PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Ziagen 300 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje 300 mg abakaviru Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta Žluté, podlouhlé, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou a na obou stranách s vyrytým
označením „GX 623“.
Tablety lze dělit na dvě stejné poloviny.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Ziagen je indikován v kombinaci s jinými antiretrovirotiky k terapii infekcí vyvolaných virem lidské
imunodeficience
Přínos přípravku Ziagen dokazují hlavně výsledky studií s dávkovacím režimem dvakrát denně
u dospělých pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky v kombinované terapii
U všech pacientů infikovaných HIV, bez ohledu na rasovou příslušnost, se před zahájením léčby
abakavirem má provést screeningové vyšetření na přítomnost alely HLA-B*5701 Abakavir nemají užívat pacienti, u kterých je známo, že jsou nositeli alely HLA-B*5701.
4.2 Dávkování a způsob podání
Ziagen mají předepisovat lékaři se zkušenostmi s léčením infekcí HIV.
Ziagen lze užívat s jídlem nebo nalačno.
K zajištění podání celé dávky má být tableta nejlépe spolknuta bez drcení.
Pro podání dětem starším 3 měsíců a s tělesnou hmotností nižší než 14 kg a u pacientů, pro které je
nevhodná léková forma tablet, je Ziagen rovněž k dispozici v lékové formě perorálního roztoku.
Pro pacienty, kteří nejsou schopní tablety polykat, se mohou tablety rozdrtit a přimíchat do malého
množství polotuhé stravy nebo tekutiny, která se má ihned sníst/vypít
Dospělí, dospívající a děti Doporučená dávka přípravku Ziagen je 600 mg denně. Může se též podávat buď jako 300 mg tableta
Děti Doporučuje se, aby tablety přípravku Ziagen byly dávkovány podle hmotnostních skupin.
Děti s tělesnou hmotností ≥ 20 kg až < 25 kg: Doporučená dávka je 450 mg denně. Tu lze podat jako
jednou 150 mg 450 mg
Děti s tělesnou hmotností 14 až 20 kg: Doporučená dávka je 300 mg denně. Tu lze podat jako 150 mg
Děti mladší než 3 měsíce věku: Klinické zkušenosti s podáváním přípravku dětem mladším než tři
měsíce jsou omezené a nejsou dostatečné k doporučení specifického dávkování
Pacienti přecházející z dávkování dvakrát denně na dávkování jednou denně mají užít doporučenou
dávku pro dávkování jednou denně dávkování dvakrát denně a poté pokračovat v užívání doporučené dávky jednou denně výšedoporučenou dávku pro dávkování dvakrát denně přibližně 24 hodin po poslední dávce režimu
dávkování jednou denně.
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin Porucha funkce ledvin není důvodem pro úpravu dávkování přípravku Ziagen. Přípravek Ziagen se
však nedoporučuje podávat pacientům s terminálním selháním ledvin
Porucha funkce jater Abakavir je primárně metabolizován játry. U pacientů s mírnou poruchou funkce jater skóre 5-6závažnou poruchou funkce jater nejsou dostupné žádné klinické údaje, proto se u těchto pacientů
nedoporučuje abakavir podávat, s výjimkou stavů, kde je jeho podání považováno za nezbytné.
Jestliže se abakavir podává pacientům s mírnou poruchou funkce jater, pak je nutné tyto pacienty
pečlivě sledovat včetně monitorování plazmatické hladiny abakaviru, je-li proveditelné
Starší pacienti V současnosti nejsou k dispozici farmakokinetické údaje o pacientech starších než 65 let.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na abakavir nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Viz body 4.a 4.8.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypersenzitivní reakce
Abakavir je spojen s rizikem hypersenzitivních reakcí horečkou a/nebo vyrážkou s dalšími příznaky ukazujícími na multiorgánové postižení. Některé HSR
pozorované u abakaviru byly život ohrožující a ve vzácných případech fatální, pokud nebyly
náležitě léčeny.
Riziko HSR způsobených abakavirem se vyskytuje zejména u pacientů, kteří mají pozitivní test na
alelu HLA-B*5701. Nicméně u pacientů, kteří tuto alelu nemají, byly HSR na abakavir hlášeny,
avšak s nižší frekvencí.
