Eporatio

Farmakoterapeutická skupina: jiné antianemické přípravky, ATC kód: B03XA
Mechanismus účinku
Lidský erytropoetin je endogenní glykoproteinový hormon, který je primárním regulátorem
erytropoezy, působícím prostřednictvím specifické interakce s erytropoetinovým receptorem na
erytroidních progenitorových buňkách kostní dřeně. Působí jako faktor stimulující mitózu kmenových
buněk a hormon působící na jejich diferenciaci. Erytropoetin se tvoří především v ledvině a jeho
tvorba je regulována reakcí ledviny na změny tkáňové oxygenace. U pacientů s chronickým selháním
ledvin je tvorba endogenního erytropoetinu snížená a primární příčinou jejich anémie je deficit
erytropoetinu. U pacientů s nádorovým onemocněním, kteří se léčí chemoterapií, je příčina anémie
multifaktoriální. Deficit erytropoetinu a snížená odpověď kmenových buněk na endogenní
erytropoetin u těchto pacientů přispívá významně ke vzniku anémie.

Co se týká sekvence aminokyselin, je epoetin theta identický s endogenním lidským erytropoetinem a
je podobný složením karbohydrátové složky
Preklinická účinnost
Biologická účinnost epoetinu theta byla demonstrována po intravenózním a subkutánním podání u
různých zvířat in vivo hodnoty hematokritu a množství retikulocytů.

Klinická účinnost a bezpečnost
Symptomatická anémie spojená s chronickým selháním ledvin
Údaje z korekční fáze studií provedených u 284 pacientů s chronickým selháním ledvin ukazují, že
míra odpovědi hemoglobinu následujících měřeníchpacienty resp. s pacienty, kteří ještě nepodstupovali dialýzuhemodialyzovaných pacientů a 49 dnů u pacientů, kteří ještě dialýzu nepodstupovali.

Dvě randomizované kontrolované studie byly provedeny u 270 hemodialyzovaných pacientů a
288 pacientů, kteří ješte dialýzu nepodstoupili a byli trvale léčeni epoetinem beta. Pacienti byli
randomizováni na skupinu, která pokračovala v dosavadní léčbě a skupinu, která byla převedena na
léčbu epoetinem theta Během hodnoceného období pacientů léčených epoetinem theta prakticky stejná jako základní hladina hmoglobinu. V těchto dvou
studiích bylo 180 hemodialyzovaných pacientů a 193 pacientů nepodstupujících dialýzu převedeno
z udržovací fáze s epoetinem beta na léčbu epoetinem theta na dobu 6 měsíců, během níž byly hodnoty
hemoglobinu stabilní a bezpečnostní profil byl podobný jako u epoetinu beta. V klinických studiích
přerušovali pacienti, kteří ještě nepodstupovali hemodialýzu častěji než pacienti hemodialyzovaní začínali hemodialýzu.

Ve dvou dlouhodobých studiích byla účinnost epoetinu theta hodnocena u 124 hemodialyzovaných
pacientů a 289 pacientů ještě nepodstupujících dialýzu. Hladiny hemoglobinu zůstaly v požadovaném
rozsahu a epoetin theta byl dobře tolerován během období až 15 měsíců.

V klinických studiích byli pre-dialyzovaní pacienti léčeni jednou týdně epoetinem theta, 174 pacientů
v udržovací fázi studie a 111 pacientů v dlouhodobé studii.

Souhrnné post-hoc analýzy klinických studií u epoetinů byly provedeny u pacientů s chronickým
selháním ledvin tendence směrem ke zvýšení odhadovaného rizika mortality z jakýchkoli příčin, kardiovaskulárních a
cerebrovaskulárních příhod spojených s vyššími kumulativními dávkami epoetinu nezávisle na stavu
diabetu nebo dialýzy
Symptomatická anémie u pacientů s nemyeloiodními malignitami léčených chemoterapií
409 pacientů, kteří dostávali chemoterapii, bylo zahrnuto do dvou prospektivních, randomizovaných
dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studií. První studie byla provedena u 186 anemických
pacientů s nemyeloidními malignitami nádorys různými solidními nádory, kteří byli léčeni chemoterapií obsahující platinu. V obou studiích vedla
léčba epoetinem theta k signifikantní odpovědi hemoglobinu hemoglobinu o ≥ 2 g/dl bez transfuze a signifikantnímu snížení potřeby transfuze srovnání s placebem.

