AMLODIPINE MEDREG -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipine Medreg 5 mg tablety
Amlodipine Medreg 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Amlodipine Medreg 5 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje amlodipini besilas odpovídající amlodipinum 5 mg.

Amlodipine Medreg 10 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje amlodipini besilas odpovídající amlodipinum 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Amlodipine Medreg 5 mg tablety:
Bílé až téměř bílé nepotahované bikonvexní kulaté tablety (8,73 mm až 8,93 mm) s vyraženým „E 21“
na jedné straně a s půlicí rýhou na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Amlodipine Medreg 10 mg tablety:
Bílé až téměř bílé nepotahované bikonvexní kulaté tablety (10,5 mm až 10,7 mm) s vyraženým „10“
na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze
Chronická stabilní angina pectoris
Vasospastická (Prinzmetalova) angina

Amlodipine Medreg je indikován k léčbě dospělých, dospívajících a dětí ve věku od 6 let.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
K léčbě hypertenze i anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg amlodipinu jednou denně; ta
může být zvýšena až na maximální dávku 10 mg v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U pacientů s hypertenzí se Amlodipine Medreg podává v kombinaci s thiazidovými diuretiky,
alfa-blokátory, beta-blokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy pectoris
lze Amlodipine Medreg použít jako monoterapii, nebo v kombinaci s dalšími antianginózními
léčivými přípravky i u pacientů s anginou refrakterní vůči nitrátům a/nebo vůči beta-blokátorům
podávaným v adekvátních dávkách.

V případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory a inhibitory angiotensin
konvertujícího enzymu není nutná úprava dávkování přípravku Amlodipine Medreg.

Zvláštní populace
Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací
schéma; proto musí nastavování dávky probíhat s opatrností a je třeba začít s nejnižší doporučenou
dávkou (viz body 4.4 a 5.2).
Farmakokinetika amlodipinu nebyla studovaná u těžké poruchy funkce jater. Léčba amlodipinem u
pacientů s těžkou poruchou funkce jater má být zahájena nejnižší doporučenou dávkou a pomalu
titrována.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto je
doporučeno normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Starší pacienti
Amlodipine Medreg užívaný v obdobných dávkách je snášen staršími i mladšími pacienty stejně
dobře. U starších pacientů se doporučuje normální dávkování, ale je třeba opatrnosti při zvyšování
dávky (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí ve věku od 6 do 17 let
Doporučená úvodní dávka perorálního antihypertenziva je u pediatrických pacientů ve věku 6–17 let
2,5 mg jednou denně. Pokud není dosaženo cílové hodnoty krevního tlaku po 4 týdnech léčby, lze
dávku titrovat až na 5 mg jednou denně. Podávání denních dávek vyšších než 5 mg nebylo
u pediatrických pacientů studováno (viz body 5.1 a 5.2).

Děti do věku 6 let
Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Tablety pro perorální podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů:
- s hypersenzitivitou na léčivou látku, deriváty dihydropyridinu nebo na kteroukoli pomocnou
látku uvedenou v bodě 6.- s těžkou hypotenzí
- v šoku (včetně kardiogenního šoku)
- s obstrukcí levokomorového odtoku (např. aortální stenóza vysokého stupně)
- s hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované
studii u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA třída III a IV) byla u pacientů léčených
amlodipinem hlášena vyšší incidence plicního edému než u pacientů užívajících placebo (viz bod 5.1).
Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, mají být podávány pacientům s kongestivním
srdečním selháním s opatrností, jelikož mohou zvyšovat riziko dalších kardiovaskulárních příhod a
mortality.

Pacienti s poruchou funkce jater
Hodnoty plazmatického poločasu amlodipinu a AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší;
doporučené dávkovací schéma nebylo u těchto pacientů stanoveno. Proto je třeba začít léčbu
amlodipinem s nejnižší doporučenou dávkou a postupovat s opatrností při zahájení léčby i v případě
zvyšování dávky. U pacientů s těžkou poruchou jater může být nutné dávku titrovat pomalu a pacienty
pečlivě sledovat.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U těchto pacientů může být amlodipin podáván v běžných dávkách. Změny plazmatických koncentrací
amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Starší pacienti
U starších pacientů je při zvyšování dávky třeba postupovat s opatrností (viz body 4.2 a 5.2).

