Amlodipine/valsartan/hydrochlorothiazide polfa

Linearita
Amlodipin, valsartan a hydrochlorothiazid mají lineární farmakokinetiku.

Amlodipin/valsartan/hydrochlorothiazid
Po perorálním podání přípravku Amlodipine/Valsartan/Hydrochlorothiazide Polfa běžným zdravým
dospělým je maximálních plazmatických hladin amlodipinu dosaženo během 6-8 hodin, valsartanu
během 3 hodin a hydrochlorothiazidu během 2 hodin. Míra a rozsah vstřebávání amlodipinu,
valsartanu a hydrochlorothiazidu z kombinace amlodipin/valsartan/hydrochlorothiazid jsou stejné jako
při samostatném podávání.

Amlodipin
Absorpce
Po perorální aplikaci terapeutických dávek samotného amlodipinu bylo dosaženo vrcholové
koncentrace amlodipinu v plazmě za 6 až 12 hodin. Vypočítaná absolutní biologická dostupnost byla
mezi 64 % a 80 %. Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna příjmem potravy.

Distribuce
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie s amlodipinem ukázaly, že u pacientů je
přibližně 97,5 % cirkulujícího léku vázáno na plazmatické proteiny.

Biotransformace
Amlodipin je z velké míry (přibližně z 90 %) metabolizován v játrech na neaktivní metabolity.

Eliminace
Amlodipin je z plazmy vylučován dvoufázově s terminálním eliminačním poločasem přibližně 30 až
50 hodin. Rovnovážného stavu v plazmě je dosaženo po kontinuálním podávání po dobu 7–8 dnů.
Močí je vylučováno 10 % nezměněného amlodipinu a 60 % metabolitů amlodipinu.

Valsartan
Absorpce
Po perorálním podání samotného valsartanu je maximální koncentrace v plazmě dosaženo za
2–4 hodiny. Průměrná absolutní biologická dostupnost je 23 %. Potrava snižuje expozici valsartanu
(stanoveno pomocí AUC) přibližně o 40 % a maximální koncentraci v plazmě (Cmax) přibližně o 50 %,
ačkoliv přibližně za 8 hodin po podání dávky jsou plazmatické koncentrace valsartanu u najedené
skupiny a u skupiny nalačno podobné. Toto snížení AUC však není doprovázeno klinicky významným
snížením terapeutického účinku, a proto může být valsartan užíván s jídlem nebo bez jídla.

Distribuce
Distribuční objem valsartanu je v rovnovážném stavu po intravenózním podání přibližně 17 litrů, což
naznačuje, že valsartan není extenzivně distribuován do tkání. Valsartan je silně vázán na proteiny séra
(94–97 %), převážně na albumin.

Biotransformace
Valsartan není významně metabolizován, protože pouze asi 20 % z podané dávky bylo detekováno ve
formě metabolitů. V plazmě byl v nízké koncentraci (méně než 10 % AUC valsartanu) nalezen jeho
hydroxy metabolit. Tento metabolit je farmakologicky inaktivní.

Eliminace
Valsartan vykazuje multiexponenciální eliminaci (t½α <1 hod. a t½ß cca 9 hod.). Valsartan je vylučován
především stolicí (přibližně 83 % dávky) a močí (přibližně 13 % dávky), převážně v nezměněné
formě. Po intravenózním podání je plazmatická clearance valsartanu přibližně 2 l/hod a jeho renální
clearance je 0,62 l/hod (přibližně 30 % celkové clearance). Poločas valsartanu je 6 hodin.

Hydrochlorothiazid
Absorpce
Absorpce hydrochlorothiazidu po perorálním podání je rychlá (Tmax okolo 2 hod.). Zvýšení průměrné
AUC je lineární a v terapeutickém rozmezí závislé na dávce.

Vliv jídla na absorpci hydrochlorothiazidu, pokud existuje, má minimální klinický význam. Absolutní
biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je 70 % po perorálním podání.

Distribuce
Zdánlivý distribuční objem je 4–8 l/kg. Cirkulující hydrochlorothiazid je vázaný na sérové proteiny
(40–70 %), především sérový albumin. Hydrochlorothiazid se též kumuluje v erytrocytech v
koncentraci přibližně 3násobně vyšší, než je koncentrace v plazmě.

Biotransformace
Hydrochlorothiazid je eliminován převážně v nezměněné podobě.

Eliminace
Hydrochlorothiazid je eliminován z plazmy s poločasem průměrně 6–15 hodin v konečné eliminační
fázi. Při opakovaném podávání nedochází k žádné změně v kinetice hydrochlorothiazidu a pokud je
podáván jednou denně, je akumulace minimální. Více než 95 % absorbované dávky je vyloučeno jako
nezměněná látka močí. Renální clearance se skládá z pasivní filtrace a aktivní sekrece do renálního
tubulu.

Zvláštní skupiny pacientů
Pediatričtí pacienti (věk do 18 let)
Této skupiny pacientů nejsou farmakokinetické údaje dostupné.

Starší pacienti (65 let nebo více)
Doba dosažení maximální koncentrace amlodipinu v plazmě je podobná u mladých i starších jedinců.
U starších pacientů je tendence k poklesu clearance amlodipinu, což je příčinou zvýšení plochy pod
křivkou (AUC) a eliminačního poločasu. Střední systémová expozice AUC valsartanu je u starších
pacientů o 70 % vyšší ve srovnání s mladými, proto je při zvyšování dávkování potřebná opatrnost.

Systémová expozice valsartanu je mírně zvýšena u starších pacientů ve srovnání s mladými, ale
nebylo prokázáno, že by to mělo klinický význam.

Omezená data naznačují, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je snížena jak u zdravých, tak u
hypertenzních starších pacientů ve srovnání s mladými dobrovolníky.

Protože všechny tři složky jsou tolerovány stejně u mladších i starších pacientů, doporučují se
normální dávkovací režimy (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika amlodipinu není významně ovlivněna poruchou funkce ledvin. Jak je možné
očekávat pro látky, jejichž renální clearance činí pouze 30 % celkové plazmatické clearance, nebyla
pozorována souvztažnost mezi funkcí ledvin a systémovou expozicí k valsartanu.

Pacienti s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin mohou tedy užívat obvyklé úvodní dávky
(viz body 4.2 a 4.4).

Při poruše funkce ledvin je zvýšená průměrná maximální plazmatická hladina a hodnoty AUC
hydrochlorothiazidu a exkrece močí je snížena. U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou
funkce ledvin bylo pozorováno 3násobné zvýšení hodnoty AUC hydrochlorothiazidu. U pacientů s
těžkou poruchou funkce ledvin bylo pozorováno 8násobné zvýšení hodnoty AUC
hydrochlorothiazidu. Přípravek Amlodipine/Valsartan/Hydrochlorothiazide Polfa je kontraindikován u
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, anurií nebo u pacientů podstupující dialýzu (viz bod 4.3).

Porucha funkce jater
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené údaje. U
pacientů s poruchou funkce jater je snížena clearance amlodipinu, což má za následek zvýšení AUC
přibližně o 40-60 %. U pacientů s lehkou až středně těžkou chronickou poruchou funkce jater byla v
průměru expozice k valsartanu (měřeno hodnotami AUC) dvojnásobná, než byla u zdravých
dobrovolníků (upraveno na věk, pohlaví a tělesnou hmotnost). S ohledem na obsah valsartanu je
přípravek Amlodipine/Valsartan/Hydrochlorothiazide Polfa kontraindikován u pacientů s poruchou
funkce jater (viz body 4.2 a 4.3).