Dopegyt

Tento léčivý přípravek je určen dospělým, dospívajícím a dětem od 4 let věku.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Při léčbě methyldopou je nutná titrace dávky podle reakce jednotlivých pacientů.
Pokud denní dávka přesahuje 250 mg, musí se podávat v několika dílčích dávkách.

Hypertenze
Dospělí a dospívající starší 12 let
Doporučená počáteční dávka methyldopy u dospělých je 250 mg dvakrát nebo třikrát denně po dobu
prvních dvou dnů. Poté je možno denní dávku zvýšit vždy o 250 mg ve dvoudenních intervalech, až do
dosažení odpovídajícího snížení krevního tlaku. Nejvyšší doporučená denní dávka je 3000 mg. Po
dosažení odpovídající odpovědi je možno snižovat denní dávku vždy o 250 mg ve dvoudenních
intervalech až do dosažení odpovídající udržovací dávky.

Hypertenze v těhotenství
Doporučená denní dávka methyldopy v těhotenství je 500-3000 mg rozdělené ve dvou až třech dílčích
dávkách.

Po náhlém vysazení perorální methyldopy se vzácně objevila rebound hypertenze. Proto se léčba
methyldopou nesmí vysazovat náhle.

Porucha funkce ledvin

Strana 2 (celkem 8)
Při poruše funkce ledvin je eliminace methyldopy snížena (viz bod 5.2). Pacienti s poruchou funkce
ledvin tedy mohou být více citliví na hypotenzní efekt methyldopy, a v důsledku toho mohou reagovat
na nižší dávky.

Porucha funkce jater
Tento léčivý přípravek je kontraindikován u pacientů s aktivním onemocněním jater, jako je akutní
hepatitida a aktivní cirhóza a/nebo jaterní nedostatečnost (viz bod 4.3).

Starší osoby
Zahajovací dávka u starších osob musí být co nejnižší, nesmí přesáhnout 250 mg denně. Poté je možno
postupně zvyšovat denní dávku až do dosažení odpovídajícího snížení krevního tlaku, maximální denní
dávka nesmí přesáhnout 2000 mg (viz bod 4.4).

Pediatrická populace ve věku od 4 do 12 let
Doporučená počáteční denní dávka methyldopy u dětí je 10 mg/kg tělesné hmotnosti, rozdělených na
dvě až čtyři dílčí dávky. Poté je možno denní dávku zvýšit vždy o 250 mg ve dvoudenních intervalech,
až do dosažení odpovídajícího snížení krevního tlaku. Maximální dávka je 65 mg/kg, nebo 3000 mg
denně, podle toho, která je nižší. Po dosažení odpovídající odpovědi je možno snižovat denní dávku
vždy o 250 mg ve dvoudenních intervalech až do dosažení odpovídající udržovací dávky.
Pokud není možné dosáhnout požadované dávky v daném rozmezí, doporučuje se, aby lékař použil jiné
pediatrické antihypertenzní přípravky.

Další antihypertenziva
Pokud se methyldopa podává pacientům léčeným jinými antihypertenzivy, může být k dosažení
hladkého přechodu potřeba upravit jejich dávku.

Způsob podání
Perorální podání
Tablety mají být užívány ½-1 hodinu před jídlem nebo 2-3 hodiny po jídle, s malým množstvím vody.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
• aktivní choroba jater, jako je akutní hepatitida a aktivní cirhóza a/nebo jaterní nedostatečnost,
• autoimunní hemolytická anemie,
• deprese,
• katecholaminy secernující nádor, jako je feochromocytom nebo paragangliom
• hyperprolaktinémie,
• porfyrie,
• současná terapie MAO-inhibitory.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Po náhlém vysazení perorální methyldopy se vzácně objevila rebound hypertenze. Proto se léčba
methyldopou nesmí vysazovat náhle.

Pacienti s poruchou funkce ledvin mohou být citlivější na hypotenzní účinky methyldopy (viz body 4.a 5.2).

Synkopa u starších osob může souviset se zvýšenou citlivostí na sedativní a hypotenzní účinky a
s pokročilým arteriosklerotickým vaskulárním onemocněním. Tomu lze zabránit nižšími dávkami (viz
bod 4.2). Při podávání methyldopy starším osobám je nutná opatrnost.

