Solifenacin aurovitas

Před započetím léčby solifenacinem mají být vyšetřeny ostatní příčiny častého močení (srdeční selhání
nebo renální onemocnění). V případě močové infekce je třeba zahájit příslušnou antibakteriální léčbu.
Solifenacin je třeba podávat s opatrností pacientům s:
- klinicky významnou obstrukcí močových cest s rizikem vzniku retence moči;
- poruchami gastrointestinálního traktu obstrukčního typu;
- rizikem snížené motility gastrointestinálního traktu;
- těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min; viz bod 4.2 a 5.2), dávky u
těchto pacientů nemají překročit 5 mg;
- středně těžkou poruchou funkce jater (skóre Child-Pugh 7 až 9; viz bod 4.2 a 5.2), dávky u těchto
pacientů nemají překročit 5 mg;
- současným užíváním některého vysoce účinného inhibitoru CYP3A4, například ketokonazolu (viz
body 4.2 a 4.5);
- hiátovou hernií/refluxní chorobou jícnu a/nebo současným užíváním léčivých přípravků (jako jsou
bisfosfonáty), které mohou způsobit vznik nebo zhoršení ezofagitidy;
- autonomní neuropatií.

U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou již existující výskyt syndromu dlouhého QT intervalu a
hypokalemie, bylo pozorováno prodloužení QT intervalu a torsade de pointes.
Bezpečnost a účinnost nebyly stanoveny u pacientů s neurogenní příčinou detrusorové hyperaktivity.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.


Angioedém s obstrukcí dýchacích cest byl hlášen u některých pacientů léčených solifenacin
sukcinátem. Pokud se angioedém objeví, užívání solifenacin sukcinátu má být přerušeno a má být
přijata vhodná léčba a/nebo opatření.
U některých pacientů léčených solifenacin sukcinátem byla hlášena anafylaktická reakce. U pacientů,
u kterých se anafylaktická reakce objeví, má být léčba solifenacin sukcinátem přerušena a má být
přijata vhodná léčba a/nebo opatření.

Maximální účinek solifenacinu lze stanovit nejdříve po 4 týdnech léčby.