Torad

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; antivirotika k léčbě infekce HIV,
kombinace. ATC kód: J05AR
Mechanismus účinku

Emtricitabin je nukleosidový analog cytidinu. Tenofovir-disoproxil je in vivo konvertován na
tenofovir, nukleosidový monofosfátový (nukleotidový) analog adenosin-monofosfátu. Jak emtricitabin
tak tenofovir mají specifický účinek na lidský virus imunodeficience (HIV-1 a HIV-2) a virus
hepatitidy B.

Emtricitabin a tenofovir jsou fosforylovány buněčnými enzymy na emtricitabin-trifosfát a tenofovir-
difosfát. Studie in vitro ukázaly, že jak emtricitabin tak tenofovir mohou být plně fosforylovány,
jsou-li společně sloučeny v buňkách. Emtricitabin-trifosfát a tenofovir-difosfát kompetitivně inhibují
reverzní transkriptázu HIV-1, což vede k ukončení DNA řetězce.

Jak emtricitabin-trifosfát, tak tenofovir-difosfát jsou slabými inhibitory savčí DNA polymerázy a in
vitro ani in vivo nebyly zaznamenány žádné toxické účinky na mitochondrie.

Antivirová aktivita in vitro

Při kombinaci emtricitabinu a tenofoviru in vitro byla pozorována synergická antivirová aktivita.
Aditivní až synergický účinek byl pozorován v kombinovaných studiích s inhibitory proteázy a
s nukleosidovými a nenukleosidovými analogovými inhibitory HIV reverzní transkriptázy.

Rezistence

In vitro: Rezistence pozorovaná in vitro a u některých pacientů infikovaných HIV-1 byla způsobena
vznikem mutace M184V/I s emtricitabinem nebo mutací K65R tenofoviru. Viry rezistentní
k emtricitabinu s mutací M184V/I byly zkříženě rezistentní k lamivudinu, ale uchovaly si citlivost na
didanosin, stavudin, tenofovir a zidovudin. Mutace K65R může být také selektována abakavirem nebo
didanosinem a vede ke snížené citlivosti na tyto látky a lamivudin, emtricitabin a tenofovir. Pacienti
s HIV-1 obsahujícím mutaci K65R, kteří již byli léčeni antiretrovirotiky, nemají užívat tenofovir-
disoproxil. Navíc byla tenofovirem u reverzní transkriptázy HIV-1 selektována substituce K70E, která
vede ke snížené citlivosti na abakavir, emtricitabin, lamivudin a tenofovir. HIV-1, který exprimoval tři
nebo více mutací spojených s thymidinovými analogy (thymidine analogue associated mutations,
TAMs), které zahrnovaly mutaci reverzní transkriptázy buď M41L nebo L210W, vykazovali sníženou
citlivost na terapii tenofovir-disoproxilem.

Léčba infekce HIV-1 in vivo: V otevřené randomizované klinické studii (GS-01-934) u pacientů dosud
neléčených antiretrovirotiky byla provedena analýza genotypů na plazmatických izolátech HIV-všech pacientů s potvrzenou HIV RNA > 400 kopií/ml ve 48., 96. nebo 144. týdnu nebo při
předčasném přerušení studijní léčby. Ve 144. týdnu byly nálezy následující:

• Mutace M184V/I se vyvinula u 2/19 (10,5 %) izolátů analyzovaných u pacientů ve skupině
emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu/efavirenzu a u 10/29 (34,5 %) izolátů analyzovaných
u pacientů ve skupině lamivudinu/zidovudinu/efavirenzu (p-hodnota < 0,05, Fisherův exaktní
test porovnávající všechny pacienty ze skupiny emtricitabinu+tenofovir-disoproxilu se všemi ze
skupiny lamivudinu/zidovudinu).
• Žádný analyzovaný virus neobsahoval mutaci K65R nebo K70E.
• Genotypová rezistence k efavirenzu, převážně mutace K103N, se vyvinula ve viru u (68 %) pacientů ve skupině emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu/efavirenzu a ve viru u (72 %) pacientů v komparativní skupině.