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin:

CYP3A4 inhibitory
Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory
proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
dilthiazem) může výrazně zvýšit expozici amlodipinu, což vede ke zvýšenému riziku hypotenze.
Klinické důsledky těchto PK změn mohou být výraznější u starších pacientů. Může být zapotřebí
pacienty klinicky sledovat a dávku upravit.
Nedoporučuje se podávat amlodipin současně s grapefruity nebo s grapefruitovou šťávou, jelikož
může u některých pacientů zvyšovat biologickou dostupnost, což má za následek zvýšené účinky na
snižování krevního tlaku.

CYP3A4 induktory
Při současném podávání se známými induktory CYP3A4 může docházet ke změně plazmatické
koncentrace amlodipinu. Z toho důvodu je zapotřebí v průběhu souběžné léčby, zejména silnými
induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně
zvážit úpravu dávky.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární
fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika
hyperkalemie je doporučeno u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby
maligní hypertermie vyvarovat se souběžnému podávání blokátorů kalciového kanálu jako je
amlodipin.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky:

Účinek amlodipinu na snižování krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem.

Takrolimus
Existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi, pokud se podává souběžně s amlodipinem, avšak
farmakokinetický mechanismus interakce není zcela objasněn. Aby se zabránilo toxicitě takrolimu, je
zapotřebí při podávání amlodipinu pacientům léčených takrolimem monitorovat hladinu takrolimu
v krvi a případně zvážit úpravu dávky takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabý inhibitor CYP3A. Při souběžném užití mTOR inhibitorů může amlodipin zvýšit expozici
inhibitorů mTOR.

Cyklosporin
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků
nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0% – 40%). U pacientů po renální
transplantaci léčených amlodipinem je třeba uvážit monitorování hladin cyklosporinu a v případě
potřeby snížit dávku cyklosporinu.

Simvastatin
Současné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77%
nárůstu v expozici simvastatinu v porovnání se samostatným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu
u pacientů léčených amlodipinem je 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí amlodipin neovlivnil farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani
warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla při vysokých dávkách pozorována reprodukční toxicita (viz sekce 5.3).
Užívání v těhotenství je doporučeno pouze tehdy, pokud neexistuje jiná bezpečnější alternativa a
pokud onemocnění samo o sobě vede k většímu riziku pro matku a plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do lidského mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence,
má odhad interkvartilního rozpětí 3–7 %, maximálně 15 % mateřské dávky. Účinek amlodipinu na
kojence není známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení/ukončit kojení, či pokračovat
v léčbě/ukončit léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem
pro matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciového kanálu byly pozorovány reverzibilní biochemické
změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu jsou nedostatečné.
V jedné studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin má malý nebo střední vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud pacienti
užívající amlodipin trpí závratěmi, bolestmi hlavy, únavou nebo nevolnostmi může být schopnost
reakce snížena. Je nutná opatrnost, zejména na začátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou ospalost, závrať, bolest hlavy, palpitace,
nával horka, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a únava.

Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu
Následující nežádoucí reakce byly pozorovány a hlášeny během léčby amlodipinem s následujícími
četnostmi: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné
(≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Třída orgánového systému Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi vzácné Leukocytopenie, thrombocytopenie
Poruchy imunitního systému Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperglykémie
Psychiatrické poruchy Méně časté Deprese, změny nálad (včetně úzkosti),
nespavost
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému Časté Somnolence, závrať, bolest hlavy (zvláště na
začátku léčby)
Méně časté Třes, dysgeuzie, synkopa, hypestézie,
parestézie
Velmi vzácné Hypertonie, periferní neuropatie
Není známo Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Porucha zraku (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinnitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární
tachykardie a atriální fibrilace)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Nával horka
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe
Méně časté Kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea, dyspepsie, změna
funkce střev (včetně průjmu a zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida, hyperplázie dásní
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, zvýšení jaterních
enzymů*
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté Alopecie, purpura, změna barvy kůže,
hyperhidróza, pruritus, vyrážka, exantém,
kopřivka
Velmi vzácné Angioedém, erythema multiforme, exfoliativní
dermatitida, Stevensův-Johnsonův syndrom,
Quinckeho edém, fotosenzitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, svalové křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolest zad
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Poruchy močení, noční pomočování, zvýšená
četnost močení
Poruchy reprodukčního
systému a choroby prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Velmi časté Edém
Časté Únava, asténie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšená tělesná hmotnost, snížená tělesná
hmotnost
*nejčastěji odpovídající cholestáze

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

U člověka jsou zkušenosti se záměrným předávkováním omezené.

