Aciclovir olikla

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Aciclovir Olikla 250 mg prášek pro infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje aciclovirum 250 mg (jako aciclovirum natricum).

Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna injekční lahvička obsahuje 26 mg sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro infuzní roztok.
Popis přípravku: bílý až téměř bílý lyofilizovaný prášek.
pH po rekonstituci a naředění 9,7–11,7, osmolalita v rozmezí 0,154–0,335 osmol/kg.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Aciclovir Olikla je indikován:
- k léčbě infekce vyvolané virem herpes simplex u pacientů se sníženou imunologickou odpovědí a k
léčbě závažné primární genitální herpetické infekce u pacientů s normální imunologickou
odpovědí,
- k profylaxi infekce vyvolané virem herpes simplex u pacientů se sníženou imunologickou
odpovědí,
- k léčbě infekce vyvolané virem varicella zoster,
- k léčbě herpetické encefalitidy,
- k léčbě infekce vyvolané virem herpes simplex u novorozenců a kojenců do 3 měsíců věku.

4.2 Dávkování a způsob podání

Intravenózní léčba aciklovirem trvá obvykle 5 dní, ale je možné ji upravit podle stavu pacienta
a odpovědi na léčbu.
Léčba herpetické encefalitidy trvá obvykle 10 dní. Léčba herpetické infekce u novorozenců trvá
obvykle 14 dní u mukokutánní formy (infekce kůže, očí a úst) a 21 dní u diseminované infekce nebo
při postižení CNS.
Doba profylaktického intravenózního podávání acikloviru je určena dobou trvání rizikového období.

Dávkování u dospělých
Pacientům s infekcí herpes simplex (s výjimkou herpetické encefalitidy) a pacientům s infekcí virem
varicella zoster se intravenózní forma acikloviru obvykle aplikuje v dávce 5 mg/kg tělesné hmotnosti
každých 8 hodin u dospělých pacientů s normální funkcí ledvin (viz Dávkování při poruše funkce
ledvin).


Pacientům s infekcí virem varicella zoster se sníženou imunologickou odpovědí nebo pacientům
s herpetickou encefalitidou vyvolanou virem herpes simplex se intravenózní forma acikloviru aplikuje
obvykle v dávce 10 mg/kg tělesné hmotnosti každých 8 hodin u dospělých pacientů s normální funkcí
ledvin (viz Dávkování při poruše funkce ledvin).

U obézních pacientů léčených intravenózně podávaným aciklovirem, je dosaženo vyšších
plazmatických koncentrací v závislosti na jejich aktuální tělesné hmotnosti (viz bod 5.Farmakokinetické vlastnosti). Má se proto zvážit snížení dávky u obézních pacientů, a to zvláště
u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo starších obézních pacientů.

Dávkování u dětí a dospívajících:
Dávka intravenózně podávaného acikloviru u dětí ve věku od 3 měsíců do 12 let se vypočítá z plochy
tělesného povrchu.
Dětem ve věku od 3 měsíců infikovaných virem herpes simplex (vyjma herpetické encefalitidy) nebo
virem varicella zoster se aciklovir podává intravenózně v dávkách 250 mg/m2 plochy tělesného
povrchu každých 8 hodin, pokud není poškozena funkce ledvin.

U dětí se sníženou imunologickou odpovědí infikovaných virem varicella zoster nebo u dětí
s herpetickou encefalitidou se aciklovir podává intravenózně v dávkách 500 mg/m2 plochy tělesného
povrchu každých 8 hodin, pokud není poškozena funkce ledvin.

Dávkování intravenózní formy acikloviru u novorozenců a kojenců ve věku do 3 měsíců se vypočítá
podle tělesné hmotnosti.

Doporučený léčebný režim u dětí léčených se známou nebo suspektní neonatální herpetickou infekcí
je 20 mg acikloviru na 1 kg tělesné hmotnosti podávaných každých 8 hodin intravenózně po dobu dní u diseminované infekce a při postižení CNS nebo po dobu 14 dní u formy omezené na kůži a
sliznice.

U kojenců a dětí s poruchou funkce ledvin je nutné vhodně upravit dávkování podle stupně poruchy
funkce ledvin (viz Dávkování při poruše funkce ledvin).