Preexpoziční profylaxe in vivo: Vzorky plazmy ze 2 klinických studií, iPrEx a Partners PrEP, jedinců
neinfikovaných HIV-1 byly analyzovány na 4 varianty HIV-1 exprimující substituce aminokyselin (tj.
K65R, K70E, M184V a M184I), které potencionálně způsobují rezistenci na tenofovir nebo
emtricitabin. V klinické studii iPrEx nebyly zjištěny žádné varianty HIV-1 exprimující K65R, K70E,
M184V nebo M184I v době sérokonverze mezi jedinci, kteří byli infikovaní HIV-1 po zařazení do
studie. U 3 z 10 jedinců, kteří měli akutní infekci HIV v době zařazení do studie, byly zjištěny mutace
M184I a M184V viru HIV, u 2 ze 2 jedinců ve skupině užívající emtricitabin/tenofovir-disoproxil a
u 1 z 8 jedinců ve skupině užívající placebo.

V klinické studii Partners PrEP nebyly zjištěny žádné varianty HIV-1 exprimující K65R, K70E,
M184V nebo M184I v době sérokonverze u jedinců, kteří byli infikovaní HIV-1 během studie. U 2 ze
14 jedinců, kteří měli akutní infekci HIV v době zařazení do studie, byla zjištěna mutace K65R viru
HIV u 1 z 5 jedinců ve skupině užívající tenofovir-disoproxil 245 mg a mutace M184V viru HIV
(související s rezistencí na emtricitabin) u 1 ze 3 jedinců ve skupině užívající emtricitabin/tenofovir-
disoproxil.

Klinické údaje

Léčba infekce HIV-1: V otevřené randomizované klinické studii (GS-01-934) užívali dospělí pacienti
infikovaní HIV-1 a dosud neléčení antiretrovirotiky buď emtricitabin, tenofovir-disoproxil a efavirenz
v dávkovacím režimu jednou denně (n = 255), nebo fixní kombinaci lamivudinu a zidovudinu dvakrát
denně a efavirenz jednou denně (n = 254). Pacientům ve skupině emtricitabinu a tenofovir-disoproxilu
byl podáván od 96. do 144. týdne emtricitabin/tenofovir-disoproxil a efavirenz. Randomizované
skupiny měly podobné výchozí hodnoty mediánu plazmatické HIV-1 RNA (5,02 a 5,00 log10 kopií/ml)
a počtu buněk CD4 (233 a 241 buněk/mm3). Primárním cílovým parametrem účinnosti této studie bylo
dosažení a udržení potvrzených koncentrací HIV-1 RNA < 400 kopií/ml po dobu 48 týdnů. Analýzy
sekundární účinnosti po dobu 144 týdnů zahrnovaly část pacientů s koncentracemi HIV-1 RNA < nebo < 50 kopií/ml a změny v počtu buněk CD4 v porovnání s výchozí hodnotou.

Ve 48. týdnu údaje týkající se primárního cílového parametru ukázaly, že kombinace emtricitabinu,
tenofovir-disoproxilu a efavirenzu vykazuje lepší antivirovou účinnost ve srovnání s fixní kombinací
lamivudinu a zidovudinu s efavirenzem, jak je uvedené v tabulce 4. Údaje týkající se sekundárního
cílového parametru ze 144. týdne jsou rovněž uvedeny v tabulce 4.

Tabulka 4: Údaje účinnosti ve 48. a 144. týdnu, získané ze studie GS-01-934, ve které pacienti
s infekcí HIV-1 dosud neléčení antiretrovirotiky užívali emtricitabin, tenofovir-disoproxil a
efavirenz

GS-01-Léčba po dobu 48 týdnů
GS-01-Léčba po dobu 144 týdnů
Emtricitabin+
tenofovir-
disoproxil+efavirenz
Lamivudin+
zidovudin+efavirenz
Emtricitabin+
tenofovir-
disoproxil+efavirenz*
Lamivudin+
zidovudin+efavirenz
HIV-1 RNA
< 400 kopií/ml
(TLOVR)
84 % (206/244) 73 % (177/243)

71 % (161/227) 58 % (133/229)
p-hodnota 0,002** 0,004**
rozdíl v % (95% CI) 11 % (4 % až 19 %) 13 % (4 % až 22 %)
HIV-1 RNA
< 50 kopií/ml
(TLOVR)
80 % (194/244) 70 % (171/243)

