PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKUTento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o
bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky.
Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Zokinvy 50 mg tvrdé tobolky
Zokinvy 75 mg tvrdé tobolky 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Zokinvy 50 mg tvrdé tobolky
Jedna tobolka obsahuje 50 mg lonafarnibu.
Zokinvy 75 mg tvrdé tobolky
Jedna tobolka obsahuje 75 mg lonafarnibu.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tvrdá tobolka
Zokinvy 50 mg tvrdé tobolky
Tvrdá tobolka velikosti 4 barvě.
Zokinvy 75 mg tvrdé tobolky
Tvrdá tobolka velikosti 3 v černé barvě.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Zokinvy je indikován k léčbě pacientů od 12 měsíců s geneticky potvrzenou diagnózou
Hutchinsonova-Gilfordova progerického syndromu zpracování, které jsou spojené buď s heterozygotní mutací genu LMNA s akumulací bílkovin
podobných progerinu, nebo s homozygotní či složenou heterozygotní mutací genu ZMPSTE24.
4.2 Dávkování a způsob podání
Léčbu má zahajovat lékař se zkušenostmi s léčbou pacientů s potvrzenými progeroidními syndromy
nebo se vzácnými genetickými metabolickými syndromy.
Dávkování
Počáteční dávkaU všech indikací je doporučená počáteční dávka 115 mg/m2 dvakrát denně. V klinických studiích byl
použit vzorec podle Du Boisových a ten má být použit k výpočtu plochy povrchu těla pro účely
dávkování. Všechny celkové denní dávky mají být zaokrouhleny na nejbližší přírůstek 25 mg a
rozděleny do dvou stejných nebo téměř stejných dávek s odstupem přibližně 12 hodin
Tabulka 1: Doporučená počáteční dávka a schéma podávání dávky ve výši 115 mg/m2 na
základě plochy povrchu těla
Plocha
povrchu těla
Celková
denní dávka
zaokrouhlenána nejbližších
25 mg
Ranní dávkapočet tobolek
Večerní dávka
počet tobolek
㜵㜵0,30 – 0,38 75 1* 1*0,39 – 0,48 100 1 1
0,49 – 0,59 125 1 1
0,6 – 0,7 150 1 0,71 – 0,81 175 2 0,82 – 0,92 200 2 2
0,93 – 1 225 1 1 2
* U pacientů s plochou povrchu těla 0,30 m2 až 0,38 m2 musí být obsah 75mg tobolky smíchán s 10 ml
pomerančové šťávy. Polovina směsi připravuje a konzumuje dvakrát denně
Udržovací dávkaPo 4 měsících léčby počáteční dávkou ve výši 115 mg/m2 dvakrát denně se má dávka zvýšit na
udržovací dávku ve výši 150 mg/m2 dvakrát denně být zaokrouhleny na nejbližší přírůstek 25 mg a rozděleny do dvou stejných nebo téměř stejných
dávek
Tabulka 2: Doporučená udržovací dávka a schéma podávání dávky ve výši 150 mg/m2 na
základě plochy povrchu těla
Plocha
povrchu těla
Celková
denní dávka
zaokrouhlenána nejbližších
25 mg
Ranní dávkapočet tobolek
Večerní dávka
počet tobolek
㜵㜵0,30 – 0,37 100 1 1 0,38 – 0,45 125 1 1
0,46 – 0,54 150 1 0,55 – 0,62 175 2 0,63 – 0,7 200 2 2
0,71 – 0,79 225 1 1 2
0,8 – 0,87 250 1 1 1 0,88 – 0,95 275 2 1 0,96 – 1 300 2
Vynechaná dávkaPokud dojde k vynechání dávky, dávka se má užít co nejdříve, a to až 8 hodin před další plánovanou
dávkou s jídlem. Pokud do další plánované dávky zbývá méně než 8 hodin, zapomenutou dávku je
třeba vynechat a režim dávkování obnovit při další plánované dávce.
Pacienti užívající počáteční dávku ve výši 115 mg/m2 s plochou povrchu těla 0,30 m2 až 0,38 mPacienti budou muset užívat denní dávku 75 mg o síle 75 mg má být smíchán s 10 ml pomerančové šťávy. Podá se jim pouze polovina 10ml směsi bod 6.6Úprava dávky u pacientů s přetrvávajícím zvracením a/nebo průjmem vedoucím k dehydrataci nebo
úbytku tělesné hmotnosti
U pacientů, u kterých byla dávka zvýšena na 150 mg/m2 dvakrát denně a u kterých dochází
k opakovaným epizodám zvracení a/nebo průjmu, které vedou k dehydrataci nebo úbytku tělesné
hmotnosti denně. Všechny denní dávky se mají zaokrouhlit na nejbližší přírůstek 25 mg a rozdělit do dvou
stejných nebo téměř stejných dávek
Prevence nebo léčba zvracení a/nebo průjmu vedoucích k dehydrataci nebo úbytku tělesné hmotnosti
Jako prevenci nebo léčbu zvracení a/nebo průjmu lze zvážit antiemetika a/nebo antidiaroika 4.4
Úprava dávky u pacientů, kteří už užívají středně silný inhibitor CYP3A Pokud je lonafarnib přidáván ke stávajícímu režimu léčby obsahujícímu středně silný inhibitor
CYP3A, může být vhodné podávat nižší počáteční dávku lonafarnibu. Pokud bude souběžné podávání
středně silného inhibitoru CYP3A ukončeno, může být dávka lonafarnibu případně zvýšena
Úprava dávky u pacientů se známým dysfunkčním polymorfismem enzymu CYP3ADenní dávka lonafarnibu má být pacientovi snížena o 50 % a snížená denní dávka má být rozdělena do
dvou stejných dávek. Každá dávka má být zaokrouhlena na nejbližší přírůstek 25 mg. Režim
dávkování bude buď 25 mg dvakrát denně, 50 mg dvakrát denně, nebo 75 mg dvakrát denně. Pacienti,
kteří mají sníženou denní dávku 50 mg smíchat s 10 ml pomerančové šťávy, aby bylo dosaženo správné dávky. Podá se jim pouze polovina
Úprava dávky u pacientů vyžadujících parenterální midazolam z důvodu chirurgického zákroku
Souběžné podávání midazolamu je kontraindikováno parenterální midazolam kvůli chirurgickému zákroku mají přerušit užívání lonafarnibu 14 dnů před
podáním midazolamu a 2 dny po podání midazolamu.
