Soliris

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Od přípravku Soliris se neočekává ovlivnění aplastické složky anémie u pacientů s PNH.

Meningokoková infekce
Vzhledem k mechanizmu účinku přípravku Soliris jeho používání zvyšuje náchylnost pacientů
k meningokokové infekci onemocnění způsobené jakoukoli séroskupinou. V zájmu snížení rizika infekce musí být všichni
pacienti očkováni proti meningokokové infekci minimálně dva týdny před zahájením léčby
přípravkem Soliris, pokud riziko zpoždění terapie přípravkem Soliris nepřeváží nad riziky rozvoje
meningokokové infekce. Pacienti, u kterých byla zahájena léčba přípravkem Soliris dříve než 2 týdny
po očkování tetravalentní meningokokovou vakcínou, musí být léčeni vhodnými profylaktickými
antibiotiky po dobu 2 týdnů po očkování. Za účelem prevence běžných patogenních
meningokokových sérotypů se doporučují vakcíny proti séroskupinám A, C, Y, W 135. Dále se
doporučuje vakcína proti sérotypu B, je-li k dispozici. Pacienty je třeba vakcinovat nebo revakcinovat
dle aktuálních národních pokynů pro očkování.

Vakcinace může dále aktivovat komplement. Jako výsledek může u pacientů s onemocněním
zprostředkovaným komplementem, včetně PNH, aHUS, refrakterní gMG a NMOSD, dojít
ke zvýšenému výskytu známek a příznaků základního onemocnění jako je hemolýza u pacientů mají po doporučené vakcinaci pozorně sledovat příznaky těchto onemocnění.

Očkování nemusí dostatečně chránit před meningokokovou infekcí. Měly by být vzaty v úvahu
oficiální pokyny pro správné používání antibakteriálních látek. U pacientů léčených přípravkem
Soliris byly hlášeny případy závažných a fatálních meningokokových infekcí. Častým projevem
meningokokové infekce u pacientů léčených přípravkem Soliris je sepse pacienti by měli být sledováni z důvodu možnosti výskytu časných příznaků meningokokové infekce,
v případě podezření na infekci je třeba neodkladně vyhodnotit jejich stav a v případě potřeby u nich
zahájit podávání vhodných antibiotik. Pacienti by měli být informováni jak o těchto příznacích, tak
i o nutných krocích vedoucích ve výsledku k neodkladnému vyhledání lékařské pomoci. Lékař musí
s pacienty probrat přínosy a rizika léčby přípravkem Soliris a poskytnout jim informační brožuru pro
pacienty a bezpečnostní kartu pacienta
Další systémové infekce
Vzhledem k mechanizmu účinku přípravku Soliris je zapotřebí zvláštní opatrnosti při jeho použití
v případě léčby pacientů s aktivními systémovými infekcemi. Pacienti mohou mít zvýšenou
náchylnost k infekcím, především k infekcím bakteriemi rodu Neisseria a zapouzdřenými bakteriemi.
Byly hlášeny závažné infekce druhy Neisseria diseminovaných gonokokových infekcí.
Pacienty je třeba seznámit s informacemi uvedenými v příbalové informaci, aby se zvýšila jejich
informovanost o potenciálních závažných infekcích a jejich příznacích. Lékaři musí pacienty poučit
o prevenci gonorey.

Reakce na infuzi
Podání přípravku Soliris může vyvolat reakci na infuzi nebo imunitní odpověď může vyústit v alergickou nebo hypersenzitivní reakci u 1 léčby přípravkem Soliris. U žádného pediatrického pacienta s PNH, aHUS, refrakterní gMG nebo
NMOSD nebyla zaznamenána reakce na infuzi, která by vyžadovala přerušení léčby přípravkem
Soliris. U všech pacientů se závažnou reakcí na infuzi je třeba podávání přípravku Soliris přerušit
a zahájit odpovídající léčbu.

Imunogenita
Vzácně byly u pacientů léčených přípravkem Soliris ve všech klinických studiích zaznamenány
případy protilátkové odpovědi. V placebem kontrolovaných studiích PNH byla četnost odpovědí
s nízkým titrem protilátek u pacientů léčených přípravkem Soliris kterým bylo podáváno placebo
U pacientů s aHUS léčených přípravkem Soliris byly protilátky proti přípravku Soliris stanoveny
elektrochemiluminiscenční analýzou s přemosťovací strukturou případech ze 100 neutralizačních protilátek.

V placebem kontrolované studii refrakterní gMG nebyla během aktivní léčby v délce 26 týdnů
prokázána tvorba protilátek proti léku u žádného v prodloužené studii refrakterní gMG mělo protilátky proti léku celkově 3/117 vztaženo na jakoukoli návštěvu po zahájení studie. Pozitivní výsledky vyšetření protilátek proti léku se
zdály být přechodné, protože pozitivní titry nebyly pozorovány při následných návštěvách a u těchto
pacientů neexistovaly žádné klinické nálezy naznačující účinek pozitivních titrů protilátek proti léku.

