Lopacut

Při chronických zánětlivých chorobách střev může loperamid maskovat příznaky akutního zhoršení.

Prioritou při akutním průjmu je prevence nebo zvrat deplece tekutin a elektrolytů. To je zvláště
důležité u dětí a u pacientů s křehkou konstitucí a starších pacientů s akutním průjmem. V takových
případech je nejdůležitějším opatřením patřičná náhrada tekutin a elektrolytů.

Léčba průjmu loperamidem je pouze symptomatická. Pokud lze zjistit základní příčinu průjmu, je
nutno zahájit specifickou léčbu.

Nenastane-li u akutního průjmu klinické zlepšení do 48 hodin, má být podávání loperamidu ukončeno
a pacientovi doporučeno vyhledat lékaře.

Jelikož perzistentní průjem může být indikátorem jiné potenciálně závažnější nemoci, nesmí se
loperamid používat delší dobu, dokud nebude zjištěna základní příčina průjmu.

Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s poruchou funkce jater nejsou k dispozici, je u těchto
pacientů zapotřebí užívat loperamid s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního
průchodu játry. Tento lék musí být užíván s opatrností u pacientů s poruchou funkce jater, protože
může vést k relativnímu předávkování s intoxikaci CNS.

Pacienti s AIDS, kterým je loperamid podáván k léčbě průjmu, musí léčbu ukončit při prvních
příznacích abdominální distenze. Existují ojedinělá hlášení toxického megakolon u pacientů s AIDS
s infekční kolitidou způsobenou jak virovými, tak bakteriálními patogeny, kteří byli léčeni loperamid-
hydrochloridem.

Vysoké dávky loperamidu a léčivých přípravků, které inhibují glykoprotein P (např. chinidin,
ritonavir, cyklosporin, verapamil a některá makrolidová antibiotika, např. erythromycin a
klarithromycin) je nutno kombinovat opatrně (viz bod 4.5).

V souvislosti s předávkováním byly hlášeny srdeční příhody včetně prodloužení QT intervalu a QRS
komplexu a torsade de pointes. Některé případy měly fatální následky (viz bod 4.9). Předávkování
může odhalit přítomnost Brugadova syndromu. Pacienti by neměli překročit doporučenou dávku
a/nebo doporučenou dobu trvání léčby.