Furorese 500

Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg
denně.

Edémy vyvolané poruchami ledvin
Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku FURORESE 40 (tj. 40 mg furosemidu).
Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety
přípravku Furorese 40 mg (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví,
může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 160 mg furosemidu).
Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky
přesahující 200 mg furosemidu.
Udržovací denní dávka bývá 1 – 2 tablety přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – 80 mg furosemidu).
Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.

Pediatrická populace
Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg
denně.
Při nefrotickém syndromu je pro riziko zvýšené incidence nežádoucích účinků třeba volit dávku opatrně.

Edémy vyvolané popáleninami
Denní a/nebo jednotlivá dávka může ležet v rozmezí 1 až 2,5 tablet přípravku Furorese 40 mg (tj. 40 – mg furosemidu), až do 6 tablet přípravku Furorese 40 mg (tj. 240 mg furosemidu) ve výjimečných
případech poruchy renálních funkcí.
Deficit objemu intravazální tekutiny se musí kompenzovat před podáním přípravku Furorese 40mg/mg.

Furorese 125 mg/250 mg /500 mg
Oligurie v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost
dialýzy i ve stadiích dialýzu již vyžadujících)
Pro zvýšení diurézy je možno podat až 1000 mg furosemidu denně za monitorování stavu hydratace a
sérových elektrolytů. Občas je třeba furosemid pokusně vysadit, aby se zjistilo, zda při jeho podávání
diuretický účinek stále ještě setrvával.
U pacientů s chronickou renální insuficiencí je třeba dávkování pečlivě přizpůsobit tak, aby se edémy
vyplavovaly pozvolna a postupně. Vždy je nutné zvolit nejnižší dávku, potřebnou pro vyvolání
požadovaného účinku.
Přípravek Furorese 500 mg se může použít pouze, jestliže odpověď na perorální podání 120 mg
furosemidu denně není dostatečná. Dávku 1 tablety přípravku Furorese 250 mg nebo 1/2 tablety přípravku
Furorese 500 mg (tj. 250 mg furosemidu) je možné zvýšit až na 2 tablety přípravku Furorese 500 mg (tj.
na 1000 mg furosemidu).

Způsob podání
Tablety se užívají nalačno, polykají se celé, nerozkousané, a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny
(např. 1/2 až jednou sklenicí vody).
Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti onemocnění.

4.3 Kontraindikace
Furosemid se nesmí podat v těchto případech:
- při selhání ledvin s anurií
- při komatu a jaterním prekomatu
- při těžké hypokalemii
- při těžké hyponatremii
- při hypovolemii nebo dehydrataci
- při hypersenzitivitě na léčivou látku, sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- kojícím ženám.
Přípravek Furorese 125 mg ve vysokých dávkách (při oligurii při pokročilé a terminální renální
insuficienci) a přípravky Furorese 250 mg/500 mg se nesmějí podávat pacientům s normální ani
porušenou funkcí ledvin, pokud jejich glomerulární filtrace dosahuje hodnot vyšších než 20 ml/min; u
těchto pacientů je nebezpečí příliš veliké ztráty tekutin a elektrolytů.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Obzvlášť pečlivý lékařský dohled je nutný v těchto případech:
- při hypotenzi
- při manifestním nebo latentním diabetu (jsou nutné pravidelné kontroly glykemie)
- při dně (jsou nutné pravidelné kontroly koncentrace kyseliny močové v séru)
- při obstrukci močových cest (např. při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru)
- při hypoproteinemii např. při nefrotickém syndromu (je nutné pečlivě vytitrovat vhodnou dávku)
- při jaterní cirhóze a současném snížení renálních funkcí
- u pacientů, pro které by nechtěně hluboký pokles krevního tlaku představoval obzvláštní nebezpečí,
např. u pacientů s poruchami mozkové perfuze anebo s ischemickou chorobou srdce
- u nedonošených (je riziko vývoje kalcifikace ledvin, ledvinných kaménků /nefrokalcinózy,
nefrolitiázy/): je nutná kontrola renálních funkcí a sonografie ledvin.