V placebem kontrolované studii NMOSD byla po vstupu do studie prokázána tvorba protilátek proti
léku u 2/95 přítomny neutralizační protilátky. U vzorků pozitivních na přítomnost protilátek proti léku byly
přechodně prokázány nízké titry. Nebyla pozorována žádná závislost mezi tvorbou protilátek
a klinickou odpovědí či nežádoucími účinky.

Imunizace
Před zahájením léčby přípravkem Soliris se doporučuje, aby byla u pacientů s PNH, aHUS, refrakterní
gMG a NMOSD zahájena imunizace v souladu s aktuálními pokyny pro imunizaci. Navíc musí být
všichni pacienti očkováni proti meningokokové infekci minimálně 2 týdny před zahájením léčby
přípravkem Soliris, pokud riziko zpoždění terapie přípravkem Soliris nepřeváží nad rizikem rozvoje
meningokokové infekce. Pacienti, u kterých byla zahájena léčba přípravkem Soliris dříve než 2 týdny
po podání tetravalentní meningokokové vakcíny, musí být léčeni vhodnými profylaktickými
antibiotiky po dobu 2 týdnů po očkování. Za účelem prevence běžných patogenních
meningokokových sérotypů se doporučují vakcíny proti séroskupinám A, C, Y, W 135. Dále se
doporučuje vakcína proti sérotypu B, je-li k dispozici
Pacienti, kteří jsou mladší 18 let, musí být očkováni proti bakterii Haemophilus influenzae
a pneumokokovým infekcím, přičemž je nutné dodržovat národní očkovací doporučení pro každou
věkovou skupinu.

Vakcinace může dále aktivovat komplement. Jako výsledek může u pacientů s onemocněním
zprostředkovaným komplementem, včetně PNH, aHUS, refrakterní gMG a NMOSD, dojít
ke zvýšenému výskytu známek a příznaků základního onemocnění jako je hemolýza u pacientů mají po doporučené vakcinaci pozorně sledovat příznaky těchto onemocnění.

Antikoagulační terapie
Léčba přípravkem Soliris by neměla ovlivnit antikoagulační léčbu.

Terapie imunosupresivy a anticholinesterázami

Refrakterní gMG

Při snížení dávkování nebo ukončení léčby imunosupresivy a anticholinesterázami mají být pacienti
pečlivě sledováni s ohledem na známky exacerbace onemocnění.

Neuromyelitis optica a onemocnění jejího širšího spektra

Pokud je imunosupresivní léčba omezena nebo vysazena, musí se pacienti pečlivě sledovat z hlediska
výskytu známek a příznaků potenciálního relapsu NMOSD.

Laboratorní sledování PNH
Pacienti s PNH se mají sledovat kvůli známkám a příznakům intravaskulární hemolýzy včetně hladin
laktátdehydrogenázy podobně sledován výskyt příznaků intravaskulární hemolýzy na základě stanovení hladin LDH,
přičemž tito pacienti mohou během udržovací fáze doporučeného dávkovacího režimu 14 dní ± 2 dny
Laboratorní sledování aHUS
U pacientů s aHUS léčených přípravkem Soliris by měl být sledován výskyt příznaků trombotické
mikroangiopatie na základě stanovení počtu krevních destiček a hladin LDH a kreatininu v séru,
přičemž tito pacienti mohou během udržovací fáze doporučeného dávkovacího režimu 14 dní ± 2 dny
Přerušení léčby u PNH
U pacientů s PNH, u kterých je léčba přípravkem Soliris přerušena, je třeba pečlivě sledovat výskyt
příznaků závažné intravaskulární hemolýzy. Závažná hemolýza je identifikována na základě výskytu
zvýšených sérových hladin LDH nad hodnoty naměřené před zahájením léčby a současně výskytu
kteréhokoli z následujících příznaků: absolutní snížení velikosti klonu PNH buněk o více než 25 % předpokladu, že nejsou rozředěny transfuzíhemoglobinu pod hodnotu 5 g/dl nebo pokles hladiny hemoglobinu o více než 4 g/dl v průběhu
maximálně jednoho týdne; angina pectoris; změna duševního stavu; 50% vzestup hladiny sérového
kreatininu nebo trombóza. Každého pacienta, u něhož je přerušena léčba přípravkem Soliris, je třeba
monitorovat po dobu minimálně 8 týdnů, aby se odhalila závažná hemolýza a další reakce.

V případě, že po přerušení léčby přípravkem Soliris dojde k závažné hemolýze, je třeba zvážit
následující léčebné postupy: krevní transfuze transfuze, jestliže počet PNH červených krvinek stanovených průtokovou cytometrií je vyšší než 50 %
z celkového počtu červených krvinek; antikoagulace; kortikosteroidy nebo opětovné zahájení
podávání přípravku Soliris. V rámci klinických studií, do nichž byli zařazeni pacienti s PNH, přerušilo
léčbu přípravkem Soliris 16 pacientů. Nebyly zaznamenány žádné případy závažné hemolýzy.

