Alendronate-teva

Absorpce

Ve srovnání s referenční intravenózní dávkou činila biologická dostupnost alendronátu u žen,
podané perorálně v dávce 5-70 mg po nočním lačnění a 2 hodiny před standardní snídaní,
0,64 %. Biologická dostupnost se podobně snížila odhadem na 0,46 %, pokud se alendronát
podal hodinu před standardizovanou snídaní, a na 0,39 % při podání půl hodiny před
standardizovanou snídaní. Ve studiích osteoporózy byl alendronát účinný, pokud se podal
alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem, požitým v daný den.

Biologická dostupnost byla zanedbatelná v případě, kdy byl alendronát podán společně nebo
do dvou hodin po standardizované snídani. Podání alendronátu společně s kávou či
pomerančovým džusem snížilo její biologickou dostupnost o 60 %.

U zdravých jedinců nevedlo perorální podávání prednisonu (20 mg třikrát denně po dobu pěti
dní) ke klinicky významné změně v perorální biologické dostupnosti alendronátu (průměrné
zvýšení se pohybovalo v rozmezí od 20 % do 44 %).

Distribuce

Studie na potkanech ukázaly, že alendronát je po podání intravenózní dávky 1 mg/kg
přechodně distribuován do měkkých tkání, poté však dochází k rychlé redistribuci do kostní
tkáně nebo vyloučení močí. Průměrný distribuční objem mimo kostní tkáň u člověka činí v
rovnovážném stavu nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace léčivé látky jsou po perorálním
podání terapeutické dávky příliš nízké pro analytické hodnocení (méně než 5 ng/ml). Na
plazmatické proteiny se váže přibližně 78 % léčiva.

Biotransformace

Ani u člověka, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se alendronát metabolizoval.

Eliminace

Po podání jednotlivé intravenózní dávky alendronátu značené radioaktivním izotopem uhlíku
[14C] bylo přibližně 50 % radioaktivity vyloučeno močí během 72 hodin. Radioaktivita ve
stolici byla minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po intravenózním podání 10 mg
alendronátu činila renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu
200 ml/min. Plazmatické koncentrace poklesly po intravenózním podání během šesti hodin
o více než 95 %. Konečný poločas alendronátu u lidí je podle jejího uvolňování ze skeletu
odhadován na více než deset let. Alendronát není u potkanů vylučován prostřednictvím ani
acidického, ani bazického transportního systému ledvin. Předpokládáme proto, že vylučování
tohoto léčiva u člověka neinterferuje s vylučováním ostatních léčivých přípravků těmito
systémy.

Porucha funkce ledvin

Předklinické studie prokázaly, že alendronát, která není deponována v kostní tkáni, je velmi
rychle vyloučena do moči. Nebyl podán žádný důkaz o saturaci vychytávání přípravku kostí
u zvířat při dlouhodobém intravenózním podávání kumulativních dávek až do dávky 35 mg/kg.
/
Ačkoliv nejsou k dispozici žádné klinické údaje, lze očekávat, že stejně jako u zvířat, tak i u
pacientek s poruchou funkce ledvin bude vylučování alendronátu ledvinami sníženo. Proto
lze očekávat poněkud zvýšenou akumulaci alendronátu u pacientek s poruchou funkce ledvin
(viz bod 4.2).