Ketilept prolong

Nedoporučuje se podávat Ketilept Prolong dětem a dospívajícím do 18 let, neboť chybí údaje
podporující použití přípravku u této věkové kategorie. Dostupné údaje z placebem kontrolovaných
klinických studií jsou uvedeny v bodech 4.4; 4,8; 5.1 a 5.2.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není třeba upravovat dávku.

Porucha funkce jater
Kvetiapin se extenzivně metabolizuje v játrech. Proto je třeba používat Ketilept Prolong opatrně u pacientů
se známou poruchou funkce jater, zejména během úvodní titrace dávky. Pacienti s poruchou funkce jater mají
začínat na dávce 50 mg/den. Dávku je možné v závislosti na klinické odpovědi a individuální snášenlivosti
pacienta zvyšovat o 50 mg/den, až je dosaženo účinné dávky.

Vzhledem k tomu, že s použitím přípravku Ketilept Prolong není možné dosáhnout dávky 50 mg,
100 mg nebo 150 mg, je nutné pro toto dávkování použít jiný léčivý přípravek obsahující kvetiapin.

Způsob podání
Perorální podání.
Ketilept Prolong se podává jednou denně, mimo jídlo. Tablety se polykají celé, nesmí se dělit, kousat
nebo drtit.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Kontraindikováno je také současné podávání inhibitorů cytochromu P4503A4, jako jsou inhibitory HIV
proteázy, azolová antimykotika, erythromycin, klarithromycin a nefazodon (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Vzhledem k tomu, že Ketilept Prolong má několik indikací, je třeba zvážit bezpečnostní profil přípravku
s ohledem na individuální diagnózu pacienta a podávanou dávku.
Dlouhodobá účinnost a bezpečnost jako přídatná léčba u pacientů s MDD nebyla hodnocena, avšak byla
hodnocena dlouhodobá účinnost a bezpečnost u dospělých pacientů v monoterapii (viz bod 5.1).

Pediatrická populace
Nedoporučuje se podávat kvetiapin dětem a dospívajícím do 18 let, neboť chybí údaje podporující
použití v této věkové skupině. Klinické studie s kvetiapinem prokázaly, že vedle známého
Stránka 4 z bezpečnostního profilu, identifikovaného u dospělých (viz bod 4.8), existují některé nežádoucí účinky,
které se vyskytují s vyšší frekvencí u dětí a dospívajících než u dospělých (zvýšená chuť k jídlu, zvýšené
sérové koncentrace prolaktinu, zvracení, rinitida a synkopa), nebo mohou mít různé důsledky pro děti a
dospívající (extrapyramidové symptomy a iritabilita) a jeden nežádoucí účinek, který nebyl dříve
identifikován u dospělých (zvýšený krevní tlak). U dětí a dospívajících byly též pozorovány změny
funkce štítné žlázy.

Dále ještě nebyla studována dlouhodobá (delší než 26 týdnů) bezpečnost podávání kvetiapinu s ohledem
na růst a dospívání. Dlouhodobý vliv na kognitivní a behaviorální vývoj není znám.

Podávání kvetiapinu dětem a dospívajícím se schizofrenií, bipolární mánií a bipolární depresí
v placebem kontrolovaných klinických studiích bylo spojeno s vyšším výskytem extrapyramidových
symptomů (EPS) ve srovnání s placebem (viz bod 4.8).

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení:
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhod spojených se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné remisi.
Protože se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, měli by pacienti
být pečlivě sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností
je, že se riziko sebevraždy může v časných stádiích uzdravování zvýšit.

Kromě toho má lékař zvážit možné riziko sebevražedného chování po náhlém vysazení terapie
kvetiapinem vzhledem ke známým rizikovým faktorům nemoci samotné.

Také další psychiatrická onemocnění, u nichž je kvetiapin předepisován, mohou být doprovázena
zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní
s depresivní epizodou.
Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná opatření jako
při léčbě pacientů s depresivními epizodami.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti, kteří
vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko
sebevražedných myšlenek nebo sebevražedných pokusů a musí být během léčby pečlivě sledováni.
Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých, trpících
psychiatrickými poruchami, prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování u
mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy.

Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to
především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být
upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování
nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě
vyhledat lékařskou pomoc.

V krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů s depresivní epizodou v rámci
bipolární poruchy léčených kvetiapinem bylo u mladých dospělých pacientů (mladších než 25 let)
pozorováno zvýšené riziko příhod spojených se sebevraždou ve srovnání s placebem (3,0 % oproti 0 %).
V klinických studiích u pacientů s MDD byl výskyt sebevražedného chování pozorovaný u mladých
dospělých pacientů (mladších než 25 let) 2,1 % (3/144) pro kvetiapin a 1,3 % (1/75) pro placebo.
Retrospektivní populační studie léčby kvetiapinem u pacientů s depresivní poruchou prokázala zvýšené
riziko sebepoškození a sebevraždy u pacientů ve věku 25 až 64 let bez anamnézy sebepoškození během
užívání kvetiapinu s jinými antidepresivy.

Metabolické riziko:
Vzhledem k pozorovaným rizikům zhoršování metabolického profilu zahrnujícím změny tělesné
hmotnosti, glykemie (viz hyperglykemie) a lipidů pozorovaným v klinických studiích, je třeba vyšetřit
metabolické parametry pacienta na počátku léčby a změny těchto parametrů pravidelně kontrolovat
v průběhu léčby. Zhoršení těchto parametrů má být adekvátně klinicky řešeno (viz též bod 4.8).
Stránka 5 z
Extrapyramidové symptomy (EPS):
V placebem kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů s depresivní epizodou v rámci
bipolární poruchy, kterým byl podáván kvetiapin, byl výskyt EPS vyšší ve srovnání s placebem (viz
body 4.8 a 5.1).

Užívání kvetiapinu je spojeno s vývojem akatizie, která je charakterizována subjektivně nepříjemným
nebo úzkostným neklidem a potřebou stále se pohybovat, což postiženému znemožňuje sedět nebo stát
v klidu. Nejčastěji se tento syndrom objevuje v několika prvních týdnech léčby. Zvyšování dávky u
pacientů s tímto syndromem může být škodlivé.

Tardivní dyskineze:
Pokud se objeví známky a příznaky tardivní dyskineze, je třeba zvážit snížení dávky kvetiapinu nebo
přerušení léčby. Příznaky tardivní dyskineze se mohou zhoršit nebo dokonce objevit až po přerušení
léčby (viz bod 4.8).

Somnolence a závrať:
Léčba kvetiapinem byla spojena se somnolencí a podobnými příznaky, jako je sedace (viz bod 4.8).
V klinických studiích u pacientů s bipolární depresí a depresivní poruchou byly tyto příznaky
pozorovány první 3 dny léčby a byly většinou mírné až střední intenzity. Pacienti s významnými projevy
somnolence vyžadují častější kontakt alespoň po dobu 2 týdnů od nástupu somnolence, nebo až do
zlepšení projevů a lze uvažovat i o ukončení léčby.

Ortostatická hypotenze:
Léčba kvetiapinem je spojena s ortostatickou hypotenzí a s tím souvisejícími závratěmi (viz bod 4.8).
Podobně jako somnolence se tyto příznaky obvykle objevují při úvodní titraci dávky. Mohou zvýšit
frekvenci náhodného poranění (pádu), zvláště u starších pacientů. Proto má být pacientům doporučeno,
aby byli zvýšeně opatrní, dokud se neseznámí s možnými účinky léčby.

Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání kvetiapinu pacientům s kardiovaskulárními a
cerebrovaskulárními chorobami, nebo jinými stavy spojenými s rizikem rozvoje hypotenze. Pokud se
objeví ortostatická hypotenze, je třeba snížit dávku nebo titrovat dávku pomaleji, zvláště u pacientů se
známým kardiovaskulárním onemocněním.

