouze v případě,
že se má za to, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko (viz body 4.2 a 5.2).

Pacientům s těžkým selháním jater se doporučuje podávat linezolid pouze v případě, že se má za to, že
očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha fertility
Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých potkaních
samců při hladinách přibližně stejných, jaké jsou očekávány u lidí. Možné účinky na mužský reprodukční
systém nejsou známy (viz bod 5.3).



Hyponatremie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatremie a/nebo syndrom nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatremie, jako jsou starší pacienti nebo
pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová diuretika, jako je
hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladiny sodíku v krvi.

Klinická hodnocení
Bezpečnost a účinnost linezolidu při podávání po dobu delší než 28 dnů nebyla zjišťována.

Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity nebo
ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu v léčbě
těchto stavů jsou proto omezené.

Pomocné látky
V jednom ml roztoku je obsaženo 45,7 mg (neboli 13,7 g na 300 ml) glukózy. To by mělo být bráno na zřetel
u pacientů s diabetem nebo jinými stavy spojenými s intolerancí glukózy. V jednom ml je obsaženo také 0,mg sodíku (neboli 114 mg na 300 ml). Obsah sodíku je třeba brát na zřetel u pacientů, kteří podstupují dietu
s kontrolovaným příjmem sodíku.