Specifické interakce s potravinami a nápojiLonafarnib se nemá užívat s potravinami nebo šťávami, které obsahují grapefruit, brusinky, granátové
jablko nebo plody pomerančovníku hořkého nebo hořké obsahují toto ovoce nebo ovocné šťávy, může zvýšit nežádoucí účinky spojené s lonafarnibem.
Zvláštní skupiny pacientů
Pacienti s poruchou funkce jaterU pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater nutná žádná úprava dávky. Lonafarnib je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater
Pacienti s poruchou funkce ledvinLonafarnib nebyl studován u pacientů s poruchou funkce ledvin. Vzhledem k tomu, že se lonafarnib
a metabolit HM21 vylučují močí pouze v omezené míře, není u pacientů s poruchou funkce ledvin
nutná žádná úprava dávky
Pediatrická populace
Dávkování je stejné u dospělých i dětí od 12 měsíců.
Bezpečnost a účinnost lonafarnibu u dětí do 12 měsíců nebyla stanovena. Nejsou k dispozici žádné
údaje
Způsob podáníLonafarnib je určen k perorálnímu podání. Tobolku je třeba polknout vcelku. Tobolka se nesmí
žvýkat. Každá dávka se užívá s jídlem.
Pro pacienty, kteří nejsou schopni polykat celé tobolky, jsou pokyny pro míchání obsahu tobolky
s pomerančovou šťávou uvedeny v bodě 6.6.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku, na kteroukoli další látku ze třídy farnesyltransferáz nebo na
kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Souběžné užívání silných inhibitorů CYP3A Souběžné užívání léčivých přípravků, které jsou metabolizovány převážně enzymem CYP3A4, jako je
midazolam, atorvastatin, lovastatin a simvastatin
Pacienti s těžkou poruchou funkce jater 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Věk při zahájení léčby
Léčba lonafarnibem má být zahájena, jakmile je stanovena diagnóza. Klinické údaje naznačují, že
očekávaný přínos léčby lonafarnibem pro přežití u pacientů s Hutchinsonovým-Gilfordovým
progerickým syndromem u pacientů, kteří léčbu zahájili v mladším věku
Zahájení léčby lonafarnibem u starších pacientů má být v prvních několika měsících léčby vyváženo
opatřeními proti nežádoucím účinkům
Gastrointestinální nežádoucí účinky a dehydratace
Byly hlášeny elektrolytové abnormality 4.8být pečlivě sledována. V případě výskytu gastrointestinálních nežádoucích účinků je třeba u pacienta
pravidelně sledovat tělesnou hmotnost, kalorickou spotřebu a příjem objemu tekutin. V některých
případech může přetrvávající průjem vést k hypovolemii, která má být léčena infuzí nebo perorálně.
U pacientů, u nichž se vyskytl průjem a kteří byli léčeni protiprůjmovým loperamidem, je třeba
sledovat výskyt nežádoucích účinků spojených se zvýšenou expozicí loperamidu
Pacienti vyžadující parenterální midazolam z důvodu chirurgického zákroku
Souběžné podávání lonafarnibu a midazolamu je kontraindikováno zvýšeného rizika extrémní sedace a respirační deprese. U pacientů vyžadujících midazolam jako
složku anestezie při chirurgickém zákroku je třeba léčbu lonafarnibem přerušit 14 dnů před podáním
parenterálního midazolamu a 2 dny po parenterálním midazolamu.
Abnormální funkce jater
Byly hlášeny zvýšené hladiny jaterních enzymů, jako je aspartátaminotransferáza alaninaminotransferáza soustavně posuzovány. Funkci jater je třeba měřit jednou ročně nebo při nástupu jakýchkoli nových
nebo zhoršujících se známek nebo příznaků jaterní dysfunkce.
NefrotoxicitaLonafarnib vyvolal nefrotoxicitu u potkanů, u nichž došlo ke změně biochemického vyšetření a
analýzy moči při plazmatických expozicích přibližně odpovídajících dávce u člověka Známky a příznaky snížené funkce ledvin mají být soustavně posuzovány. Funkce ledvin má být
měřena jednou ročně nebo při nástupu jakýchkoli nových nebo zhoršujících se známek nebo příznaků
spojených s ledvinovou dysfunkcí.
Retinální toxicita
Lonafarnib způsobil zhoršení zraku související s očními tyčinkami v šeru u opic při plazmatických
expozicích podobných lidské dávce ročně a při výskytu jakýchkoli nových poruch zraku během léčby.
Souběžné užívání středně silných a silných induktorů CYP3A
Souběžné užívání středně silných a silných induktorů CYP3A může snížit účinnost lonafarnibu a je
třeba se ho vyvarovat
Souběžné užívání inhibitorů CYP3A
Souběžné užívání lonafarnibu a silných inhibitorů CYP3A je kontraindikováno
Souběžné užívání slabých induktorů CYP3A
Souběžné užívání slabých induktorů CYP3A může snížit účinnost lonafarnibu a je třeba se ho
vyvarovat. Pokud je jejich užívání nevyhnutelné, není nutná žádná úprava dávky lonafarnibu 4.5
Subjekty se známým dysfunkčním polymorfismem enzymu CYP3ASubjekty se známým dysfunkčním polymorfismem enzymu CYP3A4 mají zahájit léčbu užíváním
50 % indikované dávky. Je nezbytné sledovat interval QTc
Jiné progeroidní syndromy
Nepředpokládá se, že by lonafarnib byl účinný při léčbě progeroidních syndromů způsobených
mutacemi v jiných genech než LMNA nebo ZMPSTE24 a laminopatií, které nejsou spojeny
s akumulací bílkovin podobných progerinu. Nepředpokládá se, že by lonafarnib byl účinný při léčbě
těchto progeroidních syndromů: Wernerův syndrom, Bloomův syndrom, Rothmundův-Thomsonův
syndrom, Cockaynův syndrom, xeroderma pigmentosum, trichothiodystrofie a ataxie-telangiektázie.