Syndrom spánkové apnoe:
U pacientů užívajících kvetiapin byl hlášen syndrom spánkové apnoe. Kvetiapin má být užíván se
zvýšenou opatrností u pacientů, kteří zároveň užívají přípravky tlumící centrální nervový systém a kteří
mají spánkovou apnoi v anamnéze nebo trpí zvýšeným rizikem spánkové apnoe, jako jsou obézní
pacienti/pacienti s nadváhou nebo muži.

Záchvaty:
V kontrolovaných klinických studiích nebyl zjištěn rozdíl v incidenci záchvatů mezi pacienty léčenými
kvetiapinem a placebem. Nejsou dostupné údaje o výskytu záchvatů u pacientů s anamnézou záchvatů.
Stejně jako u jiných antipsychotik se doporučuje věnovat zvýšenou pozornost léčbě pacientů, kteří
udávají výskyt epileptických záchvatů v anamnéze (viz bod 4.8).

Neuroleptický maligní syndrom:
Neuroleptický maligní syndrom je dáván do souvislosti s antipsychotickou léčbou, včetně léčby
kvetiapinem (viz bod 4.8). Klinická manifestace zahrnuje hypertermii, alteraci psychiky, svalovou
rigiditu, nestabilitu autonomního nervového systému a zvýšení hodnot kreatinfosfokinázy. V těchto
případech je třeba léčbu kvetiapinem přerušit a zahájit odpovídající léčbu.

Těžká neutropenie a agranulocytóza:
V klinických studiích s kvetiapinem byl hlášen výskyt těžké neutropenie (počet neutrofilů <0,5x109/l)
Většina případů těžké neutropenie se objevila v průběhu několika prvních měsíců léčby kvetiapinem.
Souvislost s dávkou nebyla potvrzena. V průběhu období po uvedení přípravku na trh byly některé
případy fatální. Možnými rizikovými faktory pro vznik neutropenie jsou již existující nízký počet bílých
Stránka 6 z krvinek a poléková neutropenie v anamnéze.
V některých případech se však objevila i u pacientů bez existujících rizikových faktorů. Léčbu
kvetiapinem je třeba přerušit u pacientů s počtem neutrofilů 1,0x109/l. U těchto pacientů je třeba sledovat
známky a příznaky infekce a pravidelně kontrolovat počet neutrofilů (dokud nepřesáhnou hodnotu
1,5x109/l), (viz bod 5.1).

Na neutropenii je třeba myslet u pacientů, kteří mají infekci nebo horečku, zvláště při absenci jiných
predisponujících faktorů, a má být léčena podle klinických projevů.

Pacienti mají být poučeni, aby kdykoliv v průběhu léčby kvetiapinem okamžitě hlásili známky/příznaky
typické pro agranulocytózu nebo infekci (např. horečka, slabost, letargie nebo bolest v krku). U těchto
pacientů je třeba ihned stanovit počet bílých krvinek a určit absolutní počet neutrofilů, zvláště pokud
neexistují jiné predisponující okolnosti.

Anticholinergní (muskarinové) účinky:
Norkvetiapin, aktivní metabolit kvetiapinu, má střední až silnou afinitu k několika podtypům
muskarinových receptorů. To přispívá k nežádoucím účinkům anticholinergního typu, je-li kvetiapin
užívám v doporučených dávkách, je-li užíván současně s jinými anticholinergními léky a při
předávkování. Kvetiapin má být používán s opatrností u pacientů, kteří užívají léky s anticholinergními
(muskarinovými) účinky. Kvetiapin má být používán s opatrností u pacientů se současnou diagnózou
nebo předchozí anamnézou retence moči, klinicky významné hypertrofie prostaty, střevní
neprůchodností nebo podobných potíží, zvýšeného nitroočního tlaku nebo glaukomu s úzkým úhlem
(viz body 4.5, 4.8, 5.1 a 4.9).

Interakce:
Viz též bod 4.5.