Účinek na růst nádoru
Erytropoetin je růstový faktor primárně podporující tvorbu červených krvinek. Receptory pro
erytropoetin mohou být exprimovány na povrchu mnoha nádorových buněk.

Přežití a progrese nádoru byla zkoumána v pěti velkých kontrolovaných klinických studiích
zahrnujících celkem 2 833 pacientů; čtyři z těchto studií byly dvojitě zaslepené placebem
kontrolované, jedna studie byla otevřená. Dvou studií se zúčastnili pacienti léčení chemoterapií.
Cílová koncentrace hemoglobinu byla ve dvou studiích > 13 g/dl; v ostatních třech studiích 12-g/dl.V otevřené studii nebyl z hlediska celkového přežití zjištěn žádný rozdíl mezi pacienty léčenými
rekombinantím lidským erytropoetinem a mezi kontrolní skupinou. Ve čtyřech placebem
kontrolovaných studiích se poměry rizik pro celkové přežití pohybovaly mezi 1,25 a 2,47 ve prospěch
kontrolních skupin. Při srovnání s kontrolními skupinami tyto studie ukázaly konzistentní
nevysvětlitelné, statisticky významné zvýšení mortality u pacientů, kteří měli anémii spojenou
s různými maligními nádory a kteří dostávali rekombinantní lidský erytropoetin. Výsledek celkového
přežití zjištěný v klinických studiích nebylo možné uspokojivě vysvětlit rozdílem v incidenci
trombózy a přidružených komplikací mezi skupinou dostávající rekombinantní lidský erytropoetin a
mezi skupinou kontrolní.

Údaje ze tří placebem kontrolovaných klinických studií u 586 anemických pacientů s malignitami
provedených s epoetinem theta neprokázaly negativní efekt epoetinu theta na přežití. Mortalita během
studií byla nižší ve skupině s epoetinem theta
Bylo provedeno systematické retrospektivní zhodnocení zahrnující více než 9 000 pacientů
s rakovinou, kteří se zúčastnili 57 klinických studií. Metaanalýza údajů týkajících se celkové doby
přežití určila odhadem poměr rizik 1,08 ve prospěch kontrol 42 klinických studií a 8 167 pacientůbylo pozorováno zvýšení relativního rizika tromboembolických příhod spolehlivosti: 1,35; 2,06, 35 klinických studií a 6 769 pacientůvypovídající o možnosti signifikantního poškození zdraví u pacientů s rakovinou, kteří jsou léčeni
rekombinantním lidským erytropoetinem. Není jasné, jakou důležitost mají tyto výsledky při podávání
erytropoetinu pacientům s maligními nádory, kteří jsou léčeni chemoterapií a kteří mají koncentraci
hemoglobinu nižší než 13 g/dl, protože retrospektivní zhodnocení dat zahrnovalo jen několik pacientů
s touto charakteristikou.

Byla rovněž provedena analýza údajů na úrovni jednotlivých pacientů, do které bylo zařazeno přes
13 900 pacientů s rakovinou radioterapii nebo nepodstupujících žádnou léčbuzkoumajících několik epoetinů. Metaanalýza údajů týkajících se celkové doby přežití určila odhadem
poměr rizik 1,06 ve prospěch kontrol 13 933 pacientůpřežití 1,04 také jednoznačně vyplývá, že u pacientů s rakovinou užívajících rekombinantní lidský erytropoetin je
významně zvýšené riziko tromboembolické příhody