ZEOTA HCT -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Zeota HCT 20 mg/12,5 mg potahované tablety
Zeota HCT 20 mg/25 mg potahované tablety
Zeota HCT 40 mg/12,5 mg potahované tablety
Zeota HCT 40 mg/25 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Zeota HCT 20 mg/12,5 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartan-medoxomilu a 12,mg hydrochlorothiazidu.
Zeota HCT 20 mg/25 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartan-medoxomilu a 25 mg
hydrochlorothiazidu.
Zeota HCT 40 mg/12,5 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 40 mg olmesartan-medoxomilu a 12,mg hydrochlorothiazidu.
Zeota HCT 40 mg/25 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 40 mg olmesartan-medoxomilu a 25 mg
hydrochlorothiazidu.

Pomocná látka se známým účinkem:
Zeota HCT 20 mg/12,5 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 98,23 mg laktózy.
Zeota HCT 20 mg/25 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 86, 35 mg laktózy.
Zeota HCT 40 mg/12,5 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 208,33 mg laktózy.
Zeota HCT 40 mg/25 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje 196,46 mg laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Zeota HCT 20 mg/12,5 mg: světle hnědé, kulaté potahované tablety o průměru 8,6 mm.
Zeota HCT 20 mg/25 mg: růžové až téměř růžové, kulaté potahované tablety o průměru 8,6 mm.
Zeota HCT 40 mg/12,5 mg: světle hnědé, oválné potahované tablety o délce 15,2 mm a šířce 7,2 mm.
Zeota HCT 40 mg/25 mg: růžové až téměř růžové, oválné potahované tablety o délce 15,2 mm a šířce
7,2 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba esenciální hypertenze.
Fixní kombinace přípravku Zeota HCT je indikována u dospělých pacientů, jejichž krevní tlak není
dostatečně upraven monoterapií olmesartan-medoxomilem.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dospělí
Přípravek Zeota HCT není určen pro zahajování léčby, ale pro pacienty, jejichž krevní tlak není
dostatečně upraven monoterapií olmesartan-medoxomilem.

Pokud je to klinicky vhodné, je možné zvážit přímé převedení pacienta z monoterapie 20 mg nebo
40 mg olmesartan-medoxomilu na fixní kombinaci, přičemž je třeba brát v úvahu, že antihypertenzní
účinek olmesartan-medoxomilu je maximální cca za 8 týdnů od zahájení terapie (viz bod 5.1). Zároveň
se doporučuje postupné zvyšování dávky jednotlivých složek přípravku.
Doporučená dávka přípravku Zeota HCT je 1 tableta jednou denně.
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg nebo Zeota HCT 40 mg/12,5 mg smí být podáván pacientům,
jejichž krevní tlak není dostatečně upraven při monoterapii 20 mg nebo 40 mg olmesartan-
medoxomilem.
Přípravek Zeota HCT 20 mg/25 mg nebo Zeota HCT 40 mg/25 mg smí být podáván pacientům,
jejichž krevní tlak není dostatečně upraven fixní kombinací přípravku Zeota HCT 20 mg/12,5 mg nebo
Zeota HCT 40 mg/12,5 mg.
Z důvodu pohodlnějšího užívání mohou být pacienti dostávající olmesartan-medoxomil a
hydrochlorothiazid v jednotlivých tabletách převedeni na přípravek Zeota HCT obsahující stejné
dávky obou složek.

Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů se doporučuje stejné dávkování fixní kombinace jako pro dospělé.
Krevní tlak musí být pečlivě sledován.

Porucha funkce ledvin
Maximální dávka pro pacienty s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu 30–60 ml/min) je 20 mg olmesartan-medoxomilu jednou denně, a to vzhledem k omezeným
zkušenostem s vyššími dávkami v této skupině pacientů, přičemž se doporučuje pravidelné sledování
renálních funkcí (viz bod 4.4).
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je proto kontraindikován u pacientů se závažnou
poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min). Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg i
40 mg/25 mg je proto kontraindikován u pacientů ve všech stádiích poruchy funkce ledvin (viz body
4.3, 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je třeba užívat s opatrností u pacientů s mírnou
až středně závažnou poruchou funkce jater. Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg je
třeba užívat s opatrností u pacientů s mírnou poruchou funkce jater (viz body 4.4 a 5.2).
U pacientů s poruchou funkce jater, kteří užívají diuretika a/nebo jiné léky proti vysokému krevnímu
tlaku, je doporučeno pečlivě sledovat krevní tlak a funkci ledvin. U pacientů se středně závažnou
poruchou funkce jater se doporučuje počáteční dávkování 10 mg olmesartan-medoxomilu jednou
denně; maximální dávka nemá překročit 20 mg jednou denně. U pacientů se závažnou poruchou
funkce jater nejsou s podáváním olmesartan-medoxomilu zkušenosti.
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je kontraindikován u pacientů se závažnou
poruchou funkce jater (viz body 4.3 a 5.2). Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg je
kontraindikován u pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.3 a
5.2).
Přípravek Zeota HCT je kontraindikován u pacientů s cholestázou a obstrukcí žlučových cest (viz bod
4.3).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Zeota HCT u dětí a dospívajících do 18 let věku nebyla stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.



Způsob podání
Tableta má být polknuta a zapita dostatečným množstvím tekutiny (např. jednou sklenicí vody).
Tableta se nesmí žvýkat a má se užívat každý den ve stejnou dobu.
Přípravek Zeota HCT lze užívat s jídlem i bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 či na jiné
látky odvozené od sulfonamidu (protože léčivá látka hydrochlorothiazid je odvozená od sulfonamidu).
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je kontraindikován u pacientů se závažnou
poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) (viz body 4.2, 4.4 a 5.2).
Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg i 40 mg/25 mg je kontraindikován u pacientů ve všech stádiích
poruchy funkce ledvin (viz body 4.2, 4.4, 5.2).
Refrakterní hypokalemie, hyperkalcemie, hyponatremie a symptomatická hyperurikemie.
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je kontraindikován u pacientů se závažnou
poruchou funkce jater (viz body 4.2, 4.4 a 5.2).
Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg je kontraindikován u pacientů se středně
závažnou až závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.2, 4.4 a 5.2).
Cholestáza a obstrukční poruchy žlučových cest (viz bod 5.2).
Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
Současné užívání přípravku Zeota HCT s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body
4.5 a 5.1).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Intravaskulární objemová deplece
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce, se může vyskytnout u pacientů s nedostatkem
tekutin a/nebo sodíku v důsledku silné léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmu nebo
zvracení. Tyto stavy je třeba před podáním přípravku Zeota HCT upravit.

Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron
U pacientů, jejichž tonus cév a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-
aldosteron (např. pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo onemocněním ledvin,
včetně stenózy renální arterie), bývá léčba jinými léky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní
hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.

Renovaskulární hypertenze
Pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu fungující ledvinu
jsou ve zvýšené míře ohroženi závažnou hypotenzí a nedostatečností ledvin, pokud jsou léčeni
přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron.



Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je kontraindikován u pacientů se závažnou
poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) (viz bod 4.3).
Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg je kontraindikován ve všech stádiích poruchy
funkce ledvin (viz bod 4.3).

U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30–60 ml/min)
činí maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg jednou denně. U těchto pacientů je však při
podávání přípravku Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg třeba opatrnosti a doporučuje se
pravidelné sledování hladin draslíku, kreatininu a kyseliny močové v séru. U pacientů s poruchou
funkce ledvin může v souvislosti s thiazidovými diuretiky nastat azotemie. Pokud je patrná pokračující
porucha funkce ledvin, je třeba léčbu důkladně přehodnotit a zvážit vysazení diuretik.
U pacientů po nedávné transplantaci ledvin nejsou s podáváním olmesartan-
medoxomilu/hydrochlorothiazidu zkušenosti.

Porucha funkce jater
U pacientů se závažnou poruchou funkce jater nejsou zatím s podáváním olmesartan-medoxomilu
zkušenosti. U pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater činí maximální dávka olmesartan-
medoxomilu 20 mg.
Dále mohou menší změny rovnováhy tekutin a elektrolytů během léčby thiazidovými diuretiky u
pacientů s poruchou funkce jater nebo progresivním onemocněním jater rychle přivodit jaterní kóma.
Přípravek Zeota HCT 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg je proto kontraindikován u pacientů se závažnou
poruchou funkce jater (viz body 4.3 a 5.2). Pozornost má být věnována pacientům s mírnou až středně
závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.2).
Přípravek Zeota HCT 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg je proto kontraindikován u pacientů se středně
závažnou až závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.3 a 5.2). Pozornost má být věnována
pacientům s mírnou poruchou funkce jater (viz bod 4.2).
U pacientů s cholestázou a biliární obstrukcí je podávání přípravku Zeota HCT kontraindikováno (viz
body 4.3 a 5.2).

Stenóza aortální nebo mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako při léčbě jinými vazodilatačními přípravky je i v tomto případě u pacientů se stenózou
aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií zapotřebí zvláštní
opatrnosti.

Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně nereagují na antihypertenziva působící
prostřednictvím inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron. Proto se používání přípravku Zeota
HCT u těchto pacientů nedoporučuje.

Metabolické a endokrinní účinky
Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. U pacientů s diabetem může být
zapotřebí úprava dávkování inzulinu nebo perorálních antidiabetik (viz bod 4.5). U latentního diabetu
může dojít během léčby thiazidovými diuretiky k jeho manifestaci.
Ke známým nežádoucím účinkům při léčbě thiazidovými diuretiky patří zvýšení hladin cholesterolu a
triacylglycerolů.
U některých pacientů léčených thiazidovými diuretiky může nastat hyperurikemie nebo se rozvinout
klinicky zřejmá dna.

Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné


karcinomy (SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být
fotoaktivita HCTZ.

Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě
informovali lékaře. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření
a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány,
případně včetně histologického vyšetření vzorku tkáně. Užívání HCTZ má být rovněž opětovně
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).

Elektrolytová nerovnováha
Stejně jako u jiných pacientů léčených diuretiky je třeba ve vhodných intervalech pravidelně
kontrolovat hladiny elektrolytů v séru.
Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, mohou způsobovat nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů
(včetně hypokalemie, hyponatremie a hypochloremické alkalózy). Varovnými známkami nerovnováhy
tekutin nebo elektrolytů jsou sucho v ústech, žízeň, slabost, letargie, ospalost, neklid, svalové bolesti
nebo křeče, svalová únava, hypotenze, oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy, jako je
nauzea nebo zvracení (viz bod 4.8).
Riziko hypokalemie je nejvyšší u pacientů s cirhózou jater, s rychlou diurézou nebo s nepřiměřeným
perorálním příjmem elektrolytů a u pacientů užívajících současně kortikoidy nebo adrenokortikotropní
hormon (ACTH) (viz bod 4.5).
Naopak antagonismus olmesartan-medoxomilu přítomného v přípravku Zeota HCT na receptorech pro
angiotenzin-II (AT1) může vyvolat hyperkalemii, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin
a/nebo se srdečním selháním a s diabetem. U rizikových pacientů se doporučuje odpovídající
sledování hladin draslíku v séru. Diuretika šetřící draslík, doplňky stravy s obsahem draslíku nebo
náhrady solí s obsahem draslíku a jiné léčivé přípravky, které mohou zvyšovat hladinu draslíku v séru
(např. heparin), mají být souběžně s přípravkem Zeota HCT užívány velmi opatrně (viz bod 4.5).

Nejsou žádné důkazy o tom, že by olmesartan-medoxomil mohl snižovat nebo bránit hyponatremii
vyvolanou diuretiky. Deficit chloridů je obecně mírný a obvykle nevyžaduje léčbu.
Thiazidy mohou snižovat vylučování vápníku močí a způsobovat intermitentní lehké zvýšení hladiny
vápníku v séru, aniž by docházelo ke známým poruchám metabolismu vápníku. Hyperkalcemie může
být průkazem dosud skryté hyperparathyreózy. Před provedením vyšetření funkce příštítných tělísek je
třeba léčbu thiazidovými diuretiky přerušit.
Je prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může mít za následek
hypomagnesemii.
U edematických pacientů může za horkého počasí nastat diluční hyponatremie.

Lithium
Stejně jako v případě jiných léčivých přípravků obsahujících antagonisty angiotenzinu II a thiazidy
v kombinaci, se užívání lithia souběžně s přípravkem Zeota HCT nedoporučuje (viz bod 4.5).

Sprue-like enteropatie
Několik měsíců až let po zahájení léčby byl velmi vzácně u pacientů užívajících olmesartan-
medoxomil hlášen silný, chronický průjem s výrazným úbytkem tělesné hmotnosti, zřejmě způsobený
lokální opožděnou hypersenzitivní reakcí. Biopsie střev často prokázaly atrofii klků. Pokud se u
pacienta v průběhu léčby olmesartan-medoxomilem objeví takové příznaky, a není-li známa jiná
zjevná etiologie, léčba olmesartan-medoxomilem má být ihned ukončena a nemá již být znovu
zahajována. Pokud se průjem nezlepší v týdnu následujícím po vysazení léku, má být zvážena
konzultace se specialistou (např. gastroenterologem).

Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem
Sulfonamidy nebo deriváty sulfonamidů mohou způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí k
choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným


úhlem. Příznaky zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se objevují během
hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé
ztrátě zraku. Primární léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se nitrooční tlak
nepodaří dostat pod kontrolu, je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou léčbu.
Rizikové faktory pro rozvoj akutního glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na
sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze.

Etnické rozdíly
Stejně jako je tomu u všech ostatních antagonistů angiotenzinu II, je antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu u černošské populace poněkud nižší než u pacientů jiné
barvy pleti, což je pravděpodobně důsledkem toho, že u černošských pacientů trpících hypertenzí je
vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu.

