Isocor

Při podání u pediatrických pacientů musí být vždy měřeno EKG.
Novorozenci: 0,1-0,2 mg/kg tělesné hmotnosti (obvykle jednorázová dávka v rozmezí: 0,75-2 mg).
Děti ve věku 1-15 let: 0,1-0,3 mg/kg tělesné hmotnosti (obvykle jednorázová dávka v rozmezí: 2-mg).

V případě, že není žádná odpověď na léčbu, je možné podání dávky za 30 minut zopakovat. Mnoho
případů je kontrolováno dávkami na nižším konci stanoveného rozmezí. Jakmile nastoupí požadovaný
účinek, injekce se má ukončit.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Dávka se má podávat po dobu 3 minut, aby se minimalizovalo riziko nežádoucích účinků.

Pacienti s poruchou funkce jater a ledvin
Významné poškození jater a ledvin by nemělo zvyšovat účinky jednorázové intravenózní dávky, může
však prodloužit trvání jejího účinku

Více informací o použití s beta-blokátory, viz body 4.3 a 4.4.


4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Kardiogenní šok.
Akutní infarkt myokardu s komplikacemi (bradykardie, hypotenze nebo selhání levé komory.
AV blokáda druhého nebo třetího stupně (kromě pacientů s funkčním komorovým
kardiostimulátorem).
Sinoatriální blokáda.
Sick sinus syndrom (kromě pacientů s funkčním komorovým kardiostimulátorem).
Dekompenzované srdeční selhání.
Bradykardie s méně než 50 údery/minutu.
Hypotenze (systolický tlak nižší než 90 mmHg).
Současné podání intravenózních beta-blokátorů.
Současné podání s ivabradinem (viz bod 4.5).
Těhotenství (kromě život ohrožujících případů).

U pacientů s flutterem/fibrilací síní za přítomnosti přídatné spojky (např. WPW syndrom) může
docházet ke zvýšenému vedení přes anomální spojku a může se tak vyvolat komorová tachykardie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Verapamil může ovlivňovat vedení vzruchů. Proto by měl být používán opatrně u pacientů
s bradykardií nebo AV blokádou prvního stupně. Verapamil může ovlivňovat kontrakce levé komory;
tento účinek je malý a v normálních případech není významný, ale může dojít k vyvolání či zhoršení
srdečního selhání. U pacientů se špatnou komorovou funkcí se tedy verapamil má podávat pouze po
stabilizaci srdečního selhání příslušnou léčbou (např. se srdečními glykosidy).

I když u pacientů s poškozením ledvin nedochází k ovlivnění farmakokinetiky verapamilu, je nutné
postupovat opatrně a doporučuje se důkladné sledování pacientů. Verapamil nelze odstranit dialýzou.

U pacientů léčených verapamilem je nutná opatrnost při léčbě inhibitory HMG-CoA reduktázy (např.
simvastatin, atorvastatin nebo lovastatin). U těchto pacientů se má začít s nejnižší možnou dávkou
verapamilu, která se má zvýšit titrací. Pokud má být léčba verapamilem nasazena u pacientů, kteří již
užívají inhibitory HMG-CoA reduktázy (např. simvastatin, atorvastatin nebo lovastatin), prostudujte si
informace uvedené v údajích o příslušném statinovém přípravku.

Používejte s opatrností, pokud pacient trpí onemocněními, při nich je ovlivněn neuromuskulární
přenos (myasthenia gravis, Lambert-Eatonův syndrom, pokročilá Duchennova svalová dystrofie).