Proto je nutno dodržet následující:
• Před zahájením léčby je nutno vždy dokumentovat stav HLA-B*5701.
• Léčba přípravkem Ziagen se nikdy nesmí zahájit u pacientů s pozitivním stavem
HLA-B*5701 ani u pacientů s negativním stavem HLA-B*5701, u nichž bylo podezření na
HSR způsobené abakavirem při předchozím léčebném režimu obsahujícím abakavir Kivexa, Trizivir, Triumeq
• Léčbu přípravkem Ziagen je nutno okamžitě ukončit i v nepřítomnosti alely
HLA-B*5701, je-li podezření na HSR. Odložení ukončení léčby přípravkem Ziagen po
nástupu hypersenzitivity může vést k život ohrožující reakci.
• Po ukončení léčby přípravkem Ziagen z důvodu podezření na HSR se již nikdy nesmí
znovu podat Ziagen ani jiný léčivý přípravek obsahující abakavir Trizivir, Triumeq
• Nové zahájení podávání přípravků obsahujících abakavir po podezření na HSR způsobené
abakavirem může vést k okamžitému návratu příznaků během hodin. Tento nový nástup je
většinou mnohem závažnější než původní příznaky a může zahrnovat život ohrožující
hypotenzi a úmrtí.
• Aby se zabránilo novému zahájení léčby abakavirem, je nutno poučit pacienty, u nichž se
objevilo podezření na HSR, aby zlikvidovali všechny zbývající tablety přípravku Ziagen.
Klinický popis HSR způsobených abakavirem
HSR na abakavir byly dobře charakterizovány během klinických studií i postmarketingového
používání. Příznaky se obvykle objevují během prvních šesti týdnů 11 dní
Téměř všechny HSR na abakavir zahrnují horečku a/nebo vyrážku. Další známky a příznaky, které
byly pozorovány jako součást HSR, jsou detailně popsány v bodu 4.8 nežádoucích účinkůpříznaky mohou vést k chybné diagnóze, kdy HSR může být mylně pokládána za respirační
onemocnění
Tyto příznaky spojené s HSR se při pokračující léčbě zhoršují a mohou být život ohrožující. Po
zastavení podávání abakaviru tyto příznaky obvykle ustoupí.
Vzácně se u pacientů, kteří přerušili léčbu kvůli jiným příznakům než HSR, po novém zahájení
léčby abakavirem během hodin také vyskytly život ohrožující reakce nežádoucích účinkův prostředí, kde je okamžitě dostupná lékařská péče.
Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero
Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což
je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudiunu. Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci
u HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů;
ty se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími
účinky jsou hematologické poruchy hyperlipazemieporuchy s pozdním nástupem zda jsou neurologické poruchy přechodné nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte,
které bylo in utero vystaveno působení analogů nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné
klinické nálezy neznámé etiologie, zvláště neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní
doporučení užívat antiretrovirovou léčbu u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV.
Tělesná hmotnost a metabolické parametry
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů
a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem.
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba
sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.
Pankreatitida
Byl hlášen výskyt pankreatitidy, avšak příčinný vztah s léčbou abakavirem je nejistý.
Trojkombinační nukleosidová léčba
U pacientů s vysokou hodnotou virové zátěže abakaviru, lamivudinu a zidovudinu zvláštní odůvodnění
Když byl abakavir kombinován s tenofovir-disoproxyl-fumarátem a lamivudinem v dávkovacím
režimu jednou denně, byl hlášen vysoký stupeň virologického selhání a vývoj rezistence v časné fázi.
Porucha funkce jater
U pacientů s významnou jaterní poruchou nebyly bezpečnost a účinnost přípravku Ziagen zkoumány.
Ziagen se nedoporučuje u pacientů se středně závažnou nebo závažnou poruchou funkce jater body 4.2 a 5.2Pacienti s již dříve existujícími jaterními poruchami, včetně chronické aktivní hepatitidy, mají
v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšenou frekvenci výskytu poruch funkce jater, a měli
by proto být podle standardních požadavků pravidelně sledováni. Je-li prokázané zhoršování jaterního
onemocnění, musí být zvažováno přerušení nebo zastavení léčby.