Antidopingové testy
Hydrochlorothiazid v přípravku může způsobit, že analytický výsledek antidopingového testu bude
pozitivní.

Těhotenství
Během těhotenství se léčba antagonisty angiotenzinu II nesmí zahajovat. Pokud není pokračování
léčby antagonisty angiotenzinu II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být
převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro užívání v těhotenství stanoven bezpečnostní
profil. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty angiotenzinu II musí být okamžitě ukončena, a je-li
to potřebné, musí být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity,
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba přípravek Zeota HCT
vysadit a podat vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván pacientům, u kterých se již
dříve po užití hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS.

Jiné
Při celkové ateroskleróze u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo ischemickou
cerebrovaskulární chorobou existuje vždy riziko, že nadměrný pokles krevního tlaku může vyústit
v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.
U pacientů s anamnézou alergie nebo bronchiálního astmatu (nebo i bez této anamnézy, ale s ní je
pravděpodobnost vyšší) mohou nastat reakce z přecitlivělosti na hydrochlorothiazid.
Při užívání thiazidových diuretik byly hlášeny případy exacerbace nebo aktivace systémového lupus
erythematodes.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Možné interakce související s kombinací olmesartan-medoxomil/hydrochlothiazid
Současné užívání se nedoporučuje
Lithium
Při podávání lithia souběžně s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a vzácně i s antagonisty
angiotenzinu II bylo pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Mimo
to thiazidy snižují renální clearance lithia, takže se může následně zvýšit riziko jeho toxicity. Proto se


užívání lithia souběžně s přípravkem Zeota HCT nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné
užívání nezbytné, doporučuje se pečlivě sledovat hladinu lithia v séru.

Současné užívání vyžadující opatrnost
Baklofen
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.

Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky
Nesteroidní protizánětlivá léčiva – NSAID (tj. kyselina acetylsalicylová [> 3 g/den], COX-2 inhibitory
a neselektivní NSAID) mohou snižovat antihypertenzní účinek thiazidových diuretik a antagonistů
angiotenzinu II. U některých pacientů s narušenou funkcí ledvin (např. dehydratovaných pacientů
nebo starších pacientů s oslabenou funkcí ledvin) může současné podávání antagonistů angiotenzinu II
a léčiv inhibujících cyklooxygenázu vyústit v další zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního
selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto je třeba takovou kombinaci podávat s opatrností,
zvláště u starších pacientů. Pacienti musejí být dostatečně zavodnění a je třeba zvážit sledování renální
funkce po zahájení souběžné terapie i následné periodické sledování.

Současné užívání, které je třeba brát v úvahu
Amifostin
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.

Jiná antihypertenziva
Souběžným užíváním jiných antihypertenziv se může antihypertenzní účinek olmesartan-
medoxomilu/hydrochlorothiazidu zvýšit.

Alkohol, barbituráty, narkotika a antidepresiva
Může dojít k prohloubení ortostatické hypotenze.

Možné interakce související s olmesartan-medoxomilem
Současné užívání se nedoporučuje
ACE-inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II nebo aliskiren
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku
Podle zkušeností s používáním jiných léků ovlivňujících systém renin-angiotenzin může souběžné
užívání draslík šetřících diuretik, doplňků stravy s obsahem draslíku, náhrad solí obsahujících draslík
nebo jiných léků, které mohou zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin, ACE inhibitory),
vyvolat vzestup hladiny draslíku v séru (viz bod 4.4). Jestliže je třeba předepsat společně s přípravkem
Zeota HCT i léky, které ovlivňují hladinu draslíku, doporučuje se sledovat hladinu draslíku v séru.

Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam-hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan-
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Má být
zváženo podávání olmesartan-medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu
(viz bod 5.2).

Další informace
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu.


Na farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu ani na farmakokinetiku digoxinu nemá
olmesartan-medoxomil významný vliv.
Souběžné podávání olmesartan-medoxomilu a pravastatinu nemá u zdravých jedinců klinicky
významný vliv na farmakokinetiku ani jedné z těchto látek.
In vitro nevykazoval olmesartan klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4, a u potkanů neměl na aktivitu
cytochromu P450 žádný nebo jen minimální indukční vliv. Mezi olmesartanem a léky
metabolizovanými výše zmíněnými enzymy cytochromu P450 se proto nepředpokládají žádné
klinicky významné interakce.

Možné interakce související s hydrochlorothiazidem
Současné užívání se nedoporučuje
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku
Účinek hydrochlorothiazidu vedoucí k depleci draslíku (viz bod 4.4) může být zesílen souběžným
podáváním dalších léčivých přípravků způsobujících ztráty draslíku a hypokalemii (např. další
kaliuretická diuretika, laxativa, kortikosteroidy, ACTH, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl
penicilinu G nebo deriváty kyseliny salicylové). Proto se toto souběžné užívání nedoporučuje.

Současné užívání vyžadující opatrnost
Vápenaté soli
Thiazidová diuretika mohou v důsledku sníženého vylučování vápníku zvyšovat jeho hladinu v séru.
Pokud je třeba předepsat doplňky vápníku, je zapotřebí sledovat hladinu vápníku v séru a adekvátně
upravit dávkování vápníku.

Kolestyraminové a kolestipolové pryskyřice
Přítomností aniontoměničových pryskyřic se absorpce hydrochlorothiazidu zhoršuje.

Digitalisové glykosidy
Thiazidy navozená hypokalemie nebo hypomagnesemie může napomoci rozvoji digitalisových
srdečních arytmií.

Léčivé přípravky ovlivněné změnami hladiny draslíku v séru
V případech, kdy se Zeota HCT podává souběžně s léky, které jsou ovlivněny změnou hladiny
draslíku v séru (např. digitalisové glykosidy a antiarytmika), nebo s následujícími léky (včetně
některých antiarytmik) vyvolávajícími torsade de pointes (komorovou tachykardii), se doporučuje
pravidelné sledování hladiny draslíku v séru a EKG, protože hypokalemie je predisponujícím faktorem
torsade de pointes (komorové tachykardie):
- antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
- některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin,
cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol),
- jiné léky (např. bepridil, cisaprid, difemanil, erythromycin i.v., halofantrin, mizolastin,
pentamidin, sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).

Nedepolarizující myorelaxancia (např. tubokurarin)
Účinek nedepolarizujících myorelaxancií může být hydrochlorothiazidem zesílen.

Anticholinergika (např. atropin, biperiden)
Zvýšení biologické dostupnosti thiazidových diuretik daný snížením gastrointestinální motility a
rychlosti vyprazdňování žaludku.

Antidiabetika (perorální antidiabetika a inzulin)
Léčba thiazidem může mít vliv na glukózovou toleranci; proto může být vyžadována úprava
dávkování antidiabetika (viz bod 4.4).