64 % (146/227) 56 % (130/231)
p-hodnota 0,021** 0,082**
rozdíl v % (95% CI) 9 % (2 % až 17 %) 8 % (-1 % až 17 %)
Průměrná změna
v počtu buněk CDv porovnání
s výchozí hodnotou
(počet buněk/mm3)
+190 +158 +312 +p-hodnota 0,002a 0,089a
Rozdíl (95% CI) 32 (9 až 55) 41 (4 až 79)
* Pacientům užívajícím emtricitabin, tenofovir-disoproxil a efavirenz byl od 96. do 144. týdne podávány kombinace
emtricitabin/tenofovir-disoproxil a efavirenz.
** p-hodnota na základě testu Cochran-Mantel-Haenszel stratifikovaná pro výchozí hodnotu počtu buněk CDTLOVR = Time to Loss of Virologic Response (doba do ztráty virologické odpovědi)
a: Van Elterenův test

V randomizované klinické studii (M02-418) byl 190 dospělým dosud neléčeným antiretrovirotiky
podáván jednou denně emtricitabin a tenofovir-disoproxil v kombinaci s lopinavirem/ ritonavirem
podávaným jednou nebo dvakrát denně. Ve 48. týdnu bylo u 70 % a 64 % pacientů prokázáno
< 50 kopií/ml HIV-1 RNA u režimů s jednou nebo dvakrát denně podávaným
lopinavirem/ritonavirem. Průměrné změny v počtu buněk CD4 ve srovnání s výchozí hodnotou byly
+185 buněk/mm3, resp. +196 buněk/mm3.

Omezené klinické zkušenosti u pacientů se souběžnou HIV a HBV infekcí naznačují, že léčba
emtricitabinem nebo tenofovir-disoproxilem v kombinované antiretrovirové terapii ke kontrole HIV
infekce vede k redukci HBV DNA (redukce o 3 log10, resp. 4 až 5 log10) (viz bod 4.4).

Preexpoziční profylaxe: Studie iPrEx (CO-US-104-0288) hodnotila emtricitabin/tenofovir-disoproxil
nebo placebo u 2 499 mužů (nebo transsexuálních žen) neinfikovaných HIV, kteří mají sex s muži,
u kterých se předpokládá vysoké riziko infekce HIV. Pacienti byli sledováni po dobu 4 osoboroků. Základní charakteristiky jsou shrnuty v tabulce 5.

Tabulka 5: Studovaná populace, studie CO-US-104-0288 (iPrEx)

Placebo
(n = 1248)
Emtricitabin/tenofovir-
disoproxil
(n = 1251)
Věk (let), průměr (SD) 27 (8,5) 27 (8,6)
Rasa, N (%)
Černoch/Afroameričan 97 (8) 117 (9)
Běloch 208 (17) 223 (18)
Míšenec/jiné 878 (70) 849 (68)
Asiat 65 (5) 62 (5)
Hispánci/Latinoameričané, N (%) 906 (73) 900 (72)
Sexuální rizikové faktory při screeningu
Počet partnerů za uplynulých 12 týdnů, průměr (SD) 18 (43) 18 (35)
URAI za uplynulých 12 týdnů, N (%) 753 (60) 732 (59)
URAI s partnerem infikovaným HIV (nebo neznámého stavu)
za uplynulých 6 měsíců, N (%)
1009 (81) 992 (79)
Účast na transakčním sexu za posledních 6 měsíců, N (%) 510 (41) 517 (41)
Partner s potvrzenou infekcí HIV+ za posledních 6 měsíců, N
(%)
32 (3) 23 (2)
Syfilis - séroreaktivita, N (%) (13)
164/1240 (13)
Infekce herpes simplex virem 2 v séru, N (%) (35)
458/1241 (37)
Aktivita leukocytární esterázy v moči, N (%) 22 (2) 23 (2)
URAI = nechráněný receptivní anální styk

Incidence sérokonverze HIV celkově a ve skupině jedinců s hlášeným nechráněným receptivním
análním stykem jsou uvedeny v tabulce 6. Účinnost silně souvisela s dodržováním léčby při
vyhodnocení plazmatických nebo intracelulárních hladin léků ve studii případů a kontrol (tabulka 7).

