Dexdor

Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, jiná hypnotika a sedativa
ATC kód: N05CMDexmedetomidin je selektivní agonista alfa-2 receptorusširokou škálou farmakologických vlastností.
Má sympatolytický účinek zprostředkovaný snižováním uvolňování noradrenalinu vsympatických
nervových zakončeních. Sedativní účinky jsou zprostředkovány sníženou projekcí z locus coeruleus,
dominantního noradrenergního jádra, které se nachází vmozkovém kmeni. Dexmedetomidin má
analgetické a anesteticko/analgetické šetřící účinky. Kardiovaskulární účinky závisejí na dávce –při
nižších rychlostech infuze převládají centrální účinky, jež vedou ke snížení tepové frekvence a
krevního tlaku. Při vyšších dávkách převládají periferní vasokonstrikční účinky, jež vedou ke zvýšení
systémové vaskulární rezistence a krevního tlaku, a dále je zdůrazněn i bradykardický účinek.
Dexmedetomidin je relativně oproštěný od respiračně depresivních účinkůpři podávání zdravým
subjektům v monoterapii.
Sedace dospělých pacientů na JIP:
Vplacebem kontrolovaných studiích populace na pooperační JIP, nejdříve intubované a utlumené
midazolamem nebo propofolem, Dexdor významně snížil požadavek na záchranná sedativa
sdexmedetomidinem nevyžadovala dodatečnou sedativní léčbu. Pacienti mohli být úspěšně
extubováni bez přerušení infuze Dexdoru. Studie mimo JIP potvrdily, že Dexdor lze bezpečně podávat
pacientům bez endotracheální intubace za předpokladu, že je zavedeno patřičné monitorování.
Dexmedetomidinse podobal midazolamu 1,00; 95% CI 0,922, 1,075požadovaného kprodloužené lehké až středně těžkésedaci snížil trvání mechanické ventilace ve srovnání smidazolamem a snížil dobu do extubace ve srovnání s
midazolamem a propofolem. Ve srovnání spropofolem i midazolamem byli pacienti snadněji
vybuzeni, lépe spolupracovali a dokázali lépe sdělovat, zda mají či nemají bolesti. Pacienti léčení
dexmedetomidinem měli častěji hypotenzia bradykardii, ale méně tachykardie než pacienti, kteří
dostávali midazolam, a častější tachykardii, ale obdobnou hypotenzi jako pacienti léčení propofol.
Delirium měřené stupnicí CAM-ICU se ve studii snížilo ve srovnání smidazolamem a nežádoucí
účinky související sdeliriem byly nižší u dexmedetomidinu ve srovnání s propofolem.
Pacienti, u kterých bylo podávání ukončeno zdůvodu nedostatečné sedace, byli převedeni buďna
propofol nebo midazolam. Riziko nedostatečné sedace bylo zvýšeno u pacientů sobtížnou sedací
standardní léčbou bezprostředně před změnou léčby.
Účinnost u pediatrických pacientů byla prokázána ve studii skontrolovanou dávkouna jednotce
intenzivní péče u dětí, většinou po operaci, ve věku 1 měsíc až ≤ 17 let. Přibližně 50% pacientů
léčených dexmedetomidinem nevyžadovalo záchrannou léčbu midazolamem během střední léčebné
periody 20,3 hodin, nepřesahující 24 hodin. Údaje o léčbě delší než 24 hodin nejsou dostupné. Údaje u
novorozenců body