Metformin
Metformin je třeba užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy vyvolané možným
selháním funkce ledvin po hydrochlorothiazidu.

Beta-blokátory a diazoxid
Hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu může být thiazidy zesílen.

Presorické aminy (např. noradrenalin)
Účinek presorických aminů může být snížen.

Léčivé přípravky používané při léčbě dny (probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol)
Protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v séru, může být zapotřebí
upravit dávkování urikosurik. U probenecidu nebo sulfinpyrazonu může být třeba zvýšit dávky.
Souběžným podáváním thiazidu se může zvýšit výskyt reakcí z přecitlivělosti na alopurinol.

Amantadin
Thiazidy mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků amantadinu.

Cytotoxické léky (např. cyklofosfamid, methotrexát)
Thiazidy mohou snižovat vylučování cytotoxických léků ledvinami a zesilovat jejich myelosupresivní
účinky.

Salicyláty
Při podávání vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zvyšovat toxický účinek salicylátů
na centrální nervovou soustavu.

Methyldopa
Při současném užívání hydrochlorothiazidu a methyldopy byla v ojedinělých případech zaznamenána
hemolytická anemie.

Cyklosporin
Současným užíváním cyklosporinu se může zvyšovat riziko hyperurikemie a komplikací typu dny.

Tetracykliny
Současným podáváním tetracyklinů a thiazidů se zvyšuje riziko nárůstu hladiny močoviny vyvolaného
tetracykliny. Tato interakce se pravděpodobně netýká doxycyklinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství (viz bod 4.3)
S ohledem na účinky jednotlivých složek tohoto kombinovaného přípravku na těhotenství se užívání
přípravku Zeota HCT během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod 4.4). Ve druhém a
třetím trimetru těhotenství je přípravek Zeota HCT kontraindikován (viz body 4.3 a 4.4).

Olmesartan-medoxomil
Užívání antagonistů angiotenzinu II se během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod
4.4). Užívání antagonistů angiotenzinu II je v druhém a třetím trimestru těhotenství kontraindikováno
(viz body 4.3 a 4.4).
Epidemiologické údaje týkající se rizika teratogenity po užívání ACE inhibitorů během prvního
trimestru těhotenství nejsou přesvědčivé; nicméně malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Zatímco
kontrolované epidemiologické údaje týkající se rizik při užívání antagonistů angiotenzinu II nejsou
dostupné, podobná rizika by mohla existovat i pro tuto skupinu léků. Pokud není pokračování léčby
antagonisty angiotenzinu II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být
převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro užívání v těhotenství stanoven bezpečnostní


profil. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty angiotenzinu II musí být okamžitě ukončena, a je-li
to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.
Je známo, že užívání antagonistů angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru působí toxicky na
plod (snížená funkce ledvin, oligohydramnion, zpožděná osifikace lebky) a na novorozence (selhání
ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).
Jestliže došlo k užívání antagonistů angiotenzinu II od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se
vyšetření ledvin a lebky ultrazvukem.
Kojenci, jejichž matky užívaly antagonisty angiotenzinu II, musí být pečlivě pozorováni kvůli
hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).

Hydrochlorothiazid
S užíváním hydrochlorothiazidu během těhotenství, a zejména během prvního trimestru, jsou jen
omezené zkušenosti. Studie na zvířatech jsou nedostačující. Hydrochlorothiazid prostupuje placentou.
Vzhledem k farmakologickému mechanismu účinku může užívání hydrochlorothiazidu během
druhého a třetího trimestru narušovat fetoplacentární perfuzi a mít fetální a neonatální účinky, jako je
ikterus, narušení elektrolytové rovnováhy a trombocytopenie.
Hydrochlorothiazid se nesmí užívat na gestační edém, gestační hypertenzi ani preeklampsii kvůli
riziku poklesu objemu plasmy a placentární hypoperfuze, aniž by měl příznivý vliv na průběh
vlastního onemocnění.
Hydrochlorothiazid se u těhotných žen nesmí užívat na esenciální hypertenzi, s výjimkou
mimořádných situací, kdy nelze nasadit jinou léčbu.

Kojení
Olmesartan-medoxomil
Protože nejsou k dispozici žádné informace o užívání přípravku Zeota HCT v období kojení, užívání
přípravku Zeota HCT se nedoporučuje a preferují se alternativní léky s lépe stanoveným
bezpečnostním profilem v období kojení, a to zejména pokud je kojeno novorozené nebo předčasně
narozené dítě.

Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid přechází v malém množství do mateřského mléka. Thiazidy, které ve velkých
dávkách způsobují intenzivní diurézu, mohou potlačovat tvorbu mléka. Proto se užívání přípravku
Zeota HCT během kojení nedoporučuje. Pokud je přípravek Zeota HCT během kojení užíván, je třeba
užívat co nejnižší možné dávky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Zeota HCT může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. U
pacientů užívajících antihypertenziva se mohou občas objevit závratě nebo únava, které mohou oslabit
reakční schopnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid jsou bolest hlavy (2,9 %), závrať (1,9 %) a únava (1,0 %).
Hydrochlorothiazid může zapříčinit nebo zhoršit depleci objemu, což může vést k nerovnováze
elektrolytů (viz bod 4.4).
V klinických studiích, kterých se zúčastnilo 1155 pacientů léčených kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid v dávkách 20 mg/12,5 mg nebo 20 mg/25 mg a 466 pacientů léčených
placebem po dobu až 21 měsíců, byla celková frekvence nežádoucích účinků kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid obdobná jako u placeba. Ukončení léčby pro nežádoucí účinky bylo
rovněž podobné u skupiny léčené kombinací olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid
20 mg/12,5 mg - 20 mg/25 mg (2%) a placebem (3%). Frekvence nežádoucích účinků při léčbě
kombinací olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid v porovnání s placebem byla zřejmě nezávislá


na věku (< 65 let oproti ≥ 65 let), pohlaví a rase, i když frekvence závratí byla poněkud vyšší u
pacientů starších 75 let věku.
Navíc byla bezpečnost kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid ve vysokých dávkách
hodnocena v rámci klinických studií zahrnujících 3709 pacientů, kterým byl podáván olmesartan-
medoxomil v kombinaci s hydrochlorothiazidem v dávkách 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid zjištěné z klinických studií,
poregistračních studií bezpečnosti a spontánního hlášení, stejně jako nežádoucí účinky zjištěné na
základě známého bezpečnostního profilu jednotlivých složek přípravku, kterými jsou olmesartan-
medoxomil a hydrochlorothiazid, jsou shrnuty v tabulce uvedené níže.
Ke klasifikaci frekvence výskytu nežádoucích účinků byla použita následující terminologie: velmi
časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až <
1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třídy
orgánových
systémů podle
databáze
MedDRA