Dávkování u starších pacientů:
U starších pacientů je nutné počítat s možností poruchy funkce ledvin a podle toho je třeba upravit
dávkování (viz Dávkování při poruše funkce ledvin níže).
Je nutné udržovat dostatečnou hydrataci.

Dávkování při poruše funkce ledvin:
Opatrnosti je zapotřebí při intravenózním podávání acikloviru pacientům s poruchou funkce ledvin. Je
nutné udržovat dostatečnou hydrataci.
Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin se provádí na základě clearance kreatininu
uváděné v ml/min u dospělých a dospívajících a v ml/min/1,73 m2 u kojenců a dětí ve věku do 13 let.
Je doporučena následující úprava dávkování:

Úprava dávkování u dospělých a dospívajících:
Clearance kreatininu Dávkování
25–50 ml/min Výše uvedená doporučená dávka (5 mg/kg nebo10 mg/kg tělesné
hmotnosti) se podává po 12 hodinách.
10–25 ml/min Výše uvedená doporučená dávka (5 mg/kg nebo 10 mg/kg tělesné
hmotnosti) se podává po 24 hodinách.
(anurie) až ml/min
U pacientů léčených kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou
(CAPD) se výše uvedená doporučená dávka (5 mg/kg nebo 10 mg/kg
tělesné hmotnosti) rozdělí do dvou dávek po 24 hodinách. U pacientů
léčených hemodialýzou se výše uvedená doporučená dávka (5 mg/kg nebo

10 mg/kg tělesné hmotnosti) rozdělí a podává se poloviční dávka po hodinách a po dialýze.

Úprava dávkování u kojenců a dětí:
Clearance kreatininu Dávkování
25–50 ml/min/1,73 m2 Výše uvedená doporučená dávka (250 mg/kg nebo 500 mg/mplochy tělesného povrchu nebo 20 mg/kg tělesné hmotnosti) se
podává po 12 hodinách.
10–25 ml/min/1,73 m2 Výše uvedená doporučená dávka (250 mg/kg nebo 500 mg/mplochy tělesného povrchu nebo 20 mg/kg tělesné hmotnosti) se
podává po 24 hodinách.
(anurický) až 10 ml/min/1,73 m2 U pacientů léčených kontinuální ambulantní peritoneální
dialýzou (CAPD) se výše uvedená doporučená dávka (mg/kg nebo 500 mg/m2 plochy tělesného povrchu nebo mg/kg tělesné hmotnosti) rozdělí do dvou dávek po hodinách.
U pacientů léčených hemodialýzou se výše uvedená
doporučená dávka (250 mg/kg nebo 500 mg/m2 plochy
tělesného povrchu nebo 20 mg/kg tělesné hmotnosti) rozdělí
do dvou dávek a podává se po 24 hodinách a po dialýze.

Způsob podání
Pomalá intravenózní infuze po dobu nejméně 1 hodiny.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na aciklovir nebo na valaciklovir nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů, kteří dostávají aciklovir intravenózně nebo ve vysokých dávkách perorálně, je nutné
udržovat přiměřenou hydrataci.

Intravenózní dávky musejí být podány infuzí trvající déle než hodinu, aby se předešlo precipitaci
acikloviru v ledvinách. Je třeba se vyhnout rychlému podání nebo bolusové injekci.

Riziko vzniku poruchy funkce ledvin se zvyšuje s podáním jiných nefrotoxických léků. Opatrnosti je
zapotřebí, pokud je aciklovir podáván intravenózně s jinými nefrotoxickými léky.

Podávání přípravku pacientům s poruchou funkce ledvin a starším pacientům:
Aciklovir je vylučován cestou renální clearance, proto musí být u pacientů s poruchou funkce ledvin
dávka snížena (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání). U starších pacientů je třeba vzít v úvahu
možnost snížení funkce ledvin, proto se má u této skupiny pacientů dávka snížit. U obou skupin, a to
u starších pacientů a pacientů se sníženou funkcí ledvin, je zvýšené riziko vývoje neurologických
nežádoucích účinků, a proto má být výskyt těchto nežádoucích účinků pečlivě sledován. U hlášených
případů byly tyto reakce při ukončení léčby vesměs reverzibilní (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).
Delší nebo opakovaná léčba aciklovirem u jedinců s těžkou poruchou imunity může vést k selekci
virových kmenů s omezenou senzitivitou, které nemusejí reagovat na pokračující léčbu aciklovirem
(viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti).