Pacienti současně infikovaní virem chronické hepatitidy B nebo C
Pacienti s chronickou hepatitidou B nebo C léčení kombinovanými antiretrovirotiky mají zvýšené
riziko výskytu těžkých a potenciálně fatálních jaterních nežádoucích účinků. V případě současné
antivirové léčby hepatitidy B nebo C si, prosím, přečtěte také příslušné informace o těchto léčivých
přípravcích.
Porucha funkce ledvin
Ziagen by se neměl podávat pacientům s terminálním selháním ledvin
Pomocné látky Přípravek Ziagen obsahuje méně než 1 mmol že je v podstatě „bez sodíku“.
Syndrom imunitní reaktivace
Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na
asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky závažné stavy nebo
zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během několika prvních
týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu, generalizované
a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis carinii. Jakékoli
příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by měla být zahájena příslušná léčba.
V souvislosti s imunitní reaktivací byly hlášeny také autoimunitní poruchy a autoimunitní hepatitidamohou objevit až po mnoha měsících od zahájení léčby.
Osteonekróza
Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnostipředevším u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART.
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže.
Oportunní infekce
I při užívání přípravku Ziagen nebo jakéhokoli jiného antiretrovirotika se mohou vyvinout oportunní
infekce a jiné komplikace infekce HIV. Pacienti proto musejí zůstat pod pečlivým klinickým
dohledem lékařů, kteří mají zkušenosti s léčbou nemocí spojených s infekcí HIV.
Infarkt myokardu
Pozorovací studie prokázaly spojitost mezi infarktem myokardu a užíváním abakaviru. Tyto studie
byly hlavně prováděny u pacientů, kteří již byli dříve léčeni antiretrovirotiky. Data z klinických studií
ukázala omezené počty výskytu infarktu myokardu a nemohla vyloučit malé zvýšení rizika. V souhrnu
vykazují dostupné údaje z pozorovaných kohort a randomizovaných studií některé nesrovnalosti, takže
nemohou potvrdit ani vyloučit příčinnou souvislost mezi léčbou abakavirem a rizikem vzniku infarktu
myokardu. Doposud není určen biologický mechanismus, který by vysvětlil potenciální zvýšení rizika.
Při předepisování přípravku Ziagen by měla být učiněna opatření s cílem minimalizovat všechny
modifikovatelné rizikové faktory
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Abakavir má nízký potenciál k lékovým interakcím zprostředkovávaným cytochromem P450. Studie
in vitro prokázaly, že abakavir má potenciál inhibovat cytochrom P450 1A1 P450 nemá v metabolismu abakaviru hlavní úlohu a abakavir vykazuje omezený potenciál k inhibici
metabolismu zprostředkovaného enzymem CYP3A4. In vitro bylo také prokázáno, že abakavir
v klinicky relevantních koncentracích neinhibuje izoenzymy CYP2C9 ani CYP2D6. V klinických
studiích nebyla pozorována indukce hepatálního metabolismu. Potenciál k lékovým interakcím
s antiretrovirovými inhibitory proteáz a s jinými léčivy metabolizovanými hlavními enzymy
cytochromu P450 je tedy malý. Klinické studie prokázaly, že neexistují klinicky významné interakce
mezi abakavirem, zidovudinem a lamivudinem.
Silné induktory enzymů, jako je rifampicin, fenobarbital a fenytoin, mohou prostřednictvím svého
působení na glukuronyltransferázy mírně snižovat plazmatické koncentrace abakaviru.
Ethanol: Metabolismus abakaviru se mění v přítomnosti ethanolu, která vede ke zvýšení AUC
abakaviru asi o 41 %. Tyto nálezy se nepovažují za klinicky významné. Abakavir neovlivňuje
metabolismus ethanolu.
Methadon: Ve farmakokinetické studii bylo při podávání abakaviru v dávce 600 mg dvakrát denně
současně s methadonem pozorováno 35% snížení Cmax abakaviru a jednohodinové prodloužení jeho
tmax, přičemž však AUC zůstala nezměněna. Tyto změny ve farmakokinetice abakaviru se nepovažují
za klinicky významné. V této studii abakavir zvýšil průměrnou systémovou clearance methadonu
o 22 %, nelze tudíž vyloučit indukci enzymů biotransformujících léčiva. U pacientů léčených
methadonem a abakavirem by měl být sledován výskyt abstinenčních příznaků, protože je
v ojedinělých případech nutná úprava dávky methadonu.