Symptomy
Dostupná data ukazují, že předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a možnou
reflexní tachykardii. Byla též hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná systémová hypotenze
vedoucí až k šoku a úmrtí.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárního systému včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace končetin
a zvýšenou pozornost cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční látky, pokud jejich
podání není kontraindikováno. K potlačení účinků blokátorů kalciového kanálu je užitečné
intravenózně podat kalcium-glukonát.
V některých případech může být užitečné provést výplach žaludku. Bylo prokázáno, že po podání
živočišného uhlí zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po podání 10 mg amlodipinu, dochází ke
snížení rychlosti absorpce amlodipinu.
Vzhledem k silné vazbě amlodipinu na bílkoviny krevní plazmy se nepředpokládá, že by dialýza byla
účinná.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů s
převážně vaskulárním účinkem.
ATC kód: C08CA01.

Mechanismus účinku
Amlodipin je inhibitor influxu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) a inhibuje transmembránový influx kalciových
iontů do srdečního svalu a hladkého svalstva cév.

Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, kterým amlodipin zmírňuje příznaky anginy pectoris,
nebyl dosud zcela objasněn, avšak je známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického poškození
myokardu dvěma mechanismy:

1) Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tím snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti níž
musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence zůstává stabilní, snížení zatížení
vede ke snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků myokardu.

2) Mechanismus účinku amlodipinu také pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních artérií
a koronárních arteriol v normálních i ischemií postižených oblastech. Tato dilatace zvyšuje přísun
kyslíku do myokardu u pacientů s koronárními arteriálními spasmy (Prinzmetalovou nebo variantní
anginou pectoris).

U pacientů s hypertenzí dochází při dávkování jednou denně ke klinicky významnému snížení krevního
tlaku vleže i vestoje po dobu celého 24hodinového intervalu. Vzhledem k pomalému nástupu účinku
nevede podání amlodipinu k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris při dávkování amlodipinu jednou denně dochází ke zvýšení celkové doby
tolerance fyzické zátěže, oddálení nástupu anginózních bolestí, prodloužení doby do vzniku 1 mm
depresí úseku ST a snížení frekvence anginózních atak a spotřeby tablet nitroglycerinu.

Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací
lipidů v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
byla hodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované
studii u 1997 pacientů; Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis
(CAMELOT). Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5–10 mg, 673 pacientů
enalaprilem v dávce 10–20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standartní léčbě statiny,
beta-blokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny
v Tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli angině
pectoris a revaskularizačních operací u pacientů s ICHS.

Tabulka 1. Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT

Počet kardiovaskulárních příhod,
počet (%) Amlodipin vs. placebo
Výstupy Amlodipin Placebo Enalapril Poměr rizik (95% CI) Hodnota P
Primární cílový parametr
Kardiovaskulární
nežádoucí příhoda
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,54–0,88) 0,Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54–0,98) 0,Hospitalizace kvůli
angině pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41–0,82) 0,Nefatální MI 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37–1,46) 0,Cévní mozková příhoda
nebo TIA
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19–1,32) 0,Kardiovaskulární úmrtí 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48–12,7) 0,Hospitalizace kvůli CHF 3 (0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14–2,47) 0,Resuscitovaná srdeční
zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,Nový výskyt onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50–13,4) 0,Zkratky: CHF, městnavé srdeční selhání; CI, interval spolehlivosti; MI, infarkt myokardu;
TIA, tranzitorní ischemická ataka.

Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy
II-IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu
hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.

Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním
stupně III–IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a ACE inhibitory nedošlo po podání amlodipinu
ke zvýšení rizika mortality nebo rizika kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním
selháním.

