Eremfat

Farmakoterapeutická skupina: rifampicin je semisyntetické antibiotikum, které patří do ansamycinové
skupiny a je zvláště účinné proti mykobateriím.
ATC kód: J04ABMechanismus účinku
Mechanismus účinku je založen na vazbě na bakteriální RNA polymerázu, a tudíž na inhibici syntézy
bakteriálních proteinů.
Působí na intracelulární i extracelulární organismy. Jeho optimální účinek je v neutrálním nebo alkalickém
prostředí (obvykle extracelulárně); méně účinný je v kyselém rozmezí (intracelulárně nebo v kaseózní tkáni).
Rifampicin má baktericidní účinek na proliferující organismy, u organismů v klidové fázi je jeho účinek
výrazně menší.

Spektrum účinku rifampicinu zahrnuje původce tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis, Mycobacterium
bovis, Mycobacterium africani a další členy komplexu Mycobacteria tuberculosis, netuberkulózní
mykobakteria a další bakteriální druhy.
I když je rifampicin účinný i na nemykobakteriální patogeny jiných infekcí, než které jsou uvedeny v sekci
4.1, měl by se používat pro léčbu těchto infekčních onemocnění pouze ve výjimečných odůvodněných
případech a podobně též pouze jako část kombinované léčby, aby se nezhoršila situace týkající se rezistence
na rifampicin. Nároky na tento léčivý přípravek se uplatňují pouze pro léčbu všech forem tuberkulózy.
Farmakokinetický/farmakodynamický vztah s ohledem na Mycobacterium tuberculosis
Rifampicin vykazuje baktericidní účinek na Mycobacterium tuberculosis závislý na koncentraci. Rozsah
baktericidního účinku závisí hlavně na poměru mezi AUC (plocha pod křivkou; plocha pod křivkou
koncentrace-čas) a minimální inhibiční koncentrací (MIC).
Mechanismus rezistence
U M. tuberculosis je rezistence na rifampicin spojena s mutacemi v genu rpoB. Tento gen kóduje beta-
subjednotku bakteriální DNA-dependentní RNA polymerázy. Mutace tohoto genu vede k jednokrokové
(„one-step“), vysokostupňové rezistenci M. tuberculosis vůči rifampicinu.
Existuje zkřížená rezistence s rifabutinem a rifapentinem a dalšími chemicky příbuznými látkami.
Rozvoj rezistence u netuberkulózních mykobakterií je rovněž spojen s mutacemi v genu rpoB (např.
Mycobacterium kansasii), je však také známo, že na rozovoji rezistence na rifiampicin se podílejí i

přeloženo z němčiny do češtiny
další mechanismy.
Také u meningokoků je důvodem výskytu rezistence mutace v genu rpoB, přičemž izoláty rezistentní na
rifampicin se zatím vyskytly jen vzácně.

Monoterapie indukuje rychlý rozvoj rezistence („one-step“ rezistence) u mykobakterií i dalších patogenů.
Vyšetření citlivosti
Pro bakterie tuberkulózy je podle DIN standardů 32,0 mg/l rifampicinu nejnižší koncentrací (nebo: kritickou
koncentrací) v kultivačním médiu (Löwenstein-Jensen kultivační médium), při níž růst svědčí pro rezistenci
na rifampicin. Tato kritická koncentrace je výše než MIC a znamená klinickou rezistenci.
Prevalence získané rezistence
U tuberkulózních patogenů s bakterií Mycobacterium tuberculosis, s níž se setkáváme nejčastěji a která je
nejčastěji hlášeným patogenem z komplexu Mycobacterium tuberculosis (jenž zahrnuje Mycobacterium bovis,
Mycobacterium africani, Mycobacterium microti), kolísá prevalence získané rezistence vůči rifampicinu
podle lokality a v průběhu času. Podle údajů hlášených v souladu s německým zákonem o ochraně proti
infekcím hlásí Institut Roberta Kocha míru rezistence v Německu 2,0 % (2010), 2,1 % (2011), 2,4 % (2012),
3,6 % (2013) a 3,4 % (2014). To znamená, že tuberkulózní patogeny jsou na rifampicin obvykle citlivé. Při
volbě terapeutického režimu by měla být ve všech případech vyhledána rada odborníka.