U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může terapie furosemidem v prvních týdnech
života zvýšit riziko ductus arteriosus apertus.
U pacientů s poruchou močení (např. při hypertrofii prostaty) se furosemid může použít pouze, pokud není
odtok moči vážně postižen, protože náhlá polyurie může vyvolat ischurii a nadměrnou distenzi močového
měchýře.
U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které
mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko hypotenze, se
může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě vědomí.
Při dlouhodobé léčbě furosemidem je třeba v pravidelných intervalech monitorovat sérové koncentrace
elektrolytů (zejména draslíku, sodíku a vápníku), hydrogenuhličitanu, kreatininu, močoviny a močové
kyseliny a také glykémii.
V obzvlášť krátkých intervalech je nutné monitorování u pacientů s vysokým rizikem vývoje
elektrolytové dysbalance anebo po značné ztrátě tekutin (např. zvracením, průjmem nebo intenzivním
pocením). Je třeba korigovat hypovolemii nebo dehydrataci i výrazné elektrolytové nerovnováhy nebo
poruchy acidobazické rovnováhy. To si může vyžádat dočasné přerušení léčby furosemidem.
Úbytek tělesné hmotnosti vyvolaný zvýšenou diurézou nemá přesáhnout 1 kg denně, a to bez ohledu na
množství vyloučené moči.
Dávkování je třeba volit opatrně při nefrotickém syndromu, protože je riziko zesílení nežádoucích účinků.

Současné použití s risperidonem
V placebem kontrolovaných studiích u starých pacientů s demencí se objevila vyšší incidence mortality ve
skupině, léčené kombinací furosemidu plus risperidonu (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozsah 75-97 let) ve
srovnání s pacienty, kteří dostávali risperidon samotný (3,1 %; průměrný věk 84 roky, rozsah 70-94 roky)
anebo furosemid samotný (4,1 %,; průměrný věk 80 let, rozsah 67-90 let. Při současném užívání
risperidonu s jiným diuretikem (hlavně s malými dávkami thiazidových diuretik) podobné změny
pozorovány nebyly.
Nebyl zjištěn žádný patofyziologický mechanismus, který by tento úkaz vysvětlil, a nebyl ani nalezen
konzistentní výklad příčin úmrtí. Přesto je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před
rozhodnutím, použít tuto kombinaci léčiv anebo současně s risperidonem užívat jiné silné diuretikum. U
pacientů, kteří společně s risperidonem užívali jiná diuretika, mortalita zvýšena nebyla. Bez závislosti na
způsobu léčby znamenala všeobecné riziko faktoru mortality dehydratace. Dehydrataci je proto nutné se u
starých pacientů s demencí vyhnout (viz bod 4.3).
Při dlouhodobé terapii furosemidem je vždy indikována dieta bohatá na kalium (např. brambory, banány,
rajčata, špenát, sušené ovoce). Někdy se doporučuje medicinální doplňování přívodu kalia. Jindy (např. při
jaterní cirhóze) je vhodné jako prevenci hypokalémie a alkalózy podávat diuretikum šetřící kalium.
Při insuficienci ledvin se do renálních tubulů dostane furosemidu méně. Může být nutné zvýšit dávku
furosemidu, aby se dosáhlo příslušného diuretického účinku.
Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti choroby.
Podávání furosemidu může způsobit chybnou pozitivitu antidopingového testu.

PřípravkyFurorese obsahují laktosu a sodík
Furorese 40 mg, Furorese125 mg a Furorese 500 mg obsahují monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tyto léčivé přípravky obsahují méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že jsou
v podstatě „bez sodíku“.

Upozornění pro diabetiky
tableta obsahuje méně než 0,1 sacharidové jednotky.