Současné užívání kvetiapinu a silných induktorů jaterních enzymů, jako je karbamazepin nebo fenytoin,
významně snižuje plazmatické koncentrace kvetiapinu, což může ovlivnit účinnost léčby kvetiapinem.
O zahájení léčby kvetiapinem u pacientů, kteří užívají induktory jaterních enzymů, lze uvažovat pouze
tehdy, pokud je lékař přesvědčen, že prospěch léčby kvetiapinem převáží nad riziky, která vyplývají
z přerušení léčby induktory jaterních enzymů. Je důležité, aby jakákoliv změna léčby induktory byla
vždy postupná a pokud je třeba, je možné je nahradit léčivy bez indukčního potenciálu (např. natrium-
valproát).

Tělesná hmotnost:
U pacientů, kteří byli léčeni kvetiapinem, bylo hlášeno zvýšení tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost
je třeba sledovat a korigovat v souladu s používanými postupy klinické antipsychotické praxe (viz body
4.8 a 5.1).

Hyperglykémie:
V průběhu léčby kvetiapinem byla vzácně hlášena hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu občas
doprovázené ketoacidózou nebo kómatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých
případech byl hlášen předcházející nárůst tělesné hmotnosti, což může být predisponující faktor.
Doporučuje se vhodné klinické monitorování v souladu s používanými postupy antipsychotické léčby. U
pacientů léčených antipsychotiky, včetně kvetiapinu, je třeba sledovat známky a příznaky
hyperglykémie (např. polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost). Pacienty s diabetem mellitem nebo
rizikovými faktory pro diabetes mellitus je třeba pravidelně kontrolovat s ohledem na zhoršení kontroly
glykémie. Je třeba pravidelně kontrolovat tělesnou hmotnost.

Lipidy:
V klinických studiích s kvetiapinem bylo pozorováno zvýšení hladin triacylglycerolů, LDL a celkového
cholesterolu a snížení HDL cholesterolu (viz bod 4.8). Změny hladin lipidů je třeba léčit podle klinické
potřeby.

Prodloužení QT intervalu:
V klinickém hodnocení a při použití v souladu se Souhrnem údajů o přípravku nedocházelo k trvalému
Stránka 7 z prodloužení absolutní hodnoty intervalu QT. Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy
prodloužení intervalu QT při použití terapeutických dávek (viz bod 4.8) a při předávkování (viz bod
4.9). Podobně jako u jiných antipsychotik je potřebná opatrnost při předepisování kvetiapinu pacientům
s kardiovaskulárním onemocněním nebo rodinnou anamnézou prodloužení intervalu QT. Stejná
opatrnost je potřebná při předepisování kvetiapinu s léčivy, která prodlužují interval QT, nebo
neuroleptiky, zvláště u starších pacientů, u pacientů s vrozeným syndromem dlouhého intervalu QT,
městnavým srdečním selháním, hypertrofií myokardu, hypokalemií a hypomagnesémií (viz bod 4.5).

Kardiomyopatie a myokarditida:
V klinických studiích a v průběhu sledování po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy
kardiomyopatie a myokarditidy (viz bod 4.8). U pacientů s podezřením na kardiomyopatii nebo
myokarditidu je třeba zvážit vysazení kvetiapinu.

Závažné kožní nežádoucí účinky:
Velmi vzácně byly při léčbě kvetiapinem hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR), včetně
Stevens-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), akutní generalizované
exantematózní pustulózy (AGEP), erythema multiforme (EM) a lékové reakce s eozinofilií a
systémovými příznaky (DRESS), které mohou být život ohrožující nebo fatální. Závažné kožní
nežádoucí účinky se běžně projevují jako jeden nebo kombinace více následujících příznaků: rozsáhlá
kožní vyrážka, která může být svědivá nebo doprovázená pustulami, exfoliativní dermatitida, horečka,
lymfadenopatie a možná eozinofilie nebo neutrofilie. Většina těchto reakcí se objevila do 4 týdnů od
zahájení léčby kvetiapinem, některé DRESS reakce se objevily do 6 týdnů od zahájení léčby
kvetiapinem. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto závažné kožní reakce, je třeba
podávání kvetiapinu okamžitě ukončit a zvážit alternativní léčbu.