Vzácně se objevila získaná hemolytická anémie; pokud příznaky ukazují na anémii, je nutno stanovit
hemoglobin a/nebo hematokrit. Pokud se anémie potvrdí, je nutno udělat testy na hemolýzu. Pokud je
hemolytická anémie přítomna, musí se přípravek Dopegyt vysadit. Ukončení léčby, za podávání
kortikosteroidu nebo bez něj, obvykle přineslo rychlou remisi. Vzácně však došlo k úmrtí.

Strana 3 (celkem 8)

Někteří pacienti léčení methyldopou kontinuálně měli pozitivní Coombsův test. Z hlášení různých studií
jsou incidence v průměru mezi 10 a 20 %. Pozitivní Coombsův test se vzácně objeví v prvních šesti
měsících léčby, přičemž pokud se neobjeví v prvních 12 měsících, není pravděpodobné, že by se objevil
při pokračující léčbě. Jeho vznik rovněž závisí na dávce, nejnižší incidence je u pacientů léčených denní
dávkou methyldopy 1000 mg nebo nižší. Test je pak negativní obvykle za několik týdnů nebo měsíců
po vysazení methyldopy.
Znalost skutečnosti, že v minulosti došlo k pozitivní Coombsově reakci, usnadní vyhodnocení křížové
zkoušky při transfuzi. Pokud pacient s pozitivní Coombsovou reakcí vykazuje inkompatibilní malou
křížovou zkoušku, je nutno provést nepřímý Coombsův test. Pokud je negativní, lze transfuzi krve
kompatibilní ve velkém křížovém testu provést. Pokud je pozitivní, musí vhodnost transfuze stanovit
hematolog.

Vzácně byla hlášena reverzibilní leukopenie s primárním účinkem na granulocyty.
Po vysazení léčby se počty granulocytů vrátily k normálu. Vzácně se objevila reverzibilní
trombocytopenie.

Příležitostně se během prvních třech týdnů léčby objevila horečka, někdy spojená s eosinofilií nebo
abnormalitami v testech jaterních funkcí. Rovněž se může objevit žloutenka s horečkou nebo bez ní.
Obvykle nastupuje během prvních dvou nebo tří měsíců léčby. U některých pacientů jsou nálezy
konzistentní s nálezy při cholestáze. Vzácně byly hlášeny případy smrtelné nekrózy jater. Biopsie jater,
provedená u několika pacientů s dysfunkcí jater, prokázala mikroskopickou fokální nekrózu
kompatibilní s přecitlivělostí na léčivou látku. Před léčbou se doporučuje provést testy jaterních funkcí
a stanovit celkové a diferenciální počty bílých krvinek, a ty pak provádět pravidelně během prvních šesti
až dvanácti týdnů léčby nebo kdykoli se objeví nevysvětlitelná horečka.
Pokud se horečka, abnormality v jaterních funkcích nebo žloutenka objeví, musí se léčba vysadit. Pokud
souvisí s methyldopou, teplota a abnormality jaterních funkcí se vrátí k normálu. U takových pacientů
se již methyldopa nesmí znovu použít.
U pacientů s onemocněním nebo dysfunkcí jater v anamnéze se methyldopa musí používat opatrně.

Pacienti léčení methyldopou mohou potřebovat nižší dávky anestetik (viz bod 4.5). Pokud během
anestézie dojde k hypotenzi, lze ji obvykle zvládnout vasopresoriky. Adrenergní receptory zůstávají
během léčby methyldopou citlivé.

Vzácně byly během léčby methyldopou u pacientů se závažnou bilaterální cerebrovaskulární chorobou
pozorovány mimovolní choreo-athetotické pohyby. Pokud se takovéto pohyby objeví, léčba se musí
vysadit.

Interference s laboratorními testy:
Methyldopa může interferovat s měřeními kyseliny močové pomocí reakce s kyselinou
fosfowolframovou, sérového kreatininu pomocí alkalické pikrátové metody a AST (SGOT)
kolorimetrickou metodou. Interference se spektrofotometrickými metodami analýzy AST (SGOT)
hlášena nebyla.