Tabulka 6: Účinnost ve studii CO-US-104-0288 (iPrEx)

Placebo
Emtricitabin/tenofovir-
disoproxil
P-hodnotaa,
b
Analýza účinnosti mITT
Sérokonverze/N 83/1217 48/1224 0,Relativní snížení rizika (95% CI)b 42 % (18 %; 60 %)
URAI během 12 týdnů před screeningem, analýza mITT
Sérokonverze/N 72/753 34/732 0,Relativní snížení rizika (95% CI)b 52 % (28 %; 68 %)
a P-hodnoty podle logrank testu. P-hodnoty pro URAI se vztahují k nulové hypotéze, že se účinnost lišila mezi vrstvami
podskupiny (URAI, bez URAI).
b Relativní snížení rizika vypočtené pro mITT na základě incidentní sérokonverze, tj. vyskytující se na počátku léčby až po
první návštěvu (přibližně 1 měsíc po posledním výdeji studijního léku).

Tabulka 7: Účinnost a dodržování léčby ve studii CO-US-104-0288 (iPrEx, strukturálně
vyvážená studie případů a kontrol)

Skupina Lék zjištěn Lék nezjištěn
Relativní snížení
rizika
(2stranný 95% CI)a
HIV-pozitivní jedinci 4 (8 %) 44 (92 %) 94 % (78 %, 99 %)
HIV-negativní jedinci s vyváženou
kontrolou 63 (44 %) 81 (56 %) —
a Relativní snížení rizika na základě incidentní sérokonverze, (po počátku léčby) z dvojitě zaslepené periody léčby až po
periodu 8týdenního sledování. K vyhodnocení detekovatelných plazmatických nebo intracelulárních hladin léků TDF-DP
byly použity pouze vzorky subjektů randomizovaných do skupiny užívajících emtricitabin/tenofovir-disoproxil.

Klinická studie Partners PrEP (CO-US-104-0380) hodnotila emtricitabin/tenofovir-disoproxil,
tenofovir-disoproxil 245 mg nebo placebo u 4 758 jedinců neinfikovaných HIV-1 z Keni a Ugandy
v serodiskordantních heterosexuálních párech. Jedinci byli sledováni po dobu 7 830 osobo-roků.
Základní charakteristiky jsou shrnuty v tabulce 8.

Tabulka 8: Studovaná populace, studie CO-US-104-0380 (Partners PrEP)


Placebo
(n = 1584)
Tenofovir-
disoproxil
Emtricitabin/tenofovir-
disoproxil
(n = 1579)
245 mg
(n = 1584)
Věk (let), medián (Q1, Q3) 34 (28; 40) 33 (28; 39) 33 (28; 40)
Pohlaví, N (%)
muži 963 (61) 986 (62) 1013 (64)
ženy 621 (39) 598 (38) 566 (36)
Klíčové párové charakteristiky, N (%) nebo medián (Q1, Q3)
Vdaná/ženatý za partnera účastnícího
se studie
1552 (98) 1543 (97) 1540 (98)
Doba (roky) spolužití s partnerem
účastnícím se studie
7,1 (3,0; 14,0) 7,0 (3,0; 13,5) 7,1 (3,0; 14,0)
Doba (roky), po kterou je znám
diskordantní stav
0,4 (0,1; 2.0) 0,5 (0,1; 2,0) 0,4 (0,1; 2,0)

Incidence sérokonverze HIV je uvedena v tabulce 9. Míra sérokonverze HIV-1 u mužů byla 0,osobo-roků expozice emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu a míra sérokonverze HIV-1 u žen byla
0,95/100 osoboroků expozice emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu. Účinnost silně souvisela
s dodržováním léčby při vyhodnocení hladin léků v plazmě nebo intracelulárních hladin léků a byla
vyšší mezi účastníky podstudie, kterým bylo poskytnuto poradenství o adherenci, jak je uvedeno
v tabulce 10.