Pomocné látky se známým účinkem
Přípravek Zokinvy obsahuje méně než 1 mmol v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Lonafarnib je metabolizován cytochromy CYP3A4 a 3A5 a je rovněž známo, že je středně silným
inhibitorem CYP3A. Autoinhibuje tak svůj vlastní metabolismus. Po podání několika dávek
lonafarnibu hodnoty Cmax oproti podání jedné dávky lonafarnibu docházelo k akumulaci léčivé látky v ustáleném stavu. Totéž platilo i pro hlavní metabolit lonafarnibu,
avšak v menší míře.
Ovlivnění lonafarnibu jinými přípravky
Silné inhibitory CYP3A
Pokud byl lonafarnib podáván u zdravých dospělých subjektů souběžně s ketokonazolem, silným
inhibitorem CYP3A, zvýšil ketokonazol hodnoty Cmax 3,7krát a hodnotu AUC 5,3krát. To může vést ke zvýšenému riziku nežádoucích účinků.
Proto je souběžné užívání lonafarnibu a silných inhibitorů CYP3A kontraindikováno
Středně silné inhibitory CYP3A
Pokud se k režimu léčby více dávkami lonafarnibu souběžně s flukonazolem další 4 dnyrozdíly v expozici lonafarnibu považovány za klinicky významné a 1,2násobný pokles hodnoty AUCrežimu léčby není kromě autoinhibičního účinku po podání více dávek lonafarnibu pozorována žádná
další inhibice. Přidání lonafarnibu ke stávajícímu režimu léčby obsahujícímu středně silný inhibitor
CYP3A ale vyžaduje obezřetnost a je rozumné podávat nižší počáteční dávku
Slabé inhibitory CYP3A
Nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí se slabým inhibitorem CYP3A. Úprava dávky se
nepovažuje za nutnou. Pokud však souběžné užívání slabého inhibitoru CYP3A způsobuje
přetrvávající toxicitu, dávka lonafarnibu má být snížena o 50 % a doporučuje se sledovat interval QTc
Silné induktory CYP3A
Souběžné podávání jednorázové perorální dávky 50 mg lonafarnibu perorální dávkou 100 mg ritonaviruu zdravých dospělých subjektů ke snížení hodnoty Cmax lonafarnibu 12,5krát a snížení hodnoty AUC
50krát v porovnání se samotným rifampicinem. Nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti, které by
prokazovaly, že lonafarnib je stále účinný i při souběžném podávání se silným induktorem CYP3A.
Proto je třeba se souběžnému užívání lonafarnibu a silného induktoru CYP3A vyhnout a hledat
alternativní terapie
Středně silné induktory CYP3A
Nebyly provedeny žádné studie interakcí se středně silným induktorem CYP3A. Nejsou k dispozici
žádné údaje o účinnosti, které by prokazovaly, že lonafarnib je stále účinný i při souběžném podávání
se středně silným induktorem CYP3A. Proto je třeba se souběžnému užívání lonafarnibu a středně
silného induktoru CYP3A vyhnout a hledat alternativní terapie
Slabé induktory CYP3A
Nebyly provedeny žádné studie interakcí se slabým induktorem CYP3A. Nejsou k dispozici žádné
údaje o účinnosti, které by prokazovaly, že lonafarnib je stále účinný i při souběžném podávání se
slabým induktorem CYP3A. Proto je třeba se souběžnému užívání lonafarnibu a slabého induktoru
CYP3A vyhnout a hledat alternativní terapie slabým induktorem CYP3A nevyhnutelné, udržujte stávající dávku lonafarnibu. Pokud u pacienta
dosud nedošlo ke zvýšení na udržovací dávku ve výši 150 mg/m2 dvakrát denně, má být načasování
plánovaného zvýšení dávky zachováno.
Potraviny a vybrané šťávy, které ovlivňují metabolismus lonafarnibu
Grapefruit, brusinky, granátové jablko a plody pomerančovníku hořkého marmeláděCYP3A. Během užívání lonafarnibu je třeba se vyvarovat požití jídla nebo šťáv obsahujících toto
ovoce
Vliv lonafarnibu na jiné přípravky
Substráty CYP3ALonafarnib je inhibitor cytochromu CYP3A4. Pokud byl lonafarnib podáván zdravým dospělým
osobám souběžně se substrátem CYP3A4 midazolamem, zvyšovaly opakovaně podávané dávky
lonafarnibu podané dávky 3 mgsedace a respiračního útlumu. Proto je souběžné užívání lonafarnibu a midazolamu kontraindikováno
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s inhibitory HMG-CoA reduktázy. Metabolismus inhibitorů
HMG-CoA reduktázy atorvastatinu, lovastatinu a simvastatinu je závislý na cytochromu CYP3A.
Lonafarnib je silný in vivo inhibitor založený na mechanismu CYP3A a při současném podávání
s atorvastatinem, lovastatinem nebo simvastatinem se očekává, že bude zvyšovat koncentraci těchto
statinů v plazmě. To vede ke zvýšenému riziku myopatie včetně rhabdomyolýzy. Proto je souběžné
užívání lonafarnibu s atorvastatinem, lovastatinem a simvastatinem kontraindikováno
Loperamid
Při souběžném podávání lonafarnibu s loperamidem u zdravých dospělých subjektů zvyšovala
opakovaná dávka lonafarnibu nemá překročit 1 mg denně loperamidu, dávka se má pomalu opatrně zvyšovat a dle potřeby léčit průjem.