Pacientům, kteří dostávají vysoké dávky acikloviru ve formě intravenózní infuze (např. u herpetické
encefalitidy), je nutné věnovat zvýšenou pozornost, a to zejména pokud jsou dehydratovaní nebo
s jakoukoli poruchou renální funkce.

Tento léčivý přípravek obsahuje 26 mg sodíku (cca 1,1 mmol) v jedné injekční lahvičce, což odpovídá
přibližně 1 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO, který činí 2 g
sodíku.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Aciklovir je primárně eliminován v nezměněném stavu močovými cestami, a to tubulární sekrecí.
Léčivé přípravky podávané souběžně a eliminované stejným mechanismem mohou zvyšovat
plazmatickou koncentraci acikloviru. Probenecid a cimetidin zvyšují tímto mechanismem AUC
systémově podávaného acikloviru a snižují renální clearance acikloviru. Avšak pro široký terapeutický
index acikloviru není zapotřebí dávkování upravovat.

U pacientů, kterým je podáván Aciclovir Olikla, je nutná opatrnost při současném podávání s léky,
které s aciklovirem při vylučování kompetují, z důvodu potenciálního zvýšení plazmatických hladin
jednoho nebo obou léčiv nebo jejich metabolitů. Bylo prokázáno, že při současném podávání dochází
ke zvýšení AUC systémově podávaného acikloviru a inaktivního metabolitu mofetil-mykofenolátu,
imunosupresiva používaného u pacientů po transplantaci.

Pokud je souběžně s vysokými dávkami intravenózně podávaného acikloviru podáváno lithium, musí
být sérová koncentrace lithia pečlivě monitorována kvůli riziku toxicity lithia.
Při podání acikloviru ve formě infuze současně s léky ovlivňujícími funkci ledvin (např. cyklosporin,
takrolimus) se vyžaduje opatrnost (společně s monitorováním změn renálních funkcí).

Experimentální studie s 5 subjekty mužského pohlaví ukázala, že souběžná léčba aciklovirem zvyšuje
AUC celkově podávaného theofylinu o přibližně 50 %. Je doporučeno měřit plazmatickou
koncentraci během souběžné terapie aciklovirem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita:
Nejsou k dispozici žádné informace o účinku acikloviru na fertilitu u žen. Ve studii zahrnující
20 pacientů mužského pohlaví s normálním počtem spermií, kterým byl podáván perorálně aciklovir
v dávkách až do 1 g denně po dobu až 6 měsíců, bylo prokázáno, že aciklovir nemá žádný klinicky
významný vliv na počet spermií, jejich motilitu nebo morfologii.
Viz klinické studie v bodě 5.2.

Těhotenství:
Postmarketingový registr sledování těhotných žen dokumentuje výsledky používání kterýchkoli
lékových forem acikloviru. Tento registr ukázal, že u dětí, jejichž matkám byl podáván aciklovir,
nedochází k nárůstu výskytu vrozených vad ve srovnání s normální populací. Vyskytující se vrozené
vady nebyly ani unikátní, ani nesledovaly určitý vzor, aby bylo možné najít společnou příčinu.
Systémové podání acikloviru v mezinárodně uznávaných standardních testech nezpůsobilo
embryotoxické ani teratogenní účinky u králíků, potkanů nebo myší.
V nestandardních testech u potkanů byly pozorovány abnormality plodu, ale pouze v těch případech,
kdy byly matkám podány vysoké subkutánní dávky, které měly toxický účinek i pro matku. Klinický
význam těchto nálezů je nejistý.

Aciklovir proto má být těhotným ženám podáván jen po pečlivém zvážení potenciálního prospěchu
a rizika. Viz reprodukční toxikologické studie v bodě 5.3.

Kojení:

Po perorálním podání dávky 200 mg acikloviru pětkrát denně byl aciklovir zjištěn v mateřském mléce
v koncentracích, jež odpovídaly 0,6–4,1násobku plazmatických koncentrací. Tyto koncentrace by
mohly pro kojence představovat dávky acikloviru až 0,3 mg/kg tělesné hmotnosti/den. Proto by měl
být aciklovir kojícím ženám podáván jen tehdy, kdy potenciální prospěch převáží možnost rizika.


