Ozempic

V porovnání s přirozeným GLP-1 má semaglutid prodloužený poločas přibližně na 1 týden, takže je
vhodný pro subkutánní podávání jednou týdně. Základní mechanismus prodloužení délky účinku je
vazba na albumin, což vede ke snížené renální clearance a ochraně před metabolickou degradací.
Kromě toho je semaglutid stabilizován proti degradaci enzymem DPP-4.

Absorpce

Maximální koncentrace bylo dosaženo za 1 až 3 dny po podání dávky. Expozice v ustáleném stavu
bylo dosaženo po 4–5 týdnech při podávání jednou týdně. U pacientů s diabetem 2. typu byly
průměrné koncentrace v ustáleném stavu po subkutánním podání 0,5 mg semaglutidu přibližně
16 nmol/l a po subkutánním podání 1 mg semaglutidu přibližně 30 nmol/l. Ve studii porovnávající
dávky semaglutidu byly průměrné koncentrace v ustáleném stavu 27 nmol/l pro semaglutid 1 mg
a 54 nmol/l pro semaglutid 2 mg. Expozice semaglutidu se při dávkách 0,5 mg, 1 mg a 2 mg zvyšovala
úměrně dávce. Při subkutánním podání semaglutidu do břicha, stehna nebo horní části paže bylo
dosaženo obdobné expozice. Absolutní biologická dostupnost semaglutidu po subkutánním podání
byla 89 %.

Distribuce

Průměrný distribuční objem semaglutidu po subkutánním podání pacientům s diabetem 2. typu byl
přibližně 12,5 l. Semaglutid se ve značné míře vázal na albumin v plazmě
Biotransformace

Před exkrecí je semaglutid ve značné míře metabolizován cestou proteolytického štěpení hlavního
peptidového řetězce a sekvenční beta-oxidací postranního řetězce mastné kyseliny. Předpokládá se, že
na metabolizaci semaglutidu se podílí enzym-neutrální endopeptidáza
Eliminace

V klinickém hodnocení s jednorázovou subkutánní dávkou radioaktivně značeného semaglutidu bylo
zjištěno, že primárními cestami exkrece materiálu souvisejícího se semaglutidem byly moč a stolice;
přibližně 2/3 materiálu souvisejícího se semaglutidem bylo vyloučeno v moči a přibližně 1/3 ve stolici.
Přibližně 3 % dávky byla vyloučena v moči ve formě intaktního semaglutidu. U pacientů s diabetem
2. typu byla clearance semaglutidu přibližně 0,05 l/h. S poločasem eliminace přibližně 1 týden bude
semaglutid přítomen v krevním oběhu asi 5 týdnů po poslední dávce.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Podle údajů ze studií fáze 3a, které zahrnovaly pacienty ve věku 20–86 let, neměl věk žádný vliv na
farmakokinetiku semaglutidu.

Pohlaví, rasa a etnická příslušnost
Pohlaví, rasa latinskoamerická, nehispánská či nelatinskoamerickásemaglutidu.

Tělesná hm otnost
Tělesná hmotnost má vliv na expozici semaglutidu. Vyšší tělesná hmotnost vede k nižší expozici; 20%
rozdíl v tělesné hmotnosti jednotlivců povede přibližně k 16% rozdílu v expozici. Dávky semaglutidu
0,5 mg a 1 mg poskytují adekvátní systémovou expozici při tělesné hmotnosti v rozsahu 40-198 kg.

Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin neovlivnila farmakokinetiku semaglutidu v klinicky významné míře. Tato
skutečnost byla prokázána s jednorázovou dávkou 0,5 mg semaglutidu u pacientů s různými stupni
poruchy funkce ledvin dialýzeze studií fáze 3a u subjektů s diabetem 2. typu a s poruchou funkce ledvin, avšak zkušenosti u pacientů
s terminálním selháním ledvin byly omezené.

Porucha funkce jater
Porucha funkce jater neměla žádný vliv na expozici semaglutidu. Farmakokinetika semaglutidu byla
hodnocena v klinickém hodnocení s jednorázovou dávkou 0,5 mg semaglutidu u pacientů s různými
stupni poruchy funkce jater s normální funkcí jater.

Pediatrická populace
Semaglutid nebyl u pediatrických pacientů hodnocen.

Imunogenita
K tvorbě protilátek proti semaglutidu docházelo při léčbě semaglutidem v dávce 1 mg a 2,4 mg jen
zřídka