Jelikož methyldopa fluoreskuje na stejných vlnových délkách jako katecholaminy, mohou být hlášena
falešně vysoká množství katecholaminů v moči, což interferuje s diagnostikou katecholaminy
secernujících nádorů, jako je feochromocytom nebo paragangliom. Je důležité tento jev rozpoznat ještě
před tím, než je pacient s možným feochromocytomem operován. Methyldopa neinterferuje s měřeními
kyseliny vanilylmandlové těmi metodami, které kyselinu vanilylmandlovou převádějí na vanilin.
Methyldopa je kontraindikována k léčbě pacientů s katecholaminy secernujícími nádory, jako je
feochromocytom nebo paragangliom.

Vzácně, kdy je moč po vymočení vystavena působení vzduchu, může v důsledku rozpadu methyldopy
nebo jejích metabolitů ztmavnout.

V prvních 1-3 měsících léčby se doporučuje kontrola krevního obrazu a hladiny sérových transamináz.
V prvních 6-10 týdnech léčby je nutno vyloučit možnou autoimunní hemolytickou anémii pomocí

Strana 4 (celkem 8)
Coombsova testu (DCT). Ten má být při dlouhodobé léčbě opakován každý 1/2-1 rok.

Po dobu léčby je třeba vyvarovat se požívání alkoholických nápojů (viz bod 4.5).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání MAO-inhibitorů je kontraindikováno (viz také bod 4.3).

Opatrnosti je zapotřebí při podávání methyldopy v kombinaci s:
• levodopou (účinky na zvýšení hladiny dopaminu mohou být sníženy),
• tricyklickými antidepresivy (antihypertenzivní účinek může být snížen),
• lithiem (může dojít ke zvýšení pravděpodobnosti toxicity lithia),
• diuretiky a jinými antihypertenzivními léčivými přípravky (antihypertenzivní účinky methyldopy
mohou být zvýšeny),
• digoxinem (může dojít k výskytu bradykardie, a dokonce i asystolie),
• preparáty obsahující železo potlačují absorpci methyldopy a v důsledku jejího nižšího účinku se
v těhotenství může vyvinout eklampsie,
• alkoholem a dalšími látkami tlumícími centrální nervový systém (může dojít k zesílení útlumu
CNS),
• inhibitory katechol-O-methyltransferázy (entakapon) (účinky methyldopy se mohou zesílit),
• celkovými anestetiky (účinky methyldopy se mohou zesílit, viz bod 4.4),
• fenothiaziny (antihypertenzní účinky methyldopy mohou být oslabeny),
• sympatomimetiky (může se vyskytnout zesílená presorická odpověď).

Methyldopa může interferovat s měřeními některých laboratorních parametrů (viz bod 4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Methyldopa k léčbě hypertenze byla v těhotenství používána pod přísným lékařským dohledem. O tom,
že by methyldopa vyvolávala abnormality plodu nebo ovlivňovala novorozence neexistují žádné
klinické důkazy.
Publikovaná hlášení o používání methyldopy v průběhu všech trimestrů naznačují, že pokud se toto
léčivo v těhotenství používá, zdá se pravděpodobnost poškození plodu nízká.
Methyldopa prostupuje placentální bariérou a objevuje se v pupečníkové krvi.
I když žádné zjevné teratogenní účinky hlášeny nebyly, možnost poškození plodu nelze vyloučit, a
používání tohoto léčivého přípravku u těhotných žen nebo u žen, které otěhotnět mohou, tedy vyžaduje
zvážení očekávaných přínosů proti možným rizikům.

Kojení
Methyldopa prostupuje do mateřského mléka v malém množství, takže riziko ovlivnění kojeného dítěte
je minimální.
Nežádoucí účinky u kojených dětí, jejichž matky užívaly methyldopu, nebyly doposud popsány. Přesto
je však vhodné kojence léčených matek sledovat, zda nedochází k prohlubování ospalosti, slabosti,
eventuelně gastrointestinálních potíží.
Methyldopa může zvyšovat hladinu prolaktinu a působit galaktoreu, avšak u žen se stabilizovanou
laktací není ovlivnění kojení pravděpodobné.

Fertilita
Údaje o fertilitě nejsou k dispozici