4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Aciklovir podávaný ve formě intravenózní infuze se obvykle podává hospitalizovaným pacientům,
a proto informace týkající se účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje nejsou relevantní. Studie
hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky uvedené níže jsou do kategorií četností výskytu zařazeny na základě odhadu. Pro
většinu nežádoucích účinků nebyly k dispozici dostatečné údaje pro odhadnutí incidence. Incidence
nežádoucích účinků se navíc může lišit ve svém výskytu v závislosti na indikaci.

Následující ustálená označení byla použita ke klasifikaci nežádoucích účinků podle frekvence výskytu:
velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: snížení hematologických ukazatelů (anémie, trombocytopenie, leukopenie).

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: anafylaxe.

Psychiatrické poruchy*
Velmi vzácné: agitovanost, zmatenost, halucinace, psychotické symptomy.

Poruchy nervového systému*
Velmi vzácné: bolest hlavy, závratě, třes, ataxie, dysartrie, křeče, somnolence, encefalopatie a kóma.

*Výše zmíněné příznaky jsou obecně reverzibilní a obvykle jsou hlášeny u pacientů s poruchou
renálních funkcí nebo s jinými predisponujícími faktory (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření
pro použití).

Cévní poruchy
Časté: flebitida.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi vzácné: dyspnoe.

Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, zvracení.
Velmi vzácné: průjem, bolesti břicha.

Poruchy jater a žlučových cest
Časté: reverzibilní zvýšení hladin jaterních enzymů.
Velmi vzácné: reverzibilní zvýšení hladiny bilirubinu, ikterus, hepatitida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: svědění, kopřivka, exantémy (včetně fotosenzitivní reakce).
Velmi vzácné: angioedém.

Poruchy ledvin a močových cest

Časté: zvýšení hladiny močoviny v krvi a koncentrace kreatininu.

U rychlého zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu se předpokládá, že souvisí s maximální
koncentrací v séru a se stavem hydratace pacienta. Aby se předešlo tomuto nežádoucímu účinku,
nesmí se aciklovir ve formě infuzního roztoku podat jako bolus, ale musí být podán ve formě pomalé
infuze trvající více než 1 hodinu.

Velmi vzácné: porucha funkce ledvin, akutní renální selhání, bolest v oblasti ledvin.

Je nutné udržovat přiměřenou hydrataci pacienta. Poruchy ledvinových funkcí během intravenózní
léčby aciklovirem se rychle upraví rehydratací pacienta nebo snížením dávek léku, případně
ukončením léčby. Nicméně ve výjimečných případech může dojít k progresi do akutního renálního
selhání.

Bolest v oblasti ledvin může souviset s renálním selháním a s krystalurií.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi vzácné: únava, horečka, lokální zánětlivá reakce.
Při neúmyslném paravenózním podání acikloviru se může objevit závažná lokální zánětlivá reakce,
která někdy vede k nekróze tkání.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9 Předávkování

Symptomy:
Předávkování během intravenózní léčby aciklovirem má za následek zvýšení hladiny kreatininu
a zvýšení koncentrace močoviny v krvi a následné renální selhání. V souvislosti s předávkováním byly
popsány neurologické účinky zahrnující zmatenost, halucinace, agitovanost, záchvaty křečí a kóma.

Léčba:
Pacienti musejí být intenzivně monitorováni ohledně možných známek toxicity. Hemodialýza
významně zvyšuje vylučování acikloviru z krve, a proto má být použita při prvních příznacích
předávkování.

Aciklovir je dialyzovatelný, při intoxikaci lze využít i forsírovanou diurézu s alkalizací moče.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci
ATC kód: J05AB01

Aciklovir je syntetický analog purinového nukleosidu s in vitro a in vivo inhibiční aktivitou proti
lidským herpetickým virům, včetně viru herpes simplex (HSV) typu 1 a 2, viru varicella zoster (VZV),
viru Epstein–Barrové (EBV) a cytomegaloviru (CMV). V buněčných kulturách má aciklovir největší

antivirový účinek proti HSV1, následovaný (v sestupném pořadí podle účinnosti) HSV2, VZV, EBV
a CMV.

