Mycophenolat mofetil sandoz

V experimentálních modelech nebyl mofetil-mykofenolát tumorigenní. Nejvyšší testovaná dávka ve
studiích karcinogenicity na zvířatech vedla k přibližně 2- až 3krát vyšší systémové expozici (AUC
nebo Cmax), než je pozorována u pacientů s transplantací při doporučené klinické dávce 2 g/den a
1,3krát až 2krát vyšší systémové expozici (AUC nebo Cmax), než je pozorována u pacientů
s transplantací při doporučené klinické dávce 3 g/den.

Dvě hodnocení genotoxicity (test in vitro na myším lymfomu a in vivo mikronukleový test na myší
kostní dřeni) ukázaly potenciál mofetil-mykofenolátu navodit chromozomální aberace. Tyto účinky
mohou mít vztah k farmakodynamickému mechanismu účinku, tj. k inhibici syntézy nukleotidů
v citlivých buňkách. Jiné in vitro testy k detekci genové mutace genotoxickou aktivitu neprokázaly.

Mofetil-mykofenolát neměl žádný účinek na fertilitu potkaních samců v perorálních dávkách do mg/kg/den. Systémová expozice při této dávce představuje 2- až 3krát větší klinickou expozici, než je

expozice při doporučené klinické dávce 2 g/den u pacientů s transplantací ledviny a 1,3krát až 2krát
větší klinickou expozici, než je expozice při doporučené klinické dávce 3 g/den u pacientů
s transplantací srdce. Ve studii plodnosti a reprodukce samic provedené na potkanech navodily
perorální dávky 4,5 mg/kg/den malformace (včetně anoftalmie, agnatie a hydrocefalie) v první
generaci potomků za nepřítomnosti toxicity pro matku. Systémová expozice při této dávce představuje
přibližně 0,5krát větší klinickou expozici, než je expozice při doporučené klinické dávce 2 g/den u
pacientů s transplantací ledviny a přibližně 0,3krát větší klinickou expozici, než je expozice při
doporučené klinické dávce 3 g/den u pacientů s transplantací srdce. U matek ani u následné generace
nebyly evidentní žádné účinky na plodnost nebo reprodukční parametry.

V teratologických studiích na potkanech a králících se u potkanů vyskytly resorpce plodu a
malformace při dávce 6 mg/kg/den (včetně anoftalmie, agnatie a hydrocefalie) a u králíků při dávce mg/kg/den (včetně kardiovaskulárních anomálií a anomálií ledvin, jako je ectopia cordis a ektopické
ledviny, a bránicová a umbilikální hernie), a to za nepřítomnosti toxicity pro matku. Systémová
expozice při těchto hladinách je přibližně odpovídající nebo menší než 0,5 násobek klinické expozice
při doporučené klinické dávce 2 g/den u pacientů s transplantací ledviny a přibližně 0,3 násobek
klinické expozice při doporučené klinické dávce 3 g/den u pacientů s transplantací srdce. Viz bod 4.6.

V toxikologických studiích provedených s mofetil-mykofenolátem na potkanech, myších, psech a
opicích byly primárními postiženými orgány krvetvorný a lymfoidní systém. Tyto účinky se objevily
při hladinách systémové expozice, které jsou ekvivalentní nebo nižší než klinická expozice při
doporučené klinické dávce 2 g/den u příjemců ledviny. Gastrointestinální účinky byly pozorovány u
psů při hladinách systémové expozice, které jsou ekvivalentní nebo nižší než klinická expozice při
doporučené dávce. Gastrointestinální účinky a účinky na ledviny konzistentní s dehydratací byly při
nejvyšší dávce rovněž pozorovány u opic (hladiny systémové expozice rovné nebo vyšší než při
klinické expozici). Profil neklinické toxicity mofetil-mykofenolátu se jeví konzistentní s nežádoucími
účinky pozorovanými při klinických hodnoceních na lidech, která pro populaci pacientů nyní
poskytují relevantnější bezpečnostní údaje (viz bod 4.8).