Retinoidy: Retinoidní sloučeniny jsou eliminovány alkoholdehydrogenázou. Interakce s abakavirem je
možná, avšak nebyla studována.
Riocigvát: In vitro inhibuje abakavir CYP1A1. Souběžné podání jednorázové dávky riocigvátu
srovnání s historickou AUC riocigvátu. Doporučení pro dávkování naleznete v informaci o preskripci riocigvátu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Obecně, pokud se rozhoduje o použití antiretrovirotik k léčbě infekce HIV u těhotných žen a následně
o snížení rizika vertikálního přenosu HIV na novorozence, je nutno vzít v úvahu jak údaje od zvířat,
tak i klinickou zkušenost u těhotných žen.
Studie na zvířatech ukázaly toxicitu na vyvíjející se embryo a plod u potkanů, nikoli však u králíků
relevance těchto údajů pro člověka není známa. U člověka byl zjištěn transplacentární průnik
abakaviru a/nebo jeho metabolitů.
U těhotných žen naznačuje více než 800 výstupů po expozici v prvním trimestru a více než
000 výstupů po expozici ve druhém a třetím trimestru, že abakavir nemá ani malformační ani
feto/neonátalní účinek. Riziko malformací je podle těchto údajů u člověka nepravděpodobné.
Mitochondriální dysfunkceIn vitro a in vivo se ukázalo, že nukleosidové a nukleotidové analogy způsobují různé stupně
poškození mitochondrií. Byly hlášeny případy mitochondriální dysfunkce u HIV-negativních kojenců
vystavených in utero a/nebo postnatálně nukleosidovým analogům
Kojení
Abakavir a jeho metabolity jsou vylučovány do mléka potkaních samic. Abakavir se vylučuje také do
mateřského mléka. Údaje o bezpečnosti aplikace abakaviru u dětí mladších než tři měsíce nejsou
k dispozici. Aby se zamezilo přenosu viru HIV, doporučuje se ženám infikovaným virem HIV, aby
své děti nekojily.
Fertilita
Studie u zvířat ukázaly, že abakavir nemá na fertilitu žádný vliv
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie, které by zkoumaly ovlivnění způsobilosti k řízení vozidel nebo k obsluze strojů, nebyly
provedeny.
4.8 Nežádoucí účinky
U mnoha nežádoucích účinků není jasné, zda souvisejí s přípravkem Ziagen nebo se širokou paletou
léčiv používaných v léčbě onemocnění HIV, nebo zda jsou důsledkem základního onemocnění.
Mnoho nežádoucích účinků uvedených v tabulce níže se vyskytuje často u pacientů
s hypersenzitivitou k abakaviru u pacientů s těmito příznaky nutno podrobně hodnotit přítomnost hypersenzitivní reakce Velmi vzácně byly hlášeny případy erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu nebo toxické
epidermální nekrolýzy, při kterých nemohla být vyloučena hypersenzitivita k abakaviru. V těchto
případech je nutno podávání přípravků obsahujících abakavir trvale ukončit.
Mnoho z těchto nežádoucích účinků se nevztahuje k léčbě. Následující výčet je užíván ke klasifikaci
nežádoucích účinků: velmi časté < 1/100
Poruchy metabolismu a výživy Časté: anorexie
Velmi vzácné: laktátová acidóza
Poruchy nervového systému Časté: bolest hlavy
Gastrointestinální poruchy Časté: nauzea, zvracení, průjem
Vzácné: pankreatitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: kopřivka Velmi vzácné: erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté: horečka, letargie, únava
Popis vybraných nežádoucích účinků
Hypersenzitivita na abakavir Známky a příznaky této HSR jsou uvedeny níže. Byly zjištěny buď v klinických studiích nebo po
uvedení na trh. Příznaky hlášené u alespoň 10 % pacientů s hypersenzitivní reakcí jsou uvedeny
tučně.
Téměř u všech pacientů s vývojem hypersenzitivní reakce se objeví horečka a/nebo vyrážka makulopapulární nebo urtikariálníhorečky. Další klíčové příznaky zahrnují gastrointestinální, respirační nebo celkové příznaky, jako je
letargie a malátnost.