Přerušení léčby u aHUS
U některých pacientů s aHUS byly již ve 4. týdnu a až do 127. týdne po přerušení léčby přípravkem
Soliris pozorovány komplikace ve formě trombotické mikroangiopatie uvažovat pouze v případě, že k tomu existují lékařské důvody.

V klinických studiích zahrnujících pacienty s aHUS přerušilo léčbu přípravkem Soliris 61 pacientů
patnáct závažných komplikací ve formě trombotické mikroangiopatie přerušení léčby a ke 2 závažným komplikacím ve formě TMA došlo u 2 dalších pacientů užívajících
snížené dávkování přípravku Soliris, které neodpovídalo schválenému dávkování K závažným komplikacím ve formě TMA docházelo bez ohledu na to, zda byly u pacientů
identifikovány genové mutace, vysoké riziko polymorfismu nebo autoprotilátky. U těchto pacientů
došlo k dalším závažným zdravotním komplikacím, včetně závažného zhoršení funkce ledvin,
hospitalizace v souvislosti s onemocněním a progrese do konečného stadia renálního onemocnění,
které vyžaduje dialýzu. U jednoho pacienta došlo k progresi do konečného stadia renálního
onemocnění bez ohledu na znovuzahájení léčby po jejím přerušení.

U pacientů s aHUS, u kterých je léčba přípravkem Soliris přerušena, je třeba pečlivě sledovat výskyt
známek a příznaků závažné trombotické mikroangiopatie. Monitorování nemusí stačit k tomu, aby
bylo možné predikovat nebo předejít závažným komplikacím ve formě trombotické mikroangiopatie
po přerušení léčby přípravkem Soliris u pacientů s aHUS.

Závažné komplikace ve formě trombotické mikroangiopatie po přerušení léčby mohou být
identifikovány na základě výsledku jednoho z následujících měření: snížení počtu krevních destiček o 25 % nebo více ve srovnání
s výchozím počtem nebo maximálním počtem destiček během léčby přípravkem Soliris; vzestup
hladiny sérového kreatininu o 25 % nebo více ve srovnání s výchozí nebo minimální hodnotou během
léčby přípravkem Soliris; nebo výskyt zvýšené sérové hladiny LDH o 25 % nebo více ve srovnání
s výchozí nebo minimální hodnotou během léčby přípravkem Soliris; nebo z následujících příznaků: změna mentálního stavu nebo záchvaty; angina pectoris nebo dyspnoea;
nebo trombóza.

V případě, že po přerušení léčby přípravkem Soliris dojde k závažným komplikacím ve formě
trombotické mikroangiopatie, je třeba zvážit opětovné zahájení léčby přípravkem Soliris, podpůrnou
péči s PE/PI nebo vhodná orgánově specifická podpůrná opatření zahrnující podporu ledvin pomocí
dialýzy, podporu dýchání pomocí mechanické ventilace nebo antikoagulace.

Přerušení léčby refrakterní gMG:
Použití přípravku Soliris pro léčbu refrakterní gMG bylo zkoumáno pouze při dlouhodobém podávání.
Pacienti, kteří léčbu přípravkem Soliris přeruší, musí být pečlivě sledováni z hlediska výskytu známek
a příznaků exacerbace onemocnění.

Přerušení léčby NMOSD:
Použití přípravku Soliris k léčbě NMOSD bylo zkoumáno pouze při dlouhodobém podávání a účinek
přerušení léčby přípravkem Soliris nebyl popsán. Pacienti, kteří léčbu přípravkem Soliris přeruší, musí
být pečlivě sledováni z hlediska výskytu známek a příznaků potenciálního relapsu NMOSD.

Edukační materiály
Všichni lékaři, kteří budou předepisovat přípravek Soliris, musí být dobře obeznámeni s návodem pro
předepisující lékaře. Lékař musí s pacienty diskutovat přínosy a rizika léčby přípravkem Soliris,
poskytnout jim informační brožuru pro pacienta a bezpečnostní kartu pacienta.

Pacienti by měli být poučeni, že pokud budou mít horečku, bolest hlavy doprovázenou horečkou
a/nebo ztuhlou šíji nebo citlivostí na světlo, měli by neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, neboť tyto
příznaky mohou ukazovat na infekci způsobenou meningokokem.

Obsah sodíku
Po naředění injekčním roztokem chloridu sodného 9 mg/ml léčivého přípravku 0,88 g sodíku na 240 ml, což odpovídá 44,0 % doporučeného maximálního
denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Po naředění injekčním roztokem chloridu sodného 4,5 mg/ml tohoto léčivého přípravku 0,67 g sodíku na 240 ml, což odpovídá 33,5 % doporučeného maximálního
denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.