Zoledronic acid actavis

Obecná
Před podáním přípravku Zoledronic acid Actavis musí být posouzen stav hydratace pacientů, a
v případě potřeby musí být hydratace adekvátně upravena.

U pacientů s rizikem srdečního selhání je nutné zabránit nadměrné hydrataci.

Po zahájení terapie přípravkem Zoledronic acid Actavis musí být pečlivě sledovány standardní
metabolické parametry související s hyperkalcemií, jako jsou sérové hladiny kalcia, fosfátu a
magnesia.Objeví-li se hypoklacemie, hypofosfatemie nebo hypomagnesemie, může být nezbytná
krátkodobá suplementační terapie. Pacienti s neléčenou hyperkalcemií mají obvykle do jisté míry
poškozenou funkci ledvin, proto je nutné uvažovat o pečlivém sledování ledvinných funkcí.

K léčbě osteoporózy a Pagetovy choroby kostí jsou k dispozici i jiné přípravky obsahující léčivou
látku kyselinu zoledronovou. Pacienti léčení přípravkem Zoledronic acid Actavis nemají být současně
léčeni takovými přípravky nebo jinými bisfofonáty, protože kombinované účinky těchto látek nejsou
známy.

Ledvinná nedostatečnost
U pacientů s TIH a zjištěným zhoršováním funkcí ledvin musí být velmi dobře posouzen jejich stav a
zváženo, zda přínos léčby přípravkem Zoledronic acid Actavis převáží možné riziko léčby.

Při rozhodnutí léčit pacienty s kostními metastázami pro prevenci kostních příhod se má vzít v úvahu,
že nástup léčebného účinku je za 2 až 3 měsíce.

Léčba kyselinou zoledronovou způsobem popsaným v bodech 4.1 a 4.2, byla spojena s hlášením
poruch funkce ledvin. Mezi faktory, které mohou zvyšovat riziko zhoršení ledvinných funkcí, patří
dehydratace, již existující porucha funkce ledvin, opakované cykly podávání kyseliny zoledronové
nebo jiných bisfosfonátů, stejně jako jiných nefrotoxických léčivých přípravků. Přestože je toto riziko
sníženo při podávání kyseliny zoledronové v dávce 4 mg po dobu delší než 15 minut, může se
poškození ledvin přesto vyskytnout. Bylo hlášeno zhoršení ledvinných funkcí a progrese do
ledvinného selhání s nutností dialýzy u pacientů po úvodní nebo jednorázové dávce 4 mg kyseliny
zoledronové. Zvýšení kreatininu v séru se může u některých pacientů vyskytnout po opakovaném
podání kyseliny zoledronové v dávkách doporučených k prevenci kostních příhod, i když méně často.

Před každou aplikací přípravku Zoledronic acid Actavis musí být pacientům stanovena hladina
sérového kreatininu. U pacientů s kostními metastázami a s lehkou až středně těžkou poruchou funkce
ledvin se doporučuje zahájit léčbu nižšími dávkami kyseliny zoledronové. U pacientů, u kterých bylo
v průběhu léčby prokázáno zhoršení funkce ledvin, musí být léčba přípravkem Zoledronic acid
Actavis přerušena do doby, než se hladina sérového kreatininu vrátí na hodnoty, které se nebudou lišit
o více než 10 % od výchozí hodnoty. Léčba přípravkem Zoledronic acid Actavis má pokračovat
stejnou dávkou, jaká byla podávaná před přerušením léčby.

Vzhledem k možnému vlivu kyseliny zoledronové na funkci ledvin se pro nedostatek klinických údajů
o bezpečnosti podávání u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin již před zahájením léčby klinických studiích definovaných hladinou kreatininu v séru ≥ 400 mikromolů/l nebo ≥ 4,5 mg/dl u
pacientů s TIH a ≥ 265 mikromolů/l nebo ≥ 3,0 mg/dl u pacientů s karcinomem a kostními
metastázamikreatininu < 30 ml/minfunkce ledvin nedoporučuje.

Jaterní nedostatečnost
U pacientů s těžkou jaterní insuficiencí je k dispozici jen omezené množství klinických údajů, a proto
nemohlo být dáno specifické doporučení pro tuto skupinu pacientů.