Kůže Vyrážka ⠀obvykle makulopapulární nebo urtikariálníGastrointestinální ústrojí Nauzea, zvracení, průjem, bolest břicha,
Respirační ústrojí Dyspnoe,plíceVaria Horečka, letargie, malátnost, oNeurologické/psychiatrické Bolest hlavy, parest敺Hematologické LymJátra/slinivka břišní Zvýšené hodnoty funkčních jaterních testů, 栀
Muskuloskeletální Myalgie, vzácněUrologické Zvýšení kreatininu, selhání ledvin
Příznaky spojené s touto HSR se zhoršují s pokračující léčbou a mohou být život ohrožující, ve
vzácných případech byly i fatální.
Nové zahájení podávání abakaviru po HSR na abakavir vede k okamžitému návratu příznaků během
hodin. Tato rekurence HSR je obvykle mnohem závažnější než původní výskyt a může zahrnovat
život ohrožující hypotenzi a úmrtí. Podobné reakce se občas vyskytly i po novém zahájení podávání
abakaviru u pacientů, kteří měli před ukončením podávání abakaviru pouze jeden z klíčových příznaků
hypersenzitivity obnovili léčbu bez jakýchkoli předchozích příznaků abakavir
Metabolické parametryBěhem antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi bod 4.4
Syndrom imunitní reaktivace Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní
infekce. V souvislosti s imunitní reaktivací byly hlášeny také autoimunitní poruchy choroba a autoimunitní hepatitidaobjevit až po mnoha měsících od zahájení léčby
Osteonekróza Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory,
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich frekvence není známa
Změny v laboratorních vyšetřeních
V kontrolovaných klinických studiích nebyly laboratorní odchylky vztažené k léčbě přípravkem
Ziagen vzácné, ale bez pozorovatelných rozdílů mezi pacienty léčenými přípravkem Ziagen
a kontrolními skupinami.
Pediatrická populace
Do studie ARROW věku 3 měsíce až 17 let, z nichž 669 dostávalo abakavir a lamivudin buď jednou nebo dvakrát denně
nebo dvakrát denně identifikovány žádné další bezpečnostní signály.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.
4.9 Předávkování
V klinických studiích byly pacientům podány jednotlivé dávky až 1 200 mg a denní dávky až
800 mg abakaviru. Při podávání doporučených dávek nebyly zaznamenány žádné další nežádoucí
účinky. Účinky vyšších dávek nejsou známy. Dojde-li k předávkování, je nutné pacienta sledovat se
zaměřením na známky toxicity léčbu. Není známo, zda lze abakavir odstranit peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antivirotikum ze skupiny nukleosidových inhibitorů reverzní
transkriptázy, ATC kód: J05AF06.
Mechanismus účinku
Abakavir je inhibitor reverzní transkriptázy účinkem proti HIV-1 a HIV-2. Intracelulárně je abakavir metabolizován na aktivní karbovir
5‘-trifosfát enzymu HIV reverzní transkriptázy, což je děj, který vede k ukončení řetězce a přerušení cyklu
replikace viru. Antivirový účinek abakaviru v buněčné kultuře nebyl antagonizován kombinací
s nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy lamivudinem, stavudinem, tenofovirem nebo zidovudinem, s nenukleosidovým inhibitorem reverzní
transkriptázy
Rezistence
Rezistence in vitro
In vitro byly vyselektovány izoláty HIV-1 rezistentní vůči abakaviru vyznačující se specifickými
genotypovými změnami v oblasti kodonů reverzní transkriptázy a Y115Fmnohonásobné mutace, aby došlo ke klinicky relevantnímu vzestupu EC50 oproti divokému typu viru.
In vivo rezistence Izoláty od většiny pacientů s virologickým selháním v režimu obsahujícím abakavir v pivotních
klinických studiích prokázaly buď to, že ke změnám výchozích hodnot v souvislosti s NRTI nedošlo
M184V nebo M184I byla vysoká a Y115F v přítomnosti abakaviru Léčba
Abakavir +
CombivirAbakavir +
lamivudin +NNRTI
Abakavir +
lamivudin + PI
PI/ritonavirCelkověPočet jednotlivců 282 1 094 909 2