Amloratio

Zkušenosti se záměrným předávkováním amlodipinu u člověka jsou omezené.

Příznaky
Podle dostupných dat lze soudit, že významné předávkování může vyústit v rozsáhlou periferní
vazodilataci a možnou reflexní tachykardii. Byla zaznamenána výrazná a pravděpodobně
i prolongovaná systémová hypotenze vedoucí až k šoku a včetně šoku s fatálním koncem.


Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních
končetin a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční látky, pokud
ovšem jejich použití není kontraindikováno. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je
užitečné podat intravenózně kalcium glukonát.
V některých případech je vhodné provést výplach žaludku. Bylo zjištěno, že podání aktivního uhlí
zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po podání 10 mg amlodipinu snížilo rychlost absorpce
amlodipinu.
Vzhledem k tomu, že amlodipin se silně váže na bílkoviny v plazmě, dialýza nemá při předávkování
větší význam.