Substráty CYP2CPři souběžném podávání lonafarnibu s omeprazolem, což je substrát CYP2C19, u zdravých dospělých
subjektů zvýšila opakovaná dávka lonafarnibu u omeprazolu Pacienti užívající léčivé přípravky, které jsou substráty CYP2C19, mají být během tohoto období
sledováni z hlediska možných nežádoucích účinků a podle potřeby má být provedena úprava dávky.
MATE1 a MATE2-K
Na základě údajů in vitro je lonafarnib inhibitorem MATE1/MATE2-K v klinicky relevantních
maximálních systémových koncentracích a mohl by potenciálně vyvolat klinicky relevantní interakci.
V současné době je jediným zjištěným klinicky relevantním substrátem MATE1/MATE2-K
metformin. Je třeba vyvarovat se souběžného užívání metforminu a lonafarnibu. Pokud je metformin
vyžadován, lékaři mají u pacienta pečlivě sledovat interakce s lonafarnibem.
Substráty P-glykoproteinu
Při souběžném podávání lonafarnibu s fexofenadinem, což je substrát P-glykoproteinu, u zdravých
dospělých subjektů vícenásobná dávka lonafarnibu dnůhodnotu AUC o 24 %. Pokud je lonafarnib podáván souběžně se substráty P-glykoproteinu digoxinem či dabigatranemohrožující toxicitě, sledujte nežádoucí účinky a snižte dávku substrátu P-glykoproteinu v souladu se
schválenými informacemi k přípravku.
Substráty OCTStudie in vitro naznačují, že lonafarnib je inhibitorem OCT1 v klinicky relevantních systémových
koncentracích. Klinický význam však v současné době není znám.
Perorální antikoncepce
Nebyly provedeny žádné studie k posouzení interakce souběžného podávání lonafarnibu s perorální
antikoncepcí. Ženy ve fertilním věku musí během léčby přípravkem Zokinvy a alespoň 1 týden po
poslední dávce používat účinnou antikoncepci
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Ženy ve fertilním věku / antikoncepce u mužů a žen
Ženy ve fertilním věku musí během léčby přípravkem Zokinvy a alespoň 1 týden po poslední dávce
používat účinnou antikoncepci. Muži s partnerkami ve fertilním věku musí během léčby přípravkem
Zokinvy a alespoň 3 měsíce po poslední dávce používat účinnou antikoncepci.
Účinky přípravku Zokinvy na antikoncepční steroidy nebyly zkoumány. Pokud se jako antikoncepce
používají systémové steroidy, je nutné použít také bariérovou metodu.
Těhotenství
Údaje o užívání lonafarnibu u těhotných žen jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na
zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu ve fertilním věku, které nepoužívají antikoncepci, nedoporučuje.
Kojení
Není známo, zda se lonafarnib vylučuje do lidského mateřského mléka. Studie na zvířatech prokázaly
vylučování lonafarnibu do mléka vyloučit.
Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno
rozhodnout, zda přerušit kojení nebo přerušit léčbu lonafarnibem.
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje o účincích lonafarnibu na fertilitu člověka. Ve studiích na zvířatech
vedl lonafarnib ke změnám samčího a samičího reprodukčního systému a resorpcím Potenciální účinek lonafarnibu na fertilitu člověka není v současnosti znám.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Lonafarnib má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Po podání lonafarnibu může dojít
k únavě
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastěji se vyskytujícími nežádoucími účinky jsou: zvracení hladina aspartátaminotransferázy chuť k jídlu 10
během prvních 4 týdnů po zahájení léčby a obecně se postupně s dalším trváním léčby snižovala.
Nejzávažnějšími nežádoucími účinky jsou zvýšení hladiny alaninaminotransferázy hladiny aspartátaminotransferázy
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky, které se vyskytly v klinických studiích, jsou uvedeny v tabulce 3 podle tříd
orgánových systémů a preferovaných termínů. Frekvence jsou definovány jako velmi časté časté vzácné frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající frekvence pro každou třídu orgánových
systémů.
11
Tabulka 3: Nežádoucí účinky
Třídsystémů
Velmi častéinfekce a infestace infekce horních cest dýchacích infekce
rýma
gastroenteritida
chřipka
pustula v ústech
perirektální absces
pneumonie
sinusitida
poruchy krve a
lymfatického systému
pokles hemoglobinu snížený počet leukocytů
snížená chuť ksnížení tělesné hmotnosti
dehydratace
hypermagnezemie
hypokalemie
hypalbuminemie
hyponatremie
psychiatrické poruchy depresivní nálada
poruchy nervového
systému
cerebrální ischemie
bolest hlavy
závrať
parestezie
respirační,数究průjem
nauzea
bolest břichaa
zácpa
flatulence
kolitida
dyspepsie
gastritida
krvácení v nižší gastrointestinální
oblasti
poruchy jater a
žlučových cest
zvýšení hladiny
aspartátaminotransferázy
zvýšení hladiny
alaninaminotransferázy
snížení hladiny bikarbonátu v krvi
snížení hladiny kreatininu v krvi
poruchy kůže
vyrážka
pruritus
suchá kůže
hyperpigmentace kůže
pojivové tkáně
bolest končetin
aplikace
únava K R U H þ N D
bolest na hrudi
zimnice
poranění, otravy a
灲潣歯
Popis vybraných nežádoucích účinků
Gastrointestinální nežádoucí účinky
12 Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly gastrointestinální nežádoucí účinky průjem [77,8 %], nauzea [38,1 %]pacientů zvracení stupně 1 s nauzeou související s léčbou mělo 23 bez změny stravovacích návykůperorální příjem bez významného úbytku tělesné hmotnosti, dehydratace nebo podvýživyprvních 4 měsíců léčby v klinické studii ProLon1 se u 19 léky proti nauzee nebo zvracení.
