Rychlost absorpce paracetamolu může být zvýšena metoklopramidem nebo domperidonem. Současnému použití se však není třeba vyhýbat.
Cholestyramin snižuje absorpci paracetamolu. Paracetamol má být podáván nejméně 1 hodinu před nebo 4–6 hodin po podání cholestyraminu.
Současné dlouhodobé užívání kyseliny acetylsalicylové nebo jiných NSAID může vést k poškození ledvin.
Antikoagulační účinek warfarinu nebo jiných kumarinových derivátů může být při dlouhodobém pravidelném denním užívání s paracetamolem zvýšen spolu se zvýšeným rizikem krvácení. Občasné užívání s paracetamolem nemá signifikantní účinek.
Hepatotoxické látky mohou zvýšit možnost kumulace a předávkování paracetamolem.
Paracetamol může ovlivnit farmakokinetiku chloramfenikolu. Proto se v případě kombinované léčby chloramfenikolem podávaným injekčně doporučuje analýza chloramfenikolu v plazmě.
Probenecid snižuje clearance paracetamolu téměř o 50 %. Dávka paracetamolu se tedy může při souběžné léčbě snížit na polovinu.
Induktory mikrosomálních enzymů (např. rifampicin, fenobarbital, fenytoin, karbamazepin, třezalka tečkovaná) snižují biologickou dostupnost paracetamolu zvýšenou glukoronidací a zvyšují riziko jaterní toxicity. Takovým kombinacím je třeba se vyhnout.
Současné užívání paracetamolu a zidovudinu může vést ke zvýšenému riziku neutropenie.
Současné užívání paracetamolu a isoniazidu může vést ke zvýšenému riziku hepatotoxicity.
Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože současné používání bylo spojeno s metabolickou acidózou s vysokou aniontovou mezerou, zejména u pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4).