Tabulka 9: Účinnost ve studii CO-US-104-0380 (Partners PrEP)

Placebo
Tenofovir-
disoproxil
245 mg
Emtricitabin/tenofovir-
disoproxil
Sérokonverze/Na 52/1578 17/1579 Výskyt na 100 osoboroků (95% CI)
1,99 (1,49;
2,62)
0,65 (0,38; 1,05) 0,50 (0,27; 0,85)
Relativní snížení rizika (95% CI) — 67 % (44 %;
81 %)
75 % (55 %; 87 %)
a Relativní snížení rizika vypočtené pro mITT na základě incidentní sérokonverze (po začátku léčby). Porovnání aktivních
skupin a placeba.

Tabulka 10: Účinnost a adherence ve studii CO-US-104-0380 (Partners PrEP)

Kvantifikace léku
Počet se zjištěným tenofovirem / celkový
počet vzorků (%)

Odhad rizika k ochraně před
HIV-1:
Zjištěný tenofovir oproti
nezjištěnému tenofoviru
Případ Kohorta
Relativní snížení
rizika (95 % CI) p-hodnota
Skupina
FTC/tenofovir-
disoproxila
3/12 (25 %) 375/465 (81 %) 90 % (56 %; 98 %) 0,Skupina tenofovir-
disoproxila 6/17 (35 %) 363/437 (83 %) 86 % (67 %; 95 %) < 0,Podstudie
Adherence
(dodržování léčby)
Účastníci podstudie adherenceb
Placebo
Tenofovir-disoproxil
245 mg (j)+
emtricitabin/tenofovir-
disoproxil
Relativní snížení
rizika (95 % CI) p-hodnota
Sérokonverze / Nb 14/404 (3,5 %) 0/745 (0 %) 100 % (87 %; 100 %) < 0,a Případ‘ = sérokonvertr HIV; Kohorta‘ = 100 náhodně vybraných subjektů z obou skupin, s tenofovir-disoproxilem 245 mg a
s emtricitabinem/tenofovir-disoproxilem. K vyhodnocení detekovatelné plazmatické hladiny tenofoviru byly použity pouze
vzorky ze skupin Případ nebo Kohorta od subjektů randomizovaných buď do skupiny užívající tenofovir-disoproxil 245 mg
nebo do skupiny užívající emtricitabin/tenofovir-disoproxil.
b Účastníci podstudie byli aktivně sledováni ohledně adherence, např. prováděním nečekaných návštěv v domácnosti a
počítáním prášků a bylo jim poskytováno poradenství za účelem dodržování studijní léčby.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu u dětí mladších než 12 let nebyly
stanoveny.

Léčba infekce HIV-1 u pediatrické populace
U pediatrické populace s infekcí HIV-1 nebyly provedeny žádné klinické studie s emtricitabinem/
tenofovir-disoproxilem.

Klinická účinnost a bezpečnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu byly stanoveny na základě studií
s emtricitabinem a tenofovir-disoproxilem podávanými samostatně.

Studie s emtricitabinem
U kojenců a dětí starších 4 měsíců dosáhla, nebo si udržela, většina pacientů užívajících emtricitabin
kompletní supresi HIV-1 RNA v plazmě po dobu 48 týdnů (89 % dosáhlo ≤ 400 kopií/ml a 77 %
dosáhlo ≤ 50 kopií/ml).

Studie s tenofovir-disoproxil
V rámci studie GS-US-104-0321 dostávalo 87 již léčených pacientů infikovaných HIV-1 ve věku až < 18 let tenofovir-disoproxil (n = 45) nebo placebo (n = 42) v kombinaci s optimalizovaným
základním režimem (optimised background regimen, OBR) po dobu 48 týdnů. V důsledku omezení
studie nebyl na základě plasmatických hladin HIV-1 RNA ve 24. týdnu prokázán přínos tenofovir-
disoproxilu oproti placebu. Přínos se však očekává u dospívající populace na základě extrapolace
údajů u dospělých a srovnávacích farmakokinetických údajů (viz bod 5.2).