V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u pacientů se
srdečním selháním NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího
pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu nebo
diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině
pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial),
randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity-mortality byla provedena pro srovnání léčby
s novějšími léčivými přípravky: amlodipin 2,5–10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril
10–40 mg/den (ACE inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s thiazidovým diuretikem
chlortalidonem 12,5–25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 let nebo starších bylo randomizováno a následně
sledováno průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně:
infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo
jiného dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %),
HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované pomocí
elektrokardiogramu či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).

Primární cílový parametr byl souborem fatálních ICHS či nefatálních infarktů myokardu. Nebyl zjištěn
žádný významný rozdíl v primárním cílovém parametru mezi léčbou amlodipinem a chlorthalidonem:
RR 0,98 95% CI (0,90–1,07) p = 0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla incidence srdečního
selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) významně vyšší ve skupině
užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2% vs. 7,7%, RR 1,38, 95% CI
[1,25–1,52] p < 0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě
amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,89–1,02] p = 0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6–17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že obě
dávky amlodipinu, 2,5 mg a 5 mg, snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl
mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.

Dlouhodobý účinek amlodipinu na růst, pubertu a celkový rozvoj nebyl studován. Dlouhodobá účinnost
léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti rovněž
nebyla vyhodnocena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře absorbován s dosažením vrcholové
plazmatické koncentrace za 6–12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se pohybuje
v rozmezí 64 až 80 %. Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Distribuce
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie ukázaly, že přibližně 97,5 % cirkulujícího
amlodipinu je navázáno na plazmatické bílkoviny.

Biotransformace
Amlodipin je ve značné míře metabolizován na inaktivní metabolity v játrech. Močí se vylučuje
z 10 % v podobě nezměněné substance a ze 60 % ve formě metabolitů.

Eliminace
Terminální plazmatický eliminační poločas se pohybuje mezi 35–50 hodinami a je při jedné denní
dávce konzistentní.

Zvláštní populace
Poruchy funkce jater
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují velmi omezené údaje. Pacienti
s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší poločas a
nárůst AUC o přibližně 40–60 %.

Starší pacienti
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších i mladších
subjektů obdobná. U starších pacientů se clearance amlodipinu snižuje, což má za následek zvýšení
AUC a prodloužení eliminačního poločasu. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované
skupiny u nemocných s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.

Pediatrická populace

PK studie byla provedena se 74 hypertenzními dětmi ve věku 1 až 17 let (z toho 34 pacientů bylo ve
věku 6 až 12 let a 28 pacientů ve věku 13 až 17 let), které užívaly dávku 1,25 mg až 20 g amlodipinu,
buď v jedné či dvou dávkách denně. U dětí ve věku 6 až 12 let a u dospívajících ve věku 13–17 let
byla typická hodnota perorální clearance (CL/F) 22,5 resp. 27,4 l/hod u chlapců a 16,4 resp. 21,3 l/hod
u dívek. Byla zjištěna velká variabilita v expozici amlodipinu mezi jedinci. Existují pouze omezené
údaje hlášené u dětí ve věku do 6 let.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení
přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než maximální doporučená dávka pro člověka
stanovená dle mg/kg.

Zhoršení fertility
Nebyl zjištěn žádný efekt na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice
po dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8x* vyšší, než je maximální doporučená
dávka pro člověka 10 mg na základě mg/m2).
V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů v dávkách
srovnatelných s dávkou pro člověka stanovenou dle mg/kg, byly pozorovány snížené plazmatické
hladiny hormonů stimulujících folikuly a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu zralých
spermií a Sertoliho buněk.

Karcinogeneze, mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak,
aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz o
kancerogenitě. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je maximální
doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované dávky u myší,
avšak nikoliv u potkanů.
Studie mutagenity neodhalily v souvislosti s léčivým přípravkem žádné účinky na úrovni genů ani
chromozomů.

*Při hmotnosti pacienta 50 kg.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého
Mikrokrystalická celulóza (typ 102)
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Neprůhledný PVC/PVDC/Al blistr, krabička.

Velikost balení: 10, 20, 28, 30, 50, 60, 90, 98 a 100 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Medreg s.r.o.
Na Florenci 2116/15
Nové Město
110 00 Praha Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Amlodipine Medreg 5 mg tablety: 83/255/20-C
Amlodipine Medreg 10 mg tablety: 83/256/20-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 16. 9.
10. DATUM REVIZE TEXTU

31. 5.