Inhibiční aktivita acikloviru proti HSV1, HSV2, VZV a EBV je vysoce selektivní. Enzym
thymidinkináza (TK) normálních, neinfikovaných buněk nevyužívá samotný aciklovir efektivně jako
substrát, a proto je toxicita pro hostitelské buňky savců nízká. Avšak TK kódovaná HSV, VZV a EBV
přeměňuje aciklovir na aciklovir-monofosfát, nukleosidový analog, který je dále konvertován
buněčnými enzymy na difosfát a nakonec na trifosfát. Aciklovir-trifosfát interferuje s virovou DNA
polymerázou a inhibuje replikaci virové DNA s výsledným ukončením řetězce a s jeho následným
začleněním do virové DNA.


5.2 Farmakokinetické vlastnosti

U dospělých pacientů je terminální plazmatický poločas acikloviru po intravenózním podání asi
2,9 hodiny. Většina léku je vyloučena v nezměněné formě ledvinami. Renální clearance acikloviru je
podstatně větší než clearance kreatininu, což naznačuje, že kromě glomerulární filtrace se na eliminaci
léčiva ledvinami podílí také tubulární sekrece.
9-karboxymethoxymethylguanin je jediným významným metabolitem acikloviru a představuje 10 až
15 % dávky vyloučené močí.
Je-li aciklovir podán jednu hodinu po podání 1 g probenecidu, biologický poločas a plocha pod
křivkou se zvýší o 18 %, resp. 40 %.

U dospělých pacientů byly po hodinové infuzi níže uvedených dávek zaznamenány následující
hodnoty průměrné maximální plazmatické koncentrace (Cssmax) a následující hodnoty minimální
plazmatické koncentrace v době 7 hodin po podání (Cssmin):

Maximální a minimální hodnoty plazmatické koncentrace u dospělých pacientů

Dávka
2,5 mg/kg
Dávka
mg/kg
Dávka
10 mg/kg
Cssmax
μmol (μg/ml)
22,7 (5,1) 43,6 (9,8) 92 (20,7)
Cssmin
μmol (μg/ml)
2,2 (0,5) 3,1 (0,7) 10,2 (2,3)

U dětí starších než 1 rok byly pozorovány podobné průměrné maximální (Cssmax) a minimální (Cssmin)
koncentrace, když se dávka 250 mg/m2 nahradila dávkou 5 mg/kg a dávka 500 mg/m2 se nahradila
dávkou 10 mg/kg. U novorozenců a kojenců ve věku do 3 měsíců léčených dávkou 10 mg/kg formou
60minutové infuze každých 8 hodin byla zaznamenána Css max 61,2 mikromolu (13,8 μg/ml) a Css min
10,1 mikromolu (2,3 μg/ml). Samostatná skupina novorozenců léčených 15 mg/kg každých 8 hodin
ukázala zvýšení hladin přibližně v závislosti na dávce, s Cssmax 83,5 mikromolu (18,8 μg/ml) a Cssmin
14,1 mikromolu (3,2 μg/ml). Terminální plazmatický poločas u novorozenců byl 3,8 hodiny.

U starších pacientů klesá celková tělesná clearance se zvyšujícím se věkem a je spojena s poklesem
clearance kreatininu, ačkoli se terminální plazmatický poločas mění jenom v malé míře.

U pacientů s chronickým selháním ledvin bylo zjištěno, že průměrný terminální poločas je
19,5 hodiny. Průměrný poločas acikloviru během hemodialýzy byl 5,7 hodiny. Plazmatické
koncentrace acikloviru klesly během dialýzy přibližně o 60 %.

V klinické studii, ve které byl aciklovir podán morbidně obézním pacientkám (n = 7) na základě jejich
skutečné tělesné hmotnosti, bylo zjištěno, že plazmatická koncentrace je přibližně dvakrát vyšší než

u pacientů s normální hmotností (n = 5), v souladu s rozdílem tělesné hmotnosti mezi těmito dvěma
skupinami.

Koncentrace v mozkomíšním moku odpovídají přibližně 50 % plazmatických koncentrací.
Vazba na plazmatické bílkoviny je relativně nízká (9–33 %) a nepředpokládají se lékové interakce
týkající se vytěsnění z vazebného místa.


5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Mutagenita
Výsledky širokého spektra testování mutagenity in vitro a in vivo ukázaly, že je nepravděpodobné, že
by aciklovir představoval genetické riziko pro člověka.

Karcinogenní účinek
V dlouhodobých studiích u potkanů a myší se aciklovir neprojevil jako karcinogen.