Osteonekróza
Osteonekróza čelisti
U pacientů používajících kyselinu zoledronovou byly v klinických studiích méně často hlášeny
případy osteonekrózy čelisti naznačují různou frekvenci hlášení osteonekrózy čelisti v závislosti na typu nádoru karcinom prsu, mnohočetný myelomvyšší u pacientů s mnohočetným myelomem v porovnání s ostatními nádory
U pacientů s nehojícími se otevřenými lézemi měkkých tkání v ústech by mělo být s výjimkou
akutních medicínských stavů zahájení léčby nebo nového cyklu léčby odloženo. Před zahájením léčby
bisfosfonáty je u pacientů s konkomitantními rizikovými faktory doporučené zubní vyšetření
s preventivním ošetřením a individuálním vyhodnocením poměru prospěchu-rizika.

Při vyhodnocení individuálního rizika vzniku OČ mají být zvažovány následující rizikové faktory:
- Účinnost bisfosfonátů parenterální podání- Maligní nádorové onemocnění, komorbidity - Konkomitantní terapie: chemoterapie, inhibitory angiogeneze hlavy, kortikosteroidy.
- Stomatologická onemocnění v anamnéze, špatná ústní hygiena, periodontální onemocnění,
invazivní stomatologické zákroky

Všichni pacienti mají být vyzváni, aby během léčby přípravkem Zoledronic acid Actavis udržovali
dobrou ústní hygienu, absolvovali rutinní vyšetření chrupu a okamžitě hlásili jakékoli příznaky
v ústech, jako je kývání zubů, bolest nebo otoky nebo nehojící se léze nebo výtok. Během léčby mají
být invazivní stomatologické procedury prováděny pouze po pečlivém vyhodnocení a nemají se
provádět v době blízké podání kyseliny zoledronové. U pacientů, kde se osteonekróza čelisti vyvine
během bisfosfonátové léčby, může stomatologický výkon zhoršit stav. Neexistují data, která by
dokládala, že vysazení bisfosfonátové léčby snižuje riziko osteonekrózy čelisti u pacientů vyžadujících
stomatologický výkon.

Plán léčby pacientů s OČ by měl být navržen v úzké spolupráci mezi ošetřujícím lékařem a dentistou
nebo zubním chirurgem s odbornou znalostí OČ. Dokud se stav nezlepší a pokud možno nevymizí
příspívající rizikové faktory, mělo by být zváženo dočasné přerušení léčby kyselinou zoledronovou.

Osteonekróza lokalizovaná v jiných částech těla
V souvislosti s léčbou bifosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména při
dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu patří
používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například infekce nebo
trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u pacientů léčených
bifosfonáty, kteří mají ušní symptomy včetně chronických infekcí ucha.

Navíc došlo ke sporadickým hlášením osteonekrózy jiných částí skeletu, zahrnující osteonekrózu
kyčle a stehenní kosti, hlášených převážně u dospělých pacientů s nádorem léčených kyselinou
zoledronovou.

Bolesti muskuloskeletálního systému
Z postmarketingových zkušeností byly hlášeny silné bolesti kostí, kloubů a/nebo svalů, občas
zneschopňující pacienty používající kyselinu zoledonovou tak, jak je popsáno v bodech 4.1 a 4.2.
Nicméně tato hlášení byla řídká. Doba do nástupu projevů nežádoucích účinků od zahájení léčby je
rozličná, od jednoho dne až po několik měsíců. Jakmile byla léčba přerušena, většině pacientů se od
příznaků ulevilo. Podskupina pacientů zaznamenala opětovný návrat symptomů poté, co byla znovu
léčena kyselinou zoledronovou nebo jiným bisfosfonátem.

Atypické zlomeniny femuru
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny
femuru, zejména u pacientů dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé
zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až
do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu
nebo bez souvislosti s ním a u některých pacientů se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle,
často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny, týdny až
měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je
nutné u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i
kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin. U pacientů, u kterých
je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení
léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivého pacienta.

Pacienty je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle
nebo třísla, a všechny pacienty, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na
možnou inkompletní zlomeninu femuru.

Hypokalcémie
U pacientů léčených kyselinou zoledronovou byla hlášena hypokalcemie. Srdeční arytmie a
neurologické nežádoucí účinky těžké hypokalcemie. Byly hlášeny případy závažné hypokalcemie vyžadující hospitalizaci.
V některých případech může být hypokalcemie život ohrožující Při podávání kyseliny zoledronové spolu s léčivými přípravky, které mohou způsobit hypokalcemii, je
nutné dbát opatrnosti, protože mohou mít synergní účinek vyúsťující v závažnou hypokalcemii bod