Vysazení léčby:
Při náhlém ukončení léčby kvetiapinem byla pozorována nespavost, nauzea, bolest hlavy, průjem,
zvracení, závratě a podrážděnost. Doporučuje se postupné vysazování přípravku po dobu nejméně 1 až
týdnů (viz bod 4.8).

Starší pacienti s psychózou související s demencí:
Kvetiapin není schválen k léčbě psychózy související s demencí.

V randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů s demencí bylo
pozorováno přibližně 3násobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních nežádoucích účinků u některých
atypických antipsychotik. Mechanismus zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit u
jiných antipsychotik a jiných populací pacientů. Kvetiapin je třeba používat opatrně u pacientů
s rizikovými faktory pro cévní mozkovou příhodu.

Metaanalýzou u atypických antipsychotik bylo zjištěno, že starší pacienti s psychózou související
s demencí mají zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s pacienty, kterým bylo podáváno placebo. Ve dvou
desetitýdenních placebem kontrolovaných klinických studiích s kvetiapinem a se stejnou populací
pacientů (n=710, průměrný věk: 83 let, rozmezí: 56 až 99 let) byla incidence mortality ve skupině léčené
kvetiapinem 5,5 % proti 3,2 % ve skupině s placebem. Pacienti v těchto studiích umírali z různých
důvodů, jež byly v souladu s očekáváním u této populace.

Starší pacienti s Parkinsonovou chorobou/parkinsonismem:
Retrospektivní populační studie léčby kvetiapinem u pacientů s MDD ukázala zvýšené riziko úmrtí
během užívání kvetiapinu u pacientů >65 let. Tato asociace nebyla přítomna, pokud byli pacienti
s Parkinsonovou chorobou vyřazeni z analýzy. Pokud je kvetiapin předepisován starším pacientům
s Parkinsonovou chorobou, je třeba postupovat opatrně.

Dysfagie:
Dysfagie (viz bod 4.8) byla hlášena v souvislosti s kvetiapinem. U pacientů s rizikem aspirační
pneumonie je třeba podávat kvetiapin opatrně.

Zácpa a intestinální obstrukce:
Stránka 8 z Zácpa je rizikovým faktorem pro intestinální obstrukci. U kvetiapinu byla hlášena zácpa a intestinální
obstrukce (viz bod 4.8). Hlášení zahrnují i fatální případy u pacientů, kteří mají vyšší riziko intestinální
obstrukce, včetně pacientů, kteří užívají více léčivých přípravků, které snižují motilitu střeva a/nebo
nehlásili příznaky zácpy. Pacienti s intestinální obstrukcí/ileem musí být pečlivě sledováni a urgentně
léčeni.

Žilní tromboembolismus (VTE):
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem
k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE,
mají být před i během léčby kvetiapinem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně mají být uplatněna
preventivní opatření.

Pankreatitida:
V klinických studiích a po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy pankreatitidy. V případě hlášení
po uvedení přípravku na trh, ačkoli ne všechny případy byly komplikovány rizikovými faktory, bylo
mnoho pacientů, kteří měli rizikové faktory, které jsou spojovány s pankreatitidou, např. zvýšené
hladiny triacylglycerolů (viz bod 4.4), žlučníkové kameny nebo konzumace alkoholu.

Další informace:
Existují pouze omezené údaje o současném použití kvetiapinu v kombinaci s divalproexem či lithiem
v průběhu akutních středně těžkých až těžkých manických epizod, kombinační terapie však byla dobře
tolerována (viz body 4.8 a 5.1). Údaje ukazují na aditivní účinek v 3. týdnu léčby.

Nesprávné použití a zneužití:
Byly hlášeny případy nesprávného použití a zneužití. Při předepisování kvetiapinu je zapotřebí
opatrnosti u pacientů, kteří mají v anamnéze závislost na alkoholu nebo drogách.

Laktosa:
Ketilept Prolong obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.