Vancomycin aptapharma

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci,
glykopeptidová antibiotika
ATC kód: J01XA01.

Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u citlivých
bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky prekurzoru buněčné stěny.
Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc narušuje permeabilitu bakteriální buněčné
membrány a syntézu RNA.

Farmakokinetický/ farmakodynamický vztah (PK/PD)
Vankomycin ukazuje aktivitu nezávislou na dávce s plochou pod křivkou koncentrací (AUC) rozdělenou
minimální inhibiční koncentrací (MIC) cílového organismu jako primární předpovědní ukazatel účinnosti.
Na základě údajů in vitro, zvířecích a v omezené míře dostupných údajů u lidí byl stanoven poměr
AUC/MIC s hodnotou 400 jako cílový PK/PD pro dosažení klinické účinnosti vankomycinu. Pro dosažení
tohoto cíle tam, kde MIC je ≥ 1,0 mg/l, je požadováno dávkování v horním rozmezí a vysoké minimální
sérové koncentrace (15-20 mg/l) (viz bod 4.2).

Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání různých “van”
genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-D-laktát nebo D-alanyl-D-
serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je pozorován vzrůstající počet případů rezistence,
zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou multirezistentní kmeny Enterococcus faecium.

“Van” geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné stěny mají za
následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny methicilin-rezistentní
kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin. Snížená citlivost nebo rezistence na
vankomycin u rodu Staphylococcus není dobře pochopena. Je vyžadováno několik genetických prvků a
mnohočetné mutace.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se zkřížená
rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární rozvoj rezistence v
průběhu léčby je vzácný.

13
Synergismus
Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem má synergický účinek proti mnoha kmenům
Staphylococcus aureus, non-enterokokové skupině D-streptokoků, enterokokům a streptokokům rodu
viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem má synergický účinek proti některým oxacilin-
rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis a kombinace vankomycinu s rifampicinem má
synergický účinek na kmeny Staphylococcus epidermidis a částečně synergický účinek proti některým
kmenům Staphylococcus aureus. Protože kombinace vankomycinu s cefalosporinem může mít také
antagonistický účinek proti některým kmenům Staphylococcus epidermidis a v kombinaci s rifampicinem
proti některým kmenům Staphylococcus aureus, je vhodné testování synergismu před podáním.
Mají být získány vzorky pro bakteriální kultury, aby bylo možno izolovat a identifikovat vyvolávající
organismy a stanovit jejich citlivost na vankomycin.

Hraniční hodnoty testů citlivosti
Vankomycin je aktivní vůči grampozitivním bakteriím jako jsou stafylokoky, streptokoky, enterokoky,
pneumokoky a klostridia. Gramnegativní bakterie jsou rezistentní.

Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může lišit geograficky a v čase a je žádoucí vzít v
úvahu i lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je lokální
prevalence rezistence taková, že použitelnost léčiva je přinejmenším u některých typů infekce sporná, je
třeba vyhledat odbornou radu. Tato informace poskytuje pouze přibližné vodítko ke zhodnocení, zda jsou
mikroorganismy citlivé na vankomycin.

Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -EUCAST) jsou
následující:

Citlivé Rezistentní
Staphylococcus aureus1 ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Koaguláza-negativní stafylokoky 1 ≤ 4 mg/l > 4 mg/l
Enterococcus spp. ≤ 4 mg/l > 4 mg/l
Streptokoky skupiny A, B, C a G ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Grampozitivní anaerobní bakterie ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
S. aureus s MIC vankomycinu 2 mg/l jsou na hranici distribuce divokého typu a proto se může vyskytnout narušená
klinická odpověď.

Obvykle citlivé druhy
Grampozitivní druhy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus
Staphylococcus aureus meticilin-rezistentní
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus spp.
Streptococcus pneumoniae
Enteroccocus spp.
Staphylococcus spp.
14
Anaerobní druhy
Clostridium spp. kromě Clostridium innocuum
Eubacterium spp.
Peptostreptococcus spp.
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Enterococcus faecium
Přirozeně rezistentní druhy
Všechny gramnegativní bakterie

Grampozitivní aerobní druhy
Erysipelothrix rhusiopathiae
Heterofermentativní Lactobacillus
Leuconostoc spp.
Pediococcus spp.

Anaerobní druhy
Clostridium innocuum
Výskyt rezistence k vankomycinu se může lišit v různých
nemocnicích. Z toho důvodu má být pro získání relevatních informací
kontaktována místní mikrobiologická laboratoř.