Amglidia
Absorpce
Glibenklamid se po perorálním podání rychle absorbuje, přičemž účinek se navodí během 2,5 hodiny
a trvá až 15 hodin, ačkoli poločas eliminace je 5 až 10 hodin. Účinek stravy na rychlost nebo míru
absorpce perorální suspenze glibenklamidu nebyl zkoumán. Studie biologické dostupnosti prokázaly,
že nemikronizované tablety navozují sérové koncentrace glibenklamidu, které nejsou biologicky
ekvivalentní koncentracím navozeným mikronizovanými tabletami.
Farmakokinetické údaje umožňující přesné srovnání při podání suspenze glibenklamidu
a mikronizovaných tablet nejsou k dispozici. Nebyla stanovena ani rychlost konverze mezi
mikronizovanými tabletami a suspenzí.
Srovnávací studie relativní biologické dostupnosti dvou perorálních suspenzí glibenklamidu
plazmatických koncentrací glibenklamidu bylo dosaženo při podání perorální suspenze glibenklamidu
o 0,5 hodin dříve než při podání rozdrcených tablet přípravku Daonil 2,5 hodiny oproti 3 hodinámsuspenzí podobné 0,6 mg/ml
Expozice byly u obou perorálních suspenzí glibenklamidu podobné a vyšší než expozice pozorovaná
po podání rozdrcených tablet přípravku Daonil. Ve srovnání s rozdrcenými tabletami přípravku Daonil
byla relativní biologická dostupnost 121,6 % u suspenze 0,6 mg/ml a 114,1 % u suspenze 6 mg/ml.
Ke srovnání koncentrací v ustáleném stavu po podání 0,9 mg dvakrát denně u dětí s tělesnou
hmotností mezi 10 a 30 kg a po podání 1,25 mg dvakrát denně u dospělých byl použit populační
farmakokinetický přístup. Plazmatické hladiny glibenklamidu v simulované pediatrické populaci byly
přibližně o 30–60 % nižší než u dospělých. S nižší tělesnou hmotností se koncentrace zvyšovala,
plazmatickou hodnotu u dospělých však překračovala pouze u dětí se špatným metabolismem, a to
v minimální míře.
Distribuce
Glibenklamid se silně váže na plazmatický albumin s některými jinými léčivými přípravky, neuvolňuje se však snadno pomocí kyselých léčivých
přípravků.
Biotransformace a eliminace
Glibenklamid se úplně metabolizuje v játrech na 3 inaktivní metabolity vylučované žlučí a močí vyplývá, že k metabolismu glibenklamidu in vivo významně přispívá CYP2CP.
Selhání jater snižuje metabolismus glibenklamidu, a významně proto zpomaluje jeho eliminaci.
V případě selhání ledvin se zvyšuje biliární exkrece metabolitů proporcionálně k závažnosti změny
funkce ledvin. Pokud zůstává clearance kreatininu nad 30 ml/min, nemá selhání ledvin na eliminaci
glibenklamidu vliv.
Poločas eliminace byl u obou suspenzí podobný pozorovaný u rozdrcených tablet přípravku Daonil.