Mulado prolong

Absorpce
Po perorální dávce tablety s prodlouženým uvolňováním dochází k významné prodlevě absorpce
metforminu ve srovnání s tabletou s okamžitým uvolňováním s Tmax po 7 hodinách (Tmax pro tablety s
okamžitým uvolňováním je 2,5 hodiny).

Ve stabilním stavu nedochází podobně jako u přípravků s okamžitým uvolňováním k úměrnému
zvýšení Cmax a AUC dle podané dávky. AUC po jednorázovém perorálním podání tablet s 2000 mg
metforminu s prodlouženým uvolňováním je podobné jako po podání 1000 mg tablet metforminu s
okamžitým uvolňováním 2krát denně.



Variabilita Cmax a AUC metforminu v tabletách s prodlouženým uvolňováním u jednoho subjektu je
srovnatelná s hodnotami pozorovanými u metforminu v tabletách s okamžitým uvolňováním.

Po podání tablety s prodlouženým uvolňováním na lačno dojde ke snížení AUC o 30 % (bez vlivu na
Cmax ani Tmax).

Složení jídla nemá vliv na absorpci metforminu u přípravků s prodlouženým uvolňováním.

Po opakovaném podávání tablet s 2000 mg metforminu s prodlouženým uvolňováním nebyla
pozorována žádná akumulace.

Distribuce
Vazba na plazmatické bílkoviny je zanedbatelná. Metformin prostupuje do erytrocytů. Maximální
koncentrace v krvi je nižší než maximální koncentrace v plazmě a je jí dosaženo přibližně ve stejném
čase. Erytrocyty s největší pravděpodobností představují sekundární kompartment distribuce.
Průměrná hodnota (Vd) byla v intervalu 63–276 l.

Metabolismus
Metformin se vylučuje močí v nezměněné formě. U člověka nebyly zjištěny žádné metabolity.

Eliminace
Renální clearance metforminu je >400 ml/min, což ukazuje, že se metformin vylučuje glomerulární
filtrací a tubulární sekrecí. Po perorálním podání je terminální eliminační poločas přibližně 6,5 hodin.
Při zhoršení funkce ledvin se renální clearance snižuje úměrně ke clearance kreatininu a poločas
eliminace se tak prodlužuje, což vede ke zvýšení hladiny metforminu v plazmě.

Charakteristiky u specifických skupin pacientů
Porucha funkce ledvin
K dispozici je pouze minimum údajů od subjektů se středně těžkou renální insuficiencí a v této
skupině nelze spolehlivě odhadnout systémovou expozici metforminu ve srovnání se subjekty s
normálními renálními funkcemi. Z toho důvodu je třeba upravit dávku na základě klinické účinnosti /
tolerability (viz bod 4.2).