Většina pacientů s průjmem souvisejícím s léčbou průjem; 38 méně než čtyři stolice denně oproti výchozímu stavus léčbou stupně 2 omezení základních činností každodenního životahospitalizace, závažné zvýšení stomického vylučování ve srovnání s výchozím stavem, omezení
sebeobslužných činností v každodenním životěProLon1 byl zaznamenán průjem u 23 vyskytoval u 3
Elektrolytové abnormalityElektrolytové abnormality pacientů. Ze 2 pacientů, u kterých se vyskytla hypermagnezemie, měli 2 hypermagnezemii stupně 1 1,23 mmol/lzaznamenána u 3 pacient dehydrataci stupně 1 suché sliznice, snížená hladina kožního turgoru
Zvýšení hladiny aminotransferázZvýšená hladina alaninaminotransferázy v klinické studii ProLon1. U 11 ke zvýšení stupně 1 hodnota normální; 1,5 až 3násobek výchozí hodnoty, pokud byla výchozí hodnota abnormálníhodnota normální; 3 až 5násobek výchozí hodnoty, pokud byla výchozí hodnota abnormálníhodnota normální; 5 až 20násobek výchozí hodnoty, pokud byla výchozí hodnota abnormální
Zvýšená hladina aspartátaminotransferázy v klinické studii ProLon1. U 17 než ULN až do 3násobku ULN, pokud byla výchozí hodnota normální; 1,5 až 3násobek výchozí
hodnoty, pokud byla výchozí hodnota abnormálnívýchozí hodnoty, pokud byla výchozí hodnota abnormální
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
13
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.
4.9 Předávkování
V případě akutního předávkování má být poskytnuta podpůrná lékařská péče, jak je klinicky
indikováno, včetně výměny tekutin, aby se zabránilo elektrolytové nerovnováze, a včetně pečlivého
sledování vitálních funkcí. Neexistuje žádné antidotum lonafarnibu, které by zvrátilo předávkování.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: trávicí trakt a metabolismus, jiná léčiva, trávicí trakt a metabolismus,
různá léčiva, ATC kód: A16AX
Mechanismus účinku
Lonafarnib je látka modifikující onemocnění, která zabraňuje farnesylaci, čímž snižuje akumulaci
aberrantních progerinových a progerinu podobných bílkovin ve vnitřním jaderném obalu buňky. To
má za následek zachování integrity buněk a normální funkce. Nahromadění progerinových a progerinu
podobných bílkovin v buňkách ve stěnách velkých krevních cév způsobuje zánět a fibrózu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Klinická účinnost a bezpečnost lonafarnibu byla hodnocena ve dvou studiích fáze 2 ProLon2a bezpečnost lonafarnibu u pacientů s geneticky potvrzeným syndromem HGPS nebo progeroidní
laminopatií s deficitem zpracování. Analýza byla provedena kombinací studií do souhrnné analýzy za
účelem vyhodnocení rozdílů v přežití mezi pacienty se syndromem HGPS léčenými lonafarnibem
a těmi, kteří dosud nebyli léčeni lonafarnibem. Analýzy přežití byly provedeny po jednom, dvou
a třech letech na základě období monoterapie lonafarnibem ve studii ProLon1 nebo ProLon2, a zda byl
pacient naživu ke dni 1. srpna 2021, neboli k poslednímu sledování.
Ve studii ProLon1 bylo 28 pacientů s neklasickým syndromem HGPS a 1 pacient s progeroidní laminopatií s heterozygotní mutací genu
LMNA s akumulací proteinů podobných progerinudošlo u pacientů, kteří léčbu snášeli, ke zvýšení dávky na 150 mg/m2 dvakrát denně. Z 28 léčených
pacientů bylo do hodnocení přežití zařazeno 27 pacientů se syndromem HGPS Medián věku při zahájení léčby byl u těchto 27 pacientů 7,5 roku studie byli všichni pacienti mladší 18 let.
Ve studii ProLon2 bylo 35 pacientů s neklasickým syndromem HGPSbyli léčeni lonafarnibem v dávce 150 mg/m2 dvakrát denně. Z 35 léčených pacientů byli do hodnocení
přežití zařazeni všichni. Medián věku při zahájení léčby byl 6,0 let studie byli všichni pacienti mladší 18 let.
Z 63 pacientů ve studiích ProLon1 a ProLon2 vyžadovalo 15 Jeden pacientů došlo ke snížení dávky. U 10 pacientů s gastrointestinálními potížemi, známým a častým nežádoucím účinkem lonafarnibu.
Retrospektivní analýza přežití za 3 roky byla založena na údajích o úmrtnosti od 62 pacientů se
syndromem HGPS 14
ve studii ProLon2pacientů v samostatné kohortě s přirozenou anamnézou.
Průměrná délka života pacientů se syndromem HGPS léčených lonafarnibem se během prvních 3 let
sledování zvýšila v průměru o 0,44 až 0,47 let podle věku na začátku léčby2,4 měsíce.
V době posledního sledování syndromem HGPS léčených lonafarnibem zvýšila v průměru o 4,3 roku. Vzhledem k omezenému
množství informací v souborech údajů to může být pouze 2,6 roku. Výsledky z posledního sledování
mají být interpretovány s určitou opatrností, protože pacienti mezitím podstoupili další přínosnou
Souhrn analýzy přežití je uveden v tabulce 4.
Tabulka 4: Shrnutí analýzy přežití pro pacienty s Hutchinsonovým-Gilfordovým progerickým
syndromem Rozdíl v RMST* v rocích
Poměr rizik* sledování po 3 letech 0,466 20214,338 Ve studii ProLon1 bylo 27 pacientů a ve studii ProLon2 35 pacientů.
* Odhady vycházejí z této shody: pro každého pacienta s lonafarnibem byl vybrán náhodný shodný
počet neléčených pacientů se stejným pohlavím a stejným kontinentem. Pacienti s lonafarnibem byli
sekvenčně spárováni od pacienta s lonafarnibem, který byl na začátku nejstarší, k nejmladšímu. Věk
na začátku léčby u neléčeného pacienta ve stejném páru byl stanoven jako u pacienta
léčeného lonafarnibem. Pokud u neléčeného pacienta došlo k delšímu sledování než u pacienta
léčeného lonafarnibem ve stejném páru, bylo toto sledování cenzorováno po celou dobu sledování
pacienta léčeného lonafarnibem. Regresní analýza omezené průměrné doby přežití a Coxova regresní
analýza proporcionálních rizik pro poměr rizik zahrnovaly pohlaví a kontinent jako stratifikační
faktory a věk na začátku léčby jako kovariát.
