Mabron

Po opakovaném perorálním a parenterálním podávání tramadolu potkanům a psům po dobu 6–26 týdnů
a po perorálním podávání tramadolu psům po dobu 12 měsíců nebyly při hematologických,
biochemických a histologických vyšetřeních popsány žádné změny, které by měly souvislost
s podávanou látkou. Pouze po vysokých dávkách značně převyšujících terapeutické rozmezí se vyskytly
příznaky z ovlivnění centrálního nervového systému: neklid, slinění, záchvaty křečí a úbytek hmotnosti.
Potkani a psi tolerovali bez jakýchkoliv reakcí perorální dávky 20 mg/kg resp. 10 mg/kg tělesné
hmotnosti, a psi rektální dávku 20 mg/kg tělesné hmotnosti.
U potkaních samic měly dávky tramadolu od 50 mg/kg/den výše toxické účinky a zvyšovaly neonatální
mortalitu. Retardace u potomstva se projevila ve formě poruchy osifikace a pozdní otevírání vagíny
a očí. Fertilita samců ani samic nebyla ovlivněna. U králíků se toxické účinky na samice a skeletální
abnormality u jejich potomstva vyskytly po dávkách od 125 mg/kg výše.
V některých in-vitro testovacích systémech byly prokázány mutagenní účinky. V in-vivo studiích tyto
účinky pozorovány nebyly. Dle současných poznatků lze tramadol klasifikovat jako nemutagenní.
Studie na kancerogenitu tramadol-hydrochloridu byly prováděny na potkanech a myších. Studie
na potkanech neprokázala v souvislosti s podáváním látky zvýšený výskyt nádorů. Ve studiích
na myších byl prokázán zvýšený výskyt adenomů z jaterních buněk u samců (na dávce závislé
nesignifikantní zvýšení u dávek 15 mg/kg a vyšších) a plicních nádorů u samic ve všech dávkovacích
skupinách (signifikantní, ale na dávce nezávislé zvýšení).