Bloxazoc

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB02.

Metoprolol je selektivní blokátor beta1-receptorů, tj. ovlivňuje beta1-receptory v myokardu při řádově
nižších dávkách, než jsou potřebné k ovlivnění beta2-receptorů v periferních cévách a průduškách.
Selektivita metoprololu je závislá na dávce, ale jelikož maximální koncentrace v plazmě pro tuto
lékovou formu je podstatně nižší ve srovnání se stejnou dávkou podanou ve formě běžných tablet, je
vyšší stupeň beta1-selektivity dosažen u lékové formy s prodlouženým uvolňováním.

Metoprolol nemá beta-stimulační účinek a má nevýznamný membrány stimulující účinek. Blokátory
beta-receptoru mají negativně inotropní a chronotropní účinek.

Léčba metoprololem snižuje účinek katecholaminů související s fyzickou a psychickou zátěží a snižuje
tepovou frekvenci, srdeční výkon a krevní tlak. Ve stresových situacích se zvýšeným uvolňováním

epinefrinu z nadledvinek metoprolol nebrání normální fyziologické cévní dilataci. V terapeutických
dávkách má metoprolol menší vliv na kontrakci bronchiálních svalů než neselektivní beta-blokátory.
Tato vlastnost umožňuje léčbu metoprololem u pacientů s bronchiálním astmatem nebo jinými
výraznými obstrukčními plicními onemocněními v kombinaci se stimulanty beta2-receptorů.
Metoprolol ovlivňuje uvolňování inzulínu a metabolismus sacharidů v menší míře než neselektivní
beta-blokátory, a proto může být rovněž podáván pacientům s diabetem mellitem. Kardiovaskulární
odpověď na hypoglykemii, např. tachykardie, je metoprololem ovlivněna méně a návrat hladiny cukru
v krvi na normální množství je rychlejší než v případě neselektivních blokátorů beta-receptoru.

Při hypertenzi metoprolol snižuje krevní tlak významně déle než 24 hodin, a to v poloze vleže i vstoje,
a rovněž i v průběhu cvičení. Při zahájení léčby metoprololem je pozorován vzestup periferní cévní
rezistence. U dlouhodobé léčby však může být snížení krevního tlaku důsledkem snížení periferní
vaskulární rezistence a nezměněného srdečního výdeje.

Pediatrická populace
Podávání metoprololu bylo sledováno ve studii u 144 pediatrických pacientů (6 až 16 let) primárně
s esenciální hypertenzí po dobu 4 týdnů. Systolický krevní tlak se snížil o 5,2 mmHg při dávce
0,2 mg/kg (p=0,145), o 7,7 mmHg při dávce 1,0 mg/kg (p=0,027) a o 6,3 mmHg při dávce 2,0 mg/kg
(p=0,049), s maximálně 200 mg/den ve srovnání s 1,9 mmHg při placebu. Diastolický krevní tlak se
snížil o 3,1 mmHg (p=0,655), 4,9 mmHg (p=0,280), 7,5 (p=0,017) a 2,1 mmHg. Snížení krevního
tlaku nebylo závislé na věku, stadiu podle Tannera nebo rase.

U mužů se středně těžkou až těžkou hypertenzí snižuje metoprolol riziko úmrtí na kardiovaskulární
onemocnění. Nevyskytují se žádné poruchy v rovnováze elektrolytů.

Účinek na chronické srdeční selhání
V MERIT-HF, studii přežití zahrnující 3 991 pacientů se srdečním selháním (NYHA II-IV) a sníženou
ejekční frakcí (≤ 0,40), bylo prokázáno, že metoprolol zvyšuje přežití a snižuje počet hospitalizací. Při
dlouhodobé léčbě u pacientů dochází k celkovému zlepšení příznaků (New York Heart Association
class and Overall Treatment Evaluation score).

Kromě toho bylo prokázáno, že terapie metoprololem zvyšuje ejekční frakci a snižuje objem levé
srdeční komory na konci systoly i diastoly.

U tachyarytmií je vliv zvýšené sympatolytické aktivity blokován, což vede k nižší tepové frekvenci
primárně sníženou automatizací kardiostimulačních buněk, ale také prodlouženou dobou
supraventrikulárního vedení. Metoprolol snižuje riziko reinfarktů a srdeční smrti, zejména náhlé smrti
po infarktu myokardu.