Tento léčivý přípravek byl registrován za „výjimečných okolností“. Znamená to, že vzhledem ke
vzácné povaze onemocnění nebylo možné získat úplné informace o tomto léčivém přípravku.
Evropská agentura pro léčivé přípravky každoročně vyhodnotí jakékoli nově dostupné informace a
tento souhrn údajů o přípravku bude podle potřeby aktualizován.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Absolutní biologická dostupnost nebyla hodnocena. Lonafarnib se vstřebává perorální cestou. Medián
doby do dosažení maximální koncentrace koncentrace 964 ng/ml pozorovaná v mediánu doby 4 hodin
U zdravých dobrovolníků byla expozice po jednorázové perorální dávce 75 mg lonafarnibu ve formě
neporušené tobolky porovnána s expozicí po jednorázové perorální dávce 75 mg obsahu tobolky
lonafarnibu smíchaného s pomerančovou šťávou šťávou jsou uvedeny v bodě 6.615
Cmax lonafarnibu byla snížena o 9 % a hodnota AUC byla snížena o 8 % v porovnání s podáním
neporušené tobolky.
U zdravých dobrovolníků po jednorázové perorální dávce 100 mg lonafarnibu snížila potrava absorpci
lonafarnibu a relativní perorální biologická dostupnost při podání přípravku po jídle oproti podání na
lačno činila 48 % na základě hodnoty Cmax a 77 % na základě hodnoty AUC. Vícedávkové podávání
lonafarnibu spolu s jídlem zdravým dospělým subjektům nemělo významný vliv na biologickou
dostupnost a vedlo k nižší variabilitě mezi subjekty
U zdravých dobrovolníků se akumulační poměr odhaduje na 4,46 u hodnoty AUCTAU/AUC0-12 a 3,36 u
hodnoty Cmax.
Intraindividuální variabilita je 20,79 % u hodnoty Cmax a 21,13 % u AUCTAU a interindividuální
variabilita je 36,92 % u Cmax a 50,75 % u AUCTAU.
Distribuce
Vazba lonafarnibu na plazmatické proteiny in vitro byla z ≥99 % v rozmezí koncentrací od 0,5 do
40,0 mikrogramů/ml. Poměr koncentrace v krvi ku plazmě byl 0,992 až 1,56.
Lonafarnib vykazuje farmakokinetiku závislou na čase. Z porovnání studií u zdravých dospělých
dobrovolníků s jednorázovou dávkou 75 mg lonafarnibu na 75 mg lonafarnibu dvakrát denně po dobu
dnů vyplývá, že zdánlivý distribuční objem lonafarnibu je po opakovaném podávání lonafarnibu po
dobu 5 dnů snížen o 60 %
Biotransformace
Lonafarnib je ve velké míře metabolizován játry. Lonafarnib představoval 50 % až 57 % profilované
plazmatické radioaktivity. Celkové zachycení v plazmě u dvou sledovaných metabolitů: HMBěžné metabolické cesty zahrnovaly oxidaci, dehydrogenaci a kombinace těchto dvou procesů.
Většina metabolitů vyplynula ze strukturálních změn v oblasti lonafarnibu, kde je zavěšený
piperidinový kruh.
HM21 je farmakologicky aktivní metabolit. Po perorálním podání dávky 100 mg lonafarnibu dvakrát
denně po dobu 5 dnů má HM21 maximální plazmatickou koncentraci 94,8 ng/ml, ke které dochází
přibližně po 4 hodinách dávky 75 mg lonafarnibu dvakrát denně po dobu 5 dnů má HM21 maximální plazmatickou
koncentraci 82,1 ng/ml po přibližně 3 hodinách
Studie metabolismu in vitro naznačují, že enzymy CYP3A4 a CYP3A5 jsou zodpovědné především za
oxidativní metabolismus lonafarnibu a že lonafarnib je in vivo substrátem enzymu CYP3A4.
V moči a stolici bylo charakterizováno/zjištěno 21 metabolitů. Žádný jednotlivý necharakterizovaný
metabolit nepředstavoval více než 5 % dávky.
Transportéry
Na základě údajů in vitro je lonafarnib s největší pravděpodobností substrátem P-glykoproteinu a není
substrátem transportérů BCRP, OCT1, OATP1B1 a OATP1B3.
Eliminace
Studie absorpce, metabolismu a exkrece, pomocí značení isotopem 14C, provedená u zdravých
dobrovolníků po jednorázovém podání lonafarnibu ukázala, že radioaktivita spojená s lékem byla
primárně vylučována stolicí. Průměrné kumulativní vylučování radioaktivity bylo 61 % ve stolici a
16
méně než 1 % v moči až do 24 hodin po podání dávky bilance bylo 62 %
Lonafarnib vykazuje farmakokinetiku závislou na čase. Z porovnání studií u zdravých dospělých
dobrovolníků, kteří užili jednorázovou dávku 75 mg lonafarnibu, a u těch, kteří užívali 75 mg
lonafarnibu dvakrát denně po dobu 5 dnů, vyplývá, že po opakovaném podávání lonafarnibu po dobu
dnů byla clearance lonafarnibu snížena o 75 % o 60 %
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce jaterLonafarnib nebyl zkoumán u pacientů s poruchou funkce jater. Souběžné podání jednorázové
perorální dávky 50 mg lonafarnibu u subjektů s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater prokázalo podobnou expozici lonafarnibu
ve srovnání s normální kontrolní skupinou u pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater není úprava dávky nutná Lonafarnib je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater předpokládaného problému s bezpečností dekompenzace v důsledku rizika průjmu 4.8funkce jater proto s největší pravděpodobností povede ke zvýšení expozice lonafarnibu HM21 není znám
Porucha funkce ledvinPřípravek lonafarnib nebyl zkoumán u pacientů s poruchou funkce ledvin a HM21 se vylučují močí pouze v omezené míře. Proto se neočekává, že by porucha funkce ledvin
ovlivnila expozici lonafarnibu a HM21.
