Silodosin msn

Farmakokinetika silodosinu a jeho hlavních metabolitů byla hodnocena u dospělých mužů s BHP i bez
BHP po jednorázovém a opakovaném podání dávky v rozmezí od 0,1 mg do 48 mg denně.
Farmakokinetika silodosinu má v tomto rozmezí dávek lineární průběh.
Expozice hlavnímu metabolitu v plazmě, silodosin-glukuronidu (KMD-3213G), je v ustáleném stavu asi
3krát vyšší než expozice silodosinu. Silodosin a jeho glukuronid dosáhnou ustálené hladiny po 3, resp. po
dnech léčby.

Absorpce
Silodosin podaný perorálně se dobře absorbuje a absorpce je přímo úměrná dávce. Absolutní biologická
dostupnost je přibližně 32 %.
In vitro studie s buňkami Caco-2 ukázala, že silodosin je substrát glykoproteinu-P. Jídlo snižuje hodnotu
Cmax o přibližně 30 %, zvyšuje čas tmax o přibližně 1 hodinu a má malý vliv na hodnotu AUC.
U zdravých mužů v cílové věkové skupině (n = 16, průměrný věk 55 ± 8 let) byly po perorální dávce 8 mg
jednou denně podávané bezprostředně po snídani po dobu 7 dnů získány následující farmakokinetické
parametry: Cmax 87 ± 51 ng/ml (SD), tmax 2,5 hodiny (rozmezí 1,0–3,0), AUC 433 ± 286 ng • h/ml.

Distribuce
Silodosin má distribuční objem 0,81 l/kg a je z 96,6 % vázán na plazmatické proteiny. Nedistribuuje se do
krevních buněk.
Vazba silodosin-glukuronidu na proteiny je 91 %.

Biotransformace
Silodosin je ve velké míře metabolizován prostřednictvím glukuronidace (UGT2B7),
alkoholdehydrogenázy, aldehyddehydrogenázy a oxidativních cest, hlavně prostřednictvím CYP3A4.
Hlavní metabolit v plazmě, glukuronidový konjugát silodosinu (KMD-3213G), který byl in vitro prokázán
jako aktivní, má prodloužený biologický poločas (přibližně 24 hodin) a dosahuje asi čtyřikrát vyšší
plazmatické koncentrace než silodosin. In vitro údaje naznačují, že silodosin nemá potenciál inhibovat
nebo indukovat enzymatické systémy cytochromu P450.

Eliminace
Po perorálním podání 14C-značeného silodosinu byla radioaktivita po 7 dnech vyloučena přibližně z
33,5 % v moči a 54,9 % ve stolici. Tělesná clearance silodosinu byla přibližně 0,28 l/h/kg. Silodosin se
vylučuje hlavně ve formě metabolitů, velmi malé množství nezměněného přípravku se vylučuje močí.
Terminální poločas parentní látky a jeho glukuronidu je přibližně 11, resp. 18 hodin.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Expozice silodosinu a jeho hlavním metabolitům se s věkem výrazně nemění, a to ani v případě pacientů
ve věku nad 75 let.

Pediatrická populace
Silodosin nebyl hodnocen u pacientů mladších než 18 let.

Porucha funkce jater
Ve studii s jednorázovou dávkou se farmakokinetika silodosinu u devíti pacientů se středně těžkou
poruchou funkce jater (Childovo-Pughovo skóre 7 až 9) v porovnání s devíti zdravými jedinci nezměnila.
Výsledky této studie je potřeba interpretovat opatrně, jelikož tito pacienti měli normální biochemické
hodnoty, ukazující normální metabolickou funkci, a do skupiny pacientů se středně těžkou poruchou
funkce jater byli zařazeni na základě ascitu a jaterní encefalopatie.
Farmakokinetika silodosinu nebyla studována u pacientů s těžkou poruchou funkce jater.

Porucha funkce ledvin
Ve studii s jednorázovou dávkou vedla expozice silodosinu (volnému) u jedinců s lehkou (n = 8) a středně
těžkou poruchou funkce ledvin (n = 8) v průměru ke zvýšení hodnot Cmax (1,6krát) a AUC (1,7krát) v
porovnání s jedinci s normální funkcí ledvin (n = 8). U jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin (n = 5) se
zvýšila expozice 2,2krát pro hodnotu Cmax a 3,7krát pro hodnotu AUC. Expozice hlavním metabolitům,
silodosin-glukuronidu a KMD-3293 byla rovněž zvýšená.
Sledování plazmatické hladiny v klinické studii fáze III ukázalo, že hladiny celkového silodosinu se po
týdnech léčby u pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin (n = 70) v porovnání s pacienty s normální
funkcí ledvin (n = 155) nezměnily, zatímco u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (n =
7) se v průměru zdvojnásobily.
Zhodnocení údajů o bezpečnosti u pacientů zařazených ve všech klinických studiích nenaznačuje, že by
lehká porucha funkce ledvin (n = 487) znamenala další bezpečnostní riziko během léčby silodosinem
(například zvýšený výskyt závratě nebo ortostatické hypotenze) v porovnání s pacienty s normální
funkcí ledvin (n = 955). U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin proto není třeba upravovat dávku.
Vzhledem k omezeným zkušenostem s pacienty se středně těžkou poruchou funkce ledvin (n = 35) se
doporučuje nižší počáteční dávka 4 mg. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se podávání
silodosinu nedoporučuje.