Teratogenita
Systémové podání acikloviru v mezinárodně uznávaných standardních testech nezpůsobilo
embryotoxické ani teratogenní účinky u králíků, potkanů nebo myší.

V nestandardních testech u potkanů byly pozorovány abnormality plodu, ale pouze v těch případech,
kdy byly matkám podány vysoké subkutánní dávky, které měly toxický účinek i pro matku. Klinický
význam těchto nálezů je nejistý.

Fertilita
Při sledování celkové toxicity u potkanů byly popsány převážně reverzibilní nežádoucí účinky
na spermatogenezi, ale pouze při podávání acikloviru v dávkách, které při celkovém podání vysoce
překročily terapeutické dávky. Dvougenerační studie u myší neodhalila žádný nežádoucí účinek
perorálně podávaného acikloviru na fertilitu.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Hydroxid sodný (k úpravě pH).

6.2 Inkompatibility

Nejsou známy.

6.3 Doba použitelnosti

Prášek pro infuzní roztok: 3 roky.
Po rekonstituci: Chemická a fyzikální stabilita po rekonstituci a naředění byla prokázána na dobu
12 hodin při 25 °C pro všechny infuzní roztoky uvedené v bodě 6.6.
Z mikrobiologického hlediska však má být přípravek použit okamžitě po rekonstituci. Pokud není použit
okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.

Rekonstituce a ředění za použití infuzních roztoků jsou podrobně popsány v bodě 6.6.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek
chráněn před světlem

6.5 Druh obalu a obsah balení

Průhledná skleněná lahvička třídy II s pryžovou zátkou a s hliníkovým a polypropylenovým uzávěrem.

Velikost balení:
injekčních lahviček
10 injekčních lahviček

Na trhu nemusejí být dostupné všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Rekonstituce:
Přípravek Aciclovir Olikla je nutno před použitím nejdříve rekonstituovat buď v 10 ml vody pro
injekci nebo v 0,9% roztoku chloridu sodného, čímž vznikne roztok obsahující 25 mg acikloviru
v 1 ml. Lahvičku je třeba jemně protřepat, dokud se její obsah úplně nerozpustí.
Rekonstituovaný roztok se jeví světle žlutý a mírně opalizující.
Po rekonstituci může být roztok acikloviru podáván infuzní pumpou.

Ředění:
Rekonstituovaný prášek pro infuzní roztok lze dále ředit minimálně 50 ml kompatibilního infuzního
roztoku za vzniku roztoku s koncentrací acikloviru ne vyšší než 5 mg/ml.
Požadované množství rekonstituovaného acikloviru se přidá do zvoleného infuzního roztoku, jak je
doporučeno níže, a dobře se protřepe, aby došlo k adekvátnímu promíchání.
Pro děti a novorozence má být objem infuzního roztoku minimální, proto se doporučuje, aby ředění
bylo v poměru: 4 ml rekonstituovaného roztoku (100 mg přípravku Aciclovir Olikla) do 20 ml
infuzního roztoku.

Po rekonstituci je roztok přípravku Aciclovir Olikla kompatibilní s následujícími infuzními roztoky:
- intravenózní infuze chloridu sodného (0,45% a 0,9%),
- intravenózní infuze chloridu sodného (0,9%) a glukózy (5%),
- intravenózní infuze složeného roztoku natrium-laktátu (Hartmannův roztok).

Aciclovir Olikla po naředění v souladu s výše uvedeným postupem poskytne koncentraci acikloviru ne
větší než 0,5%.

Aciclovir Olikla neobsahuje žádnou antimikrobiální konzervační látku. Rekonstituce a naředění proto
mají být prováděny za aseptických podmínek těsně před použitím a jakýkoli nepoužitý roztok má být
zlikvidován. Rekonstituované nebo naředěné roztoky se nemají uchovávat v chladničce.

Po rekonstituci a naředění přípravku do infuze podle návodu má roztok pH přibližně 11.
Pokud by se objevil jakýkoli viditelný zákal nebo krystalizace v roztoku před podáním infuze nebo
během infuze, přípravek má být zlikvidován.

Přípravek je určen k jednorázovému použití. Nepoužitý roztok zlikvidujte v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Olikla s.r.o.
Náměstí Smiřických 281 63 Kostelec nad Černými lesy
Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

42/774/16-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 14. 2.

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 4.