PohlavíU zdravých dobrovolníků naznačují farmakokinetické údaje po jednorázové perorální dávce 100 mg
lonafarnibu, že expozice lonafarnibu hodnotu Cmax mělo pohlaví menší účinek
VěkU zdravých dobrovolníků po jednorázové perorální dávce 100 mg lonafarnibu ukazují
farmakokinetické údaje vyšší expozice lonafarnibu u subjektů ve věku 65 let nebo staršíchhodnotu Cmax měl věk menší účinek
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
U morčat neměl lonafarnib žádné účinky na interval QT ani QTc a u opic nebyly pozorovány žádné
změny na elektrokardiogramu v EKG u potkanů při odhadované expozici podobné expozici pozorované u člověka.
Ve studiích s dobou trvání až 1 rok u opic nebylo možné stanovit hladinu bez pozorovaných
nežádoucích účinků studiích toxicity u potkanů a opic, které sledují opakované perorální podávání lonafarnibu v dávkách
≥ 30 mg/kg/den a ≥ 10 mg/kg/den, odpovídající nižším expozicím, než jaké jsou pozorovány u
pacientů. Nálezy toxicity zahrnovaly supresi kostní dřeně, testikulární toxicitu a lymfoidní toxicitu u
potkanů a opic, změny ledvin u potkanů průjem a elektroretinografické změny u opic. Ve tříměsíční studii toxicity u opic byla u malého počtu
opic, kterým byla podávána dávka 60 mg/kg/den, pozorována akutní morbidita v důsledku krvácení ve
více orgánech, což odpovídá podobným expozicím pozorovaným u člověka retinálních fotoreceptorů při dávce ≥ 40 mg/kg/den. V tříměsíční následné studii byly zaznamenány
změny elektroretinografie při dávce ≥ 15 mg/kg/den, včetně podstatných změn skotopických amplitud
17
při dávce 60 mg/kg/den, které svědčí o perturbaci buněk tyčinek a poruše nočního vidění. Hladina
NOAEL pro oční toxicitu lonafarnibu byla stanovena na 20 mg/kg/den, což odpovídá podobným
expozicím pozorovaným u člověka
Lonafarnib zvýšil preimplantační i postimplantační ztráty a snížil počet živých plodů u samic potkanů
při dávkách ≥ 30 mg/kg/den. Při této úrovni dávky byl rovněž pozorován pokles tělesné hmotnosti
matky a nižší tělesná hmotnost plodu. Hodnota NOAEL pro toxicitu u matky a u vrhů F1 byla
stanovena na 10 mg/kg/den s odhadovanou úrovní expozice nižší, než je úroveň expozice pozorovaná
u člověka při dávce 150 mg/m2 dvakrát denně.
U samců potkanů a opic byla pozorována toxicita reprodukčních orgánů, včetně nižší hmotnosti varlat
a nadvarlat, aspermie, změněné spermatogeneze a spermatogonického odpadu u samců potkanů při
dávce ≥ 90 mg/kg/den a nižší hmotnosti varlat u samců opic při nejnižší testované dávce
10 mg/kg/den. Hodnota NOAEL nebo nejnižší testovaná dávka zohledňující tyto účinky odpovídá
hladinám expozice nižším, než jsou hodnoty pozorované u člověka při dávce 150/m2 dvakrát denně.
Lonafarnib prokázal teratogenní potenciál při klinicky relevantních expozicích u králíků bez mateřské
toxicity, se zvýšeným výskytem malformací a změn ve vývoji kostry plodu pozorovaných při nejnižší
testované dávce 10 mg/kg/den, což odpovídá úrovni expozice nižší, než jaká je pozorovaná u člověka
při dávce 150 mg/m2 dvakrát denně. Toxicita u matky byla pozorována při dávce ≥ 40 mg/kg/den a
toxicita jak pro matku, tak i embryofetální toxicita, včetně potratu, změny barvy moči, úbytku tělesné
hmotnosti, zvýšení postimplantační ztráty a snížení fetální tělesné hmotnosti, byla pozorována při
dávce 120 mg/kg/den, což odpovídá expozicím větším než těm pozorovaným u člověka dvojnásobek a 25násobek expozice u člověka při dávce 150 mg/m2 dvakrát denněprenatálního a postnatálního vývoje neměl lonafarnib u potkanů žádné nežádoucí účinky na generace
F1 a F2. Lonafarnib se vylučuje do mléka po perorálním podání potkanům v laktaci, přičemž
průměrný poměr koncentrace mléka k plazmě je 1,5 za 12 hodin.
Na základě výsledků testů in vitro, včetně testů na reverzní mutace u bakterií a testu chromozomových
aberací s použitím lidských lymfocytů z periferní krve, lonafarnib celkově nepředstavuje genotoxické
riziko. V mikronukleovém testu kostí u myší in vivo nebyl lonafarnib genotoxický při dávkách až 50 a
60 mg/kg/den klinicky relevantní dávka.
Kancerogenní potenciál lonafarnibu nebyl zkoumán.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek Obsah tobolky
povidon
poloxamersodná sůl kroskarmelózy
koloidní bezvodý oxid křemičitý
magnesium-stearát
Obal tobolky
želatina oxid titaničitýžlutý oxid železitý červený oxid železitý slunečnicový lecithin
18
Černý inkoust
šelak
černý oxid železitý propylenglykolkoncentrovaný roztok amoniaku
hydroxid draselný
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte v původním obalu. Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn
před vlhkostí. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení HDPE lahvička obsahující nádobku s vysoušedlem a tobolky s indukčním těsněním a
polypropylenovým víčkem. Velikost balení: 30 tvrdých tobolek.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
Pacienti, kteří nejsou schopni polykat celé tobolky
Pokud tobolky nelze spolknout vcelku, je možné tobolky otevřít a obsah tobolky smíchat
s pomerančovou šťávou.
