Toxogonin

Aplikaci Toxogoninu musí předcházet obvyklá opatření urgentní medicíny a první dávky atropinu!
Vzhledem k tomu, že zákroky v první čtvrthodině jsou pro osud otráveného pacienta rozhodující, je
nutno zahájit léčbu již před přijetím do nemocnice!

Následující opatření by měla být provedena co nejdříve:

Obecná opatření

Při požití
jedů je třeba provést výplach žaludku a následně podat aktivní uhlí, eventuálně opakovaně.

Při kontaktu s kůží
je třeba odstranit oděv a celé tělo pacienta umýt roztokem bikarbonátu sodného nebo


polyetylénglykolu.
Obecně: Vyčištění a udržení volných dýchacích cest (intubace), odsávání sekretu, eventuálně umělá
plicní ventilace. Okamžitě zavést nitravenózní kanylu, doplnit volum (plasma-expander). V případě
plicního edému (nadměrné bronchiální sekrece!) ihned podat vysokou dávku atropinu.

Podávání atropinu

Atropin podejte co nejdříve: 2-5 mg intravenózně, v intervalu 5-15 minut, opakovat až do zřetelné
atropinizace (kontrola podle suchosti sliznice dutiny ústní, popř. podle množství bronchiálního sekretu u
intubovaných pacientů). Tolerance atropinu je u otrav organofosfáty velmi vysoká. Jednotlivé dávky u
dětí: 1-3 mg.

Systematická léčba atropinem musí být zavedena již před transportem pacienta do nemocnice.
Jedná se o opatření k boji proti hrozící srdeční zástavě při bradykardii. Atropin by měl být podáván,
dokud se neobjeví příznaky předávkování (horká, suchá kůže, sucho v ústech, lehká tachykardie).

Podávání Toxogoninu

Upozornění: Podání Toxogoninu v žádném případě nenahrazuje podání atropinu!

V návaznosti na první dávky atropinu začíná specifická léčba Toxogoninem.

Úvodní dávka u dospělých: 1 ampule (250 mg), úvodní dávka u dětí: 4–8 mg/kg tělesné
hmotnosti, pomalu intravenózně.

Na tuto medikaci navazuje kontinuální infuze: 750 mg/24 h pro dospělé a 10 mg/kg/24 h pro děti -
tak dlouho, dokud nedojde k reaktivaci acetylcholinesterázy.

První dávka Toxogoninu by se měla podat co možná nejdříve. I u opožděného zahájení léčby
během prvního týdne po otravě lze stále očekávat reaktivaci acetylcholinesterázy.

Toxogonin je možné aplikovat i intramuskulární injekcí.

Pokud u otravy insekticidy po injekci Toxogoninu nenásleduje v krátké době zřetelné zlepšení, s
největší pravděpodobností nejde o otravu organofosfáty ovlivnitelnou Toxogoninem, nebo již
zastaralou, s acetylcholinesterázou již neschopnou reaktivace Toxogoninem. V tomto případě už
další dávky Toxogoninu nepodávejte.

V závislosti na individuální okolnostech intoxikace, zejména i druhu a množství požitých
organofosfátů a dalších faktorech, nelze s jistotou předpovědět rozsah požadovaného účinku
antidota dosažitelného pomocí Toxogoninu. Jako metoda volby co možná nejlepšího ovlivnění
intoxikace v rámci komplexní terapie je použití Toxogoninu u otrav organofosfáty zásadně na
místě. Je třeba se vyhnout předávkování. Pokud se léčba Toxogoninem provádí tak, jak je
uvedeno, nepředstavuje žádné další ohrožení pacienta.

Vzhledem k tomu, že pokusy na zvířatech ukázaly při intraarteriální injekci Toxogoninu určitý
dráždivý účinek, musí být tento lék podáván intravenózní injekcí lege artis.