Nežádoucí účinky Frekvence
Olmesartan-
medoxomil/
hydrochlorothiazid
Olmesartan-
medoxomil
HCTZ
Infekce a
infestace
Sialoadenitida Vzácné
Novotvary
benigní, maligní a
blíže neurčené
(včetně cyst a
polypů)
Nemelanomové kožní
nádory (bazaliomy a
spinaliomy)
Není známo
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Aplastická anemie Vzácné
Útlum kostní dřeně Vzácné
Hemolytická anemie Vzácné
Leukopenie Vzácné
Neutropenie/
agranulocytόza
Vzácné
Trombocytopenie Méně časté Vzácné
Poruchy
imunitního
systému
Anafylaktické reakce Méně časté Méně časté
Poruchy
metabolismu a
výživy
Anorexie Méně časté
Glykosurie Časté
Hyperkalcemie Časté
Hypercholesterolemie Méně časté Velmi časté
Hyperglykemie Časté
Hyperkalemie Vzácné
Hypertriacylglycerolemie Méně časté Časté Velmi časté
Hyperurikemie Méně časté Časté Velmi časté
Hypochloremie Časté
Hypochloremická
alkalόza
Velmi vzácné
Hypokalemie Časté
Hypomagnesemie Časté
Hyponatremie Časté
Hyperamylázemie Časté
Psychiatrické Apatie Vzácné


poruchy Deprese Vzácné
Neklid Vzácné
Poruchy spánku Vzácné
Poruchy
nervového
systému
Stav zmatenosti Časté
Křeče Vzácné
Poruchy vědomí (např.
ztráta vědomí):
Vzácné
Závrať, pocit točení hlavy Časté Časté Časté
Bolest hlavy Časté Časté Vzácné
Ztráta chuti k jídlu Méně časté
Parestezie Vzácné
Posturální závrať Méně časté
Somnolence Méně časté
Synkopa Méně časté
Poruchy oka Snížená tvorba slz Vzácné
Přechodně rozmazané
vidění
Vzácné
Zhoršení stávající myopie Méně časté
Akutní myopie, akutní
glaukom s uzavřeným
úhlem
Není známo
Choroidální efuze Není známo
Xantopsie Vzácné
Poruchy ucha a
labyrintu
Vertigo Méně časté Méně časté Vzácné
Srdeční poruchy Angina pectoris Méně časté
Srdeční arytmie Vzácné
Palpitace Méně časté
Cévní poruchy Embolie Vzácné
Hypotenze Méně časté Vzácné
Nekrotizující angiitida
(vaskulitida, kožní
vaskulitida)
Vzácné
Ortostatická hypotenze Méně časté Méně časté
Thrombόza Vzácné
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Bronchitida Časté
Kašel Méně časté Časté
Dyspnoe Vzácné
Intersticiální pneumonie Vzácné
Faryngitida Časté
Plicní edém Vzácné
Respirační tíseň Méně časté
Rinitida Časté
Syndrom akutní
respirační tísně (ARDS)
(viz bod 4.4)
Velmi vzácné
Gastrointestinální
poruchy
Bolest břicha Méně časté Časté Časté
Zácpa Časté
Průjem Méně časté Časté Časté
Dyspepsie Méně časté Časté
Podráždění žaludku Časté
Gastroenteritida Časté
Nadýmání Časté


Nauzea Méně časté Časté Časté
Pankreatitida Vzácné
Paralytický ileus Velmi vzácné
Zvracení Méně časté Méně časté Časté
Sprue-like enteropatie
(viz bod 4.4)
Velmi vzácné
Poruchy jater a
žlučových cest
Akutní cholecystitida Vzácné
Žloutenka (intrahepatální
cholestatický ikterus)
Vzácné
Autoimunitní hepatitida* Není známo
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Alergická dermatitida Méně časté
Anafylaktické kožní
reakce
Vzácné
Angioneurotický edém Vzácné Vzácné
Kožní reakce podobné
lupus erythematodes
Vzácné
Ekzém Méně časté
Erytém Méně časté
Exantém Méně časté
Fotosensitivní reakce Méně časté
Pruritus Méně časté Méně časté
Purpura Méně časté
Vyrážka Méně časté Méně časté Méně časté
Reaktivace kožního lupus
erythematodes
Vzácné
Toxická epidermální
nekrolýza
Vzácné
Kopřivka Vzácné Méně časté Méně časté
Poruchy svalové a
kosterní soustavy
a pojivové tkáně
Artralgie Méně časté
Artritida Časté
Bolest zad Méně časté Časté
Svalové křeče Méně časté Vzácné
Svalová slabost Vzácné
Myalgie Méně časté Méně časté
Bolest končetin Méně časté
Paréza Vzácné
Bolest kostí Časté
Poruchy ledvin a
močových cest
Akutní selhání ledvin Vzácné Vzácné
Hematurie Méně časté Časté
Intersticiální nefritida Vzácné
Porucha funkce ledvin Vzácné
Renální dysfunkce Vzácné
Infekce močových cest Časté
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Erektilní dysfunkce Méně časté Méně časté
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
Astenie Časté Méně časté
Bolest na hrudi Časté Časté
Otok obličeje Méně časté
Únava Časté Časté
Horečka Vzácné
Příznaky podobné chřipce Časté
Letargie Vzácné


Malátnost Vzácné Méně časté
Bolest Časté
Periferní edém Časté Časté
Slabost Méně časté
Vyšetření Zvýšení hladiny
alaninaminotransferázy

Méně časté
Zvýšení hladiny
aspartátaminotransferázy
Méně časté
Zvýšení hladiny vápníku
v krvi
Méně časté
Zvýšení hladina
kreatininu v krvi
Méně časté Vzácné Časté
Zvýšení hladiny
kreatinfosfokinázy v krvi
Časté
Zvýšení hladiny glukózy
v krvi
Méně časté
Snížení hematokritu v
krvi
Vzácné
Snížení hladiny
hemoglobinu v krvi
Vzácné
Zvýšení hladiny lipidů v
krvi
Méně časté
Snížení hladiny draslíku
v krvi
Méně časté
Zvýšení hladiny draslíku
v krvi

Méně časté
Zvýšení hladiny
močoviny v krvi
Méně časté Časté Časté
Zvýšení hladiny
močovinového dusíku v
krvi

Vzácné
Zvýšení hladiny kyseliny
močové v krvi

Vzácné
Zvýšení hladiny gama-
glutamyltransferázy
Méně časté
Zvýšení hladin jaterních
enzymů
Časté
*Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy autoimunitní hepatitidy s latencí v délce několika
měsíců až let, které byly po vysazení olmesartanu reverzibilní.

V časové souvislosti s užíváním antagonistů receptorů angiotenzinu II byly hlášeny ojedinělé případy
rhabdomyolýzy.

Popis vybraných nežádoucích účinků
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce (viz
též body 4.4 a 5.1).



Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Konkrétní informace o účincích nebo léčbě předávkování přípravkem Zeota HCT nejsou k dispozici.
Pacient musí být pečlivě sledován a léčba má být symptomatická a podpůrná. Léčba závisí na době,
která uplynula od požití léku, a závažnosti symptomů. K navrhovaným opatřením patří navození
zvracení a/anebo výplach žaludku. V léčbě předávkování může být užitečné také použití aktivního
uhlí. Nutné je časté sledování hladin elektrolytů a kreatininu v séru. Jestliže se vyskytne hypotenze,
pacient musí být položen na záda a rychle mu musí být podány náhrady solí a objemu.
Jako nejpravděpodobnější manifestaci předávkování olmesartan-medoxomilem lze očekávat hypotenzi
a tachykardii; objevit se může rovněž bradykardie. Předávkování hydrochlorothiazidem je provázeno
elektrolytovou deplecí (hypokalemie, hypochloremie) a dehydratací, která je důsledkem nadměrné
diurézy. Nejčastějšími příznaky a projevy předávkování jsou nauzea a somnolence. Hypokalemie
může vést ke svalovým křečím a/anebo může akcentovat srdeční arytmie při současném podávání
digitalisových glykosidů nebo některých antiarytmik.
Informace o možném odstranění olmesartanu nebo hydrochlorothiazidu dialýzou nejsou k dispozici.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, blokátory receptorů
pro angiotenzin II (ARBS) a diuretika
ATC kód: C09DA08.

Mechanismus účinku/farmakodynamické účinky
Zeota HCT obsahuje kombinaci antagonisty receptoru pro angiotenzin II, olmesartan-medoxomilu, a
thiazidového diuretika, hydrochlorothiazidu. Kombinace těchto dvou látek má aditivní antihypertenzní
účinek, což vede k většímu snížení krevního tlaku než při používání jednotlivých složek samostatně.
Dávkování kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid jednou denně vede k účinnému a
plynulému snížení krevního tlaku v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin.

Olmesartan-medoxomil
Olmesartan-medoxomil je perorálně aktivním, selektivním antagonistou receptorů pro angiotenzin II
(typ AT1). Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-angiotenzin-aldosteron a
hraje významnou roli v patofyziologii hypertenze. Účinky angiotenzinu II spočívají ve vasokonstrikci,
stimulaci syntézy a uvolňování aldosteronu, stimulaci srdce a reabsorpci sodíku v ledvinách.
Olmesartan blokuje vasokonstrikční účinky angiotenzinu II a účinky angiotenzinu II na sekreci
aldosteronu, a to blokádou jeho vazby na AT1 receptor ve tkáních, jako jsou hladká svalovina cév a
nadledviny. Účinek olmesartanu je nezávislý na zdroji anebo cestě syntézy angiotenzinu II.
Výsledkem selektivního antagonismu receptorů pro angiotenzin II (AT1) je zvýšení hladiny reninu v
plasmě a koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace aldosteronu v plasmě.
Při hypertenzi vyvolává olmesartan-medoxomil na dávce závislé, dlouho přetrvávající snížení
arteriálního krevního tlaku. Hypotenze po první dávce nebyla zaznamenána, stejně jako tachyfylaxe v
průběhu dlouhodobé léčby nebo rebound fenomén hypertenze po náhlém ukončení léčby.


Dávkování olmesartan-medoxomilu jednou denně zajišťuje efektivní a plynulé snížení krevního tlaku
v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin. Dávkování jednou denně vyvolává obdobné snížení
krevního tlaku jako dávkování dvakrát denně při zachování stejné celkové denní dávky.
Při kontinuální léčbě je maximálního snížení krevního tlaku dosaženo přibližně za 8 týdnů po zahájení
léčby, ačkoli podstatný antihypertenzní účinek je pozorován již po 2 týdnech léčby.
Vliv olmesartan-medoxomilu na mortalitu a morbiditu není dosud znám.
Randomizovaná studie Randomised Olmesartan and Diabetes Microalbuminuria Prevention
(ROADMAP) s 4447 pacienty s diabetem mellitem 2. typu, normoalbuminurií a alespoň jedním
dalším kardiovaskulárním rizikovým faktorem zkoumala, zda by léčba olmesartan-medoxomilem
mohla oddálit nástup mikroalbuminurie. Medián sledování byl 3,2 let a pacienti v této době užívali
navíc olmesartan-medoxomil nebo placebo k jiným antihypertenzivům, s výjimkou ACE inhibitorů
nebo antagonistů receptorů pro angiotenzin II.
U primárního cílového parametru studie prokázala významné snížení rizika v době do nástupu
mikroalbuminurie ve prospěch olmesartan-medoxomilu. Po úpravě kvůli rozdílům v krevním tlaku
toto snížení rizika již nebylo statisticky významné. Mikroalbuminurie se rozvinula u 8,2 % (178 z
2160) pacientů ve skupině s olmesartan-medoxomilem a 9,8 % (210 z 2139) ve skupině s placebem.
Co se týče sekundárních cílových parametrů, kardiovaskulární příhody se objevily u 96 pacientů
(4,3 %) užívajících olmesartan-medoxomil a 94 pacientů (4,2 %) užívajících placebo. Incidence
mortality z kardiovaskulárních příčin byla vyšší u olmesartan-medoxomilu než u placeba (15 pacientů
(0,7 %) versus 3 pacienti (0,1 %)) navzdory podobným poměrům u nefatální cévní mozkové příhody
(14 pacientů (0,6 %) versus 8 pacientů (0,4 %)), nefatálního infarktu myokardu (17 pacientů (0,8 %)
versus 26 pacientů (1,2 %)) a mortality z nekardiovaskulárních příčin (11 pacientů (0,5 %) versus pacientů (0,5 %)). Celková mortalita byla u olmesartan-medoxomilu číselně vyšší (26 pacientů (1,2 %)
versus 15 pacientů (0,7 %)), což bylo dáno zejména vyšším počtem fatálních kardiovaskulárních
příhod.
Studie Olmesartan Reducing Incidence of End-stage Renal Disease in Diabetic Nephropathy Trial
(ORIENT) zkoumala účinky olmesartan-medoxomilu na renální a kardiovaskulární ukazatele u randomizovaných japonských a čínských pacientů s diabetem mellitem 2. typu a zjevnou nefropatií.
Medián sledování byl 3,1 let, pacienti v tomto období užívali navíc k jiným antihypertenzivům včetně
ACE inhibitorů buď olmesartan-medoxomil, nebo placebo.
Primární kombinovaný cílový parametr (doba do prvního zdvojnásobení hladiny kreatininu v séru,
konečné stádium onemocnění ledvin, úmrtí z jakékoli příčiny) byl pozorován u 116 pacientů ze
skupiny užívající olmesartan-medoxomil (41,1 %) a 129 pacientů ze skupiny užívající placebo
(45,4 %) (HR 0,97 (95% CI 0,75 až 1,24); p=0,791). Kombinovaný sekundární kardiovaskulární
cílový parametr byl pozorován u 40 pacientů léčených olmesartan-medoxomilem (14,2 %) a pacientů užívajících placebo (18,7 %). Tento kombinovaný kardiovaskulární cílový parametr
zahrnoval úmrtí z kardiovaskulárních příčin u 10 (3,5 %) pacientů užívajících olmesartan-medoxomil
versus 3 (1,1 %) užívajících placebo, celkovou mortalitu 19 (6,7 %) versus 20 (7,0 %), nefatální cévní
mozkovou příhodu 8 (2,8 %) versus 11 (3,9 %) a nefatální infarkt myokardu 3 (1,1 %) versus (2,5 %).

Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Mechanismus antihypertenzního účinku thiazidových
diuretik není zcela znám. Thiazidová diuretika ovlivňují renální tubulární mechanismy zpětné
absorpce elektrolytů, a tím přímo zvyšují vylučování sodíku a chloridů přibližně ve stejném množství.
Diuretický účinek hydrochlorothiazidu snižuje objem plasmy, zvyšuje plasmatickou aktivitu reninu a
zvyšuje sekreci aldosteronu při následném zvýšení ztrát draslíku a hydrogenuhličitanů močí a snižuje
hladinu draslíku v séru. Vztah renin-aldosteron je zprostředkován angiotenzinem II, a proto současné
podání antagonisty receptorů pro angiotenzin II vede k odvrácení ztráty draslíku vyvolané
thiazidovými diuretiky. K nástupu diurézy po hydrochlorothiazidu dochází asi za 2 hodiny,
maximálního účinku je dosaženo asi za 4 hodiny po podání dávky, přičemž účinek přetrvává přibližně
6–12 hodin.
Epidemiologické studie prokázaly, že dlouhodobá monoterapie hydrochlorothiazidem snižuje riziko
kardiovaskulární mortality a morbidity.



Klinická účinnost a bezpečnost
Kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu vede k aditivnímu snížení krevního tlaku,
které obecně vzrůstá s dávkou každé složky.
Ve sdružených placebem kontrolovaných studiích vedlo podávání kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg k poklesu systolického/diastolického
krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) v průměru o 12/7 mmHg, resp. 16/9 mmHg oproti
účinku placeba. Při kombinované terapii s olmesartan-medoxomilem/hydrochlorothiazidem neměl věk
a pohlaví žádný klinicky významný vliv na odezvu na léčbu.
Podání 12,5 a 25 mg hydrochlorothiazidu pacientům s nedostatečnou úpravou krevního tlaku při
monoterapii olmesartan-medoxomilem (20 mg) vedlo k dalšímu snížení 24hodinového
systolického/diastolického krevního tlaku měřeného ambulantně o 7/5 mmHg, resp. o 12/7 mmHg v
porovnání s monoterapií olmesartan-medoxomilem. Další pokles průměrného
systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) v porovnání s výchozí
hodnotou činilo 11/10 mmHg, resp. 16/11 mmHg.
Účinnost léčby kombinací olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid přetrvávala i při dlouhodobé
léčbě (jeden rok). Vysazení léčby olmesartan-medoxomilem, ať již se současnou léčbou
hydrochlorothiazidem nebo bez ní, nevyvolalo rebound fenomén hypertenze.
Fixní kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg byly
předmětem tří klinických studií zahrnujících 1 482 pacientů s vysokým krevním tlakem.
Ve dvojitě zaslepené studii s esenciální hypertenzí byla hodnocena účinnost léčby kombinací
olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/12,5 mg v porovnání s monoterapií olmesartan-
medoxomilem 40 mg, přičemž primárním ukazatelem účinnosti byl pokles diastolického krevního
tlaku vsedě. Po osmitýdenní léčbě činil pokles systolického/diastolického krevního tlaku v kombinační
skupině 31,9/18,9 mmHg oproti hodnotám 26,5/15,8 mmHg ve skupině s monoterapií (p < 0,0001).
Ve dvojitě zaslepené, ale nekontrolované druhé fázi této studie byli pacienti, kteří na léčbu
nereagovali, převedeni z monoterapie olmesartan-medoxomilem 40 mg na kombinaci olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/12,5 mg a podobně z léčby kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/12,5 mg na kombinaci olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/25 mg, což vedlo k dalšímu významnému poklesu
systolického/diastolického krevního tlaku; tím se potvrdilo, že zvýšení dávky je klinicky významná
cesta, jak zlepšit úpravu krevního tlaku.
V rámci druhé dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studie byla hodnocena
účinnost doplnění léčby o hydrochlorothiazid u pacientů, u nichž se dostatečně neupravil krevní tlak
po osmitýdenní léčbě olmesartan-medoxomilem 40 mg. Tito pacienti buď dále užívali olmesartan-
medoxomil 40 mg, nebo jim byla léčba po dobu dalších 8 týdnů doplněna o hydrochlorothiazid
12,5 mg, resp. 25 mg. Čtvrtá skupina byla randomizována k léčbě kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 20 mg/12,5 mg.
Přidání hydrochlorothiazidu 12,5 mg, resp. 25 mg, vedlo k dalšímu poklesu systolického/diastolického
krevního tlaku o 5,2/3,4 mmHg (p < 0,0001), resp. 7,4/5,3 mmHg (p < 0,0001) v porovnání s léčbou
samotným olmesartan-medoxomilem 40 mg.
Při porovnání pacientů, kteří užívali kombinaci olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid
20 mg/12,5 mg, s pacienty, kteří užívali 40 mg/12,5 mg, byl zjištěn statisticky významný rozdíl v
poklesu systolického krevního tlaku o 2,6 mmHg ve prospěch vyšší dávkové kombinace (p = 0,0255);
zatímco u diastolického krevního tlaku činil rozdíl v poklesu 0,9 mmHg. Při ambulantním
monitorování krevního tlaku (ABPM) potvrdily údaje průměrných změn u 24hodinového, denního a
nočního diastolického a systolického krevního tlaku výsledky běžných měření krevního tlaku.
V rámci další dvojitě zaslepené randomizované studie byla porovnávána účinnost léčby kombinací
olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid 20 mg/25 mg a kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/25 mg u pacientů, u nichž osmitýdenní léčba olmesartan-
medoxomilem 40 mg nevedla k dostatečné úpravě krevního tlaku.
Po 8 týdnech kombinované léčby byl systolický/diastolický krevní tlak v porovnání s výchozím
stavem významně nižší, a to o 17,1/10,5 mmHg ve skupině s kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 20 mg/25 mg a o 17,4/11,2 mmHg ve skupině s kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/25 mg. Rozdíl mezi oběma skupinami nebyl při konvenčním


měření krevního tlaku statisticky významný, což je možné vysvětlit známým plochým vztahem dávka-
účinek u antagonistů angiotenzinu II, jako je olmesartan-medoxomil.
Ovšem průměrné hodnoty 24hodinového, denního a nočního systolického i diastolického krevního
tlaku získané postupem ABPM poskytly klinicky významné a statisticky významné rozdíly ve
prospěch kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid 40 mg/25 mg v porovnání
s kombinací olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid 20 mg/25 mg.
Antihypertenzní účinek kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid byl podobný bez
ohledu na věk, pohlaví a stav diabetu.

Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V
jedné studii byla zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC,
odpovídajících 1 430 833, resp. 172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ
(≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95%
interval spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,98 (95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah
mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje
možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: 633 případů karcinomu rtu odpovídalo
63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z rizikových skupin. Vztah mezi
kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6), která vzrostla na 3,9 (3,0-
4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší kumulované dávky
(~100 000 mg) (viz též bod 4.4).

Další informace
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocnění, nebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a
zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce
Olmesartan-medoxomil
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce z
gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan. Žádný intaktní olmesartan-medoxomil nebo intaktní medoxomilová část v postranním


řetězci nebyly detekovány v plasmě nebo exkrementech. Průměrná absolutní biologická dostupnost
olmesartanu z tablet byla 25,6%.
Průměrné maximální plasmatické koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé perorální dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu, a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesartan se ve velké míře váže na plasmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke klinicky
významným interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými
současně podávanými léky, které se také ve velké míře váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což
bylo potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).

Hydrochlorothiazid
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu v kombinaci byla průměrná doba
k dosažení maximální koncentrace hydrochlorothiazidu 1,5–2 hodiny po podání. Hydrochlorothiazid
se váže z 68 % na plasmatické bílkoviny a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83–1,14 l/kg.

Biotransformace a eliminace
Olmesartan-medoxomil
Celková plasmatická clearance olmesartanu byla 1,3 l/h (CV, 19%) a byla relativně pomalá ve
srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného
olmesartan-medoxomilu se 10-16 % podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu hodin po podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové
dostupnosti 25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca
40 %), tak hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována
jako olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Rovnovážný stav je dosažen po několika prvních dávkách a další akumulace již není po 14 dnech při
opakovaném podání zřejmá. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.

Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, ale takřka všechen se vylučuje jako nezměněná
léčivá látka močí. Asi 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do 48 hodin.
Renální clearance je asi 250–300 ml/min. Terminální eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10–hodin.

Olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid
Systémová biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podání s olmesartan-
medoxomilem snížena o cca 20 %, ale toto mírné snížení není klinicky významné. Kinetika
olmesartanu není současným podáním hydrochlorothiazidu ovlivněna.

Farmakokinetika u vybraných skupin pacientů
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů (65-75 let věku) trpících hypertenzí byla AUC olmesartanu v rovnovážném stavu
ve srovnání s mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35 % a u velmi starých pacientů (≥75 let
věku) o cca 44 % (viz bod 4.2).
Na základě omezených údajů se předpokládá, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u
zdravých i hypertenzních starších jedinců v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky snížena.



Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC olmesartanu
v rovnovážném stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62 %, 82 % resp. 179 % (viz
body 4.2, 4.3, 4.4).
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30–60 ml/min)
činí maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg jednou denně. U pacientů se závažnou poruchou
funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) se používání olmesartan-medoxomilu nedoporučuje.
Biologický poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poruchou funkce ledvin prodloužen.

Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6 %, resp. 65 % vyšší při
mírné, resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků.
Nevázaná frakce olmesartanu ve 2. hodině po podání byla u zdravých dobrovolníků, u pacientů s
mírnou poruchou funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater 0,26 %, 0,34 %,
resp. 0,41 %. Po opakovaném podání pacientům se středně závažnou poruchou funkce jater byla
průměrná AUC olmesartanu opět o 65 % vyšší než u zdravých dobrovolníků. Průměrné hodnoty Cmax
olmesartanu byly u pacientů s poruchou funkce jater a zdravých jedinců podobné.
U pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater se doporučuje počáteční dávkování 10 mg
olmesartan-medoxomilu jednou denně; maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U
pacientů se závažnou poruchou funkce jater nebyl olmesartan-medoxomil hodnocen (viz body 4.2, 4.3,
4.4).
Farmakokinetiku hydrochlorothiazidu porucha funkce jater nijak významně neovlivňuje.

Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan-medoxomilu a 3750 mg kolesevelam-hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan-medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam-hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam-hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam-
hydrochloridem (viz bod 4.5).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Toxický potenciál kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid byl hodnocen u potkanů a
psů ve studiích toxicity po perorálním opakovaném podávání léku trvajících až 6 měsíců.
Stejně jako u každé jednotlivé látky a jiných léků této skupiny, hlavním cílovým orgánem
toxikologického působení kombinace byly ledviny. Kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid navodila funkční změny ledvin (vzestup hladiny dusíku močoviny a
kreatininu v séru). Vysoké dávky způsobily degeneraci tubulů a regeneraci v ledvinách potkanů a psů,
pravděpodobně cestou změn v hemodynamice ledvin (snížená perfúze ledvin jako důsledek hypotenze
s tubulární hypoxií a degenerace tubulárních buněk). Kromě toho kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid způsobila pokles erytrocytárních parametrů (počet erytrocytů,
hemoglobin a hematokrit) a pokles hmotnosti srdce u potkanů.
Tyto účinky byly pozorovány také u jiných antagonistů AT1 receptorů a i u ACE inhibitorů. Zdá se, že
jsou indukovány farmakologickým působením vysokých dávek olmesartan-medoxomilu a nejsou
relevantní při podávání doporučených terapeutických dávek lidem.

Studie genotoxicity kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu i jednotlivých složek
neprokázaly známky klinicky významné genotoxické aktivity.
Kancerogenní potenciál kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu nebyl studován.
Nejsou důkazy o významném kancerogenním působení olmesartanu za podmínek klinického použití.
U myší a potkanů vystavených kombinaci olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid nebyla
prokázána teratogenita. Jak se předpokládalo u této skupiny léčiv, fetální toxicita byla pozorována u


potkanů, což bylo zjevné z významného poklesu tělesné hmotnosti plodů, pokud byly vystavené
působení kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu během gestace (viz body 4.3 a
4.6).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
mikrokrystalická celulosa
monohydrát laktózy
hyprolosa
částečně substituovaná hyprolosa
koloidní bezvodý oxid křemičitý
magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety
mastek
hypromelosa
oxid titaničitý (E171)
žlutý oxid železitý (E172)
černý oxid železitý (E172)
červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Alu/Alu (OPA/Alu/PVC a Alu fόlie) blistr.
Balení po 14, 28, 30, 50, 56, 84, 90, 98, 100 a 500 potahovaných tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Zeota HCT 20 mg/12,5 mg: 58/623/12-C
Zeota HCT 20 mg/25 mg: 58/624/12-C
Zeota HCT 40 mg/12,5 mg: 58/625/12-C
Zeota HCT 40 mg/25 mg: 58/626/12-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 5. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 31. 8.

10. DATUM REVIZE TEXTU

11. 5.