U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-disoproxilem nebo placebo, bylo průměrné výchozí Z-skóre
BMD bederní páteře -1,004 a -0,809 a průměrné výchozí Z-skóre BMD celého těla -0,866 a -0,584.
Průměrné změna ve 48. týdnu (konec dvojitě zaslepené fáze) byla -0,215 a -0,165 pro Z-skóre BMD
bederní páteře a -0,254 a -0,179 pro Z-skóre BMD celého těla ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil, resp. ve skupině užívající placebo. Průměrná rychlost nárůstu BMD byla nižší ve skupině
užívající tenofovir-disoproxil v porovnání se skupinou užívající placebo. Ve 48. týdnu vykazovalo šest
dospívajících ve skupině užívající tenofovir-disoproxil a jeden dospívající pacient ve skupině užívající
placebo významný úbytek BMD bederní páteře (definovaný jako > 4 % úbytek). U 28 pacientů, kteří
dostávali po dobu 96 týdnů léčbu tenofovir-disoproxilem, došlo k poklesu Z-skóre BMD bederní
páteře o -0,341 a Z-skóre BMD celého těla o -0,458.

Ve studii GS-US-104-0352 bylo 97 již léčených pacientů ve věku 2 až < 12 let se stabilní virologickou
supresí a léčených režimem obsahujícím stavudin nebo zidovudin randomizováno, buď na nahrazení
stavudinu nebo zidovudinu tenofovir-disoproxilem (n = 48) nebo na pokračování původního režimu
(n = 49) po dobu 48 týdnů. Ve 48. týdnu byla u 83 % pacientů ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil a u 92 % pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin koncentrace HIV-1 RNA
< 400 kopií/ml. Rozdíl v poměru pacientů, kteří si udrželi koncentraci < 400 kopií/ml ve 48. týdnu, byl
ovlivněn hlavně vyšším počtem ukončení léčby ve skupině užívající tenofovir-disoproxil. Po
vyloučení chybějících údajů byla ve 48. týdnu u 91 % pacientů ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil a u 94 % pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin koncentrace HIV-1 RNA
< 400 kopií/ml.

U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-
disoproxilem, nebo stavudinem nebo zidovudinem, bylo průměrné výchozí Z-skóre BMD bederní
páteře -1,034 a -0,498 a průměrné výchozí Z-skóre BMD celého těla -0,471 a -0,386. Průměrné změny
v 48. týdnu (na konci randomizované fáze) byly 0,032 a 0,087 pro BMD Z-skóre bederní páteře
a -0,184 a -0,027 pro Z-skóre BMD celého těla ve skupině užívající tenofovir-disoproxil a ve skupině
užívající stavudin nebo zidovudin. Průměrná rychlost nárůstu kostní hmoty bederní páteře ve 48.
týdnu byla podobná ve skupině užívající tenofovir-disoproxil i ve skupině užívající stavudin nebo
zidovudin. Nárůst kostní hmoty celého těla byl ve skupině užívající tenofovir-disoproxil oproti
skupině užívající stavudin nebo zidovudin nižší. Významný úbytek (> 4 %) BMD bederní páteře byl
ve 48. týdnu pozorován u jednoho pacienta léčeného tenofovir-disoproxilem a nebyl pozorován
u žádného z pacientů léčených stavudinem nebo zidovudinem. Z-skóre BMD pokleslo o -0,012 pro
bederní páteř a o -0,338 pro celé tělo u 64 pacientů léčených tenofovir-disoproxilem po dobu 96 týdnů.
Hodnoty BMD Z-skóre nebyly upraveny podle výšky a tělesné hmotnosti.

Z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxilem ve studii GS-US-104-0352 ukončilo pacientů (9,0 %) léčbu hodnoceným přípravkem kvůli renálním nežádoucím účinkům. Pět pacientů
(5,6 %) mělo laboratorní výsledky klinicky odpovídající proximální renální tubulopatii; 4 z nich léčbu
tenofovir-disoproxilem ukončili (medián expozice tenofovir-disoproxilu 331 týdnů).

Preexpoziční profylaxe u pediatrické populace
Předpokládá se, že účinnost a bezpečnost emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu při preexpoziční
profylaxi u dospívajících, kteří dodržují denní dávkovací schéma, budou podobné jako u dospělých,
kteří dodržují stejné denní dávkovací schéma. Možné účinky dlouhodobého užívání
emtricitabinu/tenofovir-disoproxilu na ledviny a kosti při preexpoziční profylaxi u dospívajících jsou
nejisté (viz bod 4.4).