Krok 1: Pomocí čisté odměrky na lék odměřte buď 5 ml, nebo 10 ml pomerančové šťávy. Můžete
použít 5 ml nebo 10 ml pomerančové šťávy.
Krok 2: Do čisté nádobky nalijte pomerančovou šťávu odměřenou v kroku 1.
Krok 3: Držte tobolku nad nádobkou s pomerančovou šťávou. Uchopte tobolku na obou stranách mezi
palcem a ukazováčkem. Jemně otočte konci tobolky a odtáhněte je od sebe.
Krok 4: Obsah tobolky vyprázdněte přímo do nádobky s pomerančovou šťávou.
Krok 5: Pomocí čisté lžičky obsah tobolky dobře promíchejte s pomerančovou šťávou. Pokud se má
užít pouze jedna tobolka, přeskočte na krok 7. Pokud se mají užít dvě tobolky, pokračujte v kroku 6.
Krok 6: Pokud se užijí 2 tobolky, opakujte kroky 1 až 5 s druhou tobolkou. Po dokončení přejděte na
kroky 7, 8 a 9.
Krok 7: Celou směs vypijte s jídlem přibližně do 10 minut od přípravy. Každá dávka musí být
smíchána a zkonzumována do 10 minut. Směs se má připravovat pouze v době, kdy se má
konzumovat.
19
Krok 8: Vypláchněte odměrku na lék používanou k odměření pomerančové šťávy a naplňte ji 5 ml
vody na každou tobolku smíchanou s pomerančovou šťávou.
Krok 9: Nalijte vodu odměřenou v kroku 8 do nádobky, kterou používáte ke smíchání přípravku
Zokinvy a pomerančové šťávy. Jemně kružte vodou v nádobce. Vodu vypijte.
Pacienti, kteří vyžadují sníženou denní dávku přípravku Zokinvy
Krok 1: Použijte čistou odměrku na lék a naplňte ji 10 ml pomerančové šťávy.
Krok 2: Do čisté nádobky na míchání nalijte pomerančovou šťávu odměřenou v kroku 1.
Krok 3: Nad nádobkou s pomerančovou šťávou držte buď tobolku přípravku Zokinvy 75 mg, nebo
50 mg, v závislosti na pokynech svého lékaře. Uchopte tobolku na obou stranách mezi palcem a
ukazováčkem. Jemně otočte konci tobolky a odtáhněte je od sebe.
Krok 4: Obsah tobolky vyprázdněte přímo do nádobky s pomerančovou šťávou.
Krok 5: Pomocí čisté lžičky obsah tobolky dobře promíchejte s pomerančovou šťávou.
Krok 6: Z mísicí nádobky nalijte 5 ml směsi pomerančové šťávy a přípravku do čisté odměrky na lék.
Krok 7: Vypijte 5 ml směsi s jídlem přibližně do 10 minut po přípravě. Každá dávka musí být
smíchána a zkonzumována do 10 minut. Směs se má připravovat pouze v době, kdy se má
konzumovat.
Krok 8: Odměrku na lék použitou ke konzumaci směsi naplňte 5 ml vody.
Krok 9: Jemně kružte vodou v odměrce na lék. Vodu vypijte.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
EigerBio Europe Ltd.
Castlewood Avenue
Rathmines, D06 H685, Irsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA EU/1/22/EU/1/22/
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE Datum první registrace: 18. července
10. DATUM REVIZE TEXTU
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.
20
PŘÍLOHA II
A. VÝROBCE ODPOVĚDNÝ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ
B. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ
C. DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE
D. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ
POUŽÍVÁNÍ LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU
E. ZVLÁŠTNÍ POVINNOST USKUTEČNIT POREGISTRAČNÍ OPATŘENÍ PRO
REGISTRACI PŘÍPRAVKU ZA VÝJIMEČNÝCH OKOLNOSTÍ
21 A. VÝROBCE ODPOVĚDNÝ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ
Název a adresa výrobce odpovědného za propouštění přípravku
ABF Pharmaceutical Services GmbHBrunner Straße 63/18-A-1230 Vídeň
Rakousko
Sciensus International B.V.
Bijsterhuizen 6604 LV, Wijchen
Holandsko
V příbalové informaci k léčivému přípravku musí být uveden název a adresa výrobce odpovědného za
propouštění dané šarže.
B. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ
Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis s omezením přípravku, bod 4.2
C. DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE
• Pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti
Požadavky pro předkládání PSUR pro tento léčivý přípravek jsou uvedeny v seznamu referenčních dat
Unie jsou zveřejněny na evropském webovém portálu pro léčivé přípravky.
Držitel rozhodnutí o registraci jeho registrace.
D. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ
POUŽÍVÁNÍ LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU
• Plán řízení rizik Držitel rozhodnutí o registraci farmakovigilance podrobně popsané ve schváleném RMP uvedeném v modulu 1.8.2 registrace a ve
veškerých schválených následných aktualizacích RMP.
Aktualizovaný RMP je třeba předložit:
• na žádost Evropské agentury pro léčivé přípravky,
• při každé změně systému řízení rizik, zejména v důsledku obdržení nových informací, které
mohou vést k významným změnám poměru přínosů a rizik, nebo z důvodu dosažení
význačného milníku
22
E. ZVLÁŠTNÍ POVINNOST USKUTEČNIT POREGISTRAČNÍ OPATŘENÍ PRO
REGISTRACI PŘÍPRAVKU ZA VÝJIMEČNÝCH OKOLNOSTÍ
Tato registrace byla schválena za „výjimečných okolností“, a proto podle čl. 14 odst. 8 nařízení č. 726/2004 držitel rozhodnutí o registraci uskuteční v daném termínu následující opatření:
Popis Termín splněníNeintervenční poregistrační studie bezpečnostibezpečnosti, účinnosti a kvality života
v souvislosti se zdravím u pacientů
s Hutchinsonovým-Gilfordovým progerickým
syndromem a progeroidními laminopatiemi
s deficitem zpracování předloží držitel
rozhodnutí o registraci výsledky prospektivní
observační kohortové studie založené na
registru.